3 a více dětí

Dřív jsem nesla tíhu odpovědnosti za celou rodinu. Už nemusím. Zodpovědné se naučily být děti

Ivana, máma tří dětí

154 155

Syn mi povídá "Mami, chtěl bych, abychom si všechno říkali a neseděli u stolu jen tak…

Na poslední video jsem koukla se svým synem (11), který si ke mně lehl, protože jsem nemocná a zavřel oči a představoval si se mnou jaké to bude za pár let a pak mi povídá „Mami, chtěl bych aby to bylo opravdu hezké, abychom si všechno říkali a neseděli u stolu jen tak, abychom se smáli tak jako teď. " Říkám, mu že už nechci doma nikdy křičet. Ten upřímný pohled do očí, skoro uslzený, když odpověděl: To je skvělý, to jsem opravdu rád…“ .

Dnes jsem si sama sebe ověřila v mexické restauraci, kdy jsem přemohla nachlazení. Děti s mužem mi připravili překvapení v podobě stylové večeře, protože mám narozeniny. Problém nastal, když syn netušil co si pod názvy pro mexickou kuchyni má představit a přišel první šprajc, že si nic nedá.

„Stará“ máma by spustila lítánii ať nekazí večer , že mám narozeniny a ať si okamžitě něco vybere nebo příště nikam! (Hrůza).

„Nová“ máma doporučila, přeložila názvy a zavolala obsluhu, aby nám vše vysvětlili a on věděl, co mu na talíři přistane. Přitom jsem sledovala jeho reakci, pozorně naslouchal a bez problémů si vybral a večer se vyvedl, žádná dříve celkem obvyklá scéna se nekonala.

Nevýchovo díky fakt, vychováváme 3 děti (nejstarší je už dospělý a snaží se o svou vlastní cestu), a ještě 1 dítko plánujeme, tak snad to klapne…nějak jsme zjistili, že nás to docela s dětmi baví ;) ;) ;)

Veronika Štamfestová, 37 let, Kralupy nad Vltavou

2 3

Praktikujeme tento přístup ve 3 školkách a funguje

Dobrý den paní Králová, Vaše filozofie je i naše filozofie, máme 3 mateřské školy. Jsem ráda, že se našel konečně inteligentní člověk, který dává možnost zdarma nahlédnout do správného přístupu k dětem. Již 10 let praktikujeme tento přístup ve školkách a víme, že funguje.

Nejsme 100%, jelikož každá z učitelek je jiná, ale POLICAJTKY určitě nemáme. Pouze jsem Vám chtěla moc poděkovat, že jste a že děláte tuto velmi dobrou věc. Za přednášku Respektovat a být respektován paní psycholožky Nováčkové jsem zaplatila před lety 7.000,– Kč

Ještě jednou velké díky, že využíváte sociální síť k této nezaplatitelné věci. Váš odkaz na stránky jsem přeposlala jak svým učitelkám tak i 150 rodičům a budu ho šířit dál. Hodně štěstí a energie. Snad se nám to nakonec povede:).

Ing. Dagmar Hrabová, maminka 3 dětí a ředitelka 3 soukromých školek a 1 malotřídky 1. stupně ZŠ

48 49

Už neslyším každou chvilku „Mamí, on mi tohle…“ a „Mamí, ona mi tohle…“

Absolvovala jsem kurz Výchova Nevýchovou a jsem za to velmi ráda. Mnoho věcí se u nás změnilo.

Upravil se vztah s 10ti letou dcerou, o které jsem si už myslela, že jí ztrácíme a že jde snad do puberty se svým neustálým odmlouváním a nevstřícností. Ona však po změně přístupu uvnitř mě velmi dobře zareagovala a vidím, jak je za to vděčná. Občas mi vžene slzy do očí, když mi třeba řekne „A mami, jak to vlastně bylo u nás předtím, než jsme se začali domlouvat?“

Snažíme se o změnu přístupu už skoro třičtvrtě roku. Občas mám ale tendence znovu sklouznout zpátky do udělování pokynů a dalších nefunkčních metod, a pak si zase musím pustit opakovaně videa a znovu to v sobě nastavit. Máme ještě 4 letého kluka, který do Nevýchovných principů naskočil mnohem rychleji a snadněji než dcerka, která si už přeci jen prožila 9 let mezi „učiteli“ a „policajty“.

Co mě ale těší nejvíc, je, že se velmi upravily vztahy mezi nimi, že se opravdu snaží hledat řešení a jen velmi málo už mě k tomu potřebují. Už neslyším každou chvilku „Mamí, on mi tohle…“ a „Mamí, ona mi tohle…“ a „Řekni mu něco…“ apod.

Nyní čekáme třetí dítě a už se nebojím, že to nezvládneme. Věřím, že se naše děti tentokrát nebudou cítit odstrkované a zanedbávané, jako se musela po narození druhého dítěte cítit naše tehdy 5ti letá princezna, sesazená z trůnu.

Takže vám moc děkujeme a všude vás chválíme a šíříme dál. A jsem překvapená, kolik známých už o Nevýchově něco slyšelo nebo ji dokonce praktikují.

Jitka Láníková

20 21

Co kdybyste se vy tři mezi sebou domluvili tak, aby nikdo neplakal a nezlobil se…

Dobrý den, již druhý týden absolvuji tento kurz. Sice něco nefunguje okamžitě, protože i já mám své „mouchy“ a potřebovala bych někoho, kdo se mně zeptá „a jak bychom to udělali? ", třeba když MNĚ se ráno nechce vstávat, ale již včera jsme poznali "ovoce“ mé snahy.

Mám tři synky (7, 5, 3) a ti mají ve zvyku se večer před koupáním dívat na pohádky na netu, já zatím dělám svoje práce. Obvykle je ale mela kvůli tomu, že jeden chce koukat na Prasátko Peppa, jiný na Villy Foga a třetí na Mášu a medvěda. Řešili jsme to tak, že „Mamííííí, řekni mu…atd.."A já vždy řekla a někdo musel ustoupit. Anebo si to rozhodl "nejsilnější“ a ti dva „slabší“ se pak podřídili nebo pomstili. A včera jsem ve stejné situaci řekla:

„Kluci, takto to nejde, to bychom všichni byli jen naštvaní. Vy se chcete všichni dívat, ale PC je jen jeden, co kdybyste se vy tři mezi sebou domluvili tak, aby nikdo neplakal a nezlobil se.Já si zatím uklidím prádlo a pak se vykoupeme.“

Nejdřív pochopitelně mela, hlavně ten 3letý, že to přece nejde vyřešit, když je jeden PC a oni tři. Ale pak jsem jim řekla, že mám kamarádku Katku a její děti se nikdy nehádají – a to proto, že je ta Katka naučila, že v každé situaci se dá najít řešení, pokdu se lidi opravdu chtějí domluvit a ne se hádat a být uražený nebo rozzlobený. A tak že i my to jistě zvládneme.

A pak se stalo něco neuvěřitelného.

Nejstarší syn vymyslel, že zatímco nejmladší si pustí svůj příběh, on si napíše úkol do školy, prostředního se zeptal, zda s tím souhlasí a bude koukat taky a pak že se vystřídají, prostřední si pak pustí příběh a nejstarší se vykoupe i s nejmladším a pak všichni půjdeme do pokojíku přečíst pohádku a spát. . Děkuji, Katko. A to jsem teprve na začátku.

Monika Dočekalová

8 9

Váhala jsem asi půl roku…

procházím kurzem, jsem teď u třetího týdne, váhala jsem asi půl roku – finance byly na prvním místě. už teď můžu říct, že to bylo to nejlepší, kam jsem mohla investovat – do vztahu s mýma dětma. děkuju nevýchovo

Romana Zapletalová, 34 let, děti Vojta 8 let, Kristýnka 6 let a Vašík 3 roky, Žeranovice

6 7

Mám znovu sílu těšit se na své děti

Milá Katko,
mám čtyři děti. Občas koukám na Vaše videa a jsem z nich nadšená. Žiju v takovém kolotoči (každodenní dojíždění, práce, školka, škola, kroužky, odpoledne cvičení z poraden, úkoly, hraní na nástroje…), že nemám moc času s dětmi komunikovat (ale snažím se). 
Vtipné je, že všechna Vaše videa jsou super, ale já si z toho za chvíli už nic nepamatuju. Prostě už nemám kapacitu zapamatovat si v tom kolotoči něco dalšího.:) V té chvíli video pochopím a ač hned zapomenu všechny body na levé i pravé straně tabule…, 
stejně mi po jeho sledování zůstane příjemný pocit lehkosti, lásky a empatie, se kterou mám znovu sílu těšit se na své děti. Zvlášť obohacující jsou ty chvíle, kdy mě ukážete, co prožívá dítě a já do toho nahlédnu. 

Moc Vám děkuji za Vaši heroickou snahu, nadšení a citlivost pro dětské prožívání, kterou my rodiče v denních kolotočích (neradi ale přece) ztrácíme.

Bára Hojdová, máma 3 kluků a jedné holky ve věku 6, 7, 10 a 11

2 3

Jak to můžu všechno zvládat? Nejsem na to sama: mám 3 malé pomocníky

Často dostávám otázku, jak to můžu všechno zvládat, a dnes se to opět ukázalo: nejsem na to totiž sama. Vedle mnoha velkých pomocníků mám 3 malé, své největší partnery :-) Když je potřeba, dokážou zastavit příval mého vzteku či nervozity větou: „Mami, buď v klidu“. Když mi nestačí 2 ruce, podají na pomoc tu svou.

Dnes po obědě mi hystericky řvou 2 menší děti pod stolem, jsou unavené a potřebují převléknout a uložit. Chvíli váhám a pak se rozhodnu začít s tím nejmenším. Jsem v koupelně a slyším syna (3,5r), jak říká dceři (2r): “Pojď Klárko, já ti něco přečtu. Sedni si na mě na pohovku a já ti budu číst knížku.”

V klidu uložím nejmenšího a pak se vracím do obýváku, kde jsou obě starší děti stále zabrány do četby. Tak si jen opodál sednu a pozoruju je a užívám si toho pocitu, jak život velmi dobře funguje i bez mého zasahování. Mateřství může být občas až trapně jednoduché. Tak si ho užívejme :-)

Katka Marešová, máma 3 dětí

14 15

Jsem strašně šťastná za to, jak krásně se spolu cítíme…

Děkuji moc, dívám se již na několikátý webinar ale dnes poprvé jsem ho stihla celý, vždy buď usnu nebo běžím kojit. Mám čtyři děti, 13, 11, 7 a 1 rok. Ty potíže jsou u každého dítěte s něčím jiným, ale u všech vím, že jsem si to zavinila sama. Tím spíš se mi to hůř snáší, protože mě mrzí, že jsem jim to takhle zpackala vlastním přístupem, poroučenim, nařizovanim a nebo kladením podmínek.

Ten nejmladší vyrůstá Nevýchovně a já jsem strašně šťastná za to jak krásně se spolu cítíme a moc si přeju vynahradit si vzájemně ty nesvary a hádky, které jsme prožívali s těmi staršími dětmi a pomoci jim, aby také byli tak šťastní a spokojení, třeba i u uklízení ;-) moc děkuju, za nový pohled na dětství mé i mých dětí!

Marie Klížová

7 8

Dejte svému dítěti důvěru, že to zvládne dobře

Nechejte dítě dělat i chyby ! Náš syn Tobiáš ( 3,5 ) si hrává velmi často na zahradě se staršími sourozenci na trampolíně. Jsou mnohem starší a hrají s ním hry, při kterých se po sobě válejí, scházují se, podtrhavaji si nohy, ale vždy to jejich skákání má nějaký smysl, nějaká pravidla, která si vysvětlí a dají se do hry. Nikdy jim do toho nezasahuji, maximálně pofoukám, když něco bolí.

Včera si s Tobiáškem přišel zaskákat jeho o rok mladší kamarád Robin. Chvíli se smáli, skákali si a my si s jeho maminkou povídaly. Ale v tom začal můj syn "hopat " na Robinka. Já na něho zavolala, že se tahle hra Robinkovi asi nebude líbit, ale v tu chvíli se ještě oba usmívali, tak jsem nic dál nerěšila.

Po chvíli se i jeho maminka k R. naklonila a řekla, že jestli se mu ta hra nelíbí, tak to má říct. A nic skákali si dál, ale můj syn byl nejmíň deset min. v převaze, kdy trampolína s Robinkem házela sem a tam, občas se na něho Tobiáš dokonce převalil a mě to vůbec nebylo příjemné. Dívat se, jak se chová „neohleduplně ke kamarádovi“. Když v tom se Robinek zvedl na nohy, otočil a ze všech sil na mého syna zakřičel „nech mě bejt!“

Tobiášek to nečekal a rozbrečel se. Hned se hrnul ke mě a protože už přicházel čas jeho spaní, tak jsem se kamarádce omluvila, že už půjdeme spinkat, rozloučily jsme se a doma Toby za chvíli spal. Když se probudil. První věta byla. „Mami podej mi prosím telefon.“ Moje odpověď byla nevrlá, něco jako, proč chce hned po probuzení mobil, a on uplně radostně prohlásil: „Napíšeme Robinkovi, že má přijít na trampolínu, že už se mě nemusí bát, že na něj už nebudu hopat. “

Dojalo mě to. Udělala jsem to a pozvala je na druhý den zase k nám a bylo to krásné, protože jejich vztah to jen prohloubilo. Dnes jsme spolu byli na kravíně a viděla jsem tam dva úžasný kamarády, co se nebojí vyjádřit, jak to každý potřebuje. Kdyz si nevi rady, přijdou za námi a požádaji o pomoc. My jim do jejich her nezasahujeme. Myslím si, že kdybych ho nenechala udělat tuto zkušenost, tak by nikdy nezjistil, jak nepříjemné je někomu ublížit při hře.

A tak bych i vás, kdo se toho bojíte, chtěla povzbudit, že musíte občas nechat své dítě, aby někomu sebralo lopatku, nebo hodilo písek za krk. :) Nemůžete být úplně u všeho a vše řešit za něho a nebo s ním a ještě si vyčítat, že jste všemu nezabránily… dejte svému dítěti důvěru, že to zvládne dobře a když ne, tak mu někdo vynadá a on se poučí, že je dobré, brát ohled na děti kolem, věci na písku si půjčovat, poprosit, vrátit, komunikovat.

Ale důležité je, že děti si ty situace musí prožít, nemůžou ve všem jen slepě věřit mamce, že to řekla. Tak to nefunguje…neče­kejte, že dítěti můžete vše předat slovy, naučit, nahučet do hlavy. Oni pak vypínaji a jdou si stejně za svým ty, protoze ty situace potřebují prožít, o tom je život.

Marie Klížová

6 7

Oni to fakt zvládají sami! U snídaně už jsou to zas miláčkové…

Ani nevím, jestli to sem psát…taková maličkost, jednoduchý jako facka, fyzicky i psychicky nenáročný, přesto mě nikdy nepřestane překvapovat, jak silný účinek může moje nečinnost mít 😊 .

Téměř každé ráno se u nás začíná „provokovací hrou“. Luky Anču, Anča Marušku, Maruška Lukyho, Luky tátu,.......

Pravidla jsou jednoduchá:

1. provokovatel provokované osobě něco sebere, vyřkne provokovací formulku nebo donekonečna opakuje provokovací úkon

2. provokovaná osoba začne ječet, nadávat, prát se, vyhrožovat,.....

3. provokovaná osoba hledá maminku, aby to vyřešila

4. rozespalá maminka to začne řešit, čímž se stane vyprovokovanou osobou a zbytek rána je podrážděná

5. vítězem je ten, kdo si zachová dobrou náladu 😁

Občas – a díkybohu čím dál častěji – se mi podaří vypustit bod 4. Do hry se nezapojím, čímž z toho vyváznu jako jeden z vítězů a co je na tom nejkrásnější, vítězem bývají pak i všichni ostatní.

Oni to fakt zvládají sami! Jednou tak, jindy onak, ale u snídaně už jsou to zas miláčkové, povídají si, smějí se spolu, pomáhají si. A já mám v duši klid a slzy štěstí na krajíčku 😍 .

Barbora

37 38

Dřív jsem kurzy o výchově/nevýchově považovala za totální zbytečnost. Teď vám za ně děkuji

Můj rodičovský mix vyšel učitel, policajt, nadšenec a 0 partner.
Zodpovědně musím říct, že jsem vždy nesnášela tyto kurzy a povídání o výchově/nevýcho­vě, protože jsem to považovala za totální zbytečnost, přece, kdo mi bude co radit, jsem máme 3 dětí, a nejlépe sama dobře vím, co dělat, ne ?

Dnes ale mohu říct, že to tak není a že často pochybuji a hlavně si často nevím rady !!

Děkuji moc za tyto kurzy, protože já osobně potřebuji umět věci pojmenovat, přiznat si je a přijmout je. Pak s tím umím naložit a to se děje díky Vám. Pracuji na tom, aby mně i mým dětem šla komunikace lépe a všem tak bylo hezky a dobře ve všech směrech.

Kamila

0 1

Děti už téměř nevzdorují, umí se mezi sebou domluvit…

Než jsme vstoupili do kurzu Nevýchovy, měli jsme problémy hlavně s naší tříletou dcerou, cítili jsme se špatně. Malá velmi velmi vzdorovala, přestože jsem četla všechny možné knihy o výchově, nedokázala jsem je správně aplikovat, naše výchova byla často ve vypjatých chvílích jako učitel a policajt… 

Teď po kurzu děti už téměř nevzdorují. A pokud ano, tak proto, že jsem se s nimi nedomluvila, neuznala jejich potřeby, emoce. Nebo proto, že jsem nejednala správně z důvodu únavy většinou… 

Kromě 3 leté dcery, mám ještě 5 měsíční dvojčata a 7 letého syna (u kterého vázne sebeobsluha :-). Veřím ale, až dvojčata povyrostou, půjde to ještě lépe.

Nejvíc jsem hrdá na své děti, když se umí mezi sebou domluvit, krásně si spolu hrají, když jsou empatické vůči sobě i ostatním. Umí se domlouvat s námi i mezi sebou.

Cítím se mnohem lépe než dřív, někdy úžasně :-), když dělám vše, jak třeba.

Kateřina, dvojčata 5m, dcera 3 roky, syn 7 let

13 14

Uspávání: ani čtyři malé děti v rodině nemusí být vždy noční můra

Jak se dají taky uspávat děti (nebo rodiče?).

Dnes bylo těžké odpoledne i večer. Navíc manžel musel pracovat, takže jsem neměla svou podvečerní čtvrthodinku. V jednu chvíli mi to přišlo už neúnosné, katastrofa na obzoru, a tak jdu za dětmi s tím, že už jsem vyčerpaná a potřebuju klid a že je tedy uložím.

Odvedu dceru 2a3/4r a syna 1a3/4r do jednoho pokoje, oni si vlezou do manželské postele, kde spí s mužem,já je jen přikryju a popřeju dobrou noc. Jdu to ze sebe smýt do sprchy a pak přichází syn 4a1/2r, že nemá plyšáka. Jdu se tedy podívat znovu do toho pokoje a vidím, že si obě děti došly do knihovny každý pro jednu knihu a tu si teď opět v posteli přikryté peřinou čtou.

Znovu jim popřeju dobrou noc a jdu do druhého pokoje, kde položím miminko do cestovní postýlky, to si tam chvíli šmidlí pacičkama a pak usne, a s nejstarším synem si lehnu do druhé manželské postele a dáme si každý do ucha jedno sluchátko walkmana a já pustím hudbu, při které si normálně každý podvečer medituju. Syn vytuhne po dvou písničkách, já naberu novou sílu.

Vždycky to nevypadá takhle. Občas si prostřední děti v tom pokoji hrajou hodinu, než si vlezou do postele a usnou. Občas si hraje jen jeden z nich a druhý spí. Jednou jsme tam dali tři nejstarší a po 2hod, co si hrály, aniž bychom do toho my nějak vstoupili, se každý odebral do nějaké postele.

Občas mají děti citlivější období a vyžadují naši fyzickou přítomnost, dokud neusnou: ležím se synem v náručí v dětské postýlce a u toho si medituju, jsem s dcerou v pracovně, kde spí, když jsme doma, a čtu si nebo píšu do deníku. 

Kateřina

22 23