Odplenkování a nočník

Posazování na nočník: Už se nevzteká

Syn 8 měsíců: Zavedli jsme před každým posazením na kýblík/nočník dotaz, na co si chce sednout. Byla jsem mile překvapená, že osmiměsíční dítě tomu rozumí a umí se rozhodnout a hlavně ukázat, co chce. Díky tomu se už nevzteká, když se mu náhodou zrovna nechce trůnit, ale třeba si hrát.

Lucie Machutová

58 59

Můj syn právě vítězně přišel ze záchoda…

Můj syn (téměř 3r) právě vítězně přišel ze záchoda, kam sám a dobrovolně odhopsal za zpěvu „Jdu čůrat, jdu čůůůůůrat“, nezapomněl zvednout prkýnko a umýt si ruce. A to je prosím dítě, které donutit na nočník nebo záchod je vítězný okamžik. 3. týden Nevýchovy

Verča

11 12

Zvládli jsme nočník. Dcerka (18m) sama přišla s řešením

Nočník story. Naší Elišce je 18m, nijak na to netlačím. Ráno jdu prostě na záchod, ona na mě kouká, nočník tam tak stojí opodál, tak ho používá jako sedátko. Když jsem se jí zeptala, jestli chce kakat, většinou řekla jo. Sundala jsem plínu, ona vsedě na nočníku zatlačila a… vstala. Rozběhla se a kompletně po*rala celou koupelnu kromě nočníku :D

Teď v poslední době je na ní vidět, že už chápe, že bobek patří do nočníku. Tak jí říkám: „Eli, ty bys už do toho nočníku ráda nakakala, viď? Co by ti pomohlo?“ Vzala nočník, odnesla ho do sprcháče, ukázala na baterii a poručila si vodu do nočníku. (Důležitý okamžik – bez Nevýchovy bych si asi řekla, co si to na mě vymejšlí :D)

Napustila jsem jí do nočníku teplou vodu, ona zasedla a od té doby chodí pravidelně kakat do nočníku s vodou. Asi jí to nějak pomáhá nebo jí je to pohodlnější nebo nevim, ale každopádně přišla s bezva nápadem a navíc je to i docela praktický na likvidaci. Tím chci vlastně říct – nebojte se nechat maličké děti navrhovat řešení. Občas je to geniálně jednoduché :)

S ostatními rodiči v Nevýchovné FB skupině jsme pak přišli na to, že Eliška potřebuje vodu v nočníku nejspíš proto, že v záchodě je taky voda. To bylo pro mě obrovské AHA. 

Zuzka Strážnická

55 56

Syn (22m) se během tří týdnů úplně sám odplenkoval

Hezké poledne, mám takovou radost, že se s vámi musím podělit :) Syn (22m) se během tří týdnů úplně sám odplenkoval!

Zkoušeli jsme s ním venku čurat na stromečky, to ho strašně bavilo, ale doma nevěděl, kam má chodit čurat. Pak si našel podložku, kam chodilo naše štěňátko, tak jsem ho nechala (rodina teda těžce nechápala, že mi to nevadí, ale já to brala tak, že si začíná uvědomovat potřebu a tohle je pro něj příjemnější než ho nutit na nočník).

Na podložku chodil čurat asi 2 týdny a pak jsem se ho zkusila zeptat, jestli ještě ty podložky potřebuje, protože nám zrovna došly a už se mi nechce kupovat další (pejsek už taky zvládá chodit jen ven). Odpověděl, že už nepotřebuje. Super, vyndala jsem nočník, aby ho měl na očích, a on opravdu začal chodit na něj. Celou dobu běhal doma nahý (je teplo). Teď už si sám řekne i v kalhotech. A hlavně už týden má suchou plenku i po spinkání (jak poledním, tak i nočním)…

Všechno to šlo samo a naprosto nenásilnou formou :) Neznat Nevýchovu, tak bych asi podlehla tlaku okolí, že je nevhodné čurat doma na podložku, a nejspíš bychom se s plenkami prali ještě dlouho :) Takže, Nevýchovo, moc ti děkuji :)

Petra Hamsová, syn 22 měsíců

9 10

Od mého úvodního pohledu na dítě jsem ušla obrovský kus cesty

Zdravím do Nevýchovy!

Chtěla bych Vám touto cestou poděkovat za to, že jste vůbec takovýto projekt rozjeli. Mě osobně moc pomohl. Sice mám ještě spoustu rezerv, kde je potřeba se zlepšovat. Ale myslím, že od mého úvodního pohledu na dítě jsem ušla obrovský kus cesty.

Přiklad:

Máme syna nyní 2,5 roku. Pořád mi běží v hlavě situace cca rok stará, kdy jsem už potřebovala syna nutně přebalit. Jenže on zas potřeboval nutně sledovat pračku. A tak jsme to vymysleli tak, že se celá akce udála v koupelně na zemi, aby mohl pračku sledovat a já v klidu přebalit. V ten moment jsem si uvědomila tu svou změnu. Netrvala jsem na odchodu do ložnice na postel, kde by to byl samozřejmě za dané situace boj.

Nebo nyní jsem pořád vymýšlela, jak zajistit odchod domů z procházky. Kde trávíme minimálně 2–3hodiny a obyvkle se navracíme kolem 21hod. Nedávno jsem četla nějaký Váš článek o těchto návratech či to bylo na FB, už nevím přesně. Každopádně teď to máme tak, že já ukážu na hodinkách, kdy chci být doma. A musím říct, že nám to funguje. Předtím to byl ještě poslední okap a tam k těm popelnicím a pak zas další meta, kterou jsme pořád přidávali.

Nyní řešíme odplínkování. A syna děsně obdivuji, jak to sám začal dělat. Až spíš já jsem nervózní, že nemá plínku. Ale vím, že neustálým upozorňováním a vyptáváním to bude jen horší. Doma se téměř vůbec neptám, dělá to sám(chodí na nočník na balkón) a venku se občas zeptám, zda nepotřebuje čůrat, páč neví, kam může. Je to prostě borec!

Tak moc díky za Vás, Vaši práci a úsilí…a samozřejmě za motivaci.

Kateřina, matka 1 dítěte

0 1

Odplenkování: Nedejte na cizí řeči a věřte svým dětem

Znáte to: „To má ještě plíny? A už ji dáváš na nočník? To my jsme dávali už od roka. Vždyť je to chytrej kluk, musí to už chápat bla bla bla…“

U dvou prvních dětí jsem se vlastně, když nad tím tak přemýšlím, vždycky nechala vycukat a v závěru věřila těmhle blbým řečem více než vlastním dětem. A to jsem jim tu plínu sundala ve dvou letech (takže jsem vlastně vydržela dost, ale ne tolik, co potřebovaly).

U nejmladší dcerky jsem ale byla trpělivá. Navíc žiju teď v USA, daleko od rodiny, kde mi do toho nikdo nekecá, a jak je známo, tady se plíny neřeší dlouho. Není divu, když potkáte dítě, co má přes tři roky, s plínou. Počítá se s tím.

Takže ok, nechala jsem to na malé. Jen jsem jí řekla, že tady je nočník, dělá se do něj bobek, a až bude chtít, tak ať řekne a začneme to zkoušet. Věděla jsem navíc, že když ji budu na něj posazovat, zasekne se. Je bojácnější.

HAPPYEND: Dnes jí je přesně 2,5 roku a víte co, od včerejška chodí, že chce čůrat a že chce kakat na nočník. Chodí celé dva dny bez plíny a žádná nehoda. Ráno si lehce učůrla, ale hned přišla, že chce čůrat. Bez řevu, bez výčitek, bez stresu. To je pohoda.

Sdílím proto, abych podpořila ostatní – nenechte se vycukat. Stojí to za to. A na závěr její proslov při prvním kakání – „Mamííí už teče hovínko“

Martina Kolmanová, 3 děti

20 21