Důvěra

Doma je větší pohoda a klid, míň se křičí, zato víc naslouchá – těm druhým

Na Nevýchově mě fascinuje řada věcí: Že to opravdu funguje. Jak rychle to fungovat začalo. Jak dokáže Nevýchova ovlivňovat i okolí, které o tom nic neví a ani vědět nechce. Jak dobře je kurz vystavěn a jak celou dobu graduje.

Díky Nevýchově se cítím spokojenější, vyrovnanější a otevřenější, doma je větší pohoda a klid, míň se křičí, zato víc naslouchá – těm druhým. Za největší úspěch vzhledem k dětem ale považuji to, jak se díky změně přístupu z učitelsko-policajtského na partnerský změnil náš vzájemný vztah.

I předtím jsem měla s dětmi moc hezký vztah, díky Nevýchově se však ještě mnohonásobně prohloubil, hlavně ze strany dětí – jsme si teď opravdu blízcí, bezvadně si rozumíme a mám pocit, že jsme opravdu na „jedné lodi“. a děti ke mně přistupují s mnohem větší důvěrou.

Katka Marešová, máma 3 dětí

33 34

TOHLE bych chtěla někdy zažít jako malá s mojí mámou

Důvěrná chvilka ❤

Jednoho večera před usnutím máme s 6 letou dcerkou důvěrnou chvilku. Říkám: Eri víš, že mi můžeš říct úplně všechno, všechno na světě, viď? I když to bude třeba nepříjemné a tak. Ona: vím mami. Chvíle ticha, hladím ji záda, její oblíbená činnost 😊 Pak řekne: mami, někdy když mě s tátou naštvete, tak řeknu, že jste blbý rodiče… ale nemyslím to tak, to je jen ve vzteku.

Usměju se a říkám: to je v pořádku, ty moje lásko, to já chápu, mám to někdy podobně. Dokonce i ty mě někdy naštveš tak, že bych ti s chutí dala na zadek, jako to občas udělali rodiče mě (😁) Ale neznamená to, že tě nemám ráda, miluju tě pořád stejně. Mít někdy vztek na druhého je v pořádku, neboj 🥰
Usíná s klidem v duši…

Krása ❤ Právě jsem dokončila týden o důvěře v novém kurzu a věřím, že jsme na správné cestě. Zbožňuji tě Nevýchovo ❤

PS: TOHLE bych chtěla někdy zažít jako malá s mojí mámou‼

Martina Svatošová

0 1

Syn (3,5) si zlomí stehenní kost: v ambulanci se ptá, poslouchá a spolupracuje s doktorkou

Často si myslím, že se od Nevýchovy vzdalujeme a že vlastně nevím, jak na to. A pak se stane, že syn (3,5) spadne při rozjíždění z kola a zlomí si při tom stehenní kost. Nepláče, mluví se mnou o tom, co ho kde bolí, potom mluví v klidu na sanitáře, ptá se, co s ním bude, vysvětlujeme, on to chápe, pláče, když má dostat injekci, ale drží, je rád, že ví, co se s ním děje.

V ambulanci mu musejí dát dlahu, aby mu nožičku zafixovali před rentgenem, na slovo poslouchá paní doktorku a mě a spolupracuje, takže ho to nebolí.
Rentgen bez stresu, všechno jsme to zvládli, i navrtání očička do holeně, aby mu mohli nožičku na 5 týdnů zavěsit.

Byla jsem tam celou dobu a cítila, jak strašně mi věří a proto to tak fungovalo. Takže díky za vedení to správnou cestou, v takových chvílích si to člověk uvědomí nejlíp!

Petra Křenková

45 46

Uspávání. Dneska mi to konečně docvaklo

Uspávání. Dneska to zase trvalo dlouho. Než jsme si všechno pověděli. Než jsme se pomazlili. Než jsme se zasmáli a zablbli s peřinou. Než jsem syna uložila do jeho postele a vyladili jsme, jak chce být přikrytý. Dneska byl zase výjimečný den, kdy mám právo držet v náručí tvorečka, který má ke mně takovou důvěru, že mu má přítomnost usnadní usínání. Chápete to? Celý dva roky jsem se na to koukala špatně!

Usínání je nejkřehčí chvíle každého člověka a já se toho bála, co zas bude problém, kde to zas nepůjde, jak zas budu unavená nebo budu chtít dělat něco jinýho, třeba uklízet (taková kravina!). Už dlouho si usínání v podstatě užíváme, ale furt jsem měla v sobě to nastavení, že by měl usnout rychle a moc se s tím nepárat. Dneska mi to konečně docvaklo.

Klaudia Sauerová

80 81

Fajcenie :) alebo vztahy su nadovsetko

S dcerou sme si tazko pretazko hladali k sebe cestu,no po roku v NV je dovera medzi nami stale vacsia. Minule mi povedala s previnilym usmevom: „Mami,opat som zacala fajcit.“ (Vydrzala 2 mesiace) A mozno ma odsudite ale prve co som pocitila bola skutocna radost nad tym,ze mi to otvorene vravi, tak pokojne akoby to hovorila nejakej kamoske. Zaplavila ma radost,ze kam sme sa to v nasom vztahu dostali.

A kym ona „stebotala“ veselo dalej, narychlo som v sebe spracovavala otazku ci sa mi to paci, to kde som sa dostala. A ano, paci a strasne! Ten pocit, ze mi dieta doveruje az takto, je pre mna na nezaplatenie a krochkam si v nom blahom. :)

A ano, prislo v rozhovore opat aj na skodlivost fajcenia,na jeho ucinky ale v tej atmosfere dovery to bolo vsetko take prirodzene a verim, ze ked pride cas, tak sa podla toho zariadi. Nemam svoju 14r dceru pod kontrolou ale uz po tom ani netuzim ako volakedy. A je to velmi oslobodzujuce. Pretoze v tej vnutornej slobode vo svojom dievcatku vidim skvelu osobku s mnozstvom dobrych vlastnosti a nie pubertacku,ktora zase nieco vysrstila a treba to riesit.

A potom som zistila, ze mi vlastne nesmrdi cigaretami. Mne, co mam nos ako stopovaci pes a nesmrdi mi dieta,ktore fajci! Necitim to. A kludne sa smejte ale pre mna je to signal,ze ju prijimam taku aka je, ze ju nechcem menit,ze ju chcem len jednoducho lubit, so vsetkym co k nej patri (ano,momentalne su to cigarety). A to je vlastne to najviac, co jej mozem do zivota dat. Amen.

Petra

7 8

Naše děti nás berou jako parťáky, důvěra funguje

Nevychovo!!

Zdravime zpatky od klokanu z Australie a dekujeme. Prave jsem se vratila z podvecerni prochazky, hodinka se sluchatkama v prirode a bez deti pro vetsi klid a wow.

Pribeh o skolce me rozbrecel, ale (dikybohu za dlouhodobe sledovani Nevychovy a materskych instinktu 😎) ne kvuli nasim detem. Kvuli stovkam jinych, ktere to tak opravdu maji. Nase deti od prvniho dne ve skolkach – a ze uz jich zazily diky nasim kazdorocnim cestam pres planetu, vezmou caru, pusinku na celicko a vi, ze mamka s tatkou si pro ne vzdycky prijdou, nemusime si lhat.

Spoustu jinych prevypravenych situaci se u nas porad vyskytuje, ale soustavne na nich pracujeme a nemuzu bejt na nase deti vic pysna v jejich komunikaci, chapani, souciteni a sdileni. Sice jsou jeste male (5, 3 a 1/2) ale nikdy by me napriklad ani nenapadlo si myslet, ze s nima nezvladnu cestu letadlem 28 hodin sama a to jen diky tomu, ze spolu umime fungovat.

Jsou tam obcas slzy, obcas oboustrane i ode me 😌  ale doufam a zatim se mi potvrzuje, ze nas berou jako partaky a duvera funguje.

Ufff, to jste me zase hezky dostali ❤️

Klara Street, děti 5, 3 a 1/2 roku

0 1

Přesně to, co jsem na mamince neměla ráda, jsem dělala synovi. S mladší dcerou se budu snažit nedělat stejné chyby

Nedávno jsem odkoukala Váš webinář ohledně 3 situací, ve kterých zabíjíme důvěru dětí. A s rukou na srdci a zcela upřímně Vám musím říct, že mě to dostalo. Takhle jsem brečela naposledy u Ledového království :-) Ta zpětná situace ve školce, ta rozbitá váza … Ještě teď mi jde mráz po zádech, jakou jste měla pravdu.

Opravdu, ta pravda a ty postřehy i z výchovy našich rodičů, to bylo neskutečné. Zpětně jsem si uvědomovala máminy chyby při mé výchově i své chyby při výchově dnes již třináctiletého syna. Úplně přesně to, co jsem na mamince neměla ráda, jsem dělala synovi. Vrátilo se mi to, ale snad díky Vám a díky omluvě, se kterou jsem za synem přišla, to bude mít zdárný konec. Obnovili jsme tu správnou komunikaci, snad i důvěru a společnou budoucnost.

Mám i dvouletou dceru, tak se budu snažit nedělat stejné chyby. Udělám, co mohu, aby se to neopakovalo.

Hrozně moc Vám děkuji a budu jen doporučovat!

Lenka Slavíková

0 1

V dětství mi chyběla právě ta naprostá důvěra. Vím přesně, že takto já to se svými dětmi nechci

Při Vašem výkladu, se zavřenýma očima, o vzpomínkách na dětství a vztazích s rodiči jsem se rozbrečela jako malé dítě.

Mám úžasné a starostlivé rodiče, kteří by se pro mě a mé tři sestry rozdali, ale vždy jsem věděla, že mi tam prostě něco chybí, ale nikdy jsem nevěděla co. Dnes jsem pochopila, že to je právě ta naprostá důvěra a partnerství, které by patrně změnilo i můj uzavřený vztah k rodičům a s tím patrně související odstup a nedůvěra ke všem ostatním lidem v mém okolí.

Vím přesně, že takto já to se svými dětmi, tříletým chlapečkem a tříměsíční dcerkou, nechci.

Jitka

6 7

Ako som zažila asi najviac dôvery voči svojmu dieťaťu (2)

Úplne super nám ide vzájomná dôvera. Doteraz som sa ju snažila stále vo všetkom kontrolovať, dávať pozor aby si neublížila a jednoducho som jej nedala žiaden priestor. Po pozretí videí z druhého týždňa som to vyskúšala. Výsledok ? Manžel sa vrátil zo služobnej cesty a nestačil sa diviť. Najskôr sa na mňa obráil, či som celkom normálna, ale potom zistil, že máme jedno neskutočne rozumné a poslušné dieťa.

Tak napríklad. Adelke som strihala nechty a ona mi ukazovala, že by tie nožničky chcela aj ona. Najskôr som jej ich dať nechcela, no potom som to skúsila. Ukázala som jej, aké sú ostré a že sú nebezpečné. Že ich musí držať len takto a dávať pozor aby si s nimi neublížila a nepichla sa do očka.

Niečo podobné sme skúsili aj s pracími kapsulami do práčky. Vždy ju neuveriteľne fascinovali, no nech som ich schovala akokoľvek, vždy keď počula práčku, pýtala si ich. Tak som to raz skúsila inak. Podala som jej ich, povedala som, že ich musí chytať veľmi opatrne, lebo ked sa roztrhnú štípali by ju ručičky. Tiež som jej vysvetlila, že sa s nimi nemôže dotýkať očí a ani úst. Pochopila. Vysypala ich z krabičky, poprezerala si ich a uložila ich na miesto.

Pár dní na to, sme boli u môjho brata. Zbadal v kúpeľni nožničky na nechty a vypýtala si ich. V ruke držala bábiku a ukazovala mi, že jej potrebuje ostrihať nechty. Podala som jej ich. Keď to videl môj brat, hneď po nej skočil a chcel jej ich vziať , no zastavila som ho s tým, že ona vie , ako sa majú používať.Adelka si sadla, ukázala svojmu krstnému,že ako ich musí držať a že musí dávať pozor na oči. Ostrihala bábike dva nechtíky a vrátila mi ich späť. Brat nechápal :D.

Podobnú situáciu zažil aj môj manžel, keď mu Adelka pri praní vysvetlovala, že kapsule musí držať opatrne a nechytať sa nimi očí a ani pusinky, v jej znení : „Oči nie !“

Ale asi najviac dôvery voči svojmu dieťaťu som zažila ani nie pred dvomi hodinami. Vracali sme sa z jedného hobby marketu, kde sme boli kúpiť obklad do kuchyne. Kúpili sme aj iné somariny a akosi sme mali všetci plné ruky. Bolo potrebné ísť ešte niečo vyplatiť a tak som povedala manželovi, že ja s Adelkou ho počkáme v aute. S malou na rukách som brala ešte tašku a plyšového medveďa a keď mi manžel podával kľúče od auta, Adelka sa načiahla so slovami : „To ja!“ Neprotestovala som, lebo kľúče by som už naozaj nemala kam dať.

Odomkla som auta a Adelka si hneď kľúče zobrala naspäť. Horko – ťažko som jej zapla autosedačku (niekedy mám pocit, že to všetko robia proti rodičom :D), zavrela som jej dvere a išla si otvoriť tie svoje. Celé to trvalo asi 2 sekundy, keď som začula zvuk, ako sa zamkli dvere a uvedomila si, že kľúče od auta zostali v Adelkiných rukách. V tom momente mnou prebehla hrôza.

Akurát prichádzal manžel. Cítila som sa hrozne, s tým autom má zajtra odísť na služobnú cestu. Keď zistil, čo sa stalo, začal mierne panikáriť. Najskôr rozmýšľal, že rozbije okno, no auto zajtra súrne potrebuje. Potom začal rozmýšľať nad tým, že niekto pre neho príde, odvezie ho domov a on vezme náhradné kľúče. No to by trvalo skoro dve hodiny, ktoré by Adelka musela stráviť sama v aute a ja pri nej vonku, kde neskutočne pršalo. Pozrela som sa na ňu cez okno a kľúče ju už vôbec nezaujímali. Hrala sa s medveďom a bola úplne v pohode.

Panika vo mne sa stupňovala, keď mi zrazu napadlo, že predsa som začala svojmu dieťaťu dôverovať a spolu to všetko zvládneme. Kým manžel telefonoval niekomu, kto by nám mohol pomôcť, zaklopkala som jej na okno a poprosila ju, aby našla klúčiky, ktoré boli padnuté medzi sedačkou. Najskôr sa na mňa iba usmievala, no potom to spravila. Odsunula medvedíka a našla zahodené kľúče. Paráda. A teraz len už aby odomkla.

Poprosila som ju, aby stlačila to posledné tlačidlo, no Adelka stále iba zamykala. Už som si myslela, že to nedáme. Nadýchla som sa a pokúsila sa dvojročnému dieťaťu vysvetliť, že musí nájsť gombíček na odomknutie. Podarilo sa. Adelka auto odomkla. Pred dvoma týždňami by som sa ani nepokúšala o niečo také. Dvojročné dieťa predsa nemôže chápať zložitosť situácie a už vôbec nie komunikovať so mnou cez tienené zadné sklá auta. No cez to sklo som jej vyslala signál, že jej verím a že to spolu zvládneme. A ona to pochopila.

Chcem Vám povedať jedno obrovské ĎAKUJEM.

Katka Švihoríková

0 1

Nevýchova mi pomohla vyřešit komunikaci se starší dcerou

Chtěla bych poděkovat paní Katce za její neuvěřitelnou práci, kterou odvedla na programu, který jsem si zakoupila na 5 týdnů. Studovala jsem ho sice 7 měsíců, jelikož jsem vnitřně cítila, že se potřebuji k věcem vracet, dělat si poznámky.

Pomohla mi vyřešit komunikaci se starší dcerou, která měla vážné problémy v kolektivu nové školy a neřekla mi je před tím. Katko Vaše práce dává smysl. Navíc je vše neuvěřitelně přehledné, logicky uspořádané. Děkuji Vám.

Lucie K.

0 1