Nevýchova již pomáhá více než 190 000

rodičům v 57 zemích světa

Zjistěte jak

Se vztekáním

Dřív jsem si říkala, že už fakt nevím, jak dál. Teď vím,

že dokážeme vyřešit cokoliv.

Hotový zázrak: syn se začal těšit do školky

"Můj syn začal chodit do školky a už večer plakal, že tam nechce. Každé ráno provázely ohromné záchvaty vzteku a ve školce plakal. Já pak šla ze školky a brečela taky. On se celé dopoledne trápil a já také. Bylo to hotové peklo.

Teď v pondělí nastupoval do nové školky. Před třemi týdny jsme začali s kurzem Nevýchovy a zlepšilo se hodně věcí. Kubík nastoupil do školky v naprosté pohodě. Nepláče, nevzteká se. Dokonce se tam těší.

Dnes ráno mě Kubík budil a říká "Mami, vstávej, musíme jít do školky!" Pro nás je to úplný zázrak. Není nic úžasnějšího pro mámu než zdravé a šťastné dítě. Nevýchovo, děkuji. Od začátku kurzu se hodně zlepšila komunikace mezi námi i mezi okolím. Ale ta školka je zázrak.

Chci vám všem říct, pokud se teď něco nedaří, vydržte, nedejte se, a hlavně věřte dětem, protože pak budete opravdu koukat, jak jsou rozumné a jak přirozeně najdou řešení, ve kterém je nám oběma dobře."

- Jitka Škorpilová

Křik a napětí se doma zcela minimalizovaly

"Po 3 týdnech Nevýchovy mě nadšení neopouští, naopak se stále stupňuje. Křik a napětí se doma zcela minimalizovaly. Děti, ač hodně malé (2,5 roku a 10m), na nový přístup reagují úžasně. U manžela zas pozoruji, že ač naoko je zcela zásadně proti tomuto přístupu, tak ho nevědomě začíná také používat.

Výrazně se zlepšily problémy s návratem z procházek, večerním ukládáním i sourozeneckými bitkami. Takže znova moc moc díky celé Nevýchově, jste opravdu požehnání.”

- Katka M.

Teď mě má tak nějak radši :-)

"Teď se cítím jako dobrá máma. Jsem silná a za svou dceru a její jednání se stavím bez zaváhání. Máme stejnou povahu, takže se vztekáme jedna na druhou. Ale vždy se to rychle srovná.

Těch nepříjemností je stále méně a méně. Naopak přibývá chvil, kdy si rozumíme. Častěji si hrajeme, dovádíme a mazlíme se. Mám pocit, že teď mě má tak nějak radši. :-)“

- Katka Sladovníková, dcera 20 měsíců

S odpovědnostní

Dřív jsem nesla tíhu odpovědnosti za celou rodinu.

Už nemusím. Zodpovědné se naučily být děti.

Dcera začala ráda pomáhat s domácími pracemi

"Andulka mi sama od sebe ráda pomáhá s domácími pracemi. Zvládne naskladnit a zapnout myčku, dát do pračky prádlo, nalít gel, zvolit program a zapnout, sundá suché prádlo ze sušáku, zametá po sobě drobky, vytírá rozlité pití.

Když ji potřebuju upozornit, kolik máme na určitou činnost času, kdy bude třeba jít spát, na nákup apod., přilepím na hodiny barevnou lepicí pásku. Andulka sama hlídá, kdy dojde velká ručička na označené místo, a mnohem lépe pak v naplánované činnosti spolupracuje. Náš největší konflikt dne – večerní uspávání – se vyřešil sám. Poslední týden kurzu si hodlám opravdu užít :-)"

- Katka

Čištění zubů je hračka

"Dneska jsem si pustila poslední video. Děkuji celé Nevýchově za to, co děláte – jste prostě skvělí. Dívám se teď zpětně na své úkoly a za těch 5 týdnů vidím úžasné pokroky. Situace, které byly na začátku ‚problém‘ už vůbec neřešíme, naučili jsme se je hravě zvládnout. Třeba čištění zoubků je teď pro Aničku hra a zodpovědnost zároveň.

Jako máma si připadám mnohem lépe a ve vztahu k partnerovi se také cítím lépe a uvolněněji. Nevýchova není jen o nás a našich dětech. Je to o stylu komunikace a ten můžeme uplatnit kdekoli. Velké díky, Nevýchovo.

Motivace pro ostatní – dělejte to, funguje to. :-)“

- Petra Všetečková

Dětská odpovědnost, o 20 min dřív ve školce

„Každý den vstáváme do školky o dvě hodiny dřív, abychom vše stihli. Malý klidně skoro hodinu snídával, 20 minut si oblékal ponožky a nakonec jsem mu musela pokaždé pomoct a pořád jsem mu říkala, co má a nemá dělat.

Dnes jsem to nechala „na něm“. Vstali jsme v 6:45, řekla jsem mu, kde má jogurt, čeho potřebujeme docílit a nazdar. Občas jsem pověděla, co jdu dělat já, abych to taky stihla, a hle… V 7:20 jsme byli ready, a tak jsem prohlásila, že klidně ještě můžeme koukat na pohádky, což nechtěl, takže v 7:40 jsme byli ve školce… Do teď tomu nemohu uvěřit."

- Veronika

V sourozeneckých vztazích

Teď ty, pak já, a budeme spokojené obě

"Děvčata (Terča 5 a Barča 4 roky) mi přisly říct, že by si chtěly hrát na počítači Lego duplo. Já říkám: "Teď je počítač volný a je váš, je na vás, jak se domluvíte mezi sebou, aby jste byli obě spokojené"

Jdu jako pozorovatel něco uklidit do pracovny a slyším, jak Barča říká: "Já budu hrát první a ty druhá". Terče se to nelíbí a říká: "Já chci hrát taky první". Normálně bych se do toho vložila, ale v hlavě se ozve Katka z videa: "Dostaly zodpovědnost!!!" ... Tak jak, aby z toho nebyla hádka?

Vložila jsem se do toho né jako soudce, ale jako průvodce. Popisuji situaci: "Je jeden počítač, vy jste dvě a každá chce hrát první. Jak to vyřešit, aby jste byly obě spokojené?" ... Nějakou dobu je ticho (mé srdíčko plesá, protože holky alespoň přemýšlejí a hledají řešení ve svých hlavičkách).

Po chvíli Terča říká: "Baru, mám nápad. Já si zatím půjdu postavit něco z lega a ty si zahraješ tu hru. Až bude počítač volný, půjdu na něj já. Souhlasíš?" Barča: "Dobře" Podívají se na mě (čekají pochvalu? co teď?), zmůžu se jen na otázku: "Dohodnuto?". Obě kývnou hlavou. A je to! Super, zvládly jsme vyřešit první problém."

- Veronika Čablová, dcerky 4 a 5 let

Uvědomila jsem si, že nemusím táhnout vše sama,

ale můžeme činnosti rozdělit rovnoměrně mezi členy rodiny.

Dřív po policajtsku, teď s klidem

"Zatím největším úspěchem je téma sourozeneckých sporů. Dříve jsme jakýkoliv drobný konflikt typu: "Mami, on mě kousl / štípl / sebral hračku / zasedl místo u stolu..." dlouze řešili stylem "PROČ A JAK" a "CO S TÍM". Po učitelsku a po policajtsku.

Dnes se prostě jen "poškozeného" zeptám, co by mu pomohlo, on si řekne a do minuty je klid. A "obviněného" se zeptám, proč to udělal, že bych tomu chtěla porozumět. On to poví, já jsem pak překvapená a poučena, a krátce si vysvětlíme, jak to udělat příště líp. A je klid. (Štípl bráchu, protože mu prý skočil do řeči. Toho si pochopitelně nikdo nevšiml, pořád mluví všichni...). Díky, že se tady tak setkáváme. Přeji Vám všem krásné dny užité s dětmi."

- Monika Dočekalová

Myslím, že spolu se dokáží domluvit perfektně

"Adámek si teď více říká, co mu u Míši vadí. Že ho mám třeba dát jinam, aby mu nelezl do hry nebo neboural koleje. Už mu hračky jen nebere, ale občas vyměňuje nebo půjčí svoji. Když se já dostávám zase do role policajta a přikazuju nebo jsem nepříjemná, tak mě dokáže zastavit větou: "Mami, já tě mám taky rád," pak přijde a obejme mě. S Míšou si to zatím jen trénujeme. Ale myslím, že spolu se dokáží domluvit perfektně.“

- Natalie Jogheeová, dva synové

V manželství

Začala jsem si konečně uvědomovat své potřeby

a říkat si o ně

"Děkuji Nevýchově za skvělý kurz. Tahle "věc" a všechno kolem ní mi pomáhá vytvářet lepší, klidnější, krásnější rodinnou atmosféru. Pomáhá mi odpouštět si emoční úlety, pracovat na sobě, problémy přetvářet na projekty, mnohem více si užívat čas s dětmi.

Začala jsem si konečně uvědomovat své potřeby a říkat si o ně. Zlepšil se náš vztah s manželem, máme úspěchy i neúspěchy, ale správnou cestu..."

- Monika Muchková

I manžela to chytlo

"Pátý týden skoro u konce a my máme doma několik velikých úspěchů. :-) První přišel vlastně ještě před začátkem kurzu po shlédnutí několika videí na stránkách Nevýchovy. A to byl ten poslední pošťouch, proč jít do kurzu.

Hned v prvním týdnů jsme zvládly jídlo, tedy spíš ‚stolování’, i přebalování. Naším největším úspěchem je můj vnitřní klid a pohoda. Manžel si nemůže Nevýchovu vynachválit. I my dva jsme mezi sebou našli ztracenou rovnováhu. Už v Terce nevidíme překážku, teď je to náš parťák. Najednou není těžké mluvit před nimi o svých pocitech a emocích. I můj manžel Rob mi občas řekne, jak se cítí…

Jsem hrdá na sebe, Terku i Roba. Díky, Nevýchovo…“

- Lucka Homolková

Zavládla u nás božská harmónia

"Od soboty u nas zavládla božská harmónia. Sedíme s mužom pri pohári vina a s dojatím sa rozprávame o tom, aké skvele mame deti. Fedor nam pred očami zo dňa na den dozrieva.

Robí veci tak, ako cíti. Náramne ho to teší, keď nas prekvapuje, ked vie povedať, co potrebuje a na druhej strane zas vypočuje, ked to niekto potrebuje inak. Lujza sa zas učí, ako nerozbijat bratovi lego, a fakt sa jej darí.

Co viac si mozem priať. Milujem svoj život a ďakujem za všetko čo som sa od augusta naučila. Kati, udelujem týmu a rodičovskej skupine Výchovy Nevýchovou Nobelovu cenu."

- Lenka Halásová

V začátcích

Dřív jsem na děti musela křičet, aby poslechly.

Teď se spolu domluvíme v klidu.

Okamžité změny v životě

"Jedna z mých klientek mi při poslední návštěvě velmi nadšeně děkovala za doporučení Nevýchovy. Řekla mi:

„Nevýchova je jedna z nejlepších věcí, kterou jsem za posledních 5 let udělala, protože změny ve svém životě jsem začala vidět okamžitě a já si uvědomila, že můžeme jako rodina žít spokojeně, ve vzájemném respektu a s dohodami, které baví všechny členy rodiny.“ Klientka děkovala mně a já děkuji celému týmu Nevýchovy za to, že učí zážitkovou formou širokou veřejnost, jak vychovávat děti lehce a snadno."

- Mgr. Monika Mihaličková, psycholožka

První videa, první dohody

"Milá Katko a maminky, dnes jsem měla puštěná první dvě videa a musím se přiznat, že konec prvního videa mi vehnal slzy do očí. Jak Katka říká: "Vzpomeňte si, kde jste ve svém dětství ztratili sebevědomí."

Dostalo mě to. Taková pravda. Nevýchova je to nejlepší, co jsem mohla pro sebe a pro syna udělat. Povedla se nám první dohoda a opravdu jsem jen koukala, jak je syn skvělý. Jsou mu 3 roky a 3 měsíce. Užili jsme si báječně procházku jako snad nikdy. Bez přemlouvání, křiku a v naprosté pohodě. Je to první, ale pro mě hodně důležitý krůček. Katko, moc Ti děkuji."

- Jitka Škorpilová, syn 3 roky

Nastoupila jsem do kurzu teprve před týdnem

a již dnes byly patrné výsledky

“Ahoj statečníci a účastnice Nevýchovy. Trénujeme poklidné dchody do školky a hodně se to zlepšuje. Nejprve po shlédnutí výukových videí se mi podařilo zanalyzovat vlastní jednání i jednání mých rodičů, jak na to jdeme.

Já jako učitel, babička a děda jako policajti. No urvaní jsme z toho byli všichni, já za sebe teda 100%. Včera jsem zkoukla video s technikou Popiš a pozvi, nastoupila jsem do kurzu teprve před týdnem a již dnes byly patrné výsledky – daleko poklidnější vypravování do školky se spoluprácí dítěte. Stačil si i pohrát, namalovat, co chtěl a já u toho zparafrázovala písničku od Svěráka "Mravenec jde v trávě a Tomášek jde do školky" a taky jsem si to užila.

Tomík si třeba dneska vybral, že s části oblékání chce pomoct, aby byl rychle hotov a mohl si jít kreslit, talíř si pak po sobě uklidil sám. Ještě s ním potřebuji probrat pití, abych za ním nemusela poletovat s hrnkem před odchodem do školky, a budeme dolaďovat. Díky Katko za velkou inspiraci a za to, co děláš. Mně se to moc líbí.”

- Daniela Pachmanová

Změna je vidět

"Dává to prostě smysl. Máme téměř 11měsíčního syna a zrovna včera jsem se nechala inspirovat vašimi prvními videi v kurzu. Změna byla velmi zajímavá!

Najednou se na mě podíval, zklidnil se a začal se smát. :) A já od té doby tak nějak lépe vnímám jeho potřeby i signály, které mi dává. Je to super. Díky moc!"

- Markéta Vlčková

Nevěřila bych, že mi může on-line kurz tolik dát

"Dříve bych nevěřila, že on-line kurz mi může tolik dát a obohatit mě, že se z něj můžu tolik naučit a dokáže mě tolik posunout. Naopak jsem zjistila, že se vyrovná kurzům naživo a v něčem je i předčí.

Je super, že se k lekcím a videům můžu vracet kdykoli potřebuju a zastavit je kdykoli cítím, že se nad tím potřebuju zamyslet, nerozumím něčemu, nebo mi naopak myšlenky utečou do konkrétních situací, kde hledám to, co právě Katka řekla, a říkám si „aha, to je ono“… Můžu si videa opravdu plně užít, protože si je pustím ve chvíli, kdy mám na ně opravdu klid a nic mě neruší."

- Jana Světlíková

S odchody bez stresu

Já nic nepotřebuju a ty se USMĚJ, mami...

"Dnes jsem zažila skvělou situaci při ranním chystání se do školky. Jiřík vstával docela brzo, nemusela jsem ho tedy budit.

Nějak jsme se ale doma zamotali - on se díval na pohádky a ve chvíli, kdy jsem myslela, že TEĎ už se začneme oblékat, jsem měla jeden nečekaný a ne moc příjemný telefonát. Do toho Jiřík potřeboval kakat, což obnáší 15 minut na wc (běžně tuto potřebu ráno nemá).

A výsledek? Můj stres, nervozita a strach, že školku nestihneme...

A najela jsem do obvyklých stereotypů typu: "Dělej, oblékej se, nestihneme to! Proč u toho děláš takové blbosti?" Atd... Jiřík, který byl do té doby úplně v pohodě, se začal tvářit moc smutně. Určitě nechápal, co se najednou děje.

Vzpomněla jsem si na Nevýchovu, a šla jsem na chvíli do kuchyně a zhluboka dýchala.
Pak jsem se vrátila a říkám mu:
"Víš, Jiři, já jsem teď trošku ve stresu, že nestihneme tu školku a mám strach, že se paní učitelka bude zlobit, protože jdeme pozdě. Potřebuju, abys byl oblečený a mohli jsme za chvilku vyrazit. Co myslíš, šlo by to? Nebo potřebuješ něco jinak?"

A Jiřík mě odzbrojil odpovědí:
"Já nic nepotřebuju a ty se USMĚJ, mami..."
Pomohla jsem mu se doobléknout a šli jsme a školku stihli....
Až teď mi došel ten úžasný okamžik....
Mám skvělého syna, on vlastně učí Nevýchovu mě."

- Šárka Ondráková, syn ve školkovém věku

Mami, dneska sme to ale šikovne zvládly, že?

"Mám skvelý pocit z mojich detičiek. Sárka (4 roky) mi dnes ráno pri odchode do školky hovorí: "Mami, dneska sme to ale šikovne zvládly, že?" Raňajky som nechala na ňu, nech spapá, koľko jej bude chutiť. Obliekla sa takmer celá sama a to, s čím potrebovala pomocť, mi pekne povedala, že by potrebovala odomňa.

No a do školky sme sa vystrojily úplne v pohodičke, bez tlaku a stresu, a konečne po dlhom čase sme tam boli aj v celkom slušnom čase. No a mladšia dcérka (1 rok) sice ešte nerozpráva, ale jej radosť zo života hovorí za všetko. Ďakujem nevýchove že prišla k nám v pravý čas."

- Katarína Ondrušková

Dřív za 2 hodiny s řevem, teď za 15 minut v klidu

"Náš obrovský úspěch je, že jsme se s dcerou dohodli na tom, že bude s námi jezdit autem. Jen jsme se přiblížili k autosedačce, strašná panika, křik a odstrkování nohama.

Nebyli jsme schopní nastoupit, prostě to nešlo. Někdy to šlo jen tam a cesta zpět už nebyla možná, tak jsme odjížděli tramvají. Dnes jezdíme s naprostou pohodou tam i zpět, a už si to ani nemusíme říkat a vysvětlovat.

Dále nám Nevýchova velmi pomohla při odchodech z domu. Naše oblékaní trvalo většinou 2 až 3,5 hodiny mé trpělivosti a totálního vyčerpání. Dnes jsme za 15 minut oblečené a za dveřmi. To samé s přebalováním. Prostě vyřešeno. Dokážeme vyřešit i v jaké obuvi se půjde ven, nebo i to, že v obchodě nemůžeme koupit vše, co se líbí.

Každý den máme nějaké úspěchy a mám za ně obrovskou radost. A na otázku, co děláme jinak, bych odpověděla: všechno :o)"

- Jindřiška Koutná

Pokud vstávám s dětmi, tak jen proto, že chci

"Ranní vstávání je nyní bez problémů. Pokud vstávám s dětmi, tak jen proto, že chci. Pokud nechci a cítím se unavená a nevyspalá, zajdu je pozdravit, nebo oni mě, a spím dál. Za největší úspěch považuji školu a taktéž jsem na sebe hrdá.“

- Petra Jedličková, dcerky 12 a 10 let

S usínáním

Děti za 5 minut spí.

Předtím by v takové situaci ječel

"Zlepšila se situace s usínáním, začali jsme společně plánovat večer, aby nám všem bylo dobře. Jsem hrdá na to, že se mě sám od sebe syn zeptal, jak to uděláme, navrhl řešení, já také a bylo vše v poklidu. Předtím by v takové situaci ječel.“

- Lenka Hušková, syn 4 roky

Jde to bez kojení, jde to bez ponocování,
jde to s důvěrou

“Tento týden je pro mě skutečnou proměnou. Cítím se jako nový člověk, a to se mi dlouho nestalo – všimla jsem si, že mi zmizela energie strachu z obličeje. Takhle proměna vyvrcholila s mým rozhodnutím nekojit a začít s uspáváním mých holek s důvěrou, že to jde.

První vlna změny bylo rozhodnutí a skočit do toho: Teď už nekojím. A druhá vlna byla Rozhodnutí: My budeme spát celou noc.

Tak máme za sebou 5. den a můžu říct, že si to uspávání užíváme všechny. Rafaelka s Gabrielkou si nacházejí u toho vlastní možnosti, jak chtějí usínat – jestli s panenkou, nebo přitulené ke mně, nebo samy, jestli přikryté až po uši, nebo odkryté, nebo si lehnou vedle sebe a tulí se k sobě. A co víc – už druhou noc jsme začaly spát opravdu celou noc. Holky se za noc vzbudí – přitulí se ke mně a spíme dále, a jde to bez kojení a jde to bez nočního ponocování. Jde to s důvěrou – protože jsem pochopila, co mi v tom bránilo.

Kurz Nevýchovy jsem našla dvě hodiny do uzavírky kurzu a věděla jsem, že to je to pravé. A ano, je to to pravé – našla jsem tu, co jsem hledala, a ještě mnohem více.”

- Bára Odložilová, dvě malé holčičky

Už od miminka

Neuměla jsem se domluvit se svojí malou dcerkou.

Teď si spolu rozumíme.

I osmiměsíční prcek tomu může rozumět

"Musela jsem si kurz rozvolnit do více týdnů, abych z něj měla maximum. Takže naše úspěchy od "druhého" do "čtvrtého" týdne - syn 8 měsíců:

Zavedli jsme před každým posazením na kýblík/nočník dotaz, na co si chce sednout. Byla jsem mile překvapená, že osmiměsíční dítě tomu rozumí a umí se rozhodnout a hlavně ukázat, co chce. Díky tomu se už nevzteká, když se mu náhodou zrovna nechce trůnit, ale třeba si hrát."

- Lucie Machutová

Chápou to i děti, které ještě nemluví

"Ahoj všem, dneska jsme měly s Terkou snad nejúžasnější den vůbec. V klidu jsme se nasnídaly a pak i naobědvaly. Terezka si během toho v klidu sama hrála. V klidu jsme dopoledne a i odpoledne odešly ven, žádný spěch, a přitom jsme měly stejně času a stejné činnosti jako jindy. V klidu bylo přebalování, oblékání, nakupování... Žádný pláč při Strolleringu, že jsem opustila kočárek.

No prostě pohoda! A stačilo tak málo. Terka chápala, co potřebuji a já zase chápala, co potřebuje ona. A to jsem ještě nestihla přečíst e-book o domluvě s dětmi, co nemluví. Díky Nevýchovo!"

- Lucie Homolková

Většinou se mi snaží říct, co potřebuje jinak

"Změna nastala poté, co jsem se jí začala vyptávat na její potřeby, a tak třeba do kočárku si chce někdy vylézt sama, nebo si vzít do ruky knížku. Přebalování má nejraději ve stoje, koukající se z okna. Avšak můj největší diamant je, že jsme přestaly usínat u prsu a v noci kojit. Jak píšete, velká změna je v komunikaci - nemluvím na ní, ale s ní.“

- Monika Vosáhlová, dcerka 18 měsíců

Tak, aby se doma dařilo

Míša je samostatnější, víc se mnou mluví.

Konečně se mi doma opravdu daří

"Jsem na sebe hrdá a hlavně jsem šťastná. Konečně mám pocit, že se mi doma opravdu daří, že nemusím všechno pevně svírat v rukách a trnout, co se děje, když pustím drahoušky z dohledu.

Od svého setkání s Nevýchovou máme doma vřelejší a láskyplnější atmosféru - to je asi to nejkrásnější, co mi kurz přinesl.

Taky jsem klidnější a věřím si, že to zvládnu. Že to společně zvládneme! Nemusím už nikam lítat a shánět další a další informace a kurzy - všechno mám doma: sebe, svoje děti, ochotu a know how. Moc děkuji za tento kurz. Dal mi opravdu hodně."

- Petra Mašková

Díky Nevýchově se cítím spokojenější,

vyrovnanější a otevřenější

"Na Nevýchově mě fascinuje řada věcí: Že to opravdu funguje. Jak rychle to fungovat začalo. Jak dokáže Nevýchova ovlivňovat i okolí, které o tom nic neví a ani vědět nechce. Jak dobře je kurz vystavěn a jak celou dobu graduje.

Díky Nevýchově se cítím spokojenější, vyrovnanější a otevřenější, doma je větší pohoda a klid, míň se křičí, zato víc naslouchá – těm druhým. Za největší úspěch vzhledem k dětem ale považuji to, jak se díky změně přístupu z učitelsko-policajtského na partnerský změnil náš vzájemný vztah.

I předtím jsem měla s dětmi moc hezký vztah, díky Nevýchově se však ještě mnohonásobně prohloubil, hlavně ze strany dětí – jsme si teď opravdu blízcí, bezvadně si rozumíme a mám pocit, že jsme opravdu na „jedné lodi“. a děti ke mně přistupují s mnohem větší důvěrou.“

- Katka Marešová, máma 3 dětí

Je to prostě změna o 100% k lepšímu

"Cítím se šťastná, protože jsem konečně našla to, co jsem hledala. Porozumění, krásný a vřelý vztah se svými dětmi. Jsem teď daleko klidnější a v pohodě. Mám pocit, že společně s dětmi všechno zvládneme. A už se vůbec nebojím, že mi bude někdo v 16 letech skákat po hlavě :-). Prostě Nevýchova mi dává smysl a vím, že to funguje.“

- Lenka Mladěnková, dcerka (4) a synové (1 a 4,5)

Já jsem tak ráda, mami, že to u tebe skončí. Chápeš?

"Při puse na dobrou noc se mě naše osmiletá dcera Johanka začala ptát, co že znamená ta výchova-nevýchova. O co jako jde? A to jako fakt dělám taky úkoly?

Ve stručnosti jsem popsala, o co jde. Jak si moc přeji, abychom na sebe doma nekřičeli. Jak si přeji, abychom si dokázali říct, co nás těší, co potřebujeme, domluvili se a bylo nám všem spolu dobře. Jak se to sama musím taky učit. Začaly padat zvídavé otázky...

"A jak to bylo, když jsi byla malá? A to jako jsi musela vždycky udělat, co děda řekl? A on se neuměl domlouvat? Ne? No teda...Ani jeho maminka s tatínkem to neuměli? Ne? Tak oni ho to nenaučili?!" A tak jsme to probraly z mnoha stran a nakonec mi Johanka povídá: "Já jsem tak ráda, mami, že to u tebe skončí. Víš, jako že už to nepůjde dál přese mě. Chápeš?" Chápala jsem. Se slzami v očích.”

- Kristína Otevřelová

Nevýchova se bude předávat dál

"Dneska mi došlo, že to není jen o našich dětech. Je to o všech našich vztazích. Každý nevýchovný rodič šíří nevýchovu, tedy partnerství, dál a to ke všem lidem, se kterými jsme v kontaktu.

Ti naši drobkové to pak budou žít a učit i jiné děti, i ty z výchovných rodin. Každý jeden z nás tak ovlivní mnoho ostatních. A přijde doba, kdy nevýchova / partnerství bude stejně samozřejmé jako dýchat vzduch. Katka už to někde říkala a dneska mi to krásně zapadlo.”

- Andrea Papežová

Pokud je to sen, tak si přeji, nikdy se neprobudit

"S potěšením oznamuji, že i mně se podařilo ze svého "policajtského" přístupu přecvaknout na ten "nevýchovný". A to po šesti týdnech. Přišlo to jaksi samo, trvá to už pět dní a jsem moc ráda, že se tak stalo.

Pokud je to sen, tak si přeji, nikdy se neprobudit. Věřím, že už pro mě neexistuje cesty zpět, jak jsem to dělala dřív. Již v průběhu kurzu se dostavovaly malé úspěchy, ale teď cítím, že jsem to chtěla urvat silou. Teď to jde tak nějak samo.

Klima v rodině se zlepšilo, děti jsou spokojené, dokonce i okolí je jakési vstřícnější. A, světe div se, dokonce se těším na "krizové situace" a na to, jak je budu řešit. Z toho bych se před šesti týdny hroutila, byla bezradná, uchylovala se k násilí... Děkuji, že existuje tento kurz. Děkuji, že jste mi otevřeli oči a mysl."

- Jana Hejná

Chci být máma, za kterou nebudou

mít děti obavy přijít

"Tento kurz mi otevírá mé dlouhá léta zavřené oči. Nacházím tu zatím následky mojí dětské výchovy (kterou rodičům nijak nezazlívám, protože vyrostli v podobných „výchovných“ vzorcích, vše je odpuštěno). Má výchova byla opravdu přísná, měla jsem z rodičů spíš strach a respekt. Vztah s nimi, hlavně s tátou, jsem si začala užívat, až když mi bylo asi 23.

Mám dvě děti a poslední dobou mi cosi začalo našeptávat, že tak, jak to s nimi vedu, není to pravé, a že pro ně chci být máma, za kterou nebudou mít obavy přijít a pobavit se o tom, co je trápí. Že prostě nechci být ta máma, co umí upéct třeba bábovku, ale neumí je poslouchat. Děkuji za tuto zkušenost!“

- Lenka Lichtenbergová

Vyzkoušejte si, jaké to je v kurzu