Důvěra

Doma je větší pohoda a klid, míň se křičí, zato víc naslouchá – těm druhým

Na Nevýchově mě fascinuje řada věcí: Že to opravdu funguje. Jak rychle to fungovat začalo. Jak dokáže Nevýchova ovlivňovat i okolí, které o tom nic neví a ani vědět nechce. Jak dobře je kurz vystavěn a jak celou dobu graduje.

Díky Nevýchově se cítím spokojenější, vyrovnanější a otevřenější, doma je větší pohoda a klid, míň se křičí, zato víc naslouchá – těm druhým. Za největší úspěch vzhledem k dětem ale považuji to, jak se díky změně přístupu z učitelsko-policajtského na partnerský změnil náš vzájemný vztah.

I předtím jsem měla s dětmi moc hezký vztah, díky Nevýchově se však ještě mnohonásobně prohloubil, hlavně ze strany dětí – jsme si teď opravdu blízcí, bezvadně si rozumíme a mám pocit, že jsme opravdu na „jedné lodi“. a děti ke mně přistupují s mnohem větší důvěrou.

Katka Marešová, máma 3 dětí

39 40

TOHLE bych chtěla někdy zažít jako malá s mojí mámou

Důvěrná chvilka ❤

Jednoho večera před usnutím máme s 6 letou dcerkou důvěrnou chvilku. Říkám: Eri víš, že mi můžeš říct úplně všechno, všechno na světě, viď? I když to bude třeba nepříjemné a tak. Ona: vím mami. Chvíle ticha, hladím ji záda, její oblíbená činnost 😊 Pak řekne: mami, někdy když mě s tátou naštvete, tak řeknu, že jste blbý rodiče… ale nemyslím to tak, to je jen ve vzteku.

Usměju se a říkám: to je v pořádku, ty moje lásko, to já chápu, mám to někdy podobně. Dokonce i ty mě někdy naštveš tak, že bych ti s chutí dala na zadek, jako to občas udělali rodiče mě (😁) Ale neznamená to, že tě nemám ráda, miluju tě pořád stejně. Mít někdy vztek na druhého je v pořádku, neboj 🥰
Usíná s klidem v duši…

Krása ❤ Právě jsem dokončila týden o důvěře v novém kurzu a věřím, že jsme na správné cestě. Zbožňuji tě Nevýchovo ❤

PS: TOHLE bych chtěla někdy zažít jako malá s mojí mámou‼

Martina Svatošová

3 4

Syn (3,5) si zlomí stehenní kost: v ambulanci se ptá, poslouchá a spolupracuje s doktorkou

Často si myslím, že se od Nevýchovy vzdalujeme a že vlastně nevím, jak na to. A pak se stane, že syn (3,5) spadne při rozjíždění z kola a zlomí si při tom stehenní kost. Nepláče, mluví se mnou o tom, co ho kde bolí, potom mluví v klidu na sanitáře, ptá se, co s ním bude, vysvětlujeme, on to chápe, pláče, když má dostat injekci, ale drží, je rád, že ví, co se s ním děje.

V ambulanci mu musejí dát dlahu, aby mu nožičku zafixovali před rentgenem, na slovo poslouchá paní doktorku a mě a spolupracuje, takže ho to nebolí.
Rentgen bez stresu, všechno jsme to zvládli, i navrtání očička do holeně, aby mu mohli nožičku na 5 týdnů zavěsit.

Byla jsem tam celou dobu a cítila, jak strašně mi věří a proto to tak fungovalo. Takže díky za vedení to správnou cestou, v takových chvílích si to člověk uvědomí nejlíp!

Petra Křenková

48 49

Uspávání. Dneska mi to konečně docvaklo

Uspávání. Dneska to zase trvalo dlouho. Než jsme si všechno pověděli. Než jsme se pomazlili. Než jsme se zasmáli a zablbli s peřinou. Než jsem syna uložila do jeho postele a vyladili jsme, jak chce být přikrytý. Dneska byl zase výjimečný den, kdy mám právo držet v náručí tvorečka, který má ke mně takovou důvěru, že mu má přítomnost usnadní usínání. Chápete to? Celý dva roky jsem se na to koukala špatně!

Usínání je nejkřehčí chvíle každého člověka a já se toho bála, co zas bude problém, kde to zas nepůjde, jak zas budu unavená nebo budu chtít dělat něco jinýho, třeba uklízet (taková kravina!). Už dlouho si usínání v podstatě užíváme, ale furt jsem měla v sobě to nastavení, že by měl usnout rychle a moc se s tím nepárat. Dneska mi to konečně docvaklo.

Klaudia Sauerová

90 91

Fajcenie :) alebo vztahy su nadovsetko

S dcerou sme si tazko pretazko hladali k sebe cestu,no po roku v NV je dovera medzi nami stale vacsia. Minule mi povedala s previnilym usmevom: „Mami,opat som zacala fajcit.“ (Vydrzala 2 mesiace) A mozno ma odsudite ale prve co som pocitila bola skutocna radost nad tym,ze mi to otvorene vravi, tak pokojne akoby to hovorila nejakej kamoske. Zaplavila ma radost,ze kam sme sa to v nasom vztahu dostali.

A kym ona „stebotala“ veselo dalej, narychlo som v sebe spracovavala otazku ci sa mi to paci, to kde som sa dostala. A ano, paci a strasne! Ten pocit, ze mi dieta doveruje az takto, je pre mna na nezaplatenie a krochkam si v nom blahom. :)

A ano, prislo v rozhovore opat aj na skodlivost fajcenia,na jeho ucinky ale v tej atmosfere dovery to bolo vsetko take prirodzene a verim, ze ked pride cas, tak sa podla toho zariadi. Nemam svoju 14r dceru pod kontrolou ale uz po tom ani netuzim ako volakedy. A je to velmi oslobodzujuce. Pretoze v tej vnutornej slobode vo svojom dievcatku vidim skvelu osobku s mnozstvom dobrych vlastnosti a nie pubertacku,ktora zase nieco vysrstila a treba to riesit.

A potom som zistila, ze mi vlastne nesmrdi cigaretami. Mne, co mam nos ako stopovaci pes a nesmrdi mi dieta,ktore fajci! Necitim to. A kludne sa smejte ale pre mna je to signal,ze ju prijimam taku aka je, ze ju nechcem menit,ze ju chcem len jednoducho lubit, so vsetkym co k nej patri (ano,momentalne su to cigarety). A to je vlastne to najviac, co jej mozem do zivota dat. Amen.

Petra

10 11

Teraz s dcerou citim a prezivam zazrak

Zatial Vam mozem napisat obrovske DAKUJEM.Teraz citim a prezivam ZAZRAK. Bola som uz uplne v koncoch,aj ked dceru milujem a obdivujem ju za to,co vsetko v zivote dokazala,bola som na nu zla,lebo som chcela od nej stale viac. Neda sa ani opisat,co teraz prezivam a zazivam s nou,ale naozaj je to ako zazrak,lebo to vsetko ide bez mojich vybuchov a nutenia do niecoho.

Emka sa mi uz v poslednej dobe vyhybala a posielala ma oddychovat,ale teraz to ide vsetko lahko. A tolkokrat sa nepritulila a nepovedala lubim ta mami ako teraz nikdy. :)

Dakujem za zachranu a obrovsku pomoc.

Katka Chmelova s Emkou

2 3

Nebýt Nevýchovy, nedopadl by možná náš vztah se synem (teď 12 let) vůbec hezky

Dobrý den,
náš syn byl od malička skvělej parťák. Přesto jsem se s ním nedokázala v klidu domluvit po celý den. Bylo to hrozně těžké. Nebýt NEVÝCHOVY, nedopadl by možná náš vztah vůbec hezky.
Vyčítala bych a podmiňovala svou lásku, protože bych neuměla uznat, že problém je ve mě. Díky vám všem z NEVÝCHOVY to nabralo správný směr.

Jak rodiče vychovali mě a jak jsem na sebe nahlížela a nechala vzorce všeho špatného běžet dál, málem jsem to přenesla na další generaci. To jste dokázali zlomit. Ačkoliv jsem zprvu nechápala (přece je to dítě a musí mě poslechnout, ne? Jak jinak by to mělo být? Já jako dítě samozřejmě musela fungovat a běda jak ne… A to podotýkám, že mé dětství nebylo špatné).

Šlo o můj přístup. Velice jste mi pomohli. Vložit důvěru v sebe, pak už to šlo lépe.
BYLA TO NESKUTEČNÁ ÚLEVA, MÍT HO PROSTĚ RÁDA TAKOVÝHO JAKEJ JE (mimochodem je skvělej) A BASTA. A SEBE TÍM PÁDEM TAKY.
DOMLOUVAT SE TAK, ABY TO VE VÝSLEDKU BYLO FAJN PRO VŠECHNY.

Synovi je teď 12 let. Měl všecko srovnáno už když se narodil, jako všechny děti. Teď už to vím. Snad si svoje dětství zapamatuje tak, že se máma s tátou snažili, i když dělali chyby Snad bude umět odpustit, naslouchat, ale taky ubránit si svůj „prostor“ – když se to naučila i máma.

Je neděle ráno – syn a manžel ještě spí. Situace ve světě momentálně není veselá, ale já věřím ale, že aktivita jakou vyvíjí NEVÝCHOVA podporuje v lidech to správné do budoucna.
Děti, které budou věřit v sebe a nebudou ostatní jen hlídat, napomínat, podmiňovat – jste možná základem pro lepší svět :-)

Pomáhejte dál
Děkuju

Hanka

3 4

S dcerkou (4) jsme to bezvadně zvládly

Nevýchova mne potkala asi před 4,5 lety, když jsem hledala nějaké řešení, jak se dorozumět se starším synem (tomu je teď 14).
Před cca 4 lety se mi narodila Emma a ta už „jede“ v principech Nevýchovy od doby, kdy ještě ani nebyla na světě. Udělala jsem samozřejmě a občas udělám nějaký faul (to když se ozve to, jak jsem byla vychovávaná já), ale v zásadě jsme se malou velké parťačky.

Včera večer jsem dostala migrému, která se nezastavila a ráno jsem nebyla schopná ani vstát a dovézt ji do školky (to se mi ještě nikdy nestalo). Jen jsem jí řekla, že mi je strašně špatně, že tu není nikdo, kdo by mi pomohl a byl s ní a že moc prosím, aby si v klidu hrála a občas se mi přihlásila, že je ok.

Takže si hrála do 11:30, občas za mnou přišla, dala mi pusu, pohladila, zašla si na záchod, vzala si ke svačině jablko, natočila si vodu do hrnku, hrála si snad se všema zvířátkama, která po bráchovi zdědila. Slyšela jsem, jak si povídá, prozpěvuje a je úplně v klidu.

Postupně se mi dělalo trochu líp, takže jsem k ní přišla, objala ji a moc poděkovala, že jsme to takhle bezvadně zvládly, že je prostě boží. Zářila radostí. Řekla bych, že to nejcennější, co jsme si vzájemně vybudovaly, je absolutní spoleh a důvěra – nejvíc v těch složitých situacích.

A jako bonus k nám ve čtvrtek na plavání dětí s rodiči přišla maminka a řekla mi, že už minule nás sledovala a chtěla mi jen říct, jak pozitivně působíme a jak je radost sledovat naši komunikaci a to, jak fugujeme. To mne dojalo, až jsem zaslzela. Třeba Vás to taky potěší… 

Veronika Vendlová

4 5

Dělala jsem na oko hrdinku, jak jsem úplně v pohodě, jenže mi bylo ouzko…

Ze všeho nejdřív chci moc poděkovat za to, co děláte. Má to obrovský smysl.
Musím se s Vámi podělit o zatím můj největší aha moment. Můj prvorozený syn Toníček ( 3,5 roku ) měl jet poprvé přes noc k mým rodičům. Dřív se mu nechtělo a my to nutně nepotřebovali protože bydlíme v domě s manželovými rodiči, kteří hlídají u nás doma když je třeba. Takže to bylo pro nás všechny velmi nové a čekala nás velká premiéra.

Nicméně sám přišel že by chtěl k babi a dědovi na prázdninky, takže vlastně proč ne. Ale víte co? Ja se hrozně bála… ne o to, že to nezvládne nebo že by to nezvládli rodiče… bála jsem se že to nezvládnu já.

Asi vám nemusím psát že to samozřejmě můj synek poznal… nejdřív jsem nasadila tu klasickou naučenou tvář. Říkám mu jak to bude super… že si to spolu užijí… dělala jsem na oko hrdinku jak jsem úplně v pohodě, jenže mi bylo ouzko, v hloubi duše jsem věděla že se mi bude hrozně stýskat a že se budu muset fakt držet abych při odjezdu neplakala.

Den před odjezdem večer jsme se večer tulili před usnutím a Toníček mi povídá. Maminko mě se po tobě bude u babičky stýskat. Cítila jsem teplo ve tvářích a jak se mi chce hrozně brečet a najednou se objevil ten vykřičník a říkám si. Sakra tak mu to řekni… je to přece tvůj syn, tvoje krev… Stejně to ví, že nejsi taková hrdinka jak to hraješ. Tak jsem pustila slzy ven a říkám mu. Víš Toníčku mě se taky bude stýskat a to je úplně v pořádku, když ti chybí někdo koho máš rád. A najednou jsme leželi a oba jsme brečeli ..

Říkám mu že když to přijde ať to babičce řekne že ho ráda potuli a když to nepůjde vydržet a bude chtít domů tak zavolaji a ja si pro něj přijedu ;) tak jo… krásně usnul a ráno už si sám balil batůžek k babi a dědovi. Moc se těšil.

Stejně jsem to řekla i mamce a i když jsem na ni viděla že takhle je ji to cizí, nebude hrát žádné hry na velkého kluka a udělají to ,,po našem''. A víte co? Sice večer volali, ale proto, že chtěl od maminky zazpívat mravenčí ukolebavku. A v neděli se mu nechtělo domů… byl nadšený a už si domlouval kdy zase přijede na prázdninky.

Jsem na nás pyšná jak jsme to zvládli. Moc moc moc děkuju. To co jste vytvořili je něco nadčasového a mělo by se to vyučovat třeba jako čtení psaní a počítání. Hned by bylo na světě lépe. Takže DÍKY ❤ 

máma Terka a Toníček

2 3

Naše děti nás berou jako parťáky, důvěra funguje

Nevychovo!!

Zdravime zpatky od klokanu z Australie a dekujeme. Prave jsem se vratila z podvecerni prochazky, hodinka se sluchatkama v prirode a bez deti pro vetsi klid a wow.

Pribeh o skolce me rozbrecel, ale (dikybohu za dlouhodobe sledovani Nevychovy a materskych instinktu 😎) ne kvuli nasim detem. Kvuli stovkam jinych, ktere to tak opravdu maji. Nase deti od prvniho dne ve skolkach – a ze uz jich zazily diky nasim kazdorocnim cestam pres planetu, vezmou caru, pusinku na celicko a vi, ze mamka s tatkou si pro ne vzdycky prijdou, nemusime si lhat.

Spoustu jinych prevypravenych situaci se u nas porad vyskytuje, ale soustavne na nich pracujeme a nemuzu bejt na nase deti vic pysna v jejich komunikaci, chapani, souciteni a sdileni. Sice jsou jeste male (5, 3 a 1/2) ale nikdy by me napriklad ani nenapadlo si myslet, ze s nima nezvladnu cestu letadlem 28 hodin sama a to jen diky tomu, ze spolu umime fungovat.

Jsou tam obcas slzy, obcas oboustrane i ode me 😌  ale doufam a zatim se mi potvrzuje, ze nas berou jako partaky a duvera funguje.

Ufff, to jste me zase hezky dostali ❤️

Klara Street, děti 5, 3 a 1/2 roku

2 3

Přesně to, co jsem na mamince neměla ráda, jsem dělala synovi. S mladší dcerou se budu snažit nedělat stejné chyby

Nedávno jsem odkoukala Váš webinář ohledně 3 situací, ve kterých zabíjíme důvěru dětí. A s rukou na srdci a zcela upřímně Vám musím říct, že mě to dostalo. Takhle jsem brečela naposledy u Ledového království :-) Ta zpětná situace ve školce, ta rozbitá váza … Ještě teď mi jde mráz po zádech, jakou jste měla pravdu.

Opravdu, ta pravda a ty postřehy i z výchovy našich rodičů, to bylo neskutečné. Zpětně jsem si uvědomovala máminy chyby při mé výchově i své chyby při výchově dnes již třináctiletého syna. Úplně přesně to, co jsem na mamince neměla ráda, jsem dělala synovi. Vrátilo se mi to, ale snad díky Vám a díky omluvě, se kterou jsem za synem přišla, to bude mít zdárný konec. Obnovili jsme tu správnou komunikaci, snad i důvěru a společnou budoucnost.

Mám i dvouletou dceru, tak se budu snažit nedělat stejné chyby. Udělám, co mohu, aby se to neopakovalo.

Hrozně moc Vám děkuji a budu jen doporučovat!

Lenka Slavíková

2 3

V dětství mi chyběla právě ta naprostá důvěra. Vím přesně, že takto já to se svými dětmi nechci

Při Vašem výkladu, se zavřenýma očima, o vzpomínkách na dětství a vztazích s rodiči jsem se rozbrečela jako malé dítě.

Mám úžasné a starostlivé rodiče, kteří by se pro mě a mé tři sestry rozdali, ale vždy jsem věděla, že mi tam prostě něco chybí, ale nikdy jsem nevěděla co. Dnes jsem pochopila, že to je právě ta naprostá důvěra a partnerství, které by patrně změnilo i můj uzavřený vztah k rodičům a s tím patrně související odstup a nedůvěra ke všem ostatním lidem v mém okolí.

Vím přesně, že takto já to se svými dětmi, tříletým chlapečkem a tříměsíční dcerkou, nechci.

Jitka

8 9

Ako som zažila asi najviac dôvery voči svojmu dieťaťu (2)

Úplne super nám ide vzájomná dôvera. Doteraz som sa ju snažila stále vo všetkom kontrolovať, dávať pozor aby si neublížila a jednoducho som jej nedala žiaden priestor. Po pozretí videí z druhého týždňa som to vyskúšala. Výsledok ? Manžel sa vrátil zo služobnej cesty a nestačil sa diviť. Najskôr sa na mňa obráil, či som celkom normálna, ale potom zistil, že máme jedno neskutočne rozumné a poslušné dieťa.

Tak napríklad. Adelke som strihala nechty a ona mi ukazovala, že by tie nožničky chcela aj ona. Najskôr som jej ich dať nechcela, no potom som to skúsila. Ukázala som jej, aké sú ostré a že sú nebezpečné. Že ich musí držať len takto a dávať pozor aby si s nimi neublížila a nepichla sa do očka.

Niečo podobné sme skúsili aj s pracími kapsulami do práčky. Vždy ju neuveriteľne fascinovali, no nech som ich schovala akokoľvek, vždy keď počula práčku, pýtala si ich. Tak som to raz skúsila inak. Podala som jej ich, povedala som, že ich musí chytať veľmi opatrne, lebo ked sa roztrhnú štípali by ju ručičky. Tiež som jej vysvetlila, že sa s nimi nemôže dotýkať očí a ani úst. Pochopila. Vysypala ich z krabičky, poprezerala si ich a uložila ich na miesto.

Pár dní na to, sme boli u môjho brata. Zbadal v kúpeľni nožničky na nechty a vypýtala si ich. V ruke držala bábiku a ukazovala mi, že jej potrebuje ostrihať nechty. Podala som jej ich. Keď to videl môj brat, hneď po nej skočil a chcel jej ich vziať , no zastavila som ho s tým, že ona vie , ako sa majú používať.Adelka si sadla, ukázala svojmu krstnému,že ako ich musí držať a že musí dávať pozor na oči. Ostrihala bábike dva nechtíky a vrátila mi ich späť. Brat nechápal :D.

Podobnú situáciu zažil aj môj manžel, keď mu Adelka pri praní vysvetlovala, že kapsule musí držať opatrne a nechytať sa nimi očí a ani pusinky, v jej znení : „Oči nie !“

Ale asi najviac dôvery voči svojmu dieťaťu som zažila ani nie pred dvomi hodinami. Vracali sme sa z jedného hobby marketu, kde sme boli kúpiť obklad do kuchyne. Kúpili sme aj iné somariny a akosi sme mali všetci plné ruky. Bolo potrebné ísť ešte niečo vyplatiť a tak som povedala manželovi, že ja s Adelkou ho počkáme v aute. S malou na rukách som brala ešte tašku a plyšového medveďa a keď mi manžel podával kľúče od auta, Adelka sa načiahla so slovami : „To ja!“ Neprotestovala som, lebo kľúče by som už naozaj nemala kam dať.

Odomkla som auta a Adelka si hneď kľúče zobrala naspäť. Horko – ťažko som jej zapla autosedačku (niekedy mám pocit, že to všetko robia proti rodičom :D), zavrela som jej dvere a išla si otvoriť tie svoje. Celé to trvalo asi 2 sekundy, keď som začula zvuk, ako sa zamkli dvere a uvedomila si, že kľúče od auta zostali v Adelkiných rukách. V tom momente mnou prebehla hrôza.

Akurát prichádzal manžel. Cítila som sa hrozne, s tým autom má zajtra odísť na služobnú cestu. Keď zistil, čo sa stalo, začal mierne panikáriť. Najskôr rozmýšľal, že rozbije okno, no auto zajtra súrne potrebuje. Potom začal rozmýšľať nad tým, že niekto pre neho príde, odvezie ho domov a on vezme náhradné kľúče. No to by trvalo skoro dve hodiny, ktoré by Adelka musela stráviť sama v aute a ja pri nej vonku, kde neskutočne pršalo. Pozrela som sa na ňu cez okno a kľúče ju už vôbec nezaujímali. Hrala sa s medveďom a bola úplne v pohode.

Panika vo mne sa stupňovala, keď mi zrazu napadlo, že predsa som začala svojmu dieťaťu dôverovať a spolu to všetko zvládneme. Kým manžel telefonoval niekomu, kto by nám mohol pomôcť, zaklopkala som jej na okno a poprosila ju, aby našla klúčiky, ktoré boli padnuté medzi sedačkou. Najskôr sa na mňa iba usmievala, no potom to spravila. Odsunula medvedíka a našla zahodené kľúče. Paráda. A teraz len už aby odomkla.

Poprosila som ju, aby stlačila to posledné tlačidlo, no Adelka stále iba zamykala. Už som si myslela, že to nedáme. Nadýchla som sa a pokúsila sa dvojročnému dieťaťu vysvetliť, že musí nájsť gombíček na odomknutie. Podarilo sa. Adelka auto odomkla. Pred dvoma týždňami by som sa ani nepokúšala o niečo také. Dvojročné dieťa predsa nemôže chápať zložitosť situácie a už vôbec nie komunikovať so mnou cez tienené zadné sklá auta. No cez to sklo som jej vyslala signál, že jej verím a že to spolu zvládneme. A ona to pochopila.

Chcem Vám povedať jedno obrovské ĎAKUJEM.

Katka Švihoríková

6 7

Nevýchova mi pomohla vyřešit komunikaci se starší dcerou

Chtěla bych poděkovat paní Katce za její neuvěřitelnou práci, kterou odvedla na programu, který jsem si zakoupila na 5 týdnů. Studovala jsem ho sice 7 měsíců, jelikož jsem vnitřně cítila, že se potřebuji k věcem vracet, dělat si poznámky.

Pomohla mi vyřešit komunikaci se starší dcerou, která měla vážné problémy v kolektivu nové školy a neřekla mi je před tím. Katko Vaše práce dává smysl. Navíc je vše neuvěřitelně přehledné, logicky uspořádané. Děkuji Vám.

Lucie K.

2 3