Názory učitelů

Dokonce i největší zlobidlo makalo jak šroub, když mi předtím mohl říct, že se ve škole nudí

U nás doma byl policajti všichni, včetně babiček a strejdů.. já sama zatím děti nemám, ale učila jsem a když policajt ani učitel nezabírali, tak jsem pak nějak jeden den rezignovala a zeptala se dětí, co bych měla udělat, aby se samy chtěly učit, aby to nebyl takový boj 🙂

První hodinu jsme sice zaplácli diskuzí, ale zbytek dne proběhl skvěle a děti samy chodily, že už to chápou a chtějí další cvičení ❤️  škoda že se po víkendu vrátily a bylo to od nuly 😕

Platilo to i na chlapečka s dis, který odmítal číst, i na holčičku s retardací, která to sice měla všechno špatně, ale už se nebála tu chybu udělat. Dokonce i největší zlobidlo makalo jak šroub, když mi předtím mohl říct, že se ve škole nudí a chtěl by víc běhat. Nechala jsem ho běhat asi 10 minut jakkoliv chtěl a pak byl tak nadšený, že dostal prostor být sám sebou, že makal zbytek hodiny jak šroubek 🙂

Kolegyně si sice myslely, že tyhle praktiky do státní základní školy nepatří, že bych měla jít učit na Montesorri školu atd, ale děti byly spokojené, naučené, tak proč to řešit. O to přeci jde ne? O děti, ne o to, jak se „učí správně na zš“ a nebo „takhle se to dělalo už stovky let, tak se to nauč a nezatahuj nám sem novoty“.

Kéž by tohle vidělo víc učitelů na zš, děti by měly menší mindráky 🙂

Radka Čermáková

0 1

Docvaklo mi, že principy Nevýchovy se dají krásně aplikovat i ve vztahu k žákům ve škole

Před nedávnem jsem absolvovala kurz Nevýchovy a chtěla bych za něj strašně moc poděkovat, protože mi opravdu otevřel oči.

Povoláním jsem učitelka na osmiletém gymnáziu a v současné době jsem na rodičovské dovolené se dvěma holčičkami (4,5 a 2,5 roku). Asi jako většina rodičů jsem i já vyrostla na „normální“ výchově, podle které by se měly autority poslouchat a já jsem se měla chovat jako poslušná holka. Jelikož jsem toto za každou cenu očekávala i od svých studentů ve škole, narazila jsem.

Partnerský přístup ke studentům mi moc vlastní nebyl. A pak jsem začala narážet i u své starší dcery. V té době jsem objevila Nevýchovu. Došlo mi, že spolu musíme vycházet jinak, lépe.

Kurz mi pomohl si to uvědomit a změnit to, ačkoli jsem k Nevýchově byla ze začátku trochu skeptická. Principy Nevýchovy mi vážně otevřely oči a docvaklo mi, že tyhle principy se přece krásně dají aplikovat i v partnerském vztahu k žákům ve škole.

Někteří začínající učitelé možná berou studenty jako partnery přirozeně, ale někteří ke studentům přistupují stejně jako kdysi učitelé k nim. A to může být v současné době problém. Proto mohou mezi učiteli a studenty vznikat konflikty, vzájemná nesnášenlivost, neporozumění atd.

Proč jsem se o nevýchovných principech nedozvěděla dřív?
Proč nás o partnerském přístupu k našim studentům neučili na pedagogické fakultě?
Proč nás nenaučili, jak nejlépe vycházet se žáky, jak s nimi jednat, jak s nimi řešit konfliktní situace, jak být vlídným a spravedlivým učitelem?
Na „pajdě“ nás na to bohužel nepřipraví. Prostě tě hodí do vody a plav, nějak si poraď. Je to naprosto stejné jako s rodičovstvím. Ovšem kdyby byl každý přirozeně dobrým rodičem, tak by nebylo Nevýchovy potřeba.

Proto se strašně moc přimlouvám za to, aby někdy mohl vzniknout podobný Nevýchovný kurz pro učitele. Vždyť většina nevýchovných principů, které platí v rodině, mohou platit i ve škole. Určitě bych byla první, kdo by se přihlásil. A myslím, že zájem by byl veliký. Prosím, uvažujte o tom, bylo by to skvělé.

Děkuji za vaši práci a za to, že Nevýchova existuje.

Marie

2 3

Praktikujeme tento přístup ve 3 školkách a funguje

Dobrý den paní Králová, Vaše filozofie je i naše filozofie, máme 3 mateřské školy. Jsem ráda, že se našel konečně inteligentní člověk, který dává možnost zdarma nahlédnout do správného přístupu k dětem. Již 10 let praktikujeme tento přístup ve školkách a víme, že funguje.

Nejsme 100%, jelikož každá z učitelek je jiná, ale POLICAJTKY určitě nemáme. Pouze jsem Vám chtěla moc poděkovat, že jste a že děláte tuto velmi dobrou věc. Za přednášku Respektovat a být respektován paní psycholožky Nováčkové jsem zaplatila před lety 7.000,– Kč

Ještě jednou velké díky, že využíváte sociální síť k této nezaplatitelné věci. Váš odkaz na stránky jsem přeposlala jak svým učitelkám tak i 150 rodičům a budu ho šířit dál. Hodně štěstí a energie. Snad se nám to nakonec povede:).

Ing. Dagmar Hrabová, maminka 3 dětí a ředitelka 3 soukromých školek a 1 malotřídky 1. stupně ZŠ

51 52

Nevýchova je pro všechny, kteří chtějí mít krásný vztah s dětmi – pro rodiče, babičky, učitelky, výchovné poradkyně…

Katko, velice Vám děkuji za včerejší video, které jsem doporučila i mé mamince. Je to úžasná učitelka ve školce. Má více než 30ti letou praxi (včetně dětí s různým postižením). Děti ji milují, ale i tak, byla nadšená z videa.

Byla prý dnes s dětmi v Domě dětí na keramice. Děti ji poslouchají, ale na té keramice ji vždy zlobí. Dneska zkusila ihned vaši metodu (jak by si přáli, aby to probíhalo atd.). A prý doslova koukala jak blázen, že byli úplně v klidu a úplně báječné.

Takže Nevýchova není jen pro rodiče, ale je to prostě pro všechny, kteří chtějí mít krásný vztah s dětmi. Babičky, učitelky, výchovné poradkyně. Prostě je to pro každého. Děkuji za to, co děláte.

Helena Šikolová

2 3

Světe div se, od té doby chodí syn do školky rád

Chtěla bych se ale s vámi podělit o náš úspěch s Nevýchovou u našeho prostředního syna, kterému se nechtělo ráno chodit do školky. Dostal jednou na zadek od paní učitelky. Nevýchovně jsem si pak popovídala i s dotyčnou paní učitelkou. Popsala jsem jí situaci, že máme teď problém syna dostat do školky, že se jí bojí, a jak bysme to mohly společně vyřešit.

Z paní učitelky vypadlo, že má o něj strach, když všude leze, že je nejmenší ze třídy a že se o něj prostě bojí. Řekla jsem paní učitelce, že mu věřím a že je hodně šikovný (oba s manželem lezeme po skalách, a tak je zvyklý na výšky a zná své možnosti), ale že chápu, že pro ní to může být těžké, zvlášť při hlídání všech dětí ve třídě. Domluvily jsme se, že si se synem v klidu o tom promluví a řekne mu, že o něj má strach.

A světe div se, od té doby chodí do školky rád. Domluvit se je úžasné :) Ono to pak ušetří spoustu nedorozumění.

Alice Jaegerová

10 11

Nevýchova ve školách – řešení pro vzájemnou komunikaci

Děkujeme Mgr. Katce Králové za přednášku „Komunikace s rodiči a dětmi“, která proběhla v rámci projektu TERA na Univerzitě Palackého v Olomouci. Myslím si, že koncept Nevýchovy by přispěl k vyřešení mnohdy nesnadné komunikace nejen v rodinách, ale také ve školách, kde děti tráví většinu svého času.

Pokud se podaří Nevýchovu aplikovat v domácím prostředí, kde potom přirozeně funguje, bylo by nanejvýš vhodné, aby rodiče mohli ve škole vysvětlit pedagogickým i ostatním pracovníkům, jak se s jejich dítětem bez problému domluví a dojdou ke společnému cíli.

Z tohoto důvodu považuji koncept Nevýchovy aplikovatelný do školního a vzdělávacího prostředí obecně. 

Mgr. Dagmar Uhlířová

56 57

Díky Nevýchově mi došlo, že můj přístup k žákům úzce souvisí s výchovou, kterou jsem dostala já

Milá Katko,
chci Vám především poděkovat za to, co děláte pro změnu výchovy dětí v Čechách. Nevýchovu jsem objevila nedávno, ale dost mě hřeje u srdce. Sama děti nemám, ale pracuju jako učitelka výtvarky s dětmi na prvním stupni ZŠ a zároveň učím na univerzitě.

Přestože jsem s touhle prací začínala s těmi nejlepšími předsevzetími o partnerském přístupu k žákům, občas se pozoruju, jak začínám učitelovat nebo i policajtovat, když už nevím, kudy kam. A díky Vám mi konečně došlo, že to naprosto úzce souvisí s výchovou, kterou jsem dostala já.

Je to tak banální, že? Ale můžu a chci to změnit.

Bára Müllerová

4 5

S radostí informuji o Nevýchově všechny babičky, které se na mne obracejí o pomoc či radu s vnoučaty…

Nejen osobně, ale i jako bývalému pracovníku ve školství (vychovatelce v dětském domově –8let, učitelce ve zvláštní škole –11let a posledních 20let před důchodem odbornému pracovníku v PPP: eto- psycho-logopedovi a psychoterapeutovi) se mi velmi líbí a je mi hodně blízký váš přístup k výchově. 

S radostí o vás informuji a odkazuji na vaše web.stránky všechny babičky, které se na mne obracejí o pomoc či radu s vnoučaty i t.č. mladé rodiče (kteří jako žáčci či studenti chodili ke mně do poradny na reedukace SPUCH nebo terapie (DOV, grafomotoriku, logopedii, jógu, muzikoterapii, arteterapii, dotykovou terapii,harmo­nizační ošetření, …) a jejich známé vrstevníky žádající o radu jak „vychovávat“ své děti.

Přeji vám všem hodně síly, trpělivosti a laskavosti!

Ve vašem projektu jde o rodičovské sblížení se podpoře přirozené chuti dětí poznávat a učit se něčemu novému a naučit se zdolávat i případné neúspěchy na cestě životem, aby cítily podporu a zázemí u svých nejbližších a aby se jejich další život ubíral k cíli cestou být dobrý a spokojený člověk.
Ať vaše práce přinese úspěch a dobré pocity nejen rodičům, jejich dětem, ale především vám samotným.

Jaroslava Rosová

3 4

Při nástupu do školky jsem u dětí i maminek užila mnohokrát nápady z Nevýchovy

Pracuji nově jako učitelka v adaptační třídě pro děti mezi 2 a 3 roky. V první den nástupu do školky jsem u nově příchozích dětí, ale i maminek, užila mnohokrát nápady z Nevýchovy. Ať už jsem nabídla dětem, že jsem tam taky dnes poprvé, že můžeme všechno poznávat spolu.

Taky jsem plačícím a smutným maminkám říkala, že chápu, že je to pro ně těžké, a ať si dají více času na rozloučení, pokud ho potřebují. Ať si vytvoří nějaký rituál rozloučení, ať si společně řeknou, kdy a kdo si dítě zase vyzvedne, či jsem jim nabídla, ať se na novou třídu podívají společně, ať si potom doma o tom můžou povídat.

Taky jsme řešili trable se značkou na skříňce, kterou dítě chtělo a nemělo, a maminka měla obavy z toho, že nové zvířátko nezná a nedokáže vyslovit. Tak jsme se bavily, jestli se dítěti líbí nová značka – že ano. A tak jsem se maminky ptala, co by jí pomohlo, a prý kdyby to zvíře prostě znal, měl s tím něco spojené… Nabídla jsem, jestli by mamince třeba pomohlo, kdyby na zvířátko znal nějakou básničku, a tak by se naučil i to slovo, jestli by to pro maminku bylo lepší. Ona říkala, že to by se jí líbilo, že to zkusí.

Mnohokrát jsem se dnes smutných či plakajících dětí ptala, co by potřebovaly. (A odpovědi byly: jen se v klidu rozkoukat a ještě si nehrát, ještě si chvilku poležet v postýlce, či prostě se nechci smát, nebo chci jen vědět, jestli opravdu maminka přijde.) Nebo situace se svačinkou: některé děti seděly u chlebíka s pomazánkou a tvářily se nešťastně. A tak jsem se každého takového ptala, co by mu pomohlo, aby se mohl najíst a neměl hlad. Někomu pomohlo setřít pomazánku, někomu odkrojit kůrku, někomu informace, že stačí ochutnat a nemusí dojídat, někomu, že k tomu nemusí pít kakao…

První den byl určitě pro všechny náročný, ale věřím (podle usměvavých dětí na konci dne a při vyřešených situacích), že to zvládneme a bude to čím dál lepší a snazší, že se navzájem naučíme ptát a říkat, co potřebujeme (protože to není snadné, někdy na to přijít, co by vlastně pomohlo). 

Jana, učitelka v MŠ

120 121

Učitelka ze školky: „Prosím tě, co jste s tím vaším Vendelínkem udělali?“

Včerejší perlička „z druhé strany“: Šla jsem pro synka (téměř 3r) do školky a potkala jeho paní učitelku. Ani jsem nestihla pořádně pozdravit a ona na mě vybafla:

„Prosím tě, co jste s tím vaším Vendelínkem udělali? Za poslední měsíc se tak strašně změnil! Chodí sám čůrat, uklízí si po sobě hračky, začal se konečně zapojovat do kolektivních her, a dnes si poprvé řekl, že chce jít kakat. A když se mu něco nelíbí, tak mi vždycky řekne, co nejdřív musí udělat, a pak v klídku udělá to, co po něm chceme my. Žádné vztekací scény jako jiné děti. Neskutečná změna!“

A já se dmula pýchou a v rychlosti jí vysvětlila, o co jde. Ten pocit, že tu snahu vidí i jiní lidé než vy doma, je úžasný… :-)

Verča Cupalová

25 26

Dcerka (15m) mnohem méně zlobí. I v tomto věku se jde s dítětem domlouvat

Doma nastalo velké zlepšení, jako by se uvolnila atmosféra, pročistil se vzduch. Dcera (15 měsíců) mnohem méně „zlobí“ (nebo já už to tak nevnímám). Snadněji se s ní domlouvám, jestli to tak jde v tomto věku nazvat. (Díky Nevýchově jsem se přesvědčila, že ano, i v tomto věku se jde s dítětem domlouvat.)

Třeba včera v supermarketu – dcerka se rozeběhla podél regálů a vytahovala z nich věci, které pak házela na zem. Dřív bych asi zvýšila hlas a snažila se tomu zabránit. Teď jsem se na to snažila podívat jejíma očima. Ptala jsem se, jestli si chce věci prohlédnout, popsala jsem, co je to za věci, asistovala jsem jí u toho a pak jsem jí ukázala, proč a jak věci vrátit zpět. A ona to dělala! Vracela věci zpět, bez křiku a pyšně, že to dokáže!

Určitě kurz doporučuji hlavně pro ta zážitková cvičení, při kterých jsem si připomněla, jak jsem se na svět dívala jako dítě. A uvědomila jsem si, že se občas chovám k dětem tak, jak jsem tenkrát nechtěla, aby se ke mně dospělí chovali. Díky za to! A taky za spoustu praktických tipů ke komunikaci a zvládání náročných situací.

Lucie, 32 let, máma 15měsíční holčičky, učitelka v MŠ, Jihlava

56 57

Učitelka mi říká: „Já jsem si všimla, že to máte tak nějak jinak, že jo?“

To Vám prostě musím napsat… Před pár dny jsem psala o situaci, kterou můj muž skvěle zvládnul ve školce (státní). A dnes jsem šla pro Toníčka (3) do školky a byla tam ta učitelka, se kterou to muž řešil, respektive před ní. A úplně mě překvapila:

Učitelka: Musím Vám říct, že Váš muž to tady s Toníčkem skvěle ráno zvládá (vodí ho každé ráno). Před divadlem tady plakal a on to s ním vyřešil s klidem, na všem se spolu domluvili… opravdu úžasný.

Já: Děkuju. Taky byl moc rád, že to vše tak hezky proběhlo.

Učitelka: Já jsem si všimla, že to máte tak nějak jinak, že jo? Že u Vás řešíte vždy vše v klidu, tak hezky spolu mluvíte. I tu adaptaci ve školce jste tak hezky v klidu zvládli… že si to tak trošku děláte po svým, že jo?

Já: Víte, hlavně se snažíme, aby jsme se všichni měli fajn a bylo nám spolu dobře. Snažíme se spolu mluvit o všem a hlavně na rovinu. Toník se pak dobře orientuje a je mu fajn.

Učitelka: Jojo, to jsem si všimla. S Toníkem se dá vážně na všem v pohodě domluvit…

Tak to jsem Vám fakt musela napsat. A to si občas doma říkáme, že to nezvládáme a pořád policajtujeme, moralizujeme… je fajn, že už to asi tak děsný není :) Milý víkend všem!

Lucie Jírová, Toníček 3 roky

14 15

Jak žákům předat větší díl odpovědnosti za vlastní učení

Nevýchova poskytuje učitelům efektivní nástroj pro rozvíjení příznivého klimatu ve třídě. Zároveň vidím v aplikaci principů Nevýchovy příležitost, jak žákům předat větší díl odpovědnosti za vlastní učení.

Mgr. Jana Čapková, PhD.

12 13

Nevěřím vlastním očím – usíná v postýlce a sama se odplenkovala

Jsem obyčejná máma, která někdy dělá chyby. Snažíme se vychovávat naší 16-ti měsíční dcerku intuitivně, děláme vše tak jak to přichází a jak to v dané situaci cítíme. Rádi sledujeme váš blog, protože tam vždy něco zajímavého najdeme. Nejvíce mě zaujal váš příspěvek o usínání.

Naše Madlenka spí od třech měsíců s námi v posteli. Měla jsem chvilky, kdy jsem se nechala zviklat názory našich babiček a maminek, že ji rozmazlujeme, že to není správné. A sama jsem se naší „spací“ situací hodně trápila, Madlenka špatně usínala a mně pořád v hlavě běžely ty věty, že to není spravné. Zlom nastal v okamžiku, kdy jsem se já sama srovnala s tou celou situací.

Jsem vděčná, že Madlenku máme v posteli. Že jsem nikdy nezažila, jaké je to vstávat několikrát za noc k postýlce, že pořád kojím, že je Madlenka spokojené a šťastné dítě. Všechno kolem usínání i spaní se vyjasnilo. Madlenka usíná krásně, v noci se budí jednou.

A před dvěma dny se stalo něco, co by mě ani ve snu nenapadlo. Madlenka se se mnou pomazlila v naší posteli, napila se, vzala si polštář a deku a zalezla si do dětské postýlky. Dva dny to trvalo, vždy chvilku hajala v postýlce a pak přišla usnout ke mně tak, jak byla zvyklá. Než usnula, říkala jsem jí, že je to v pořádku, že spinkat v postýlce nemusí, pokud na to není připravená.

Dnes se napila, pomazlila, odešla do postýlky a usnula. Dívám se na ni a říkám si, jak je dokonalé netrápit se nějakou výchovou. Neřešit, jestli nechám miminko vyplakávat, aby se naučilo spát samo. Mění se v tu chvíli naše role z přísného „policajta“ na „pozorovatele“, je krásné sledovat, jak se to mé miminko samo vzdaluje v tom dobrém slova smyslu.

A jestli se dnes v noci nebo zítra příjde zase přitulit k nám, vůbec to nevadí, protože čas tak rychle letí, že stojí za to promazlit každou volnou chvilku. Stojí za to nechat důležitá rozhodnutí na dětech. Díky za vaši Nevýchovu, dělá rodiče klidnými a děti šťastnými.

Dodatek:
Připadám si jak Alenka v říši divů. Podobným způsobem jako se spaním jsme od pondělí bez plíny. Prostě se naše malá Madlenka rozhodla, že to zvládne. Když objevila holčičí kalhotky a já jí řekla, že až bude chtít být bez plínky bude je nosit.

No a Madlenka ( která téměř nemluví) si sundala plínu a je v kalhotkách. Bez nátlaku, bez zdlouhavého učení na nočník. „Nehody“ máme máme, ale minimálně, a mě to vůbec nevadí. Jediný problém máme, že jsme v pátek nakoupili pleny na tři měsíce dopředu. :)

Jsem učitelka ze školky a tak opravdu, ale opravdu nevěřím vlastním očím. Vyprávět mi to někdo jiný, tak mu to nevěřím. Musím říct, že jsem na sebe pyšná, že jsem naší Magdu od narození do ničeho netlačila. Plakala, když ji chtěl někdo chovat, tak jsem ji nedávala nikomu chovat. Asi až kolem roka začala komunikovat s cizími lidmi.

Poslouchala jsem její potřeby, nechala jsem to na ní. A už dnes se mi to několikanásob­ně vrací.

Ivana Moravcová, učitelka MŠ, dcerka Madlenka 17měsíců, Tuchlovice

76 77

Nebojte se s paní učitelkou domluvit, co vaše dítě potřebuje

Jsem učitelka ve školce. Už mám docela velké děti, a tak se snažím neustále obnovovat pohled na svou práci skrze mé malé svěřence a jejich rodiče. Tady na Nevýchově jsem pár podnětů našla a při sledování videa o nástupu do školky mě pár tipů na lepší adaptaci napadlo. Zkusím to hned ve čtvrtek ;-)

Jak uvedla Katka, nebojte se s paní učitelkou domluvit, co vaše dítě potřebuje, aby se ve školce cítilo dobře. Za sebe můžu říci, že to vždy vítám. Ale na druhou stranu by bylo fajn, kdyby maminky chtěly také od paní učitelky opravdu slyšet, co jejich děti skutečně potřebují.

Tak nám všem držím palce - dětem, rodičům, učitelkám, abychom dokázali společně být těmi parťáky, kterým bude fajn.

Irena, učitelka v MŠ

13 14