Vztah s partnerem

Najednou se u nás nekřičí a máme doma harmonii

Máme s dětmi 11 a 13 velmi otevřený vztah a již 2 týdny pracujeme s Nevýchovou a musím říct, že zázraky se dějí, ale největší chyba byla ve mně a to mě překvapilo, opravdu jsem si myslela, že přiznat chybu bude působit jako selhání rodiče a výchovy, protože rodič vždy ví co dítě má a nemá dělat .

Přestala jsem použivat otřepané věty, chci znát názor děti, uzavíráme dohody a najednou se u nás nekřičí, syn zapomínal spláchnout i WC, najednou vše dělá, nic mu nepřipomínám, světě div se, zapomněl si do školy láhev na pití a žízní neumřel (napil se od spolužáka ).

Ale přiznávám, že je to hlavně o mně a mém přístupu a sebeovládání, protože já sama jsem měla tvrdou policajtskou výchovu. Partner je naštěstí klidný a na výchově se shodneme, podporujeme děti v jejich aktivitách a máme opravdu harmonii a děti hezký vztah, nevedeme a nikdy jsme nevedli u dětí sourozenecké bitvy. Naučili jsme děti vzájemných dohod a když např. vyklízí myčku, zaberou si každý část a příště si to vymění.

Váš kurz sledujeme spolu s partnerem a vlastně si ověřujeme a rekapitulujeme a posouváme se dál, protože děti milujeme a chceme, aby si samy pro sebe zvolili tu nejlepší cestu životem!

Veronika Štamfestová, 37 let, Kralupy nad Vltavou

0 1

Som opät a znovu vďačná za vstup do Nevýchovy

Už pár dní premýšľam nad tým, že napíšem ako som opät a znovu vďačná za vstup do NV. Ale nemam cas, pretoze vdaka tomu, ze sa snazim zit v rodine aj sama so sebou Nevychovu, tak mam cas dokonca aj na veci, ktore ma bavia. :D

Som s vami uz 2 roky a citim taku radost zo zivota ako som predtym necitila.

Uzivam si cas s detmi aj vtedy ked ma stvu. Fakt. Ked sa nedari, tak viem, ze sa mam postarat najprv o seba, ze spokojna mama je zaklad, ze je uplne OK ked sa idem ospravedlnit dietatu, ze tym moja autorita neklesa a mnoho mnoho dalsieho by som mohla menovat, co som sa v NV naucila. Som Nevychove vdacna za zachranu rodiny aj manzelstva.

Petra, mama 4 deti (15, 13, 5, 3)

0 1

Nevýchova mi zachránila manželství

Manžel má časově i psychicky náročnou práci a já na něj neustále tlačila, protože neměl na nic čas, sliboval a sliby neplnil, kličkoval, vymlouval se… Viděla jsem chybu v něm.

Díky vašemu videu mi najednou došlo, že chyba není tak úplně na jeho straně, že jeho chování je jenom reakce na mé „policejní“ chování. Ukázkově, přesně tak, jak jste to popisovala.

Moc vám proto děkuji, opravdu ze srdce, i když to nebylo úplně cílem vašich videí, ale velmi pravděpodobně jste mi zachránila manželství, protože jsem v určitých vyhrocených situacích už skutečně uvažovala o rozvodu.

máma z kurzu

40 41

Zjistila jsem, jak moc chápavého a vnímavého manžela mám

První video s manželem máme za sebou. Já mám takovou radost! Ve čtvrtek večer jsem za ním přišla a říkám mu: „Víš, jak jsem chtěla na Vánoce peníze na ten on-line kurz, tak jsem z něj moc nadšená a mám z něj dobrý pocit.“ Manžel: „To je skvělé, o co tam vlastně jde?“

Vysvětluji zhruba podstatu Nevýchovy, manžel poslouchá a říká: „Jak ti to s holkama jde?“ Popisuji naše první úspěchy a také ty neúspěchy, kdy se nechtěně vracím ke starým návykům a pak jsem z toho smutná. V tom manžel řekne: „Jak ti můžu s tím pomoct, aby jsi byla v pohodě? Když jsi v pohodě ty, tak celá rodina funguje…“

Já: „Potřebovala bych s tím pomoci, záleží mi na tom, abysme se měli všichni dobře a spokojeně…potřebuji partnera, který to vezme za mě, když já už nebudu moci..“ Manžel: „Dobře…kde máš ty videa??“

…Výsledek: V pátek jsme spolu zhlédli první video a dvě hodiny na to téma u skleničky vína diskutovali…pro mě naprostý zážitek…už dlouho jsem si s manželem tak otevřeně nepopovídala a zjistila jsem, jak moc chápavého a vnímavého manžela mám. Dnes nás čeká další video a já se už moc těším. 

Veronika

71 72

Máme teď klidnější a krásnější rodinnou atmosféru

Děkuju Nevýchově za skvělej kurz.
Tahle „věc“ a všechno kolem ní, mi pomáhá vytvářet lepší, klidnější, krásnější rodinnou atmosféru. Pomáhá mi odpouštět si emoční úlety, pracovat na sobě, problémy přetvářet na projekty, čas s dětma si mnohem víc užívat…

Začala jsem si konečně uvědomovat a říkat si o své potřeby. Zlepšil se náš vztah s manželem máme úspěchy i neúspěchy, ale správnou cestu…

Monika

42 43

Vysvětlení, nadávání, plácnutí přes zadek… na syna nic nezabíralo. Po pár týdnech s Nevýchovou se vše obrací k lepšímu

Máme syna Vojtíška (2,5 roku). Zhruba od jeho dvou let jsme začali bojovat s jeho chováním vůči jiným dětem. Ze začátku je kousal, potom štípal, postupně „jen“ šťouchal. Schválně si vybral nejmenší dítě v herně a prostě ho jen šikanoval.

Nevěděla jsem, co s tím, nic nezabíralo. Vysvětlení, nadávání, plácnutí přes zadek, kousnutí, nic nezabíralo. Začala jsem kvůli tomu se i vyhýbat místům s dětmi, moc jsem se styděla za jeho chování a pohledy matek jsem nemohla dál snášet.

Zhruba od Nového roku s tím postupně přestával a jen děti strkal a bral jim hračky. Vím, že tím asi děti dokazují něco, co nedovedou říct, ale Vojta od dvou let mluví plynule a má velikou slovní zásobu. Leden až březen bylo období nemocí (zánět středouší, laryngitida) a my byli nuceni být doma. To je pro nás celkem těžké, jsme zvyklí mít každý den nějaký plán. Já navíc čekám druhého chlapečka každým dnem a zvládat péči o malého začalo být víc a víc vyčerpávající.

Vyústilo to v to, že jsme na sebe celé dny jen křičeli, on mi dělal jeden naschvál za druhým, šíleně zlobil, dělal scény, vztekal se, hystericky plakal, nedalo se s ním vůbec na ničem domluvit, nic ho nebavilo. Já jsem byla na pokraji totálního zhroucení. Dokonce až tak, že jsem se ráno po probuzení netěšila na den s ním a nebylo mi s ním vůbec dobře. Dokonce jsem vůči němu měla nenávistné pocity.

Začali jsme se s manželem bát, že nám přeroste přes hlavu, a nevěděli jsme, jak dál. Byl pro nás teroristou a trýznitelem. A navíc i náš vztah s manželem začal hodně skřípat, protože to napětí pak ústilo do četných hádek a podrážděných nálad.

Napůjčovala jsem si nějaké knihy o výchově, ale byla jsem z nich jen zmatená. V každé se píše něco jiného a navíc já jsem přes den neměla čas vše dopodrobna studovat. A večer už celá unavená lehám do postele. Potom mi kamarádka poslala odkaz na Nevýchovu. Zpočátku jsem se rozmýšlela kvůli financím, ale pak jsme si řekli, že to zkusíme.

Nečekala jsem zázraky, ale hodně jsem souhlasila s hlavní myšlenkou kurzu. Já sama jsem byla podobně vedena, měla jsem skvělé dětství, neznám fyzické tresty a téměř vše mi s mamkou a s tátou klapalo a klape dodnes. Když jsem je ale žádala o radu, byli celkem bezradní. Prý jsem se nikdy takhle nechovala, ani já, ani můj bratr.

Po pár týdnech s Nevýchovou se vše obrací k lepšímu. Nechci to zakřiknout, ale není den, kdyby mě Vojta něčím nepřekvapil, a to vážně mile. Téměř vymizely každodenní unavující činnosti s oblékáním, čištěním zubů atd. Někdy nám nefunguje domluva, protože pokaždé neví, s jakým má přijít řešením, je na to ještě asi malinký. Po mojí nabídce se ale většinou domluvíme. Začala jsem nechávat většinu věcí na něm, a on po nabytí zodpovědnosti ty úkoly dělá rád a navíc hlásí, že to udělal sám, a má z toho obrovskou radost.

Například hodně jsme bojovali s příchodem domů, nikdy se mu nechtělo a většinou se potom vzteky válel na zemi. Protože jsme už nevěděli, co dělat, tak jsme ho domů prostě přinesli. Teď je to tak, že si řekneme předem, jak to bude, např.: „Vojtí, potřebuju jít už teď domů vařit oběd“ – a on to pochopí. A když se mu hodně nechce, loudá se za mnou a já vidím, že by ještě něco chtěl, poslední dobou s tím přijde i sám. Řekne mi: „Maminko, já se ještě chvilinku pohoupu a půjdu domů.“ A ono to funguje.

Dříve to bylo na sto příkazů bez efektu. Nyní jen řekneme, např. že je večer a půjdeme se koupat. Necháme ho dodělat si svoji rozdělanou hru a za chvilku je vysvlečený, vyčuraný a připravený u vany. Takových případů a příběhů bych Vám mohla popsat stovky, ale jen v kostce.

Jsme neuvěřitelně šťastní, že kurzem procházíme. Velmi nám pomohl a obohatil nás. Náš vztah se synem se obratem změnil a my ho bezmezně milujeme, až si říkáme, že už to víc nejde. A on nám to úžasně vrací. Je nám všem moc dobře. Samozřejmě jsou dny, kdy to není úplně ideální, ale pořád nemůže být vše růžové.

Je až neuvěřitelné, že na tak jednoduchých principech to může všechno klapat. A pro mě je pak největší odměnou to, že mi můj malý syn řekne: „Mami, já tě mám moc rád.“ A manžel, který mi před dvěma dny poděkoval za to, že jsem kurz objednala a snažím se věci měnit, vidí ty výsledky a snaží se na tom pracovat se mnou.

Děkuji, že jste. Myslím, že by se o Vás už mělo dozvídat v porodnici.

Ilona Heřmánková

34 35

Čištění zoubků je teď pro Aničku hra a zodpovědnost zároveň

Dneska jsem si pustila poslední video a konečně našla čas a odvahu zapojit se do diskuzí :-) Děkuji celé Nevýchově za to, co děláte a děkuji i vám všem, kteří sem přispíváte – jste prostě skvělí.

Dívám se teď zpětně na své úkoly a za těch 5 týdnů vidím úžasné pokroky. Situace, které byly na začátku „problém“ už vůbec neřešíme, naučili jsme se je hravě zvládnout, třeba čištění zoubků je teď pro Aničku hra a zodpovědnost zároveň.

VELKÉ DÍKY a motivace pro ostatní, DĚLEJTE TO, FUNGUJE TO :-)

A ještě jedna osobní poznámka: Hodně jsem prožívala všechna zážitková audia, která mě vracela zpět do mého vlastního dětství. Pomohlo mi to uvědomit si, z čeho pramení mé reakce a jak to můžu změnit.

Od té chvíle si jako máma připadám mnohem lépe a cítím se i lépe a uvolněněji ve vztahu k partnerovi. Nevýchova není jen o nás a našich dětech, je to o stylu komunikace a ten můžeme uplatnit kdekoli, takže znovu DĚKUJI.

Petra Všetečková

46 47

Holky mi pomohly přesvědčit tátu, že Nevýchova je cesta do společné budoucnosti

Konečně jsem se dostala k tomu, vám napsat. Ani nevím, kde začít… Je toho tolik…

Koupila jsem kurz NEVÝCHOVY manželovi k vánocům. (byl samozřejmě i pro mně😜)Ale poslední dobou jsem viděla jak si s našema holkama manžel neví rady. Pořád na ně jen řval, vyhrožoval a věty typu „protože jsem tvůj táta a ty mě budeš poslouchat“ nebo „okamžitě se zvedni a švihej uklízet“.. byly u nás na denním pořádku. Prostě " policajt" jak vyšitej. Byla jsem z toho nešťastná. Vím, že manžel takový není, ale bohužel jeho taktika (kterou poslední dobou aplikoval) fungovala a tak se toho chytl a nechtěl pustit.

Přemýšlela jsem,jak ho přesvědčit, že takhle budou holky fungovat jen určitou dobu, ale do budoucna to nepřinese nic dobrého!A pak se mi objevil váš vánoční návrh na dárek 👍👏😀!

Váhala jsem který vybrat, máme totiž 3 holčičky. 3,10 a 13 let. Nakonec, na rady Katky, jsem vybrala kurz NEVÝCHOVY 0–3.Je skvělý !!!

Našla jsem spousta AHA momentu, jeden z překvapivých, – jak porovnat lásku mezi všemi sourozenci, když jedna z nich přijde s tím koho mám radši😊👍
Zážitkové videa jsou jedinečná! Velmi mi pomáhají pochopit jak se dítě cítí v dané situaci…

Abych se vrátila k manželovi… mmm… Nejdřív ve Štědrý večer, když si dárek rozbalil se smál, byl rád…(už jsme spolu asi kolem jara – léta koukali na Nevýchovu(5 videí) a oběma se nám to libilo.) ale pak zase ty jeho policajtský návyky😟 a názory… několikrát jsem se snažila s ním o tom mluvit, ale marně. Někdy v půlce ledna mi řekl, že se na videa koukat nebude, ať si Nevýchovu jedu já sama a až uvidí, že to funguje, pak bude Nevýchovou řešit situace i on.😟Že na ně nic jinyho neplatí, než na ně řvát …

A já s mojí „učitelskou výchovou“ dom­louvat, domlouvat, domlouvat, opakovat do nekonečna jsem toho v komunikaci taky moc nesvedla… Takže jasně, že když nastoupil táta s policajtskou komunikaci, tak ze strachu poslouchaly…

Bylo to takový zklamání😟! Tolik jsem se těšila na naše společné koukání na Kačky videa a vzájemnou podporu v situacích kdy si buďto já nebo manžel nevíme rady… A najednou nic… Jsem na to sama a navíc ta obrovská propast která se najednou objevila mezi mnou a manželem, kterého celým svým srdcem miluji…

A PAK MĚ TO DOŠLO ! Vždyť já na to nejsem sama!!!! Mám úžasný 3 holčičky, který mě v tom můžou pomoct !!! A tak jsme začaly poslouchat videa spolu! Moc se jim to líbilo a hlavně, když jsou situace, které moc nezvládám, řeknou mamko tohle teda není Nevýchova… !

Bohužel se, ale stalo to, že manžel byl úplně sám…a nás dva to strašně oddálilo… Byla to ale jeho volba, on nechtěl a holky chtěly…

Určitě si dovedete představit to napětí mezi náma holkama a taťkou, manželem. Nevýchova mi v jeho přítomnosti vůbec nešla.a spíš mě i podrážel vetama tipu… „no tak mi ukaž jak by to nevychovou šlo???“ a já mu v tu chvíli nedokázala odpovědět… Jak?…

Byla jsem smutná, nešťastná a bezbradná… holčičky to na mě viděly. Večer jsem chodila spát s nima a povídaly jsme si poslouchaly Katku. bylo to moc fajn… Ale manžel byl sám… To mě strašně mrzelo…a absolutně jsem nechápala co se s ním děje a zároveň jsem neměla sil s ním o tom mluvit…

A dnes? O měsíc později?!
Včera jsme se vrátili z hor. Bylo to moc fajn! Manžel se snažil být v klidu. Když nastala situace, kdy věděl že by to úplně bez policajta nezvládl zavolal mě, že to s nima umím líp a ať to vyřeším. A z povzdálí sledoval co a jak… 😊Já vím není to úplně dobré řešení házet na mě tu jeho zodpovědnost vyřešit problém, ale pro mě je to začátek! Začátek toho, že má konečně namířeno tím správným směrem 👍😊!

A víte co mi řek poslední noc na horách?(každý večer lyžoval s holkama velkýma a já byla s Lilinkou na chatě)

"TA KLARKA(10let)JE TEĎ TAK FAJN,JE TAKOVÁ JINÁ! "

A to je přesně ono! Nevýchova to dokázala! Dokázala změnit tátovo pohled na to nemožný dítě, který podle něj neumí uklízet,je líný, ve škole ji to nejde, neposlouchá a já nevím co všechno! Najednou BYLA JINÁ, BYLA FAJN!!! A tím pádem byl i fajn taťka…

Mimochodem Klárka (10),je z Nevýchovy nadšená nejvíc. Kačka ji okouzlila "maminko, ta Katka je tak krásná paní … Jako Taková úplně celá! víš jak to myslím?!pustíme si ji i zítra? Má takové krasnej hlas, takové uklidňující! Ona to s těma dětma umí viď? Ona ví jak se cítíme! " 😊😇

Určitě je víc takových maminek, který „jsou na Nevýchovu samy“ a těm chci tímto příběhem říct, že nejsou! mají své parťáky, kteří jim pomůžou přesvědčit i ty jejich táty co mají jiný názor na výchovu,že NEVÝCHOVA je ta cesta do SPOLEČNÉ BUDOUCNOSTI!!!

Děkuji za „vyslechnutí“ měla jsem to na srdci už dlouho jen jsem neměla sil napsat. Byl to těžký začátek s Nevýchovou, ale cesta ke štěstí bývá trnitá😉… Teď už bude dobře 😊.Cítím to…

Mějte se mooc krásně! Všechny vás zdravíme a děkujeme za NEVÝCHOVU!

mamka Barča K. s holkama 😘

1 2

Manžel si nemůže Nevýchovu vynachválit

Pátý týden skoro u konce a my máme doma několik velikých úspěchů. :-) První přišel vlastně ještě před začátkem kurzu po shlédnutí několika videí na stránkách Nevýchovy. A to byl ten poslední pošťouch, proč jít do kurzu.

Hned v prvním týdnů jsme zvládly jídlo, tedy spíš ‚stolování’, i přebalování. Minulý týden se nám dařilo i s čištěním zoubků. Naším ale největším úspěchem je ale můj vnitřní klid a pohoda.

Manžel si nemůže Nevýchovu vynachválit. Navíc i my dva jsme mezi sebou našli ztracenou rovnováhu. Už v Terce nevidíme nějakou překážku, ale je to teď náš parťák. Najednou není těžké mluvit před nimi o svých pocitech a emocích. I můj manžel Rob mi občas řekne, jak se cítí… 

Před třemi týdny jsme se s Robem dohodli, že se o Terezku vždy jedno odpoledne v týdnu postará. Stačilo říct, potřebuji jedno odpoledne volno, abych si odpočinula, udělala co potřebuji já a co nechci dělat s Terkou. Rob řekl ok a od té doby to funguje. Užijí si to, já jsem v pohodě, pustím si Nevýchovu, uklidím, uvařím… Stačilo málo, říct, že potřebuji :-)

Jsem hrdá na sebe, Terku i Roba. Díky Nevýchovo…

Lucka

40 41

Záchvaty vzteku už nezažíváme

Starší syn (Vašík) je velmi divoký, netrpělivý a chytrý, také je dost horká hlava (asi po mně :o)) Od té doby, co se z nás stávají Nevýchovní rodiče, je to u nás k nepoznání. Záchvaty vzteku, které jsme měli na denním pořádku minimálně dvakrát denně, už nezažíváme… Zmizely jako mávnutím kouzelného proutku.

Kluci si spolu krásně hrají, přestali se hádat, domlouvají se a mě nepotřebují. Na desetidenní dovolené jsem se skoro nudila. Přečetla jsem po pěti letech hned dvě knihy a všichni jsme si to prostě užili. Bez vztekání, bez hádek, s dobrou náladou.

Jsem moc ráda, že na kurz koukáme s manželem. Jsou to prima společné chvíle a zároveň je prima, že měníme přístup oba, že se vzájemně podporujeme a dáváme si zpětnou vazbu na situace, které se nám daří i na ty, které se třeba ještě úplně nedaří (ale těch je čím dál méně). Zároveň mám pocit, že díky tomu došlo ke změnám tak rychle a Vašík ochotně přistoupil na nové pravidla komunikace. A myslím, že je teď spokojený :o))

Zažíváme mnoho krásných situací každý den. Když jsme kurz kupovali, trošku jsem se bála, zda to nebudou vyhozené peníze. Dnes vím, že to byla skvělá investice. Moc děkujeme.

Zuzka K.

57 58

Zachránili jste dětem dětství i mé manželství

Kateřino, děkuji Vám. Zachránila jste dětem dětství (před Nevýchovou jsem jen křičela a byla na dně), mé manželství ( i můj úžasný muž to občas schytal) a pohodu doma. Samozřejmě někdy to uletí. Ale od dob Nevýchovy vnímám děti jinak, celou domácí atmosféru, a užívám si to. 

Lenka Zabojnikova (35 let), Zlín

18 19

Syn (13 let) si se mnou dnes povídá, což dřív nedělal

Nevýchova nám pomohla změnit situaci u nás doma úplně od základu. Miluji svoje dítě, ale teď mohu říci, že podle toho k němu i přistupuji. A hlavně i manžel ledasco pochopil a to je na tom skvělý.

Cítím klid, protože vím, jak na to, abychom byli všichni spokojení. Nejsem policajt, nekřičím. Neopakuji donekonečna, protože vím, že to k ničemu není. Zbavila jsem se zodpovědnosti za vše, co mi nepatří.

Jsem veselejší a mám více času. Samozřejmě je stále co vylepšovat (z mé strany). Vždyť dlouhou dobu to bylo jinak, ale vím, že Mirek (13 let) je skvělý kluk a věřím! mu.

Vždy když jsme se dohadovali, tak přestal komunikovat. Prostě se naštval. Hrozně mi to bylo líto, věděla jsem, jak je to špatně. Dnes je veselejší, povídá si se mnou (což nedělal). Dokonce jsme spolu hráli hru na počítači. Krásná, pohodová chvíle. Vím, že teď to bude fajn. Nikomu už nebudu ubližovat. Naučila jsem se krásný postup pro výchovu. Úžasné. Taky jsem si pěkně pobrečela. Úleva.

Moc vám všem děkuji. Nejlepší kurz mého života.

Irena Novotná

6 7

Stále som hľadala niečo, čo mi dá ten nadhľad…

Prečítala som veľa knižiek,navštívila veľa kurzov, každý mi niečo dal a vždy som sa posunula ďalej. Stále som hľadala niečo, čo mi dá ten nadhľad nad každodenným kolotočom, rutinou, čo mi pomôže užívať si tu a teraz. A Nevýchova mi skutočne pomohla.

Vážim si viac svojich detí, som viac vďačná za svojho manžela a to mi dáva pokoj a práve ten nadhľad, tú schopnosť, robiť jednu vec za druhou a nestresovať sa tým, čo ešte všetko treba urobiť a prečo nemám čas na kreatívne veci alebo na porozprávanie sa s deťmi.

Teraz si už zrazu nachádzam čas na to ísť von, keď svieti slnko a nie „až keď bude hotové to či ono“. Ďakujem

Tatiana

6 7

Myslela jsem, že větší parťáci už nemůžeme být. Spletla jsem se. Díky vám jsme :)

Mám dvě holčičky (4 a 8 let) a myslela jsem si, že větší „parťáci“ už být nemůžeme. Ale spletla jsem se. Díky vám:

– si uvědomuji a eliminuji nenápadné lži dospělých

– jsem k dětem víc upřímná a nepřibarvuji

– vztah i s mým manželem je uvolněnější

– od dětí získávám daleko víc upřímných bezprostředních projevů lásky

– dětem více vyjadřuji mé pochopení pro jejich problémy a pak až hledáme možná řešení

– se mi úspěšně daří vynechávat „policajta“ kterého jsem měla v zásobě vždy jako poslední možnost a vyměnila jsem ho za vysvětlení situace a mantinel a trpělivě u něj čekám:-)

– si dávám pozor na své vlastní nastavení a to nejen ve vztahu k vlastním dětem ale všude kolem sebe

– si dopřávám daleko více času na věci

– jsem se začala víc zajímat o své vlastní potřeby

Ela

53 54

Babička teď s dcerou mluví a jedná jinak. A čertem už strašit nemusíme

Asi před dvěma roky jsem svojí báječné, ale v podstatě velmi výchovné tchýni, která své dva syny vychovala vařečkou, poslala odkaz na Nevýchovu jako vysvětlení toho, co a proč dělám s naší Terezkou. Nekomentovala to nijak a já jsem si říkala No jo no, tak nic…

Už dlouhou dobu ale vidím veliký posun v tom, jak s Terezkou babička mluví a jedná, jak se domlouvají a jak jim to spolu skvěle jde, ale myslela jsem nafoukaně, že to jen trochu okoukává odemne.

Ale tenhle víkend, poté co mladší Týnka doslova pokryla její naklizený byt drobky a já se začala omlouvat, babička úplně v pohodě pronesla: „To vůbec neřeš, nejaký drobky já jsem už úplně pustila…“ Pustila??? A ona za chvíli povídá: „Hele čteš pořád ty články z té Nevýchovy jak posílá ta Katka Králová? Já jsem si od nich něco nechala poslat a ted mi to chodí do mailu, já to vždycky ráda čtu, je to zajímavý…“

Čelist až na zemi… Nikdy bych nevěřila, že se tohle může stát a že Nevýchova může proniknout i do téhle šumavské vesničky… ?

A jako bonus – můj manžel, původně velmi výchovný, dnes super nevýchovný táta nápodobou (zvládnul se mnou asi 2 videa a pak to sledovat odmítl). Šli jsme na procházku s jeho sestřenicí a jejím 2.5 letým chlapečkem, který pořád utíkal do silnice a ona na něj: „Hele a já už vidím támhle čerta za komínem, co si odnese neposlušný děti…!“

Já koukala jako puk, nic jsem neřekla a později doma jsme si povídali s manželem a já jsem říkala „Tak nějak si myslím, že je smysluplnější dítěti vysvětlit, že nemůže běhat po silnici, protože ho přejede auto než že ho odnese čert…“ A on na to: „Viď? Já jsem koukal jako blázen, proč to říká. To přece nedává smysl…a to je to paní učitelka…!“

Tak jsem si při tom vzpomněla, jak on před několika lety bušil na dveře jako že jde čert, aby se naše dítě „zklidnilo“ a vysvětloval mi, že se to musí a já se bála, že má třeba pravdu…, a bylo mi najednou tak krásně u srdce, že tohle všechno je pryč a už se to k nám nevrátí… Díky Nevýchovo!

Petra K.

50 51

Můj muž byl zprvu odpůrce. A teď?

Principy se vryly pod kůži i mému muži, přestože byl zprvu odpůrce.
Ale když viděl, jak je to jednoduché, po chvíli přirozené a hlavně účinné, přešel na Nevýchovné principy a používá je, řekla bych, až lépe, než já.

Tady se hodí: Žák předčil svého učitele 😁

Zuzana Pavlištíková

0 1

Díky vám už mám jiný názor na vztekání a hádky

Moc vám fandím a děkuji za každý příběh a každou myšlenku, kterou zveřejníte. Jste mojí inspirací. Snažím se pracovat na partnerském vztahu se svoji dcerou a myslím, že naše snaha se vyplácí, rozumím ji i beze slov a díky tomu prožíváme většinu naších dní bez jakýchkoliv scén a nedorozumění.

Moje dcera je úžasná a protože ví, že se jí snažím porozumět, vždy když se mi snaží něco sdělit, má i ona obrovskou trpělivost se mnou a pokud ji nepochopím napoprvé, trpělivě a bez velkých emocí se snaží svým způsobem předat kýženou informaci dokud mi to nedojde ;).

Moc a moc děkuji celému vašemu týmu, který má nedocenitelný vliv na mě a na mou rodinu. Protože nejen, že se snažíte zabránit současným rodičům (tedy i mně) v dalších přešlapech při výchově, ale hlavně si myslím, že mnoha rodičům pomáháte se vyrovnat s některými přešlapy jejich rodičů, kteří ačkoliv je vychovávali s láskou a jak nejlépe to uměli či cítili, často je oblepili od hlavy až k patě, srovnávali je s celým sídlištěm a dělali z nich poslušné holky a kluky, co si nikdy nedupnou, protože se to nesluší.

Váš článek o vztekání by si měli přečíst všichni (nejspíš všechny vaše články), ale tento byl až neuvěřitelně přesný, všichni dětem říkáme nevztekej se, ale sami před nimi takové scény ztropíme často nejednou denně. Díky vám už mám úplně jiný názor na vztekání, hádání se atd., dokonce jsem se s manželem přestala hádat „za zavřenými dveřmi“, ale vždy když se s manželem pohádáme před dětmi, tak se vždy před dětmi také omluvíme, odpustíme a smíříme se spolu.

Těším se na další články, které mi takovým způsobem otevřou oči, které mi pomáhají prožít si to, co jsem měla zakázáno a které mi snad pomohou odložit ten batoh, kterým mě ověnčili moji rodiče a nepředávat ho dál našim dětem.

Lucie D. (34 let), Praha

0 1

Rozdílný přístup k výchově – klape vám to spolu?

Ano, nám to funguje.
Zpočátku jsem tedy myslela, že to bude na rozchod, ale pak mi díky mé největší učitelce – dcerce 3r došlo, že měřím dvojím metrem, že dceru plně respektuji a přijímám všechny její emoce, její osobnost, ale přitom manžela soudím a kritizuji.

Po tomto uvědomění jsem jej také přijala takového, jaký je, a snažím se jej nehodnotit a respektovat a mám pocit, že se od té doby náš vztah o moc zlepšil a máme se zas rádi. A vše jen díky změně mého úhlu pohledu..

Navíc mám pocit, že mě manžel v mnoha přístupech k dcerce začal přirozeně kopírovat, ale jen díky tomu, že jsem jej do Nevýchovy přestala nutit. Dokavaď jsem tlačila, byl zatvrzele proti.

Jana Večeřová

0 1

Nevýchova mi pomohla v komunikaci s manželem

Nejvíc mi Nevýchova pomohla v komunikaci s manželem, obzvláště v období PMS. Vždycky to pro něj bylo peklo na zemi, kdy jsem se chovala jako malé dítě a každou připomínku jsem stupňovala a nabalovala na ni víc a víc věcí a snažila se ho donutit k nějaké akci, ač jsem vlastně ani nevěděla k jaké. Můj muž se naopak uzavíral do sebe a čím víc jsem naléhala, ať něco dělá /říká, tím zarytější bylo jeho mlčení. Ani pláč s ním nehnul, prostě peklo pro nás pro oba.

Teď když mám PMS, tak už vím, že musím být vnímavější ke svým potřebám /pocitům a přece jen se občas objeví nějaká ta výčitka z mé strany, ale po dvou větách se zastavím a sama manželovi řeknu: „Lásko, já bych asi potřebovala chvilku objímat.“

A on mě pak objíma a hladí a já mu povídám, jak mi zo všechno vadí a že bychom to mohli udělat jinak a že toho mám dneska už plné zuby a že se těším do postele a hned je mi líp a nemám potřebu vytvářet nějaké scény.

Terka

0 1

Muž sám navrhl, že kurz bude poslouchat cestou do práce. Takovou reakci jsem nečekala…

Chtěla bych se svěřit s obrovským pokrokem u nás doma.

Kurzem Nevýchovy jsem už prošla před 2lety. Když byla nabídka nového kurzu neváhala jsem a pustila jsem se do něho, protože Nevýchova u nás stále nejela na 100%. Myslim, že tak na 50%.

Můj partner nic netušil. Bála jsem se, že když mu řeknu, že jedu kurz Nevýchovy nebude chtít spolupracovat. Bude mě shazovat v některých situacích které bych nezvládla na začátku kurzu. (pouštěla jsem mu kdysi jeden webinar a on řekl, že to jsou nesmysly, že když se dítě vzteka v obchoďáku, že si tam k němu nesedne a nebude se ptát co by potřeboval)

Jsem ráda, že jsem do nového kurzu šla. Je opravdu precizně vytvořený. Nečekala jsem tolik nového oproti starému kurzu. Velké díky patří Katce a všem v týmu Nevýchovy. Jen tak dál. Děláte to skvělé!!

A teď proč tak náhlá změna vyrukovat s tím o co se doma snažím a pozvat ho k tomu jestli se chce partner také přidat.

Moje nakopnuti k tomu bylo video z 5 týdnu o rodičích. Nechci prozrazovat co v tom videu bylo, ale brečela jsem snad celou dobu a uvědomila jsem si, že to partnerovi řeknu a buď to přijme a půjde do toho se mnou a nebo bude vědět, že na sobě pracuji snažím se zapracovat na vztahu a přístupu k dětem. A on jestli to nebude chtít tak to budu respektovat, že je to na něm.

Sebrala jsem odvahu a vše jsem mu vysvětlila, poukázala jsem na naší dceru a na situace, které se nám nevýchovně daří. A on mi na to řekl „proč jsi mi to neřekla, já to přeci nevěděl jak na to“ A že kurz zkusí, ale na videa nechce koukat a když zjistil, že jde poslouchat audio, tak sám navrhl že to bude poslouchat cestou do práce.

Tak takovouhle reakci jsem asi nečekala. Je super, že to nepotahnu všechno já, ale budu mít ve svém partnerovi parťáka.

Markéta

0 1

Manželova převýchova se díky Nevýchově daří :)

Nevýchovu znám už třetím rokem, aplikovala jsem ji hned u měsíčního miminka. Ale do kurzu jsem se zapsala až letos. Důvod je komický – nejde ani tak o pomoc s dítětem jako spíš s mužem :).

Tlumočení principů Nevýchovy mi mnohdy pomáhá mu vysvětlit, čeho se nevědomě dopouští svou výchovou atd. Je bohužel obětí socialistické výchovy, kdy velcí kluci neplakali a „o tom se nebudeme bavit“ a „ať si to vyřeší sám/sama“. Ale jeho převýchova se díky Nevýchově docela daří :).

Hana

0 1

Nad koupí kurzu jsem dost váhala, ale teď mohu říct, že to byla jedna z nejlepších investic

Mám hotovy kurz a úplne pecka. Všechno mi šlo hladce. Také se mi líbilo, že všechno je řečeno stručně a jednoduše.

Mám doma 2 kluky 3 roky a 1 rok. Je to občas mazec. No znáte to. Změnila jsem svůj přístup a to fakt se vším všudy. Výsledky se teda dostalily celkem pozdě, až po 3 měsích. Jsem prostě hrozny pařez a trvá mi to🤣🙄. Ale výsledky už mam obrovský a nevzdam to.

Nejvíce mi asi pomohl týden o hranicích a také o rodičích.
Cítím se skvěle. Začala jsem více říkat i manželovi co chci a potřebuji. I on to pochopil a říká běžně: teď se postarám, jestli chceš jdi si do lesa, pochopil, že jsem pak odpocata a mám více pochopení a trpělivosti pro všechny! Takže jsem začala zase běhat a cvičit! Zpevnila jsem tělo a je mi fakt dobře!

Přestala jsem se obětovávat pro ostatní!!! Když mám hlad najím se, když jsem unavená lehnu si na půl hodinky k pohádce… Atd. 
Je to sice úplně normální a asi to běžně všichni dělají, ale prostě jsem potřebovala otevřít oči. 🤭

Můžu říct, že nad koupi kurzu jsem dost váhala, přeci 5000 Kč je celkem dost. Ale teď mohu říct, že to byla jedna z něj lepších investic v poslední době!
Manžel je teda ukázkový policajt, ale pomaličku odposlouchava co říkám a už několikrát dokázal krásně nevychove vyresit pár jednoduchych situací.

Nedávno jsem měla slabou chvilku, Kubík 3 roky přišel a říkal maminka ty plakas? Pomohlo by to kdybych ti přinesl skleníku vína? 🙈😁😀
No nevěděla jsem jeslí se mám smát nebo stydět!!!

Kubík taky téměř denně krásně funguje s bráchou, běžně říká: „Maťo, ty asi potřebuješ teď tohle auto vid? Tak ná.“

Takovyhle příkladů mám už spousty!
Mějte krásný den a díky za vše!

Pavla Cinádrová, Kubík 3 roky, Máťa 1 rok

0 1

Atmosféra doma i komunikace s dcerou úžasná. S manželem se navzájem chápeme a díky kurzu líp rozumím i mým vnitřním pocitům

Máme dvě úžasné děti (dcera 3 3/4 a syn čerstve 1 rok). S Nevýchovou jsme začali před třičtvrtě rokem a to starým kurzem. Po shlédnutí prvního týdne jsem si myslela, ze být parťák asi nezvládnu. Neslo mi dohromady to, ze slovo dítěte má stejnou váhu jako slovo dospělého. Kurz začal poslouchat i manžel. Oba jsme byli vychováni totálně výchovně. Bylo to pro nás opravdu nové.

Nejprve se nám moc nedařilo. Snažili jsme se urvat dohodu za každou cenu a pořád jsme nevychovu používali spíše jako nástroj na dítě (dcera měla necelé tři, nově ve školce, do toho tříměsíční miminko, které trpělo na koliku až do 6 měsíců a taky plakalo hlady, což jsme netušili). Řešili jsme různé běžné problémy jako odchod do školky, výprava ven, odchod domu z šatny, umývání rukou a podobně.

Postupně mi vše začalo dávat smysl, občas se dařilo, občas ne. Postupně se ze mě stal rodič nadšenec. Pro dítě udělám téměř vše. Sebeobětování a podobně.

V únoru přišla nabídka nového kurzu. Jelikož se nám doposud zdál předchozí kurz jako nejlepší investice, šli jsme do toho.

Starý kurz jsem projela pouze jednou a nějak se nemohla dokopat k tomu jej zopakovat. U nového kurzu mě lákala i aplikace. Jelikož syn spava přes den pouze v kocare, poslouchala jsem cely kurz při prochazkach venku. Vše mi začalo postupně zapadat.

S dcerkou komunikace úžasná. Vždy vím, co se v ni děje. Se vším se nám svěřuje. Například včera se ji poprvé po dvouměsíční karantene a dvou týdnech školky ráno do školky nechtělo. Vždy se těšila, ale včera moc ne. Když se ji ptáme proč. Hned odpověděla, ze se ji nelíbí, ze paní učitelky ve školce na děti křičí. Dali jsme ji pochopení a vysvětlení, ze ve školce je moc děti a paní učitelky je asi jinak usměrnit neumí. Dcerka to vzala v pohodě a šla.

Odchody máme fajn. Z domu i z venku. Musím zaklepat, ze je vše fajn. Atmosféra doma úžasná. Občas není den, ale to je běžné. Jo a dcerka dříve říkala ze chce pouze tátu, ze mě nemá rada (asi i žárlila na brášku) a včera mi řekla ze mě ma moc rada🥰.

No proste úžasné. Prošli jsem ja i manžel kusem cesty, vím ze mám ještě rezervy a je potřeba na sobě pořad pracovat. Ale jsme mnohem klidnější a chápeme se i s manželem navzájem. A ja začala dávat i sobě více času. Začala jsem běhat a po chvilkach si zlepšovat angličtinu.

Posílám velké díky za vše, co děláte. Občas je mi líto, jak se okolí celkově k dětem chová a jak na ne nahlíží. Nebýt vás, asi bych na tom byla podobně. Chtela bych nevychovu všude. Dcerka se obcas diví, co maminky ostatním dětem na hřišti říkají a jak i křičí. Dekuji, ze snad již patřím mezi opravdove parťáky, možná ne vždy ale čím dal častěji.

V novém kurzu byly úžasné příběhy z praxe a vše bez omáčky. Opravdu povedené. I příklady ze světa dospělých skvělé. Fakt mi to pomohlo všemu lépe porozumět. I mým vnitřním pocitům. Teď jen setrvat, užívat si to a někdy si kurz zase pustit a připomenout.

Spokojená máma Marika

0 1

Doma je větší pohoda, máme k sobě blíž a víc si společný čas užíváme

Před vstupem do kurzu

O Nevýchově jsem se dozvěděla ještě v čase, kdy jsem čekala své první miminko. Sledovala jsem obsah nabízený zdarma a měla jsem pocit, že mi stačí k tomu, abych pochopila principy Nevýchovy, které mi byly velmi sympatické a rezonovali hluboko s mým cítěním, a aplikovala je. Jedna maminka z kurzu to hezky vystihla: pouze jsem očumovala a plížila se kolem Nevýchovy. :o)

I když jsem měla štěstí, že moje maminka mně vychovávala s láskou a parťácky, také mi dopřávala hodně velký kus svobody a porozumění, já jsem se po narození dcerky dostávala i do situací, které jsem nezvládala tak, jak bych chtěla. Říkala jsem si, jak je možné, že moje maminka tu přirozenou Nevýchovu má tak přirozeně v sobě a já ne? Možná proto, že maminka je spíš klidná a trpělivá a já temperamentní?

I když jsem si čas s dcerkou užívala a užívám, prakticky jsme parťáci, ale byly situace, kdy jsem byla policajt anebo učitel jak vyšitý, nebo obojí dohromady. Hlavně tehdy, když jsem byla unavená a jí to dlouho trvalo, nebo když jsem potřebovala rychle něco udělat, někam odejít, nebo když jsme byly v situaci, že ona objevovala svět, příp. v situacích, kde by se jí mohlo ""něco"" stát.

A přistihla jsem se, že jsem naštvaná, že na ni křičím. A taky, že ji tlačím do toho, aby věci dělala podle mých představ, nebo nedělala věci, které se mi nelíbí, které mi přidělávají práci s úklidem, praním a žehlením, když něco zničí atd. A co je horší, začala jsem se tak chovat i k mému muži! Takže to někdy vypadalo, že já jsem vychovatel obou. A necítila jsem se v tom dobře, byla jsem z toho nešťastná i naštvaná. Říkala jsem si, že když se dostanu do varu, nechtěla bych se sebou být, kdybych byla na jejich místě. :o) A tak jsem začala postupně uvažovat o kurzu. Než jsem se ale odhodlala, uběhly téměř 2 roky!

Po vstupu do kurzu

Teď jsem ještě pořád na cestě, v kurzu jsem teprve ve 3.týdnu. Ale změny už na sobě cítím. Velmi mi pomohlo, dívat se na situace z jiného úhlu pohledu a nejvíce na mně zapůsobily zážitková audia – když se vcítím do situace, že bych já byla to své dítě, jak bych se cítila. Ten vhled do duše dítěte přes nevýchovné situace mně skutečně probudil! I když nemohu říct, že bych nebyla předtím empatická. A protože vím, že dítě se učí nápodobou, snažím se teď zvládat lépe své emoce a nepředávat mu to, co sama na sobě nemám ráda, ty nefunkční vzorce a programy, které bohužel v sobě mám.

Dcerka mi před kurzem udělala i skvělé zrcadlo: když jsem ji něco vzala, nebo nechtěla dát, začala ječet se zatnutýma pěstičkami a já v ní spatřila sebe! Zmocnil se mně strašný pocit, to já jsem jí to naučila! A když s tím něco neudělám, bude pořád víc toho, co jí učit nechci. Naštěstí to už nedělá, protože jsem to přestala dělat já!

Celkově víc přemýšlím a prodýchám, než něco řeknu, co by mně mohlo zase později mrzet. Když se mi rodiče umlouvají, že jejich děti nechtějí půjčit hračky, uklidním je, že je to v pořádku, ať dělají jak cítí, že přece i dospělým se stává, že svoje oblíbené věci neradi půjčují, tak proč do toho nutit děti. Nejdříve se na mně podívají podezřele, ale většinou si všimnu, že nad tím začnou přemýšlet.

Děti na Nevýchovu reagují skvěle! Vzhledem k tomu, že je doma větší pohoda, protože jsem já v pohodě, máme k sobě blíž a víc si společný čas užíváme. Dcerka když něco chce, chytí mně za ruku (protože zatím mluví jen slova) a dovede mně na místo: třeba když chce, abychom si spolu četly z knížek, když chce, abych ji pustila dětské písničky na počítači, nebo když chce papat příp.napít. Také mně začala objímat a líbat, nebo si položí hlavičku na mně a přitulí se tak radostně a spokojeně, až mně to dojímá.

Ještě se podělím o příběh

Jednou, když jsme byly na hřišti, jedna maminka, se kterou se tam potkáváme, se dostala do stresu, protože se blížil termín porodu jejího druhého miminka a ona začala cítit kontrakce. Byla tam sama se starší dcerkou (27 měsíců) a bydleli od hřiště trochu dál. Tak jsem nabídla, že je doprovodíme. Řekla jsem mojí dcerce, že potřebuji, aby si sedla do kočárků (ve kterém sedět už velmi nechce a už vůbec ne, když jsme na hřiště teprve přijely), že maminka Lucky potřebuje abychom ji doprovodily domů, protože se její miminko začalo hlásit na svět. Tak si beze slova sedla, ještě sama zacvakla madlo před sebou a zvědavě koukala co se bude dít.

Tak jsem kráčely směrem k domu té maminky a po chvíli její holčička chtěla, aby ji maminka vzala na ruce, cesta začala být víc do kopce. Tak jsem nejdříve vysvětlila mojí dcerce, že tu holčičku ponesu já, protože její maminka má v bříšku druhé miminko a nemůže ji zvedat, aby jí to nebolelo a že moji dcerku v kočárku bude tlačit ta druhá maminka. A že co ona na to, jestli souhlasí. Chvíli na mně koukala, podívala se i na tu druhou maminku, lehce se usmála a spokojeně se opřela v kočárku, kde seděla až dokud jsme nedorazily domů.

Vztah s mým mužem je také mnohem hezčí

Principy Nevýchovy a vciťování se do mých nejbližších, aplikuji na oba – dcerku i manžela! :o) S pár blízkými kamarádkami, které mají děti také sdílíme nevýchovné principy. Jedna i projevila zájem o kurz, ale neumí česky, tak snad až bude Nevýchova i v angličtině.

Učím se lépe zvládat své emoce a respektovat jedinečnou osobnost mé dcerky i manžela, mít víc pochopení pro jejich svět, cítění a vidění, které je jiné než to moje. A reaguji v situacích tak, aby nám bylo všem dobře a byly jsme spolu šťastní. Také dopřávám víc času sobě, nejen péči o dcerku, manžela a domácnost. Zjistila jsem, že když jsem já v pohodě, oni jsou také.

Ivana Sisik

21 22

Připomněla jsem si, koho jsem si vlastně brala, a zjistila, že je tu pořád :)

Když jsem se seznámila s mým mužem, tak jsme byli kamarádi, fakt parťáci, sedávali jsme spolu nad pivem celou noc a prostě povídali úplně o všem, otevřeně a beze strachu.

A ani nevim, co se kde stalo, že jsem se začala bát mu říkat, co potřebuju, co chci, že se mi třeba něco nelíbí, jen abych ho něčim třeba nenaštvala. A než abych to řešila s nim, radši jsem to jen řekla kamarádce. A proč to tu vlastně píšu? Protože chci poděkovat.

Díky kurzu jsem si uvědomila, co jsem v sobě změnila, že přece ten chlap, co je vedle mě, není žádná příšera. Připomněla jsem si, koho jsem si vlastně brala, a zjistila, že je tu pořád :)

Když jsem čekala miminko, měla jsem hrozně špatnej pocit, že se ze mě stane MÁMA (jako moje máma, nechtěla jsem to). Díky kurzu jsem zjistila, že ve strašně moc věcech jsem stejná. Že jsem přišla o tu lehkost, s jakou jsem dřív dokázala přistupovat ke světu, a že jsem o ni začala připravovat i mého muže a tím i našeho drobečka. Takže ještě jednou díky :)

Díky vám se mi včera do života vrátil pocit, že jsem na prázdinách.

Alena

10 11

Můj manžel (voják z povolání a výchovný policajt) se mění v Nevýchovného parťáka

Ahoj musím se s vámi podělit o zjištění dnešního dne. Můj manžel (voják z povolání a výchovný policajt) se mi před očima mění v nevychovneho parťáka našich holek. Nejdřív po potycce mezi holkama vzal Klárku stranou něco s ní chvíli řešil a pak oba odešly. Když se vrátili Klárka přišla za Zuzkou a řekla že se na ní zlobila ale že jí nechtěla ublížit.

No a večer když šel uspávat (střídáme se) si Zuzka chtěla hrát v posteli s kostickama u čtení pohádky. Manžel se netvaril moc nadšeně. Tak jsem Zuzce řekla, že se tatínek bojí že ho bude rušit a potřeboval by vědět že až dočte Zuzanka si lehne a bude spát. Zuza jen kývla a povídá „neboj tati, budu potichu a uklidím to hned jak dočteš “

Manžel začal číst a Zuzka po chvilce (tak 5ti minutách) uklidila a spala dřív než dočetl :-) vše v naprostém klidu, bez nátlaku. Jsem na ně pyšná. Dřív by trval na tom aby ležela ani nedutala a ona by tím víc rušila

Jana

9 10

Kurz mi pomáhá v komunikaci s dcerou i manželem

Kurz zatím perfektní, dost intenzivní – předpokládám, že ho budu muset „projet“ vícekrát :). Hodně mi pomáhá nejen ve vztahu k dceři, ale těžím z něj i co se týče komunikace s manželem. Takže perfektní!

Petra Graetzová

10 11

S manželem se teď doplňujeme, jsme jeden tým. S dětmi máme první úspěchy

Po prvním týdnu vidíme první úspěchy. Máme Filípka (3,5) a Zuzanku (1,5). Přijde mi, že už v okamžiku, kdy jsme se pro kurz rozhodli, nastaly pozitivní změny. Asi už to pozitivní naladění působilo. :-) A teď tedy ty úspěchy:

-Filípek mi začal říkat maminko, nikdy předtím mi tak neřekl. Myslím, že se mezi námi pomalu, ale jistě obnovuje důvěra. Když se mu narodila mladší sestřička velmi špatně to prožíval, ztratil maminku a fixoval se na tatínka. Teď máme prostor najít k sobě zase tu správnou cestu.

-V obchodě, kdy nutně potřeboval koupit nějakou hračku jsme se dokázali domluvit a v klidu, bez pláče a naštvání jsme odcházeli domů.

-Když s dětmi mluvím, snažím se je vnímat na 100% a dívat se jim do očí. Dívat se až do jejich dětské duše. Více si společně hrajeme, více si povídáme.

-Je super, jak se s manželem doplňujeme, když já už nevím, nemám žádný nápad, jak situaci vyřešit, přijde on s nějakým návrhem a opačně. Jsme jeden tým.

-Filípek si dnes šel po obědě dobrovolně lehnout do postele.

-Zuzanka méně pláče, ani nepotřebuje dudlíček.

Ještě se těším, co se naučím o sourozeneckých vztazích a hranicích. Tam máme ještě co dolaďovat :-) Ale už teď se na to těšíme, protože už teď víme, že to půjde a že to zvládneme. :-)

Jitka Marková

6 7

Syn (2) rád plive pití: výchova vs. Nevýchova

Na toto téma tu toho bylo jistě napsáno mnoho. Ale dnes jsem si to zažila i já na vlastní kůži. Muž je klasická kombinace policajta a učitele, i když mnou už výrazně usměrněná. Nicméně nesmyslné zákazy typu “SE nedělá” jedou ve velkém. Před dvěma dny dny jsem doposlouchávala videa o důvěře pro prťátka v novém kurzu. Syn má 2r a 2m.

Poslední dobou rád plive pití, když se napije. Večer se napil a vyplivl to na gauč. Muž vyletěl jako čert z krabičky a následovala přednáška jak hrom. Chtěl napít znovu, muž mu pití podal s vítězoslavným výrazem, že je usměrněný a jistě si to už nedovolí. Je vám asi jasné, co následovalo. Celý obsah pusinky skončil na magnetické destičce. Muž brunátní, malý běží celkem vystrašený ke mě.

Říkám mu “ Tebe to baví plivat to pití viď. Ale doma to nemůžeme dělat všude, co kdybys to ale plival do nočníku, šlo by to?” Malý celý nadšený, udělal to asi 3× a dál nepotřeboval pokračovat. Kdyby to pokračovalo výchovně, tuším několik scénářů, kam by to došlo.

Následovala manželova přednáška o tom, jak nám to potom bude dělat v restauraci a já nevím, kde všude. Klasika, že. Ale pak, když viděl jak ten malý to už nepotřeboval dělat po celém bytě, tak přišel a omluvil se. A já mám takový hřejivý pocit ze dvou úspěchů najednou.
Nevýchovo díky..... ❤️

Lenka

0 1

S mým mužem jsem snad nikdy neměla tak nádherný vztah jako teď

Milá Nevýchovo!
Moc a moc děkuju.Myslím,že to koupení kurzu,byly nejlépe utracené peníze. (I když je pravda,že mi trvalo projít celým kurzem trochu déle,než jen 5 týdnů)…Vím,.že musím (především) na sobě hodně zamakat… Ale i to,co se mi daří,je úžasné. Není to jen vztah se synem,ale vůbec s rodinou. S mým mužem, se kterým jsem snad nikdy neměla tak nádherný vztah jako teď.

Poslední video (rozloučení) od Kačky mě úplně dostalo. Narovinu jsem se rozbrečela jako ta „malá holka“. A jsem ráda, stejně jako holčička z příběhu, že tak jak jsem byla vychovaná já, u mě taky skončí a nebude pokračovat. Musím se přiznat, že jak jsem se rozbrečela, v zápětí jsem se zarazila, chvíli jsem přemýšlela proč a pak se mi vybavila věta- " Velký holky nepláčou."

Tak jsem si v duchu odpověděla, že pláčou a rozbrečela jsem se, že jsem se sama nepoznávala. A víte co? Je mi dobře 😊

Mám doma skvělého kluka,který v roce a půl sám dává a zapíná pračku,vaří se mnou, vysává (je úžasnej,jak se hrozně snaží všude vysát!) a spoustu dalšího,protože mu to máma s tátou dovolí a on chce dělat všechno,co my. Všichni v okolí se diví,že přece tak malej kluk nemůže tohle chápat, že nám přece nemůže rozumět…Ale rozumí a rozuměl už i dřív 😉

Takže ještě jednou díky moc!

Vaše Klára 😉

0 1

Teraz vieme nájsť spôsob, kde je spokojný každý člen našej domácnosti

Prišla som na to, že mám skvelého manžela, ktorý bol ochotný ísť do toho so mnou a vždy ma nevýchovne podrží, keď mne dochádza fantázia a sily. Ďalej že mám úžasné detičky, ktoré prijali tento spôsob komunikácie úplne úžasne a ja sa len čudujem, čo dokáže moja 4 ročná dcérka vymyslieť.

Potom že sa dá nevýchovne dohovoriť s kýmkoľvek a kdekoľvek (a ak sa s niekým dohovoriť „nedá“ aspoň zo mňa spadne balvan, že som sa mohla vyjadriť a povedať čo mám na srdci),

a čo je super, že mi manžel navrhol, že 5× do týždňa mám večer vypadnúť na dve hodinky z domu a on postráži deti. No a tak som začala chodiť do Fitka a plavárne a nielen že sa cítim úžasne, že robím niečo pre seba, ale za tie 2 hodiny „vypnem“ a relaxujem a priznám sa, že takýto pocit som nezažila už asi 4 roky (odkedy sa nám narodila prvá dcérka)

No a úplne najviac milujem ten pocit, keď sa po tých 2 hod vrátim a deti sa mi každý jeden večer hodia okolo krku a tvária sa ako keby ma minimálne mesiac nevideli to ma vždy dostane. 

A ešte že viem aj ja povedať ako sa cítim a čo potrebujem (pretože seba som nikdy neriešila. Vždy som sa snažila uspokojiť potreby druhých… ha, a teraz som tu aj ja a je to super, keď vieme nájsť spôsob, kde je spokojný každý člen našej domácnosti) a konečne mám pocit, že môj život sa začína uberať tým správnym smerom a je zmysluplnejší. No proste, som spokojná

Katarína

6 7

Naše holčičky (4 a 2 roky) jsou teď samostatnější, sebevědomější a daleko méně se vztekají

Před nevýchovou u nás panovala napjatá atmosféra. Já, manžel i děti jsme si tak nějak nerozuměli. Hádky byly celkem časté, tisíckrát jsme vždy něco museli opakovat a nebylo nám prostě spolu nejlíp. Ačkoliv jsme se s manželem snažili, děti nám to vždycky komplikovali.

Máme 2 hodně živé holčičky (4 a 2 roky) a už od začátku jsme věděli, že to s nimi nebude lehké. Vše potřebovali zkoumat, hranice skoro žádné neznaly a my se o ně báli. Takže jsme spoustu věcí zakazovali, při každém nebezpečném kousku trnuli strachem o ně a na čas pro nás jsme úplně zapomínali.

Manžela děti moc neposlouchali, já jsem na tom byla s nimi lépe- jelikož dokážu udělat zábavu ze spousty věcí. Ale i tak mi přišlo, že mě děti nerespektují. Pořád jsme se uklidňovali, že jednou z toho musí vyrůst. Spoustu křiku a hádek způsobovala vzájemné neporozumění a trvání na našem požadavku.

S Nevýchovou se sobě navzájem otvíráme. Jsme upřímní, říkáme si, co potřebujeme, a učíme se naslouchat tomu druhému. I když jsem myslela jak hodně spolu mluvíme, tak teď spolu už konečně začínáme pořádně komunikovat. Ne jen říkat co kdo musí a má udělat. Už je menší problém jít spinkat, oblékat se či uklízet. Takže není celý den jen na nás, ale i na našich dětech.

Učíme si dělat čas i jen sami na sebe a opravdu nás ty děti i nechají chvilku odpočinout. A čeho si na Nevýchově hodně cením je, že se učím odhodit strach a učím se jim důvěřovat. Nechávat věci na nich a hlavně i podle nich. Situace začínám vidět s chladnou hlavou a hledám řešení bez afektu.

Dětem se znatelně zlepšila komunikace. Méně si vyžadují pozornost, jsou víc samostatnější, sebevědomější, začínají říkat svůj názor. Mají menší problém spolupracovat. Když vědí že si spoustu věcí můžou zkusit tak už je pak nelákají. Daleko méně se vztekají a když už k tomu dojde tak je to záležitost na pár vteřin. Jsou na sebe hrdý a já zase na ně. Dohody je baví, ke křiku už se vrátit nechtějí. Pořád mi říkají jak mě milují. Cítím z nich, že jsou šťastní.

Partner je ze změn nadšen. Nejen ze změn u dětí, ale hlavně i u mě. Byla jsem už unavená z věčného mluvení a zodpovědnosti a jednala pod afektem a potřebovala mít všechny věci 100% a podle sebe. Teď dávám rodině víc prostoru a důvěry. Atmosféra u nás doma se zklidnila. Nevýchova pro mě znamená možnost žít spolu, důvěřovat si a propojit naše Světy v jeden celek.

Kateřina Koutníková

16 17

Že má Nevýchova smysl, se musel manžel přesvědčit sám

V Nevýchově jsme rok, vstupovala jsem do ní sama a o tom, že to má smysl, se musel manžel přesvědčit sám, a nikdy nezapomenu na to, kdy za mnou přišel, objal mě a poděkoval mi za to, že jsem přes jeho nesouhlas do Nevýchovy šla. Teď už jsme na té Nevýchovné cestě společně a je to moc fajn, žít s parťákama :)

Děkujeme všem z Nevýchovy, žije se nám díky vám skvěle, i ve chvílích, kdy není třeba zrovna skvěle.

Katka Jedličková

11 12

Víc věřím sobě, manželovi a dětem. Je mi jasnější jejich svět

Než jsem vstoupila do kurzu Nevýchovy, cítila jsem se unavena z křiku a patlání se ve starostech místo radostech, nevěděla jsem, jak najít pohodu pro nás všechny. Zbytečně jsem se zaobírala vším, ač jsem věděla, že to není dobře. Ale nevěděla jsem, jak jinak fungovat. Velká únava z nespa! ní, také přispěla ke stresu.

Do domácnosti patří i moje mami, a její způsoby výchovy se občas naráží na moje jiné představy. Už před pár lety jsem se s pár věcmi odlišila. četla jsem Vychováváme děti a rosteme s dětmi od Naomi Aldort, slyšela Čtyři dohody od J. Duška… Bylo to hezké, ale nevěděla jsem, jak to pojmout a spíš jsem se v tom plavala.

S Nevýchovou jsme já i manžel začali chápat chyby, nejasnosti, zbytečnosti. Těšíme se na další dny. Je to dlouhodobý proces. S manželem jsme jednotnější. Nechápal moje pocity a snahy o komunikaci. Měl jinou vizi. Ted jsme tým. Hlavně vizualiazace byla velkým přínosem, až šokem.

Teď je u nás určitě méně křiku z mé strany a i dětí, víc sobě věřím, manželovi a dětem. Je mi jasnější dětský svět, hlavně syna Daniela (4 r. a 2 m.) jsem neskutečně prudila :) Je úžasný a pusu nezavře. S dcerou Helenkou (1 r. 2 m.) jsem od narození jela na vyšší úrovni, jinak bych jí nemohla pomoct s několika měsíčním trápením kolem kojení a kakání. Ted tu jsem pro oba, aby měly větší prostor ke zkoumání a důvěry, že existuje dohoda. Syn mi většinou odpovídá: „Já nevím“. Ale jsme už v tom spolu.

Např. Jeli jsme, Dan a já, nakoupit. Chtěl vzít s sebou foták. Řekla jsem, že bych ho raději nechala doma, je drahý, jsou v něm vzpomínky a nechci, aby se ztratil nebo rozbil. Prý se ale o něj postará. Jindy bych šílela a vše vyřešila. Ted jsme vyjeli. Nakoupili. Vše naskládal u kasy na pás a já dávala do tašky. Pak mu děkuji, že byl se mnou, že jsem ráda, že jsme sami spolu. Objímali jsme se uprostřed obchodáku.

V tom řekl: Foták. A já v duchu ječela, a nahlas jsem řekla: Kde je?. A on jen: Nechal jsem ho v autě. :) Projela mnou obrovská úleva. A přišel další smích a objetí. Po návratu domu jsem pospíchala nakrmit dcerku a dát jí spát. V tu chvíli mi došlo, že foták je pořád venku před domem v autě.

Říkám to synovi. Řekl, že to zařídí. Dohodli jsme se, že vezme klíče od auta a dojde pro foták, mezitím já budu koukat z okna (máme dvougenerační rodinný dům v klidné čtvrti). Vchodové dveře jsem mu šla odemknout, pak už vše zařídil sám. I auto správně zamkl. A s úsměvem donesl nahoru foták. Jsem na něj hrdá.

Dcerka má teď moji větší pozornost při přebalování a je to rozhodně klidnější akce :) Může víc šmejdit a já se o ni méně bojím. Se synem se víc objímám a vysvětluji, jídlo je příjemnější chvilka a i kolem hraní, oblékání, večerní koupání.

Já jsem teď klidnější. Věřím si, chápu chyby, svoje :) Snažím se na sobě pracovat, víc komunikovat a přitom neřešit banality. Těším se, jaká řešení se od dětí dozvím. 

Pavla Trefilová

8 9

Manžel nejdřív pochyboval, ale pak se přidal

V kurzu jsem týden. Byla jsem nadšená, ale manžel mě trochu zlomil. Je přesně ten typ rodiče, který dokáže hodiny mluvit o tom, proč zrovna u nás to nebude fungovat. Hodně mě to mrzelo, že není stejně nadšený pro věc jako já. Obvykle máme stejné názory. Rozhodla jsem se, že ho nebudu do ničeho nutit a že začnu sama, a když uvidí úspěchy, taky se přidá.

Ráno jsme nestíhali. Izabelka (5 měsíců) plakala, potřebovala nakojit. Starší Barunka (2 roky) potřebovala na záchod a odmítala jít na nočník. Chtěla jít na „velkej záchod“. Klekla jsem si na hrací deku za Izí a řekla jí, že to chápu, že má hlad, že jen co dám vyčůrat Barunku, přijdu za ní a dám jí mlíčko, a že mi moc pomůže, když přestane plakat, protože mě to hodně znervozňuje a pak to trvá dýl. Podala jsem jí hračku a odešla za Barunkou na záchod. Najednou byl klid. Izabelka přestala plakat.

Bylo to neuvěřitelný. Přiznám se, že jsem tomu zase tak moc nevěřila, že to klapne. Měla jsem ohromnou radost. Manžel koukal jak pecka. Odvětil mi, že je to určitě náhoda.

Odpoledne jsme šli všichni ven. Já oblíkala menší Izabelku a manžel Barunku. Slyšela jsem, že tam Barča remcá, ale protože se to hned uklidnilo, ani jsem to neřešila. Vylezli jsme ven a já se podivila, proč má Barunka čepici, kterou jí vůbec nedáváme (má trochu šílený barvy a k ničemu se jí moc nehodí). Manžel mi odvětil, že Barunka nechtěla nikam jít, a že když se jí zeptal, jak jí může pomoct, řekla, že chce jinou čepici a vybrala si tuhle.

Spadla mi čelist. Mám fakt radost. :)

Zuzka

12 13

Omezila jsem kibicování manžela

Po zážitkových audiích jsem si taky uvědomila, jak nepříjemné musí být manželovi moje kibicování, takže jsem to (doufám :-) dost omezila a snažím se uzavírat dohody i s ním.

Bohdana Škvorová

6 7

Zjistila jsem, že neumím říct, co potřebuju

Ač mám kurz již několik měsíců, budu začínat teprve čtvrtý týden. Ale jak Katka několikrát zdůrazňovala, to je jedna z předností online kurzu – že můžu přijít, když je čas a správné nalazení. Byla bych jistě již dávno hotová, kdyby to byl nějaký obyčejný kurz. Ale Nevýchova není obyčejná. Sami jistě už dávno víte, že v ní nejde jen o vztahy s dětmi. Pravdami a poznatky, které v Nevýchově zaznívají, si člověk sáhne hodně hluboko do své duše.

Já třeba hned v prvním týdnu zjistila, že NEUMÍM říct, co potřebuju. U partnera jsem očekávala, že to přece musí vidět a cítit, že je to jasné. Takže mi Nevýchova v první řadě pomohla touto „drobností“ ohromně posunout vztah s mým mužem. Měli jsme ho i předtím krásný, ale teď už ve svém nitru nenarazím na problémy, které nejsou, a normálně nahlas řeknu, co potřebuju, a ptám se, co potřebuje on – jdu se domluvit, nevěštím jeho přání a potřeby a nepotlačuju ta svá.

Mám 6měsíční holčičku. Na Nevýchovu jsem se poprvé šla podívat v šestinedělí, kdy jsem měla pocit, že se mi kompletně rozpadla osobnost, že nic nezvládám… no, pomohly mi už články na blogu :)

Mám ještě 9letou nevlastní dceru. Máme ji s mužem každý druhý týden – střídavka. Všechno fungovalo a navenek funguje výborně. S Nevýchovou jsem k ní přistoupila proto, že loni začala dost vypouštět věci do školy. Myslela jsem si, jaká jsem úžasná kamarádská, jak jí všechno vysvětlím, že takovou macechu by každý rád :)))) hahaaaa až mi Nevýchova otevřela oči, že učiteluju jak blázen.

Muž, který slyšel pár videí, mi před několika dny řekl, jak mu změna přístupu pomohla v práci v řešení věcí s podřízenými :))) no není to úžasné?

Selma Rockova

13 14

Klid, vzpomeň si co říkala Katka ráno ve videu… povídá mi muž

Mám kurz koupený, mám měsíc do porodu, jedu druhý týden ale pořád se k některým částem vracím, čas od času si u toho pobrečím jak želva🐢

Dneska poslouchal muž chvilku se mnou a povídá ty jo ta Katka je fakt chytrá ženská, a odpoledne když se dětí začaly hádat a já policajtovat tak mi povídá. Klid vzpomeň si co říkala Katka ráno v tom videu

Jitka

1 2

Kurz Nevýchovy je snad ta nejlepší osobnostní i rodinná terapie

Chtěla jsem napsat jedno obří AHA, ale prostě ho nějak nedokážu slovně uchopit 😀 Přivedlo mě na to pár příspěvků tady a několik rozhovorů s mým mužem za poslední dobu 🙂

Kde jsem nabyla přesvědčení, že dítě MUSÍ jít spát hned po večerníčku? Kde jsem přišla na to, že se MUSÍ jít každý den ven? Mám chuť slovo muset vyškrtnou z mýho slovníku… musí se jen umřít. Jsem zvědavá, kolik těch MUSŮ ještě objevím 😀 No prostě, nechť moje dítě dělá to, co dělám já. Chodím já spát každý den ve stejnou hodinu? Ne. Chce se mně každý den ven? Ne. 

Když jsem začala s Nevýchovou, přišlo mi, jakej je můj muž hroznej policajt. Já „jsem“ mnohem horší. Postupně se učím, kdo vlastně jsem a jakou hranici kde mám, a pouštím ty věci, které on jako otec už třetího dítěte dávno pustil. Nedovedu si představit, že bych vedle sebe měla prvootce, který by byl zpracovaný stejně jako já.

Můj muž byl ten, kdo navrhl, ať teda malej spí s náma v posteli. Já až do otěhotnění jsem si nedovedla představit, že bude to mimino jako spát s náma v pokoji. To se přece nesluší. Má mít svoji postýlku a svůj vlastní pokoj. To, že tolik policajtoval on, bylo proto, že mi chtěl pomoct.

Dnes to tu někdo psal, ale prosím, šlo by to někam vytesat? Není to prostě tak, že ti naši hrozní „výchovní“ mužové jsou sami o sobě vlastně víc Nevýchovní než my? A protože nám chtějí pomoct, tak tlačí na pilu a dělaj ty zlý?

Teď se mi vybavil film S tebou mě baví svět 😀 Co je lepší? Mít perfektně oblečený, učesaný, čistý, spořádaně v cukrárně sedící dítě se spoustou musů… nebo mít život jako na prázdninách? Kurz Nevýchovy je snad ta nejlepší osobnostní i rodinná terapie.

Alena

13 14

Jak jsme doma vyřešili sladkosti

Já jsem málem padla do pasti bio-eko-domací. Jako jasně, proč ne, ale za domácí pohodu mi to nestojí. Takže sbohem, dokonalá mámo, :) a od tý doby si i muž víc pochutnává. Eliáš sladký k životu nepotřebuje, pro Anežku je to jako cítit boží přítomnost. Bez čokolády není její den úplný. A co, třeba bude cukrářka :), hodnoty má v pořádku, míry váhy taky, zuby zdravý.

Tím, že neděláme „kampaň“ fuj fuj sladkosti, hodná holčička papá zeleninku, tak Anež jí víceméně všechno, ideálně teda maso, a sladkost nezarmoutí. Tak to respekuju, stejně jako to necpu Eliášovi. Já si třeba dost sladím. A jasně, třeba je to hrozný jed, a až sem přestanu psát, tak jsem možná umřela na cukr… Ale hodnoty mám prý úžasné a štíhlá taky jsem.

Moji prarodiče si s tím nikdy moc hlavu nelámali, jedli tak nějak všechno, ale ne moc, a k tomu pohyb. Děláme to stejně. :) Ale bio-eko fandím, třeba jednou… Nebo raw, občas si dám, chutná, dává mi to smysl, ale byla jsem ve stresu, to odnesly děti… Nestojí mi to zatím za to :)

Anna Burdová

22 23

Už nikdy nedokážu své děti vidět jako neschopné a hloupé

Po třech týdnech v kurzu drobná bilance: Viděla jsem pouze polovinu videí, ale odstartovalo to bouřlivé změny.

Už nikdy nedokážu své děti vidět jako neschopné a hloupé. Definitivně se mi nějak přepnula hlava.

Žila jsem a žiju ve veliké iluzi, že „už to všecko umím“. Každý den dostávám lekce a mám z nich radost, ne pocit selhání a zoufalství. Jupí.

Být s oběma dcerami celý den doma je radost, příležitost, čas. Fůra času nikam se nehnat. Čím více tlačím na pilu, tím více to nejde. Užívám si drobné radosti. Najednou trvají i celý den.

Prožili jsme s manželem veliký konflikt, hodně jsem pochybovala, jestli Nevýchova „je normální“ (že prý nee :)), ale s týdenním odstupem jsem si jistá v kramflecích, vím, co chci, co dělám, a dcery vypadají, že v tom jedou se mnou. Manžel to neví. Ale teď se mu doma líbí. Díky.

Daniela

6 7

Naučila jsem se mluvit o svých potřebách

Mám pocit, že moje půlroční miminko je spokojenější, a nakonec i partnerský vztah je harmoničtější, protože Nevýchova nemění jen přístup k dítěti, ale i k dalším lidem kolem nás.

Určitě se mi daří více s miminkem komunikovat, nevzdávat to jen proto, že mi asi nerozumí. Teď už vím, že rozumí. Miminko vždy nevypadá, že by mě poslouchalo, a tak se snažím volit krátké věty, krátká sdělení. Ale když se to podaří, je znát, že mi vlastně rozumí.

Také jsem se naučila mluvit o svých potřebách, formulovat je a říkat si, jak bych to potřebovala já. Další změnou je naslouchání potřebám druhých, aniž bych tyto potřeby zpochybňovala. A v neposlední řadě přistupuji k vypjatým situacích s větším klidem :). Cítím se teď sebejistější, plná energie a výzev do budoucna.

Gabriela Baboráková, absolventka kurzu Nevýchovy

12 13