Nevýchova v ordinaci. Spolupráce jedna radost
Jsem gynekolog. V Nevýchově jsem už 6 let a od té doby se u nás doma
leccos změnilo. Poté, co jsme dali do pořádku vztahy s dětmi, přišla
další úroveň – Nevýchova s partnerem, Nevýchova s dospěláky.
Jako gynekoložka musím v práci řešit poměrně choulostivá témata.
Ženy jako pacientky jsou dost specifická skupina :), obzvláště pokud jsou
těhotné, pokud rodí nebo jsou v šestinedělí.
Potřebují spoustu informací, potřebují bezpečný prostor,
potřebují respekt. A také pocit, že za svoje tělo a zdraví
zodpovídají samy. Že ony samy rozhodují, co se bude dít a jak. Snažím se
s nimi hodně mluvit. Sedám si k nim, mluvím s nimi z jejich úrovně,
nerada nad pacientkou stojím. Představuji se a podávám jí ruku. Říkám,
co přesně budu dělat, aby se mohly připravit, nespěchám.
Při příchodu maminky k porodu navrhuji možnosti vedení porodu,
na všem se domlouváme, diskutujeme. Ale zároveň nejdu přes
nutné medicínské minimum a vysvěluji, že jsou určitá pravidla, která
zase musím dodržet já. A pokud by to šlo přes ně, pak ji prosím
o podepsání negativního reverzu. Ten neznamená, že ji odmítám ošetřit,
ale zbavuje mě zodpovědnosti za její rozhodnutí nepostupovat podle
doporučených postupů.
Ošetření mých dětí po vstupu do Nevýchovy vypadá takto: Děti
vědí, co se bude dít. A že to může třeba i bolet. Znají
důvod ošetření u lékaře. Uznávám jejich strachy, dávám jim
čas, ptám se, co by potřebovaly, abychom to společně zvládly.
Vysvětlím situaci i lékaři, který mé dítě ošetřuje, a případně se
svého dítěte zastanu.
A po vyšetření, když přejdou ty nejhorší emoce, pokud vyšetření
doprovázejí, se k danému tématu zase vrátíme. Pamatuji
si, jak jsme si s mladší Klárkou hrávaly na ušní. Ona byla doktorka a já
pacientka s bolavým ouškem ;). K náročným zážitkům vždy patřilo
ošetření na ORL. (Klárka měla jednu dobu snad co měsíc zánět
středního ucha.) Až jednou mi moje dcerka (tenkrát 3,5 roku) doslova
vyrazila dech.
Pan doktor mluvil jasně, ale klidně a řekl mi, ať ji vůbec nedržím.
Že to nic není, že se bude jenom dívat. A ukázal jí čím, dal jí ten
trychtýřek do ruky na osahání. A ona pak v klidu nastavila postupně obě
uši i nos a nechala se prohlédnout. Mám pocit, že jak jsem ji
nedržela, nemusela najednou bojovat.
Zavést Nevýchovné principy do ordinací všech lékařů mi přijde
geniální! Najednou je tam tolik klidu, pohody,
respektu. Prostě spolupráce jedna radost.
MUDr. Lenka Paymová, děti 6 a 4 roky, Chotíkov