Vztah s partnerem

Nevýchova mi zachránila manželství

Manžel má časově i psychicky náročnou práci a já na něj neustále tlačila, protože neměl na nic čas, sliboval a sliby neplnil, kličkoval, vymlouval se… Viděla jsem chybu v něm.

Díky vašemu videu mi najednou došlo, že chyba není tak úplně na jeho straně, že jeho chování je jenom reakce na mé „policejní“ chování. Ukázkově, přesně tak, jak jste to popisovala.

Moc vám proto děkuji, opravdu ze srdce, i když to nebylo úplně cílem vašich videí, ale velmi pravděpodobně jste mi zachránila manželství. Protože jsem v určitých vyhrocených situacích už skutečně uvažovala o rozvodu.

máma z kurzu

8 9

Zjistila jsem, jak moc chápavého a vnímavého manžela mám

První video s manželem máme za sebou. Já mám takovou radost! Ve čtvrtek večer jsem za ním přišla a říkám mu: „Víš, jak jsem chtěla na Vánoce peníze na ten on-line kurz, tak jsem z něj moc nadšená a mám z něj dobrý pocit.“ Manžel: „To je skvělé, o co tam vlastně jde?“

Vysvětluji zhruba podstatu Nevýchovy, manžel poslouchá a říká: „Jak ti to s holkama jde?“ Popisuji naše první úspěchy a také ty neúspěchy, kdy se nechtěně vracím ke starým návykům a pak jsem z toho smutná. V tom manžel řekne: „Jak ti můžu s tím pomoct, abys byla v pohodě? Když jsi v pohodě ty, tak celá rodina funguje.

Já: „Potřebovala bych s tím pomoci, záleží mi na tom, abysme se měli všichni dobře a spokojeně. Potřebuji partnera, který to vezme za mě, když já už nebudu moci.“ Manžel: „Dobře. Kde máš ty videa?“

Výsledek: V pátek jsme spolu zhlédli první video a dvě hodiny na to téma u skleničky vína diskutovali. Pro mě naprostý zážitek. Už dlouho jsem si s manželem tak otevřeně nepopovídala a zjistila jsem, jak moc chápavého a vnímavého manžela mám. Dnes nás čeká další video a já se už moc těším. 

Veronika

45 46

Doma je teď mnohem lepší, klidnější atmosféra

Děkuji Nevýchově za skvělý kurz. Tahle „věc“ a všechno kolem ní mi pomáhá vytvářet lepší, klidnější, krásnější rodinnou atmosféru. Pomáhá mi odpouštět si emoční úlety, pracovat na sobě, problémy přetvářet na projekty, mnohem více si užívat čas s dětmi.

Začala jsem si konečně uvědomovat a říkat si o své potřeby. Zlepšil se náš vztah s manželem, máme úspěchy i neúspěchy, ale správnou cestu…

Monika

36 37

Čištění zoubků je teď pro Aničku hra a zodpovědnost zároveň

Dneska jsem si pustila poslední video. Děkuji celé Nevýchově za to, co děláte – jste prostě skvělí. Dívám se teď zpětně na své úkoly a za těch 5 týdnů vidím úžasné pokroky. Situace, které byly na začátku ‚problém‘ už vůbec neřešíme, naučili jsme se je hravě zvládnout. Třeba čištění zoubků je teď pro Aničku hra a zodpovědnost zároveň.

Jako máma si připadám mnohem lépe a ve vztahu k partnerovi se také cítím lépe a uvolněněji. Nevýchova není jen o nás a našich dětech. Je to o stylu komunikace a ten můžeme uplatnit kdekoli. Velké díky, Nevýchovo.

Motivace pro ostatní – dělejte to, funguje to. :-)

Petra Všetečková

39 40

Manžel si nemůže Nevýchovu vynachválit

Pátý týden skoro u konce a my máme doma několik velikých úspěchů. :-) První přišel vlastně ještě před začátkem kurzu po shlédnutí několika videí na stránkách Nevýchovy. A to byl ten poslední pošťouch, proč jít do kurzu.

Hned v prvním týdnů jsme zvládly jídlo, tedy spíš ‚stolování’, i přebalování. Naším největším úspěchem je můj vnitřní klid a pohoda. Manžel si nemůže Nevýchovu vynachválit. I my dva jsme mezi sebou našli ztracenou rovnováhu. Už v Terce nevidíme překážku, teď je to náš parťák. Najednou není těžké mluvit před nimi o svých pocitech a emocích. I můj manžel Rob mi občas řekne, jak se cítí…

Jsem hrdá na sebe, Terku i Roba. Díky, Nevýchovo…

Lucka

36 37

Záchvaty vzteku už nezažíváme

Starší syn (Vašík) je velmi divoký, netrpělivý a chytrý, také je dost horká hlava (asi po mně :o)) Od té doby, co se z nás stávají Nevýchovní rodiče, je to u nás k nepoznání. Záchvaty vzteku, které jsme měli na denním pořádku minimálně dvakrát denně, už nezažíváme. Zmizely jako mávnutím kouzelného proutku.

Kluci si spolu krásně hrají, přestali se hádat, domlouvají se a mě nepotřebují. Na desetidenní dovolené jsem se skoro nudila. Přečetla jsem po pěti letech hned dvě knihy a všichni jsme si to prostě užili. Bez vztekání, bez hádek, s dobrou náladou.

Jsem moc ráda, že na kurz koukáme s manželem. Jsou to prima společné chvíle a zároveň je prima, že měníme přístup oba, že se vzájemně podporujeme a dáváme si zpětnou vazbu na situace, které se nám daří i na ty, které se třeba ještě úplně nedaří (ale těch je čím dál méně).

Zuzka K.

40 41

Zachránili jste dětem dětství i mé manželství

Kateřino, děkuji Vám. Zachránila jste dětem dětství (před Nevýchovou jsem jen křičela a byla na dně), mé manželství (i můj úžasný muž to občas schytal) a pohodu doma. Samozřejmě někdy to uletí. Ale od dob Nevýchovy vnímám děti jinak, celou domácí atmosféru, a užívám si to. 

Lenka Zabojnikova (35 let), Zlín

9 10

Křik a napětí se doma zcela minimalizovaly

Po 3 týdnech Nevýchovy mě nadšení neopouští, naopak se stále stupňuje. Křik a napětí se doma zcela minimalizovaly. Děti, ač hodně malé (2,5 roku a 10m), na nový přístup reagují úžasně. U manžela zas pozoruji, že ač naoko je zcela zásadně proti tomuto přístupu, tak ho nevědomě začíná také používat.

Výrazně se zlepšily problémy s návratem z procházek, večerním ukládáním i sourozeneckými bitkami. Takže znova moc moc díky celé Nevýchově, jste opravdu požehnání.

Katka Marešová, máma 3 dětí

41 42

Babička teď jedná s dcerou jinak. A čertem už strašit nemusíme

Asi před dvěma roky jsem svojí báječné, ale v podstatě velmi výchovné tchyni, která své dva syny vychovala vařečkou, poslala odkaz na Nevýchovu. Jako vysvětlení toho, co a proč dělám s naší Terezkou. Nekomentovala to nijak a já jsem si říkala No jo no, tak nic.

Už dlouhou dobu ale vidím veliký posun v tom, jak s Terezkou babička mluví a jedná, jak se domlouvají a jak jim to spolu skvěle jde. Ale myslela jsem nafoukaně, že to jen trochu okoukává ode mne.

Ale tenhle víkend, poté co mladší Týnka doslova pokryla její naklizený byt drobky a já se začala omlouvat, babička úplně v pohodě pronesla: „To vůbec neřeš, nejaký drobky já jsem už úplně pustila.“ Pus­tila??? A ona za chvíli povídá: „Hele, čteš pořád ty články z té Nevýchovy, jak posílá ta Katka Králová? Já jsem si od nich něco nechala poslat a teď mi to chodí do mailu. Já to vždycky ráda čtu, je to zajímavý."

Čelist až na zemi. Nikdy bych nevěřila, že se tohle může stát a že Nevýchova může proniknout i do téhle šumavské vesničky.

A jako bonus: můj manžel, původně velmi výchovný – dnes super nevýchovný táta nápodobou. (Zvládnul se mnou asi 2 videa a pak to sledovat odmítl.) Šli jsme na procházku s jeho sestřenicí a jejím 2,5letým chlapečkem, který pořád utíkal do silnice. A ona na něj: „Hele, a já už vidím támhle čerta za komínem, co si odnese neposlušný děti!“

Já koukala jako puk, nic jsem neřekla. A později doma jsme si povídali s manželem a já jsem říkala: „Tak nějak si myslím, že je smysluplnější dítěti vysvětlit, že nemůže běhat po silnici, protože ho přejede auto, než že ho odnese čert.“ A on na to: „Viď? Já jsem koukal jako blázen, proč to říká. To přece nedává smysl. A to je to paní učitelka!“

Tak jsem si při tom vzpomněla, jak on před několika lety bušil na dveře, jako že jde čert, aby se naše dítě „zklidnilo“, a vysvětloval mi, že se to musí, a já se bála, že má třeba pravdu… A bylo mi najednou tak krásně u srdce, že tohle všechno je pryč a už se to k nám nevrátí. Díky, Nevýchovo!

Petra K.

39 40

Doma je větší pohoda, máme k sobě blíž a víc si společný čas užíváme

Před vstupem do kurzu

O Nevýchově jsem se dozvěděla ještě v čase, kdy jsem čekala své první miminko. Sledovala jsem obsah nabízený zdarma a měla jsem pocit, že mi stačí k tomu, abych pochopila principy Nevýchovy, které mi byly velmi sympatické a rezonovaly hluboko s mým cítěním, a aplikovala je. Jedna maminka z kurzu to hezky vystihla: pouze jsem očumovala a plížila se kolem Nevýchovy. :)

I když jsem měla štěstí, že moje maminka mě vychovávala s láskou a parťácky, také mi dopřávala hodně velký kus svobody a porozumění, já jsem se po narození dcerky dostávala i do situací, které jsem nezvládala tak, jak bych chtěla. Říkala jsem si, jak je možné, že moje maminka tu přirozenou Nevýchovu má tak přirozeně v sobě a já ne? Možná proto, že maminka je spíš klidná a trpělivá a já temperamentní?

I když jsem si čas s dcerkou užívala a užívám, prakticky jsme parťáci, ale byly situace, kdy jsem byla policajt anebo učitel jak vyšitý, nebo obojí dohromady. Hlavně tehdy, když jsem byla unavená a jí to dlouho trvalo, nebo když jsem potřebovala rychle něco udělat, někam odejít, nebo když jsme byly v situaci, že ona objevovala svět, příp. v situacích, kde by se jí mohlo „něco“ stát.

A přistihla jsem se, že jsem naštvaná, že na ni křičím. A taky, že ji tlačím do toho, aby věci dělala podle mých představ, nebo nedělala věci, které se mi nelíbí, které mi přidělávají práci s úklidem, praním a žehlením, když něco zničí atd. A co je horší, začala jsem se tak chovat i k mému muži! Takže to někdy vypadalo, že já jsem vychovatel obou. A necítila jsem se v tom dobře, byla jsem z toho nešťastná i naštvaná. Říkala jsem si, že když se dostanu do varu, nechtěla bych se sebou být, kdybych byla na jejich místě. :) A tak jsem začala postupně uvažovat o kurzu. Než jsem se ale odhodlala, uběhly téměř 2 roky!

Po vstupu do kurzu

Teď jsem ještě pořád na cestě, v kurzu jsem teprve ve 3. týdnu. Ale změny už na sobě cítím. Velmi mi pomohlo dívat se na situace z jiného úhlu pohledu a nejvíce na mě zapůsobila zážitková audia – když se vcítím do situace, že bych já byla to své dítě, jak bych se cítila. Ten vhled do duše dítěte přes nevýchovné situace mě skutečně probudil! I když nemohu říct, že bych nebyla předtím empatická. A protože vím, že dítě se učí nápodobou, snažím se teď zvládat lépe své emoce a nepředávat mu to, co sama na sobě nemám ráda, ty nefunkční vzorce a programy, které bohužel v sobě mám.

Dcerka mi před kurzem udělala i skvělé zrcadlo: když jsem jí něco vzala nebo nechtěla dát, začala ječet se zatnutýma pěstičkama a já v ní spatřila sebe! Zmocnil se mě strašný pocit, to já jsem ji to naučila! A když s tím něco neudělám, bude pořád víc toho, co ji učit nechci. Naštěstí to už nedělá, protože jsem to přestala dělat já!

Když se mi rodiče omlouvají, že jejich děti nechtějí půjčit hračky, uklidním je, že je to v pořádku, ať dělají, jak cítí, že přece i dospělým se stává, že svoje oblíbené věci neradi půjčují, tak proč do toho nutit děti. Nejdříve se na mě podívají podezřele, ale většinou si všimnu, že nad tím začnou přemýšlet.

Děti na Nevýchovu reagují skvěle! Vzhledem k tomu, že je doma větší pohoda, protože jsem já v pohodě, máme k sobě blíž a víc si společný čas užíváme. Dcerka, když něco chce, chytí mě za ruku (protože zatím mluví jen slova) a dovede mě na místo: třeba když chce, abychom si spolu četly z knížek, když chce, abych jí pustila dětské písničky na počítači, nebo když chce papat, příp. napít. Také mě začala objímat a líbat, nebo si položí hlavičku na mě a přitulí se tak radostně a spokojeně, až mě to dojímá.

Ještě se podělím o příběh

Jednou, když jsme byly na hřišti, jedna maminka, se kterou se tam potkáváme, se dostala do stresu, protože se blížil termín porodu jejího druhého miminka a ona začala cítit kontrakce. Byla tam sama se starší dcerkou (27 měsíců) a bydlely od hřiště trochu dál. Tak jsem nabídla, že je doprovodíme. Řekla jsem mojí dcerce, že potřebuji, aby si sedla do kočárku (ve kterém sedět už velmi nechce, a už vůbec ne, když jsme na hřiště teprve přijely), že maminka Lucky potřebuje, abychom ji doprovodily domů, protože se její miminko začalo hlásit na svět. Tak si beze slova sedla, ještě sama zacvakla madlo před sebou a zvědavě koukala, co se bude dít.

Tak jsme kráčely směrem k domu té maminky a po chvíli její holčička chtěla, aby ji maminka vzala na ruce, cesta začala být víc do kopce. Tak jsem nejdříve vysvětlila mojí dcerce, že tu holčičku ponesu já, protože její maminka má v bříšku druhé miminko a nemůže ji zvedat, aby ji to nebolelo, a že moji dcerku v kočárku bude tlačit ta druhá maminka. A že co ona na to, jestli souhlasí. Chvíli na mě koukala, podívala se i na tu druhou maminku, lehce se usmála a spokojeně se opřela v kočárku, kde seděla, až dokud jsme nedorazily domů.

Vztah s mým mužem je také mnohem hezčí

Principy Nevýchovy a vciťování se do mých nejbližších aplikuji na oba – dcerku i manžela! :) S pár blízkými kamarádkami, které mají děti, také sdílíme nevýchovné principy. Jedna i projevila zájem o kurz, ale neumí česky, tak snad až bude Nevýchova i v angličtině.

Učím se lépe zvládat své emoce a respektovat jedinečnou osobnost mé dcerky i manžela, mít víc pochopení pro jejich svět, cítění a vidění, které je jiné než to moje. A reaguji v situacích tak, aby nám bylo všem dobře a byli jsme spolu šťastní. Také dopřávám víc času sobě, nejen péči o dcerku, manžela a domácnost. Zjistila jsem, že když jsem já v pohodě, oni jsou také.

Ivana Sisik

8 9

Připomněla jsem si, koho jsem si vlastně brala, a zjistila, že je tu pořád :)

Když jsem se seznámila s mým mužem, tak jsme byli kamarádi, fakt parťáci, sedávali jsme spolu nad pivem celou noc a prostě povídali úplně o všem, otevřeně a beze strachu.

A ani nevim, co se kde stalo, že jsem se začala bát mu říkat, co potřebuju, co chci, že se mi třeba něco nelíbí, jen abych ho něčim třeba nenaštvala. A než abych to řešila s nim, radši jsem to jen řekla kamarádce. A proč to tu vlastně píšu? Protože chci poděkovat.

Díky kurzu jsem si uvědomila, co jsem v sobě změnila, že přece ten chlap, co je vedle mě, není žádná příšera. Připomněla jsem si, koho jsem si vlastně brala, a zjistila, že je tu pořád :)

Když jsem čekala miminko, měla jsem hrozně špatnej pocit, že se ze mě stane MÁMA (jako moje máma, nechtěla jsem to). Díky kurzu jsem zjistila, že ve strašně moc věcech jsem stejná. Že jsem přišla o tu lehkost, s jakou jsem dřív dokázala přistupovat ke světu, a že jsem o ni začala připravovat i mého muže a tím i našeho drobečka. Takže ještě jednou díky :)

Díky vám se mi včera do života vrátil pocit, že jsem na prázdinách.

Alena

6 7

Můj manžel (voják z povolání a výchovný policajt) se mění v Nevýchovného parťáka

Ahoj, musím se s vámi podělit o zjištění dnešního dne. Můj manžel (voják z povolání a výchovný policajt) se mi před očima mění v Nevýchovného parťáka našich holek. Nejdřív po potyčce mezi holkama vzal Klárku stranou, něco s ní chvíli řešil a pak oba odešli. Když se vrátili, Klárka přišla za Zuzkou a řekla, že se na ni zlobila, ale že jí nechtěla ublížit.

No a večer, když šel uspávat (střídáme se), si Zuzka chtěla hrát v posteli s kostičkama u čtení pohádky. Manžel se netvářil moc nadšeně. Tak jsem Zuzce řekla, že se tatínek bojí, že ho bude rušit, a potřeboval by vědět, že až dočte, Zuzanka si lehne a bude spát. Zuza jen kývla a povídá: „Neboj, tati, budu potichu a uklidím to hned, jak dočteš.”

Manžel začal číst a Zuzka po chvilce (tak 5 minutách) uklidila a spala dřív než dočetl :) Vše v naprostém klidu, bez nátlaku. Jsem na ně pyšná. Dřív by trval na tom, aby ležela, ani nedutala, a ona by tím víc rušila.

Jana

6 7

Kurz mi pomáhá v komunikaci s dcerou i manželem

Kurz zatím perfektní, dost intenzivní – předpokládám, že ho budu muset „projet“ vícekrát :). Hodně mi pomáhá nejen ve vztahu k dceři, ale těžím z něj i co se týče komunikace s manželem. Takže perfektní!

Petra Graetzová

6 7

Myslela jsem, jak hodně spolu mluvíme, ale teprve teď spolu začínáme komunikovat

Před Nevýchovou u nás panovala napjatá atmosféra. Já, manžel i děti jsme si tak nějak nerozuměli. Hádky byly celkem časté, tisíckrát jsme vždy něco museli opakovat a nebylo nám prostě spolu nejlíp. Ačkoliv jsme se s manželem snažili, děti nám to vždycky ‚komplikovaly‘.

Máme 2 hodně živé holčičky (4 a 2 roky) a už od začátku jsme viděli, že to s nimi nebude lehké. Vše potřebovaly zkoumat, hranice skoro žádné neznaly a my se o ně báli. Takže jsme spoustu věcí zakazovali, při každém nebezpečném kousku trnuli strachem o ně a na čas pro sebe jsme úplně zapomínali.

S Nevýchovou se sobě navzájem otvíráme. Jsme upřímní, říkáme si, co potřebujeme, a učíme se naslouchat tomu druhému. Myslela jsem, jak hodně spolu mluvíme, ale teprve teď spolu konečně začínáme pořádně komunikovat. Ne jen říkat, co kdo musí a má udělat.

Už je menší problém jít spinkat, oblékat se či uklízet. A opravdu nás ty děti nechají i chvilku odpočinout. Znatelně se jim zlepšila komunikace, méně vyžadují pozornost, jsou samostatnější, sebevědomější, začínají říkat svůj názor. Daleko méně se vztekají, a když už k tomu dojde, tak je to záležitost na pár vteřin. Jsou na sebe hrdé a já zase na ně. Cítím z nich, že jsou šťastné.

Partner je ze změn nadšen. Nejen ze změn u dětí, ale hlavně i u mě. Byla jsem už unavená z věčného mluvení a zodpovědnosti, jednala jsem pod afektem a potřebovala mít všechny věci na 100 % a podle sebe. Teď dávám rodině víc prostoru a důvěry. Atmosféra u nás doma se zklidnila. Nevýchova pro mě znamená: možnost žít spolu, důvěřovat si a propojit naše světy v jeden celek.

Kateřina Koutníková, holčičky 4 a 2 roky

7 8

Že má Nevýchova smysl, se musel manžel přesvědčit sám

V Nevýchově jsme rok, vstupovala jsem do ní sama a o tom, že to má smysl, se musel manžel přesvědčit sám, a nikdy nezapomenu na to, kdy za mnou přišel, objal mě a poděkoval mi za to, že jsem přes jeho nesouhlas do Nevýchovy šla. Teď už jsme na té Nevýchovné cestě společně a je to moc fajn, žít s parťákama :)

Děkujeme všem z Nevýchovy, žije se nám díky vám skvěle, i ve chvílích, kdy není třeba zrovna skvěle.

Katka Jedličková

6 7

Manžel nejdřív pochyboval, ale pak se přidal

V kurzu jsem týden. Byla jsem nadšená, ale manžel mě trochu zlomil. Je přesně ten typ rodiče, který dokáže hodiny mluvit o tom, proč zrovna u nás to nebude fungovat. Hodně mě to mrzelo, že není stejně nadšený pro věc jako já. Obvykle máme stejné názory. Rozhodla jsem se, že ho nebudu do ničeho nutit a že začnu sama, a když uvidí úspěchy, taky se přidá.

Ráno jsme nestíhali. Izabelka (5 měsíců) plakala, potřebovala nakojit. Starší Barunka (2 roky) potřebovala na záchod a odmítala jít na nočník. Chtěla jít na „velkej záchod“. Klekla jsem si na hrací deku za Izí a řekla jí, že to chápu, že má hlad, že jen co dám vyčůrat Barunku, přijdu za ní a dám jí mlíčko, a že mi moc pomůže, když přestane plakat, protože mě to hodně znervozňuje a pak to trvá dýl. Podala jsem jí hračku a odešla za Barunkou na záchod. Najednou byl klid. Izabelka přestala plakat.

Bylo to neuvěřitelný. Přiznám se, že jsem tomu zase tak moc nevěřila, že to klapne. Měla jsem ohromnou radost. Manžel koukal jak pecka. Odvětil mi, že je to určitě náhoda.

Odpoledne jsme šli všichni ven. Já oblíkala menší Izabelku a manžel Barunku. Slyšela jsem, že tam Barča remcá, ale protože se to hned uklidnilo, ani jsem to neřešila. Vylezli jsme ven a já se podivila, proč má Barunka čepici, kterou jí vůbec nedáváme (má trochu šílený barvy a k ničemu se jí moc nehodí). Manžel mi odvětil, že Barunka nechtěla nikam jít, a že když se jí zeptal, jak jí může pomoct, řekla, že chce jinou čepici a vybrala si tuhle.

Spadla mi čelist. Mám fakt radost. :)

Zuzka

6 7

Manžel nechápal moje pocity a snahy o komunikaci. Teď jsme tým

Před Nevýchovou jsem byla unavena z křiku a patlání se ve starostech místo radostech, nevěděla jsem, jak najít pohodu pro nás všechny. Zbytečně jsem se zaobírala vším, ač jsem věděla, že to není dobře. Ale nevěděla jsem, jak jinak fungovat. Velká únava z nespaní také přispěla ke stresu.

Do domácnosti patří i moje mami, a její způsoby výchovy se občas naráží na moje jiné představy. Už před pár lety jsem se s pár věcmi odlišila. Četla jsem Vychováváme děti a rosteme s dětmi od Naomi Aldort, slyšela Čtyři dohody od J. Duška. Bylo to hezké, ale nevěděla jsem, jak to pojmout, a spíš jsem v tom plavala.

Díky Nevýchově jsme já i manžel začali chápat chyby, nejasnosti, zbytečnosti. Těšíme se na další dny. Je to dlouhodobý proces. S manželem jsme jednotnější. Nechápal moje pocity a snahy o komunikaci. Měl jinou vizi. Teď jsme tým. Hlavně vizualiazace byla velkým přínosem, až šokem.

Teď je u nás doma méně křiku z mé strany a i dětí, víc sobě věřím, manželovi a dětem. Je mi jasnější dětský svět, hlavně syna Daniela (4r a 2m) jsem neskutečně prudila :) Je úžasný a pusu nezavře. Dcerka (1r a 2m) má moji větší pozornost při přebalování a je to rozhodně klidnější akce :). Může víc šmejdit a já se o ni méně bojím.

Se synem se víc objímám a vysvětluji, jídlo je příjemnější chvilka a i kolem hraní, oblékání, večerní koupání. Já jsem klidnější. Věřím si, chápu chyby, svoje :). Snažím se na sobě pracovat, víc komunikovat a přitom neřešit banality. Těším se, jaká řešení se od dětí dozvím.

Pavla T.

6 7

Zjistila jsem, že neumím říct, co potřebuju

Ač mám kurz již několik měsíců, budu začínat teprve čtvrtý týden. Ale jak Katka několikrát zdůrazňovala, to je jedna z předností online kurzu – že můžu přijít, když je čas a správné nalazení. Byla bych jistě již dávno hotová, kdyby to byl nějaký obyčejný kurz. Ale Nevýchova není obyčejná. Sami jistě už dávno víte, že v ní nejde jen o vztahy s dětmi. Pravdami a poznatky, které v Nevýchově zaznívají, si člověk sáhne hodně hluboko do své duše.

Já třeba hned v prvním týdnu zjistila, že NEUMÍM říct, co potřebuju. U partnera jsem očekávala, že to přece musí vidět a cítit, že je to jasné. Takže mi Nevýchova v první řadě pomohla touto „drobností“ ohromně posunout vztah s mým mužem. Měli jsme ho i předtím krásný, ale teď už ve svém nitru nenarazím na problémy, které nejsou, a normálně nahlas řeknu, co potřebuju, a ptám se, co potřebuje on – jdu se domluvit, nevěštím jeho přání a potřeby a nepotlačuju ta svá.

Mám 6měsíční holčičku. Na Nevýchovu jsem se poprvé šla podívat v šestinedělí, kdy jsem měla pocit, že se mi kompletně rozpadla osobnost, že nic nezvládám… no, pomohly mi už články na blogu :) Mám ještě 9letou nevlastní dceru. Máme ji s mužem každý druhý týden – střídavka. Všechno fungovalo a navenek funguje výborně. S Nevýchovou jsem k ní přistoupila proto, že loni začala dost vypouštět věci do školy. Myslela jsem si, jaká jsem úžasná kamarádská, jak jí všechno vysvětlím, že takovou macechu by každý rád :)))) hahaaaa až mi Nevýchova otevřela oči, že učiteluju jak blázen.

Muž, který slyšel pár videí, mi před několika dny řekl, jak mu změna přístupu pomohla v práci v řešení věcí s podřízenými :))) no není to úžasné?

Selma Rockova

6 7

Kurz Nevýchovy je snad ta nejlepší osobnostní i rodinná terapie

Chtěla jsem napsat jedno obří AHA, ale prostě ho nějak nedokážu slovně uchopit :) Přivedlo mě na to pár příspěvků tady a několik rozhovorů s mým mužem za poslední dobu.

Kde jsem nabyla přesvědčení, že dítě MUSÍ jít spát hned po večerníčku? Kde jsem přišla na to, že se MUSÍ jít každý den ven? Mám chuť slovo muset vyškrtnou z mýho slovníku… musí se jen umřít. Jsem zvědavá, kolik těch MUSŮ ještě objevím :) No prostě, nechť moje dítě dělá to, co dělám já. Chodím já spát každý den ve stejnou hodinu? Ne. Chce se mně každý den ven? Ne. 

Když jsem začala s Nevýchovou, přišlo mi, jakej je můj muž hroznej policajt. Já „jsem“ mnohem horší. Postupně se učím, kdo vlastně jsem a jakou hranici kde mám, a pouštím ty věci, které on jako otec už třetího dítěte dávno pustil. Nedovedu si představit, že bych vedle sebe měla prvootce, který by byl zpracovaný stejně jako já.

Můj muž byl ten, kdo navrhl, ať teda malej spí s náma v posteli. Já až do otěhotnění jsem si nedovedla představit, že bude to mimino jako spát s náma v pokoji. To se přece nesluší. Má mít svoji postýlku a svůj vlastní pokoj. To, že tolik policajtoval on, bylo proto, že mi chtěl pomoct.

Dnes to tu někdo psal, ale prosím, šlo by to někam vytesat? Není to prostě tak, že ti naši hrozní „výchovní“ mužové jsou sami o sobě vlastně víc Nevýchovní než my? A protože nám chtějí pomoct, tak tlačí na pilu a dělaj ty zlý?

Teď se mi vybavil film S tebou mě baví svět :) Co je lepší? Mít perfektně oblečený, učesaný, čistý, spořádaně v cukrárně sedící dítě se spoustou musů… nebo mít život jako na prázdninách? Kurz Nevýchovy je snad ta nejlepší osobnostní i rodinná terapie.

Alena

6 7