Jídlo

Výsledek našeho boje s jídlem? Nestíhám vařit! :D

Před necelým měsícem jsem sem dávala zoufalý příběh našeho boje s jídlem. Já byla úplně mrtvá, utahaná až na omdlení, dcerka (10 měsíců) nonstop protivná… na váze ubyla kvůli nemoci a nepřibírala, ale jíst nechtěla nic kromě mléka a mě kojení děsivě vyčerpávalo. Říkala jsem jí, jak to mám, že potřebuju, aby aspoň pila kašičky, abychom méně kojily, ale nepomáhalo. Zoufalá jsem poprosila o pomoc a rady Vás – a poslechla jsem.

Zavedené změny - srovnala jsem si v hlavě nastavení a rozhodla se nechat to víc na ní. Naběhly jsme do obchodu a řekla jsem jí, že od teď to uděláme jinak, podle ní a začnem tím, že si vybere novou jídelní židličku pro BLW – aby mohla koumat a baštit si sama.

Plno nových receptů, a to takových, že jíme obě to stejné (nebo podobné) a krmíme jedna druhou - fakt srandy kopec :). Povídáme si u jídla a komentujeme, co nám které chutná, nebo kouknem na film. Lžičky, které nenáviděla - vybrala si sama a dneska se učí s lžičkou jíst sama.

A výsledek? :D Nestíhám vařit! Rozjedla se na nádherných 6 porcí denně plus kojení neomezeně. Já jsem vitální, plná života a je nám moc fajn.

A co je nejlepší? Za sotva měsíc přibrala skoro kilo a půl!!! I doktorka, která hrozila pilulkama !! , zírala :). Takže speciální díky letí k maminkám z kurzu a samozřejmě týmu Nevýchovy za neskonalou podporu.

Šárka P.

49 50

Dcerka (5) už se neloudá se snídaní jako dřív

Ahoj, chci se podělit o první malý, i když už tím, že je první, tak vlastně velký úspěch s Nevýchovou. 5letá dcerka mě každé ráno přiváděla k šílenství loudáním se se snídaní. V neděli ráno bylo vše jinak, poprvé jsme se domluvily – potřebovala prostě housku jinak rozkrojenou, než jsem to dělávala.

A navíc se neskutečně osvědčilo, když jsem na ní nechala, aby si hlídala čas. Chtěla totiž koukat na Studio Kamarád a dohoda zněla, že ho zapneme až po snídani. Sledovala ručičku hodin a stihla vše naprosto v pohodě. Vítězoslavně pak zapínala televizi.

Od té doby mám pocit, že se dějí zázraky každý den.

Jana

8 9

Jak manželovi a našemu Pepíčkovi (1) funguje Nevýchova

Podělím se s Vámi o to, jak manželovi a našemu Pepíčkovi (1rok) funguje Nevýchova:

Manžel byl sám s Pepínem a už byl čas večeře. Syn byl za celý den už unavený a když ho manžel chtěl nakrmit začal plakat. S klidem mu řekl, že potřebuje, aby se najedl, aby v noci neměl hlad a že ví, že je už unavený a že on už vlastně je taky docela unavený.

A světe div se – Pepíček celou misku kaše snědl, lehl do posltýlky a v momentě byl „tuhý“ Paráda!

Lucie Kolínská

8 9

Kazdy den zasnu, cemu vsemu uz syn (12m) rozumi

Byli jsme s kamarady v restauraci. Objednali jsme si talir hranolku a chvili potom, co nam je donesli, se po nich syn (12m) natahl. Hlavou mi projelo: „Ou je, slane a mastne, to ne…“

Nez jsem stihla nejak zareagovat, tak se ke me otocil a zacal me krmit. Zustali jsme vsichni vyvaleni a ja byla vdecna, ze jsem ho nezacala peskovat. :)

Uzili jsme si spolecne veceri a kdyz jsme odchazeli, kamaradum zustalo na zemi kousatko. Ukazala jsem na nej a poprosila synka, jestli by nam ho podal. Na malou chvilku se zamyslel, zanoril se pod stul a vynoril se s kousatkem. Kazdy dalsi den zasnu nad tim, cemu vsemu uz rozumi.

Eva Cepelkova

8 9

Jak jsem přestala řešit jídlo – dcera (4,5) a sladké

Nějak jsem byla zacyklená v tom aby dcera nejdřív jedla “normální” jídlo a pak měla sladké. Byl to pro mě hrozně psychicky náročné , sladké jen po obědě a ještě po kvalitním jídle, hrozný opruz pro mě to pořád hlídat. Vy@rala jsem se na to a je mi krásné !!!!
Lidi to je úleva! Nechala jsem dceru (4,5) ať si “to“ dělá jak potřebuje.

Včera přišli přátelé donesli dvě kinder vejce . Ona si jedno snědla hned (neměla žádný oběd nic) a že druhý si nechá na zítra , pak přišla zase že si sní půlku z toho druhého. Snědla. Pak přišla že má hlad a snědla kus kuřete, okurky a kukuřicí ..... pak přišla zase a říká že tu půlku co má chce dát tatínkovi protože to s ním chce sdílet.

Večer přišli sousedi a donesli čokoládu , dcera říká mami víš já už to nechci už jsem měla dost sladkého , nechám si to na zítra.
A dneska chodí s tou čokoládou a nosí jí po domě a nabízí každému kousnout , což nikdo teďka zrovna nechce tak řekla že si to teda schová až na to bude mít sama chuť.

Řekla jsem jí že jsem pyšná jak je zodpovědná a že jí věřím . 
Ten pocit ve mě je úžasný prostě věřím že bude jíst vyváženě, je to v jejích rukou. Já můžu jít jen příkladem . Díky

Klára Darda, dcery 4,5 roku a 18 měsíců

1 2

Syn naprosto precizně každej drobeček nametl smetáčkem na lopatku a pak vysypal do koše

Syn Jáša (2 roky) plival na zem jídlo. Já mu řekla, že se mi nelíbí, že plive to jídlo na zem a jestli by to mohl vyhodit do koše. On že ne! Tak já mu řekla, že mi tím ale přidělává práci, a že bych potřebovala, aby ta podlaha byla čistá a jestli ho něco napadá, jak to udělat, aby to vyhovovalo nám oběma.

A on že to zamete. No já čuměla jak „tele na nový vrata“. Do té doby jsem totiž vždycky všechno vyplivané jídlo ze země uklízela já a brala jsem to tak, že oukej nechceš to uklidit, tak já to udělám, protože to jídlo na zemi vadí.

No a nejenom, že si vzal lopatku a smetáček a že by to jen tak šolíchal, jako vždycky když si hrál se smetáčkem a lopatkou na zametání, ale naprosto precizně každej drobeček nametl smetáčkem na lopatku a pak vysypal do koše.

No má úcta NEVÝCHOVO :-) Mimochodem díky Michalovi z Nevýchovy už taky vím, že to bylo proto, že si mohl vybrat své řešení, které mu vyhovovalo a ne to, které jsem navrhla já.

Monika

7 8

Mám „nepapavé miminko“, a tak už víc než 2 měsíce řešíme příkrmy

Do kurzu jsem vstoupila asi před 9 měsíci, pár týdnů před tím, než se mi narodil můj syn Jindřich. Cítila jsem se trochu nejistá, jak se s novou rolí poperu. Jestli zvládnu být tou skvělou mámou, kterou jsem chtěla být, a vyhnout se chybám, které třeba moji rodiče nevědomky udělali při mé výchově.

Vzdělávání se díky své profesi věnuji již několik let, a tak jsem nebyla žádný „amatér“ v různých pedagogických přístupech, ale pravdou je, že i přesto byly situace, kdy jsem sama nevěděla, jak se k určitým situacím postavit.

Jindra (8,5m) je „nepapavé miminko“, a tak už víc než 2 měsíce řeším příkrmy. Je to pro mě pořádný tréning v sebeovládání a v testování nevýchovných principů. Občas už tu frustraci z marné práce nedávám a cítím obrovské pokušení protlačit si svoji a prostě mu držet ručičky a do pusinky jídlo „nacpat“ silou (jak by to udělala babička – moje máma).

Čím víc to tak cítím, tím míň to všechno funguje. Vždy, když si to uvědomím, snažím se uvolnit, být opravdu s ním, nechám Jindru si s jídlem pohrát, začnu si ním o tom povídat a prokládat to hrami a říkankami, aby nás to oba víc bavilo, a pak to jde mnohem lépe. Anebo prostě s papáním skončíme a zkusíme to jindy, aniž bych z toho byla vyčerpaná a naštvaná. On na to reaguje zatím v rámci možností skvěle :)

Díky Nevýchově jsem se naučila uvědomovat si své vlastní potřeby, pojmenovávat je a předcházet tak zbytečným konfliktům. Aby si okolí začalo všímat změn, na to je asi ještě moc brzy :) Nevýchova je pro mě jako zkušenější kamarádka, za kterou se chodím radit. Na rozdíl od „běžných“ kamarádek tahle je máma profík, a tak se nemusím bát, že mi poradí nesmysly :)

Martina Měkutová

13 14

Jak jsme doma vyřešili sladkosti

Já jsem málem padla do pasti bio-eko-domací. Jako jasně, proč ne, ale za domácí pohodu mi to nestojí. Takže sbohem, dokonalá mámo, :) a od tý doby si i muž víc pochutnává. Eliáš sladký k životu nepotřebuje, pro Anežku je to jako cítit boží přítomnost. Bez čokolády není její den úplný. A co, třeba bude cukrářka :), hodnoty má v pořádku, míry váhy taky, zuby zdravý.

Tím, že neděláme „kampaň“ fuj fuj sladkosti, hodná holčička papá zeleninku, tak Anež jí víceméně všechno, ideálně teda maso, a sladkost nezarmoutí. Tak to respekuju, stejně jako to necpu Eliášovi. Já si třeba dost sladím. A jasně, třeba je to hrozný jed, a až sem přestanu psát, tak jsem možná umřela na cukr… Ale hodnoty mám prý úžasné a štíhlá taky jsem.

Moji prarodiče si s tím nikdy moc hlavu nelámali, jedli tak nějak všechno, ale ne moc, a k tomu pohyb. Děláme to stejně. :) Ale bio-eko fandím, třeba jednou… Nebo raw, občas si dám, chutná, dává mi to smysl, ale byla jsem ve stresu, to odnesly děti… Nestojí mi to zatím za to :)

Anna Burdová

25 26

Dvě krásné situace se syny. Fakt to má smysl

Dnes jsem zažila dvě krásné situace, u kterých jsem si říkala, že to fakt má smysl :-) Máme dva syny, 4 roky a 18m.

První situace:

Chystám se na velký nákup s batohem (půjdu sama, manžel bude hlídat obě děti). Starší syn při mých přípravách rychle pochopil, co se bude dít a ještě než jsem s ním začala nějak sama komunikovat, kam jdu a kdy přijdu, přišel ke mně (zrovna, když jsem sháněla pytlíky na pečivo a byla ponořená do svého hledání) a povídá: „Maminko, víš co by mi pomohlo, aby mi nebylo smutno, když půjdeš na nákup? Kdybychom se spolu pomazlili a dal jsem Ti pusinku. To by mi pomohlo.“ „Aha, tak dobře, to je prima nápad,"řekla jsem. "Tak než půjdu, já Ti řeknu a pomazlíme se,jo.“ 😘

Druhá situace:

Dnes jsem si potřebovala usnadnit z časových důvodů oběd, a tak jsem uvařila jen polévku a k druhému jídlu jsme měli kupovanou pizzu. Tu jsem nechtěla dát 18m synkovi, který dostal po společné polévce kupovaný dětský příkrm. Jenže jak viděl, že mi všichni ostatní máme pizzu, na kterou před tím koukal v troubě, začal dávat najevo, že on chce také tu pizzu. Řekla jsem mu, že mu jí dávat nechci, protože tahle je kupovaná, a že to není ta domácí, kterou jindy dělám, a proto má dnes jiné jídlo než my. Jenže on pořád mističku odstrkoval. Najednou k němu přišel starší syn a povídá: „Honzíku, pomohlo by Ti, kdyby jsem Tě dokrmil já Tvojí lžičkou?“ Jeník: „Jo!“ A bylo.

MÁ TO SMYSL! 😀

Hanka B.

4 5

Jen jsem zmírnila tlak a děti „naskočily“ samy. Konečně to s nimi zvládám hezky

Moje úspěchy po 1. týdnu: – uzavíráme OPRAVDOVÉ DOHODY a výsledkem je toto:

– bez reptání vyčištěné zuby, večerní mytí a převlečení do pyžama – děti navrhly, že si to zařídí u večerní pohádky v době reklam. (Jen nevím, jak nám to bude fungovat po prázdninách :-) )

– celkově méně křičím a vyžaduji a děti odmlouvají jen výjimečně. Některé povinnosti dělají samy a některé hned po 1. připomenutí (požádaly mě, abych je upozornila, když na něco ještě zapomenou)

– dcera dopředu hlásí, jak má vypadat její snídaně, takže už mi ji nevrací kvůli tomu, že chleba má/nemá kůrku, rohlík je namazaný na špatné straně nebo je blbě rozpůlený, že chtěla jiný talířek… Tím naprosto odpadla ranní hádka.

– už netrvám na zapletených vlasech – dohodly jsme se, že aby nepadaly do obličeje, vyřešíme čelenkou; koupily jsme sprej na lepší rozčesávání, Markétka se češe sama a já to občas pročísnu. Přestala vyvádět, když to tahá a hrdě hlásí, že to přeci vydrží, protože ví, že jí to nedělám schválně.

– funguje dohoda o oblečení – může mít cokoli, pokud je to čisté a bez děr. Pokud si nevšimne a já ano, jde se bez reptání převléknout.

– jsme k sobě vřelejší, je u nás teď často slyšet např. „děkuji miláčku“ a „udělám to s radostí“

– dcera je teď hodně spokojená sama se sebou – chodí mi hrdě hlásit, co všechno už dokáže sama a co sama vymyslela (to jsem šikovná, že jsem si sama srovnala pastelky a že ti teď pomáhám, abychom doma měli pořádek)

– syn si sám od sebe odklidil hromadu plyšáků a přišel mi to pak ukázat jako překvapení. Pak si ještě pochvaloval, jak je to teď v pokojíčku hezčí,

– já mám ze sebe mnohem lepší pocit – konečně to se svými dětmi zvládám hezky, bez vynucování, vydírání a uplácení

Nejlepší na tom je, že jsem skoro nic neudělala – jen se víc chovám jako partner a hlídám si dohody (aby byly opravdu dohody), zmírnila jsem tlak a děti „naskočily“ samy. Za tak málo práce je to veliká a hlavně nádherná odměna.

Petra

14 15