Říkala jsem si, že to bude ten liberální styl bez hranic… Ale pak jsem
změnila názor a máme úspěchy
Máme za sebou první týden a já jsem stále v úžasu a nevěřícně
koukám, co za štěstí mě potkalo dostat se k tomuto kurzu a tím vlastně
naplnit mé představy o tom, jak jsem to chtěla, ale nevěděla jak na to.
Mám sice teprve ročního chlapečka a druhé děťátko na cestě. A ačkoli
jsem si myslela, že pro tak malé dítko mi kurz asi moc neposlouží, že mi
bude užitečný později, tak opak je pravdou.
Chtěla bych Vám moc poděkovat a podpořit i Vás, Katko, abyste dále
pokračovala ve Vaší úžasné práci. A nakonec bych se s Vámi chtěla
podělit o to, jak jsem se ke kurzu dostala a jaký byl náš první pokrok a
změna díky Nevýchově:
Mé jméno je Alena a mám ročního chlapečka Gaela. Před pár měsíci
jsme se začali poprvé dostávat do situací, kde bylo třeba dát Gaelkovi
vědět, že to tak „nemůže“ být… Jednou z těchto situací bylo
typické chytání do elektrických zásuvek…
Já jsem typický rodič policajt (jelikož jsem vyrůstala v učitelské
rodině a tento způsob výchovy mi dost ublížil, tak jsem věděla, že chci
věci dělat jinak…jenže neznala jsem jiné „jinak“, než být
autoritativní rodič, také snažit se více komunikovat s dětmi a
vyrovnávat autoritativní momenty velkou láskou k dětem, aby věděly, že
je máma miluje, i když někdy křičí nebo je na ně tvrdá…nějak mi
nedocházelo, že toto spojení by nemohlo být asi moc úspěšné)…
…takže se vrátíme zpět k těm zásuvkám, má reakce vždy byla
impulsivní: „Ne, ne, ne.“, „Ty, ty, ty.“ A poté jsem začala křičet
a on stále pokračoval. Pak jsem udělala 2 kroky k němu a plácla ho po
ruce a on stále nic a pokračovalnebo se na mě smál a také dělal „Ty, ty,
ty“…na to já ho chytla za ruku, odvlekla ho od zásuvky a posadila
doprostřed obýváku a v tom on začal plakat nebo se vztekat.
Já jsem se cítila špatně, jako špatná máma. Stále jsem přemýšlela,
jak na to, jak být jiná a neublížit mu mojí výchovou, jak bysme mohli být
šťastní a komunikovat spolu i beze slov a předejít těmto situacím…
Jednoho dne jsem na některé z maminkovských skupin četla něco o nějaké
„Nevýchově“.
V diskuzi byl i odkaz na nějaké video…a podle názvu jsem si již
říkala, to bude ten liberální styl bez hranic, kdy děti si dělají co
chtějí a nic nerespektují a tohle mně se vůbec nelíbí…tak jsem to
nechala být… Ale na druhý den mi to stále vrtalo hlavou, že „třeba
nějakou dobrou inspiraci bych z toho mohla vytáhnout“.
A tak jsem si na Youtube zadala „Nevýchova“ a spustila první video.
Asi po pár sekundách můj první dojem byl (omlouvám se vám
Katko) „Teda jak nesympatická paní, co z ní cítím vzor učitelky,
kterou si pamatuji z dětství z první třídy… ta co se vždy mile
usmívala, ale pak jen upozorňovala, opakovala a umravňovala“ (nebojte,
názor jsem po prvním zamyšlení a po tom, co jsem vás více pozorovala a
poznala, radikálně změnila.)
…a najednou, posloucháním videa, podstaty a sledováním stylu, kterým
věci podáváte, mi proběhlo hlavou: „Tahle žena je prostě úžasná!“
Nemohla jsem přestat se na videa dívat a ztotožnovat se s tím, co
přednášíte a došlo mi, že jste mi ukázala cestu k tomu, co jsem chtěla,
ale nevěděla jak na to.
Prošla jsem si podrobně webové stránky, zapsala se do Rychlokurzu a
viděla jsem snad všechny videa na Youtube. A nakonec jsem začala
přemýšlet nad kurzem, jelikož již mi cena připadala i adekvátní
k tomu, co mi může kurz dát… můj názor už nebyl, že „další co se
snaží udělat reklamu a vytáhnout z lidí peníze“.
Takže jsem se o mé nadšení a z toho, že bych ráda zkusila kurz
podělila s kamarádkami…ovšem tam jsem dostala opravdové rány, kdy mi
daly pocítit, že jsem špatná matka, že nevím, jak vychovávat své dítě,
atd., větami jako:
„Ani mi o tom nepovídej, já vím jak vychovávat!, Já si vychovávám
děti dle mého svědomí a vědomí!, Oni už fakt neví jak lidi oblbnout a
získat peníze!, Stará dobrá výchova je nejlepší, ale ty naletíš na
každou blbost!, Jsem přece matka a na to manuál nepotrebuju, jestli
ty jo…“
Cítila jsem se hrozně, ale zároveň jsem stále cítila to nadšení
z toho všeho, co jsem viděla a slyšela ve videích. A z toho, že může
být cesta, jak na to, čeho já bych chtěla dosáhnout. Jelikož ta, po které
jdu teď, mě prostě trápí a mé dítě také! A takhle to nechci!
Dokonce jsem se už cítila i tak vyčerpaná z toho dělat milion věcí
zaráz a vlastně nic pořádně. A hlavně jsem věděla, že na prvním
místě je pro mě štěstí mého dítěte a že brzy chceme pro něj
sourozence. A já sourozence neměla a přiznala jsem si sama sobě, že tady
budu potřebovat pomoct, abych neudělala nějakou botu, abych byla spravedlivá
a milující máma. A tak mi to nedalo a na kurz jsem se přihlásila.
No a máme za sebou první týden…již neznáme problém se zásuvkami, já
se citím pocitově vyrovnaná (to i když jsem teď znovu těhotná :-) ),
šťastná a cítím, že mé dítě je šťastnější a víc si rozumíme
i beze slov…
Světe, div se, tohle všechno za týden a jen s komunikací, láskou a
schopností domluvit se se slovy i beze slov. No a hlavně za pomoci Katky a
Nevýchovy.
Tímto bych vám, Katko a Nevýchovo, chtěla ještě jednou moc
poděkovat.
PS: Nikdy by člověk neměl dávat na první názory, jelikož se za prvním
názorem může skrývat něco (nebo někdo) úžasného!