Ujistila jsem se, že dítě opravdu potřebuje vědět,co se bude dít.Je na
něm (dle věku),jestli chce pak při výkonu (odběru krve,zavádění
kanyly…) povídat,co se děje, nebo mluvit o zvířátkách, zálibách…Že
ustrašený, nejistý, nevěřící nám rodič ====ustrašené,uplakané,nám
nevěřící dítě…
Mám jednu příhodu,nevím,zda je úplně nevýchovná… K přijetí
přišla téměř dospělá slečna.Spolupracovala,bylo jí vysvětleno,proč
je potřeba zavést kapací infuzi,strach na sobě nedávala znát,rozhovorem
jsme se ujistili,že všemu rozumí…Přítomná byla maminka a
její teta.
Infuzi zaváděl lékař,já asistovala.Doporučovali jsme se
uvolnit,vzájemně jsme vtipkovali…my s lékařem nečekali komplikace
(žíly viditelné,spolupracující pacientka)…ale ouha,žílu se
nepodařilo ani na třetí pokus napíchnout…
Různě jsme zjišťovali příčiny,zda je opravdu uvolněná,zda nechce
pauzu…až jsem se na situaci podívala jejím pohledem----ležím na
vyšetřovacím lůžku,držím se,jsem statečná,však jsem téměř
dospělá…v rohu místnosti neustále štěbetá máma s tetou.....
A ted mi došlo,že oni fakt jen štěbetají o nesmyslech,spíš
ruší,snad je ani nezajímá,že dcera je poněkolikráte píchána…tak jsem
se slečny zeptala,jestli by nechtěla,aby maminka s tetou počkaly na
pokoji..s úlevou souhlasila,po jejich odchodu se rozplakala…chtěla být
před mamkou statečná,ta která vše zvládne…
Ujistili jsme ji,že je to OK,podali kapesník,na další pokus zavedli
kapací infuzi a slečna šla s úlevou na pokoj. Jenom uznání pocitů
dětem,rodičům,nechat je vyplakat dělá strašně moc…
Syn je dospělý,dodnes spíš udělá,co mu kdo doporučí..
Dcera (13 let) na posledním kardiologickém vyšetření (bylo jí 12)
vysvětlila MUDr.,proč odmítá EKG,že opravdu hodně přibrala a že se
stydí---(dcera je velký svéráz a většinou své názory šíří víc
pubertálně)--- Už po cestě mi vysvětlovala,že si to fakt nenechá
udělat…
Navrhovala jsem jí varianty jako děláme na oddělení–(necháme
rozepnutou,přesto citlivá místa pokrývající podprsenku, zakryjeme
kabátkem)–na tyto varianty MUDr. nepřistoupila,ale domluvily se,že až to
bude možné,objednáme se a vyšetření doděláme.Dcera má „jen“
nevinný šelest a pozdější EKG nevadí.
Tehdy jsem na dceru byla pyšná,že to dokázala vysvětlit,sama si ujasnit
a ne jen vetovat..
Nevýchova do ordinací patří.Jednak,aby zdravotníci opravdu viděli
pacienty–ne jen „další“,ale také aby viděli své hranice,naučili se
je též respektovat a naučit se říkat partnersky jak a proč co
potřebují… Přetížený zdravotník=nicmoc přístup…
Děkuji za šíření Nevýchovy ve zdravotnictví,máte můj obdiv a
podporu…