Vyjadřování emocí

Syn je samostatnější, víc se mnou mluví. Já jsem našla vlastní hranice

Kateřina, syn Míša (4,5)

32 33

Syn nás plácal. S Nevýchovou to přestalo

Díky Nevýchově už si ani nevzpomenu, kdy mě syn plácnul naposledy. Jsem více ukotvená sama v sobě a nezamotávám se do jeho emočních výlevů. Prostě jsem pochopila, že to jsou jeho emoce a já jsem tu proto, abych mu byla oporou, pokud to bude potřebovat. Když se syn potřebuje vyplakat či vyvztekat, je to nyní jen otázka pár vteřin. Prostě si tím projde a jdeme dál.

Naučila jsem se mluvit o svých emocích a pochopila jsem, jak moc je to pro dítě důležité. Dříve jsem se každé vyhrocené situace obávala – nevěděla jsem, jak mám reagovat. Dnes už nic takového neřeším, protože vím, že pokud nějaká taková situace nastane, tak ji prostě zvládneme.

Monika

49 50

Jak komunikovat, aby to bylo příjemné také mně

Milá Katko, moc Vám děkuji za Nevýchovu. Mám doma dvě malé děti – kluk 3 roky, holka skoro 2. Spoustu věcí jsem dělala nevýchovně, takže mi to od Vás vše už od začátku sedlo. Zapomínala jsem však na důležitou věc. Jak se chovat a komunikovat, aby to bylo příjemné také mně. Což byl „zakopaný pes“ mého dosavadního života.

Jednoduchá věc, zdá se, ale nemohla jsem stále přijít na to, co se mi nedaří, byť jsem pro to dělala sebevíc. A ono to fakt jde jako lusknutím prstu, bez všech doktorů, terapií a hromad prášků. Jde to změnou komunikace! Děkuji moc, potřebovala jsem trochu popostrčit ;)

Marie Bartůšková

8 9

Bola som pokojna, s nou a cakala som, kym si dcerka tu svoju terapiu dokoncila…

Terapia placom – zdielam pozitivny zazitok :)

Vcera som Lucku (3r) vyzdvihovala zo skolky a dozvedela sa, ze sa jej vobec nepodarilo zaspat. Inokedy spava 1,5 az 2 hodiny. Rozmyslala som, ci ma teda zmysel ist s nou na kupalisko, ked bolo jasne, ze bude unavena a ktovie ako to zvladne. Sli sme. Ovesana taskami zatvaram auto ked pocujem „ja chcem este vybrat kocik“ (detsky). Predstavila som si, ako si to cestou tam alebo naspat s tlacenim kocika rozmysli a ja uz nebudem mat tretiu ruku, aby som jej ho odniesla.

Normalne by som na takuto nevinnu poziadavku zareagovala kladne, tentokrat som sa vsak (po sto rokoch) rozhodla povedat svojmu dietatu Nie. Nasledovalo to, co bezne takmer vobec nezazivame, lebo toto dieta takmer nikdy neplace. A tak spustila rev.

Hlava sklonena, cestou k pokladniam rev. Pri pokladniach stale rev. Zacalo mi byt luto ludi okolo, ktori ten rev pocuvali. Inak to so mnou neurobilo nic. Pytala som sa malej, ci sa chce pritulit, nechcela, len rev, lebo ona chcela ten kocik. Presli sme par metrov uz dnu a ja som sa zacala (nahlas) vazne zamyslat nad tym, ci bol dobry napad ist na to kupalisko. Navrhovala som malej, ze si mozeme ist domov pospat, ked je unavena… no ona len ten rev.

Presli sme k trezoru a ona chcela otvorit skrinku, stale placuc. Odvtedy mi bola v naruci a ja som teda zblizka pocuvala ten jej rev. Opisovala situaciu, chapala ako sa citi, pytala sa jej, ze ked pojdeme po ten kocik, ci uz bude stastna a vesela… zacala vraviet, ze chce cosi ine. Tento rev poculi desiatky ludi na kupalisku a ja som sa napokon Lucke prihovarala slovami, ze mne ten jej plac fakt nevadi, ale ti ludia okolo, co ho musia pocuvat, tym to asi nie je prijemne.

Cupela som pri nej. Bola som s nou a nechala som ju plakat. Ked doplakala svoju poslednu slzu, milo sa na mna usmiala, povedala, ze chce ist so mnou cikat a chce ma drzat za ruku, lebo my sme kamaratky :) Vybozkavala som ju so slovami, ci uz ma „doplakane“, ci sa teraz uz pojdeme kupat, a ona si veselo poskalovala, ze ano, a este si do toho zacala aj spievat. Cela ta scenka mohla trvat nieco cez 20 minut.

Lucka bola (zjavne) unavena, potrebovala plakat a ja som ju nechala, neprerusovala, nevyhrazala sa jej, nech okamzite prestane, nech uz konecne prestane, necitila som sa trapne, ze zrovna „moje dieta“ takto pred vsetkymi reve. Nehnevala som sa na nu. Bola som pokojna, pri nej, cakala som, kym si tu svoju terapiu dokoncila a vysledkom bolo stastne a vesele dieta, ktore si potom uzilo kupanie na kupalisku :)

Zuzana F.

6 7

Pak řekl: „Mami, já už chci jít domů." Dal mi ruku a šli jsme

Tomuhle příběhu říkám rodičovská maturita. Poslední dobou jsme odpoledne ze školky odcházeli za úděsného brekotu a vztekání mého „školkového“ synka (3) doprovázeni sou­citnými pohledy všech ostatních maminek. Když jsem se ptala co by potřeboval, tak odpovědí bylo, že chce odnést až k autu. Jenže já jsem měla na břiše v nosítku brášku (10 měs.) Zapeklitá situace. Dvě děti takovou dálku neutáhnu (ani kdyby se mi chtělo).

Dnes byl hysterický záchvat obzvláště silný. Říkala jsem, že chápu, že se zlobí na bráchu, ale že se musíme nějak dostat k autu, co že navrhuje atd. Nikam to moc nevedlo. Pak jsem ho kus trochu násilím táhla, ale v tom jsem se necítila dobře já ani on. Tak jsem si sedla byla tam s ním a čekala co bude. Chtěl se zase vrátit.

Zeptala jsem se, zda by chtěl pochovat. Dlouho jsme se chovali a pak jsem se zeptala zda se bojí, že ho mám méně ráda než malého bráchu. Takové srdceryvné JO jsem od něho ještě nikdy před tím neslyšela. Ujistila jsem ho, že ho mám ráda a že je pro mně moc důležitý a že je můj brouček atd.

Chvíli jsme se ještě mazlili a pusinkovali. Po chvíli řekl. Mami, já už chci jít domů. Dal mi ruku a šli jsme… V naprostém klidu a pohodě.

Petra Procházková

8 9

Uz sa nemusim stresovat jak zase prezijeme den…

Chcem Vam podakovat za vcerajsi super webinar a vlastne vsetky webinare boli skvele, fakt je to az smiesne jednoduche ake je to lahke rozumiet detom a byt s nimi na jednej lodi.. pomohli ste mi pochopit, ze deti su tiez len ludia, maju pocity,emocie,chti­ce len su mensie ako my..

Prechadzam Vasim kurzom nevychova a som mamka 2 krasnych dievcatiek (Sarka 3r a Naty 11m)a su uplne skvele, ked sa spravame nevychovne tak vacsiu pohodu sme doma asi este nemali, nikto nekrici, netlakuje, nestresuje a vsetci sme spokojni..

jasne nebudem to teraz vyfarbvat do silnoruzova ze doma nemame ziaden krik alebo plac alebo zlost.. mame jasne ale ale ovela menej a aj s nim si dokazeme poradit je to ako nas spolocny projektom, proste vieme preco sa to deje a ten priebeh je ovela kratsi ako kde som na deti pouzivala tie “ klasicke” metody🤪 dneska sa tomu iba smejem a sledujem ostatych rodicov ako “bojuju “ touto formou..

takze sa snazim byt nevychovnou mamkou a strasne ma to baviii (myslim ze aj moje deti😍)a uz sa nemusim stresovat jezis jak to zase prezijeme ten den, no tam ani nejdem jak ju potom odtial dostanem a situacie tomu podobne.. mozem s kludim povedat ze zvladame 90% situacii dohodou a s kludom.

Jasne stale sa mame kde zlepsovat a cerpam inspiraciu hlavne u Vas🤓 Pridala sa ku mne aj moja sestra za co ma u mna obrovsky obdiv a sme v tom spolu “proti “ vsetkym takze niekedy na rodinnych akciach na seba iba zmurkneme ked vidime nieco co my dnes riesime s detmi uplne inak a usmejeme sa na seba👊😊

Takze Vam chcem v mojom mene a aj v jej podakovat za to co robite a zazelat Vam vela uspechov lebo my uz tie nase mame 😊😊
A tesim sa na dalsi webinaaar💪👏

maminka Maťka

6 7

Dcera (3r) začala sama mluvit o tom, proč pláče

Povzbuzení pro ty, kteří jsou v Nevýchově krátce nebo si zrovna zoufají: Po půlroce v Nevýchově moje dcera (3r) začala sama mluvit o tom, proč pláče, např. dneska se rozbrečela, když v čase, kdy mohla být puštěná pohádka (kterou sama chtěla), si nakonec hrála a já už pak s pohádkou nesouhlasila. V breku pak chtěla ještě mlíčko, což jsem ale v tu chvíli neměla sílu.

A tak plakala a do toho mi říká „já pláču, protože jsem chtěla pohádku a mlíčko a jsem teď smutná a zklamaná“. Odpovídám, že to chápu, a že jestli chce obejmout a vyplakat se u mě. Přišla, schoulila se, za 10 sekund si stoupla, prohlásila, že chce osušit slzičky, a pokračovaly jsme dál ve večerních rituálech s tím, že příště se zkusíme lépe domluvit, jak ten podvečer zorganizovat.

A co je na tom ještě skvělé? Že já zůstávám v takových chvílích klidná, a i když se pláč třeba protáhne, nepotřebuji pro sebe zajistit, aby neplakala, abych to rychle ukončila. Jsem s ní, případně nabídnu oporu, aby své emoce prožila, ale už nemám potřebu je prožívat za ni. A v tom jsem zase pyšná na sebe!

Eliška, dcera 3 roky

23 24