Sourozenecké vztahy

Zvládly jsme první problém. Ségry se domluvily o počítač

Děvčata (Terča 5 a Barča 4) mi přišla říct, že by si chtěly hrát na počítači Lego duplo. Já říkám: „Teď je počítač volný a je váš, je na vás, jak se domluvíte mezi sebou, abyste byly obě spokojené.“ Jdu jako pozorovatel něco uklidit do pracovny a slyším, jak Barča říká:

„Já budu hrát první a ty druhá.“ Terče se to nelíbí a říká: „Já chci hrát taky první.“ Normálně bych se do toho vložila, ale v hlavě se ozve Katka z videa: „Dostaly zodpovědnost!!!“ Tak jak, aby z toho nebyla hádka? Vložila jsem se do toho, ne jako soudce, ale jako průvodce. Popisuji situaci: „Je jeden počítač, vy jste dvě a každá chce hrát první. Jak to vyřešit, abyste byly obě spokojené?“

Nějakou dobu je ticho (mé srdíčko plesá, protože holky alespoň přemýšlejí a hledají řešení ve svých hlavičkách). Po chvíli Terča říká: „Baru, mám nápad. Já si zatím půjdu postavit něco z lega a ty si zahraješ tu hru. Až bude počítač volný, půjdu na něj já. Souhlasíš?“ Barča: „Dobře.“

Podívají se na mě (čekají pochvalu? co teď?). Zmůžu se jen na otázku: „Dohodnuto?“ Obě kývnou hlavou. A je to! Super, zvládly jsme vyřešit první problém.

Veronika Čablová, dcerky 4 a 5 let

48 49

Dříve jsme jakýkoliv drobný sourozenecký konflikt dlouze řešili

Zatím největším úspěchem je téma sourozeneckých sporů. Dříve jsme jakýkoliv drobný konflikt typu: „Mami, on mě kousl / štípl / sebral hračku / zasedl místo u stolu…“ dlouze řešili stylem „PROČ A JAK“ a „CO S TÍM“. Po učitelsku a po policajtsku.

Dnes se prostě jen „poškozeného“ zeptám, co by mu pomohlo, on si řekne a do minuty je klid. A „obviněného“ se zeptám, proč to udělal, že bych tomu chtěla porozumět. On to poví, já jsem pak překvapená a poučena, a krátce si vysvětlíme, jak to udělat příště líp. A je klid. (Štípl bráchu, protože mu prý skočil do řeči. Toho si pochopitelně nikdo nevšiml, pořád mluví všichni…). Díky, že se tady tak setkáváme. Přeji Vám všem krásné dny užité s dětmi.

Monika Dočekalová

43 44

Děti okoukaly dohody :)

Včera mě má dcerka (3,5r) totálně dostala. Vejdu do pokojíčku, kde byla se svým bráškou (7m), a slyším, jak říká: „Hele, dohodneme se, já budu mít teď tuto hračku a ty si vem tuto, jo?“ Malý si vzal tu druhou a byli spokojeni oba :D

Dana Střítezská

53 54

Starší syn mě překvapil. Žádná hysterie vůči mladší sestřičce

Maličkost, kterou já osobně považuji za skvělý úspěch: Tom (4r) dnes dostal dárek, malá (1r) se mu na něj hned vrhla a začala tahat igelit, co na něm na různých místech byl. Čekala jsem klasicky řev a hysterii od staršího, ať mu na to nesahá. Ale Tom překvapil.

Karolínce odtáhl v klidu ručičky se slovy „Ne ne, to ti nemůžu dovolit, bojím se, že bys to spolkla.“ Malá začala řvát, načež Tom ji začal hladit a říkal jí: „Já vím, že bys to chtěla, ale já tě mám moc rád a bojím se, víš?“ A začal jí zpívat písničku. Malá na něj koukala a u písničky už se smála s ním. Děkuji, Nevýchovo!

Kateřina

50 51

Záchvaty vzteku už nezažíváme

Starší syn (Vašík) je velmi divoký, netrpělivý a chytrý, také je dost horká hlava (asi po mně :o)) Od té doby, co se z nás stávají Nevýchovní rodiče, je to u nás k nepoznání. Záchvaty vzteku, které jsme měli na denním pořádku minimálně dvakrát denně, už nezažíváme. Zmizely jako mávnutím kouzelného proutku.

Kluci si spolu krásně hrají, přestali se hádat, domlouvají se a mě nepotřebují. Na desetidenní dovolené jsem se skoro nudila. Přečetla jsem po pěti letech hned dvě knihy a všichni jsme si to prostě užili. Bez vztekání, bez hádek, s dobrou náladou.

Jsem moc ráda, že na kurz koukáme s manželem. Jsou to prima společné chvíle a zároveň je prima, že měníme přístup oba, že se vzájemně podporujeme a dáváme si zpětnou vazbu na situace, které se nám daří i na ty, které se třeba ještě úplně nedaří (ale těch je čím dál méně).

Zuzka K.

57 58

Byla jsem asi největší odpůrce Nevýchovy

Půjdu s kůži na trh a přiznám se, že jsem byla asi největší odpůrce Nevýchovy. Z úvodních videí jsem měla dobrý pocit, ale nic tak převratného, co by člověk, co zhltal knížky o respektující výchově (RABR, Elaine Mazlish a Adele Faber, Montessori…), už někdy neslyšel. Tudíž jsem nabyla dojmu, že Nevýchova je něco a la tyto knížky, jen dražší. 

A pak jsem se přistihla u jednoho článku (myslím, že autorka Hanka Havrilcová), u kterého bylo něco ve smyslu „no ale jestli vám to funguje, proč to tu vlastně čtete?“ A to bylo ono.

Měla jsem znalosti, ale nedokázala jsem je žít, všechno to bylo nějaký škrobený a umělý a ve vyhrocené situaci policajt jak vyšitý. Děti mě štvaly drobnostmi, hlukem, přišlo mi, že když neposlechnou hned, tak nemám autoritu. Známí mi říkali, že je to dobrý, ale já to prostě necítila jako dobrý.

A tak jsem se rozhodla, že tu Nevýchovu teda zkusím. ​O pět měsíců později… dostávám ohromný množství pusinek, děti mi říkají, jak mě mají rády. Muž si chválí Nevýchovu, kopíruje ji ode mě a říká mi, že jsem skvělá máma a jak je za to vděčnej. Já jsem spokojená maminka, a když někdy slyším svoje „stará já“ na pískovištích a v čekárně u doktora a v autobuse z úst jiných maminek, vidím, jaký máme za sebou pokrok. Dokonce jsem šla do práce bez výčitek, že budu horší máma, a co se nestalo… dcera školku miluje, syn chodí už taky rád a já jsem spokojená maminka.

Když se objeví chvilky nepohody, zvládáme je po chvíli vykomunikovat a omluvit se. A syn (4 roky) s dcerou (2,5 let) si spolu začali skvěle hrát. On jí pomáhá se spoustou věcí, ona jemu taky. Říkají věci jako: „kolik času potřebuješ na hru, než mi tohle půjčíš?“ a „můžu si půjčit tuhle Tvoji věc?“ a „já si to představuju jinak, tak co navrhuješ?“

Dokonce i u paní doktorky nás opakovaně chválí, že na našich dětech by mohli natáčet videa „jak se chovat u doktora“. Zlepšil se vztah s babičkou a mojí maminkou a maminkou mého muže.

Děti našich kamarádů a naši kamarádi se ptají, čím to je, že si děti v pohodě domluví čas, kdy si hračky vymění, nastaví čas na budíku a pak si ji bez problémů předají bez jediného zásahu ode mě. ​A z odpůrce Nevýchovy se stal nadšený propagátor. ​Nevýchovo, DÍKY!!!

Anna Burdová, syn 4 roky a dcera 2,5 roku

297 298

Zastal se mladšího bráchy. A jak krásně to řekl

Překlenuli jsme horší bratrské období a začíná havajka! Včera mě nadchl starší na hřišti: Byli tam nějací neznámí malí kluci (prý 15 m). Náš Hynek (19 m) měl s sebou motorku, hrál si na kamínkách. Najednou pojal myšlenku sednout na motorku, ale než se na ni našteloval, tak mu ji zasedl ten mladší neznámý.

Hyneček trága. Uznala jsem pocity a snažila jsem se ho povzbudit, že to půjde vyřešit – a nejlépe sám :) A mezitím na „vetřelce“ naběhla maminka, taky nějak rozumovali, jak to udělat, a mezitím za nima přišel Martin (3,5 r) a povídá:

„To je Hynečkova motorka, já chci, abys mu ji vrátil, uděláš to prosím?“ On se zastal bráchy! To já za celý život nedokázala, jsme na správné cestě :)

Bára Šedivá

38 39

Už neslyším každou chvilku „Mamí, on mi tohle…“ a „Mamí, ona mi tohle…“

Absolvovala jsem kurz Výchova Nevýchovou a jsem za to velmi ráda. Mnoho věcí se u nás změnilo.

Upravil se vztah s 10ti letou dcerou, o které jsem si už myslela, že jí ztrácíme a že jde snad do puberty se svým neustálým odmlouváním a nevstřícností. Ona však po změně přístupu uvnitř mě velmi dobře zareagovala a vidím, jak je za to vděčná. Občas mi vžene slzy do očí, když mi třeba řekne „A mami, jak to vlastně bylo u nás předtím, než jsme se začali domlouvat?“

Snažíme se o změnu přístupu už skoro třičtvrtě roku. Občas mám ale tendence znovu sklouznout zpátky do udělování pokynů a dalších nefunkčních metod, a pak si zase musím pustit opakovaně videa a znovu to v sobě nastavit. Máme ještě 4 letého kluka, který do Nevýchovných principů naskočil mnohem rychleji a snadněji než dcerka, která si už přeci jen prožila 9 let mezi „učiteli“ a „policajty“.

Co mě ale těší nejvíc, je, že se velmi upravily vztahy mezi nimi, že se opravdu snaží hledat řešení a jen velmi málo už mě k tomu potřebují. Už neslyším každou chvilku „Mamí, on mi tohle…“ a „Mamí, ona mi tohle…“ a „Řekni mu něco…“ apod.

Nyní čekáme třetí dítě a už se nebojím, že to nezvládneme. Věřím, že se naše děti tentokrát nebudou cítit odstrkované a zanedbávané, jako se musela po narození druhého dítěte cítit naše tehdy 5ti letá princezna, sesazená z trůnu.

Takže vám moc děkujeme a všude vás chválíme a šíříme dál. A jsem překvapená, kolik známých už o Nevýchově něco slyšelo nebo ji dokonce praktikují.

Jitka Láníková

20 21

Syn byl stále nespokojený, často plakal… Teď je z něj veselý kluk a skvělý brácha

Než jsem přišla do Nevýchovy, cítila jsem se na hranici toho, kam se řítil můj vztah k dětem, tedy hlavně ke staršímu synovi. Říkala jsem tomu stavu, že se neumím naladit na vlastní dítě, nerozumím mu a to jak jsme jiní, mě hrozně vyčerpává, protože zvládat jeho projevy negativních emocí je už nad moje síly. Syn byl stále nespokojený, od miminka do 3 let věku často plakal, kňoural, visel u nohy a nikdy nebyl spokojený. Nedokázala jsem to nijak zlomit.

Díky Nevýchově se z mého syna stal veselý kluk, vnímavý pomocník a skvělý brácha a můj úžasný kamarád.

Mnohé z toho, co jsem dělala už nedělám. Přestala jsem syna motivovat k činnostem, které jsem měla pocit, že by už měl zvládnout, že by se mu líbily, že by ocenil atd., které jen vedly k synovým obavám, strachu a nevoli, přestala jsem tlačit, pokud něco nechce. Místo toho jsem zavřela pusu, otevřela oči a nechala jej konečně žít spolu s ujištěním, že jsem vedle něj, kdyby mě potřeboval. Můj syn se po 3 letech dokáže zabavit sám a pro mě začal NOVÝ život.

Synovi (původně tichému smutnému klukovi) roste sebevědomí. Umí si říct o věci i ve chvíli, kdy na mé straně probíhá nával vzteku. Začal se smát, zpívat si na záchodě a radovat se mnohem víc, než dřív. Ohromně miluje svou mladší sestru. Když je pozoruju a oni o tom nevědí, dokážou si spolu vyčistit zuby, obléci se i obout, hrát si na kde co…a to je jim 1,5 a 3 1/4 roku.

Cítím se motivovaná pracovat na sobě, vztazích v rodině a životě vůbec. Jistá v mateřských kramflecích a odhodlaná je bránit. A nadšená z toho, že můžu své nádherné děti pozorovat v jejich světě a nebát se už, že beze mě to dopadne vždy jen hůř. Cítím, že žiju.

Aneta R., děti 1,5 a 3 1/4 roku

26 27

Škoda, že Nevýchova nebyla před 35 roky, když jsem vychovávala mé děti

Jsem už babičkou a mám v sobě vzorce chování z rodiny. Své děti jsem také vychovávala podle toho. Snažila jsem se něco měnit, ale teď když vás poslouchám a jednám s vnučkami podle vás, vidím změnu. A hlavně, funguje to.

Naposledy, když se u mě vnučky sešly (3,5 a 2,5 roku), starší odcházela a zapomněla u mě plyšáka kočku. Mladší přiběhla s kočkou, a než stačila cokoliv říct, starší jí kočku vytrhla z ruky a mladší zůstala stát jako opařená.

Řekla jsem: „To jsi hodná, že jsi přinesla Eli kočku. Ty jsi nechtěla, aby ji tu zapomněla, aby se jí po ní nestýskalo. To je Eli asi moc ráda.“ Eli vrátila kočku mladší Vanesce, ta se usmála a kočku jí podala. Eli na to: „Omlouvám se, Vany, a děkuji.“

Uvědomila jsem si, jaká by asi byla reakce, kdybych na starší začala křičet: „Proč jsi jí tu kočku vytrhla z ruky?“ Katko, děkuji za kurzy, škoda, že jste tu nebyla před 35 roky, když jsem vychovávala mé děti :)

Ještě večer pak Vaneska, když ji maminka volala, aby se šla koupat, a ona si stále hrála, povídá mamince: „Omlouvám se, už jdu.“ To se naučila od starší vnučky. 

Hana Melková, 58 let, vnučky Elisabeth a Vanesa

38 39

Syn přestal se ségrou válčit o maminku a začal ji brát jako parťáka

Je 8h ráno, sedím v kuchyni u stolu a pracuji. Přiběhne Pepa (3,5r) bere židličku a otevírá ledničku, Rozárka (21m) běží za ním. Pepa si bere přesnídávku a jednu podává Rozárce. Otevírá svoji a poté i ségře. Sedají si vedle sebe a společně svačí. Dojetím bych skoro brečela. Takový obrat! Ještě před měsícem by se u ledničky servali, kdo tam půjde první, co si kdo vezme. A byla by z toho bitka a já vzteklá.

Celé ráno jezdí imaginárním autem – z ložnice jen slyším: „Rozárko, podáš mi to? – díky! Rozárko, pojď sem“ atd. Bez mlácení, křičení, volání po mojí pomoci. Jsou fakt parťáci, kteří si vystačí sami! A já? Pro mě neuvěřitelná věc – pracuji, mám chvíli čas pracovat – něco nemožného a pro mě nepředstavitelného! Nemusím řešit poškrábané obličeje, bitky o hračky, ani si s nimi nemusím hrát.

Pořád dokola se ptám: Božínku, co se stalo? Že by ty zubní kartáčky, co jsme po Katčiným webináři nakoupili, byly kouzelné?…ne, ne… Více jsem Pepu zapojila do péče o ségru – Můžeš prosím Rozárce podat, můžeš jí prosím pomoct? Pepa se cítí jako velký chlap, když jí může s něčím pomoci. A víte, co jsem ještě dala dětem? Svobodu a lásku, lásku, lásku… Své děti miluji, ale možná až teď to cítí, když jsem ji začala více projevovat. Hlavně u Pepy – více se mazlíme, povídáme, děláme si odpoledne jen pro sebe.

Měl to náročné, když se narodila Rozárka, bylo mu teprve 22m. Ovšem teď mám pocit, že už se zase spolu MÁME. Maminku, kterou ztratil narozením ségry, zase získal. A myslím, že to byl ten zlom – Já jsem tu zase pro něho a on začal svoji ségru brát jako parťáka a přestal s ní válčit o maminku! Jsem šťastná máma dvou dětí a skoro mi je líto, že mám rodičák už „jen“ na rok :)

Lucie Kolínská, Pepa 3,5 roku a Rozárka 22 měsíců

11 12

Sourozenci se chtějí dohodnout

Máme dva syny, Matýse (3r) a Danýse (1,5r). Matýs sedí v obýváku na zemi a sám si hraje. Povídá si u toho a přehrává si scénku – svůj imaginární rozhovor s Danýsem. Znovu si tak prožívá příhodu, která se jim půl hodiny předtím úplně nepovedla a byl křik:

M: Danýsi, já chci tohle auto.
D: Neeee!
M: Joo, Danýýýsi, já chci tohle auto!!
D: Neeee!
M: Prosím tě, Danýsi, můžu si půjčit tohle auto?
D: Tak já si s nim ještě chvíli pohraju a pak ti ho půjčím, jo?
M: Jo. …
D: Tak už. Tady ho máš.
M: Děkuju :) 

… aneb s dohodou jde všechno líp :) Dojemná chvíle – už je to tady! <3

táta z kurzu

37 38

Když jsem v kurzu prožila, co cítí děti, otevřely se mi oči

Do kurzu jsem se přihlásila po zhlédnutí Rodičovského seriálu, ze kterého jsem byla totálně paf a nadšená. Vždy jsem chtěla mít skvělý vztah s dětmi (dcera 7 let a syn 5 let), hezky jsem si to plánovala, jaké to bude super. A velice rychle jsem narazila. Ony ty děti mají i svůj názor! S tím jsem moc nepočítala :)

Myslela jsem, že bude stačit uvědomělá matka, která je vše naučí! Až když jsem poznala vás a vaše metody, úplně se mi otevřely oči a díky audio zážitkům jsem se znovu stala dítětem. Ach bože, jaké hrůzy z nás rodičů většinou vyjdou! Hodně jsem si poplakala, vše jsem si s dětmi prožila a ráda bych vám poslala nějaké zážitky s dětmi.

Odcházení do školky: Každý den byl křik. Loudali se, hádali se, prostě stres každé ráno. Když po jednom vypjatém ránu jsem jim v autě řekla (úplně v klidu), že už tak dál nemůžu, že mi to bere akorát sílu, stát mezi nima jako soudce a neustále jim něco opakovat. Že bych s tím potřebovala pomoct, že můžeme odpoledne vymyslet, jak to dělat jinak. Tak že jo, pomůžou. 

Odpoledne jsem jim dala malý budíček a nakreslili jsme plán, kde byly v kolonkách všechny ranní aktivity: čištění zubů, snídaně, oblékání… Byli nadšení, že něco můžou šéfovat sami! :) Po každé aktivitě si udělají fajfku, že „splněno“. Mezitím si hlídají čas.

První den slyším z pokoje: Brácho, nezapomeň podle plánu! A hned, co vstali, začali to prostě dělat. Cože?? To je tak snadné? :) V tom okamžiku jsem si uvědomila jednu věc: Jak je důležité brát dítě jako parťáka. Mluvit s dítětem a ne na dítě. Jak velký rozdíl v tom je, a děti právě tohle vnímají.

Andrea Kavanová, 38 let, dcera 7 a syn 5 let, Ostrava

65 66

Křik a napětí se doma zcela minimalizovaly

Po 3 týdnech Nevýchovy mě nadšení neopouští, naopak se stále stupňuje. Křik a napětí se doma zcela minimalizovaly. Děti, ač hodně malé (2,5 roku a 10m), na nový přístup reagují úžasně. U manžela zas pozoruji, že ač naoko je zcela zásadně proti tomuto přístupu, tak ho nevědomě začíná také používat.

Výrazně se zlepšily problémy s návratem z procházek, večerním ukládáním i sourozeneckými bitkami. Takže znova moc moc díky celé Nevýchově, jste opravdu požehnání.

Katka Marešová, máma 3 dětí

42 43

Já nechci jít do školky bez tebe

Mám krásný zážitek z dnešního rána :)

Klárce píchali ucho, tak nechodí do školky, a Zuzce se bez ní chodit nechce. Ráno jsem se s holkama domluvila, v kolik potřebuji odjíždět, připravila jsem holkám, co chtěly k snídani, a šla jsem do koupelny. A jen co jsem zavřela dveře, slyším rozhovor.

Zuzanka: „Já ale nechci jít bez tebe.“
Klárka: „Já teď do školky nemůžu, ale jestli chceš, tak tě doprovodim, abys neplakala.“
Zuzanka: „Ne, já to zvládnu.“
Klárka: „A chceš si tam vzít mého plyšáka?“
Zuzka: „Tak jo, děkuju.“
Klárka: „Tak dem snídat, ať to stihneme…“

To je prostě úžasný :) děkuju, Nevýchovo

Jana

36 37

Mám konečně spokojenou rodinu, kde se všichni cítíme dobře

Mám dva kluky 3 a třičtvrtě a 1r. Jsou to moje zlatíčka pro které bych udělala první poslední, ale před vstupem do kurzu jsem cítila jak se to na mě poslední dobou všechno sype.

Starší syn začal žárlit na mladšího, neustále ho pošťuchoval a já se na něj zlobila. Do toho nechtěl chodit do školky ani nechtěl chodit k babičkám. Já už jsem dlouhodobě cítila, že to nezvládám a často si to trochu vybíjela na dětech a ty mi to potom vracejí formou hysterických scén za které mě potom ještě kritizovala rodina (hlavně babičky) a poukazovaly na to jak jsou děti rozmazlený a dělají si co chtějí – rada od nich ale žádná :)

A pak jsem našla kurz, hned nás to s manželem nadchlo, já najednou cítila, že tohle je přesně to, co potřebujeme. V kurzu jsme měsíc a za celou dobu jsem nemusela křičet, nějak zvlášť se zlobit a jde to.

Strašně jsem si za ten měsíc odpočinula a na dětech je to strašně znát. Jsou spokojení, víc se mazlí, pomaličku ubývá pošťuchování mezi kluky a vše je tak nějak v pohodě. Jsem strašně ráda, že jsem tady a mám konečně spokojenou rodinu, kde se všichni cítíme dobře a komunikujeme. Díky Nevýchovo !!

Šárka Dědinová

41 42

Díky kurzu už vím, jak řešit sourozenecké spory

Včera jsem doposlouchala video o sourozeneckých vztazích. Dlouho jsem tušila, že řešit jejich spory není v mojí kompetenci a ani v mých schopnostech, ale nevěděla jsem, jak na to.

Když jsem přisla do prostředku jejich hádky, buď jsem začala vyšetřovat a soudit, nebo jsem řekla nezájem, váš problém. Díky zážitkovému audiu jsem našla tu správnou polohu: vyslechnout, pochopit, nesoudit a pomoct najít řešení. Velké díky. 

Ivana

36 37

Sourozenci se milují. Kdyby mi někdo řekl, že zažiju to, co dnes, nevěřila bych

Kdyby mi někdy někdo před pár lety řekl, že zažiju to, co dnes, asi bych nevěřila. Náš malý Johánek má dneska 5. Nějak jsme nestihli koupit dárek, tak jsme se domluvili, že si ho vybere sám. Johi nadšený, Jozík, že mu pomůže vybrat. V hračkárštví to trvalo věčnost, ale přitom hned od začátku bylo jasné, jak to skončí – lego nexo v ruce nosil celou dobu.

S mužem jsme nějak překousli, že si vlastně vybral to, co jsme předpokládali a s čím se pravděpodobně zabaví dnes a pak odloží k dalšímu legu do krabice. OK, jeho volba, jeho svoboda. Jozik nam řekl, že si vezme své penízky a taky si něco vybere, abychom mu nemuseli nic kupovat my, když nemá ty narozeninky. Takže lego figurku máme ve dvojím provedení. Proč ne, že.

Doma Johi chtěl balíček hned rozbalit, původně jsme mysleli, že až s dortem, ale na ten jaksi ještě nedošlo. Tak jsme všichni Jeníčkovi jen popřáli a že dort mu dáme, až ho máma upeče.

Jozi: „Johánku, chceš na ty narozeninky ještě obejmout? Já tě mám moc rád, tak když budeš chtít pomazlit, jen řekni.“ Johi (se slzama v očích): „Jo, ještě mě obejmi, Pepi.“ Oba s mužem dojetím brečíme jak želvy.

Jozi: „Johánku, to lego je až od sedmi, ty máš teprve za chvíli pět, tak to asi ještě sám nepostavíš, tak když budeš potřebovat, jen zavolej Pepčo, a já ti přijdu radit nebo pomáhat, jo. A nebudu ani stavět hned to svoje.“

U stavění vysvětluje Jozi Johánkovi: „Johi, neboj, ten dort bude, máma na to nezapomene. Když máš narozeniny, tak máma by nikdy nezapomněla. Kdybys měl třeba jen svátek, tak by ti řekla, že na svátek by ti dort nedala, ale na narozeniny ti ho udělá, já to vím. Nejlepší je stejně, že máš mě. My dva jsme totiž bratři. Bratři je úplně nejvíc, protože jsme z jedné mámy a jednoho táty, tak toho máme nejvíc společného, nejenom lego.“

Normálně bych asi podlehla depce, že nemám připravenou coolovou oslavu, ze které budou skoro profi fotky. Dneska vím, že takováhle pohoda je aspoň pro mě úplně jinou dimenzí

Michaela Karteczková

41 42

Byla jsem pyšná na svojeho chlapečka, jak to krásně navrhnul

Dnes na návštěvě… Ríša a Ondra, oba 3 roky. Ríšánek si začal skládat puzzle a v té chvíli Ondra nutně potřeboval parkovat na podložce od puzzle a začal se vztekat, že si Ríša staví. A Ríša pronesl: „Ondi, ja vím, že si tady chceš parkovat…tak já to s mamkou rychle složím a můžeš, jo?“.

Ondovi se sice návrh nezamlouval, většinou potřebuje mít věci hned a po svém, ale byla jsem pyšná na toho svojeho chlapečka, jak to krásně navrhnul, uznal pocity… Někdy mám pocit, že nám ta NV vůbec nejde, ale tyhle chvíle mě utvrzují v tom, že jo ❤.

Jana Stáňová, 34 let, Havířov

36 37

Příchod sourozence bez žárlení. Tohle bych ani ve snu od toho našeho raubíře nečekala

Na konci října se nám narodilo druhé dítě. Hodně jsme se obávali Šimonkovy reakce, protože je zatím první dítě v rodině i vnouče všech babiček, a tak na něj byla soustředěna veškerá pozornost. Byl i dost zvyklý, že si s ním hrajeme, a vyžadoval naši pozornost. Bála jsem se žárlení, a proto jsme se snažili ho na příchod brášky pečlivě připravit, samozřejmě i podle rad Nevýchovy. A vypadá to, že se vyplatilo.

Nestačím se divit, když Šimonka vyzvednu ze školky, jak se zajímá a je citlivý. Chystala jsem večeři v kuchyni a najednou slyším z vedlejšího pokoje: „Neplač, Vavří, už jdu (a začal se naklánět nad postýlku a malýho hladit). Maminka ti dá mlíčko, neboj.“ Přišel za mnou a povídá: „Pláče, mami, potřebuje asi mlíčko.“

Anebo se k němu nakloní a říká: „Mami, podívej, jak je spokojenej, ani nepláče, a čuchni si, jak krásně voní.“ :) Anebo když spí venku v kočárku, ptá se mě: „Mami, kde je Vavřinec, já bych ho chtěl pohladit.“ Tohle bych opravdu ani ve snu od toho našeho raubíře nečekala.

Hana Lehejčková

37 38

Sourozenci. Nemusím na ně naběhnout, domluví se spolu

Dnešní vydařené odpoledne: Žehlím v kuchyni a kluci (8r a 3r) si skvěle hrají ve zbytku bytu. Najednou se ozve rána a starší začíná natahovat. V těchto chvílích začínal často velký problém. Už jsem tam chtěla naběhnout, když slyším, jak mladší říká: „Plomiň, já se tobě omlouvám, to nebylo schválně.“ A starší na to: „Já tě chápu, ale bolí to, víš.“ A za chvíli zase veselé pobíhání po celém bytě. 

Díky, Nevýchovo, že jsi mě naučila zastavit se a chvíli jen poslouchat. <3

Zuzana Sopuchová Šimíková

41 42

A pak že se ti dva nedomluví… 😀

Dnes ráno.. (beru atb a ráno mi je z nich blbě, tak trávím trochu delší čas na záchodě.. Teda luštím u toho ještě sudoku)..

Snídaně je nachystaná, čaj se luhuje..
Matýsek (3,5) stojí za dveřma: „mami, já chci taky čokoládkový čajíček (černý s mlíkem)“
já: „už se dělá“
Matýsek:„aha“ cupitání do kuchyně..
slyším posouvání židle po linu, cinkání hrnečků a vzrušené povykování Kiky (1,5). Chvíli přemýšlím, jestli to sudoku nenechám na jindy.. Čekám..

Matýsek: „Ty chceš taky čaj? Tak já ti taky podám hrneček“ další cinkání.. „Chceš kočičku? Já mám prasátko“ 
Kika: „hm la žvatli žvatli, chro chro“ (ještě nemluví 😉 )
Matýsek: „Nene, prasátko je moje. Ty máš kočičku, ta je skoro stejná jako prasátko“ to se začínám usmívat, protože ten obrázek je ale úplně jiný 😀
Kika: „chro chro“
Matýsek: „To je můj hrníček“ (čekám komplikace a bitku).. Ale je ticho.. „pojď, dáme tam čaj“

Zase ticho a šustění (vybalují sáček čaje)
cupitání ke dveřím záchodu.. 
Matýsek: „mami, Kristýnka chtěla prasátkový hrníček, ale ten je můj. Dal jsem jí kočičku.“
já: „ona si ho asi chtěla jen prohlédnout“
Matýsek: „aha, to jsem nevěděl“ cupitání do kuchyně.

„Kristýnko, ty ses chtěla jenom podívat?“
Kika: „žvatli, žvatli“
Matýsek: „tak na, zkoumej, zkoumej“ 
Já se málem po.. smíchy 😀

A pak že se ti dva nedomluví 😀 Díky nevýchovo 😉

máma Hanka a děti Matýsek a Kristýnka

0 1

Začal strašně plakat, že ho bratr (9) kousl do ruky, když se v pokoji mlátili…

Zdravím. Píšu o svůj první velký úspěch. Malých je víc, jen tenhle mi zůstal v paměti.

Večer jsem byla ve vaně, dělala hygienu a najednou zaklepal starší syn (12), zda si může umýt obličej. Nechala jsem ho to dělat . A pak mi došlo, že to není normální. Okamžitě jsem vylezla z vany s dotazem,zda se něco děje.

Začal strašně plakat, že ho bolí ruka, že ho bratr (9) kousl do ruky, když se v pokoji mlátili. Objala jsem ho, přitiskla k sobě a čekala, až se vypláče a trochu uklidní, aby mi mohl říct,co se stalo. Řekl mi,že mladší syn mu rozházel a zničil Lego, který posledních 14 dní stavěl. Řekla jsem mu, že ho chápu, že ho to stálo hodně úsilí to postavit a mrzí ho to. Že vím, že je na bráchu naštvaný.

Když se uklidnil,tak jsme šli do pokoje. Zeptala jsem se mladšího syna,co se stalo. Sdělila mi, že mi to řekne, ale né v pokoji, protože se na bráchu zlobí. V koupelně, jsem se zeptala co se stalo a řekla mu, co vím od staršího syna. Sdělil mi s pláčem, že on si začal, protože mu spadla jeho sekera Lega ze skříně na zem, kde měl brácha postavený svoje město. Starší syn na něj začal křičet, že si snad dělá srandu mu to takhle bourat.

Rozplakal se ještě víc, víc jsem ho k sobě přitiskla a počkala, až se trochu uklidní. Zeptala jsem se, zda schválně schodil sekeru na zem. Řekl mi, že mu spadla omylem, když urovnával věci na skříni. Řekla jsem, že vím, že to neudělal schválně. Že chápu, že je na bráchu naštvaný, kór když mu tu sekeru zničil, proto jej kousl do ruky. Protože vím, že ho stálo úsilí tu sekeru postavit.

Chvilku ještě vzlykal. Pak jsem se zeptala, zda je všechno v pořádku.S úsměvem mi odpověděl, že ano.

Přišla jsem do pokoje,kde byl starší syn. Tvářil se uložený a naštvaný a řekl, že mu je jasný, že za to může on. Řekla jsem mu, že vím,že to začal mladší syn a chápu, že se na něj zlobil. Vím, že to neudělal schválně, že se pouze bránil. Úplně stejně jako mladší syn schválně neshodil sekeru ze skříně, bohužel mu spadla. Oba mne objali. Poprosila jsem je, že bude fajn, když budou spolu víc povídat. Tedy všichni, když si budeme víc povídat.

Odcházela jsem poprvé z pokoje, kde byli dva bráchové, co se pochopili a udělalo mi to strašnou radost a cítila jsem hrdost na nás všechny.

Moc děkuji, Nevychově, za tuhle zkušenost a možnost vyřešit spor bez křiku, vzteku, křivdy 🤗🤗 s pochopením a láskou a hlavně v klidu ♥️

Marcela Jurečková

0 1

Co kdybyste se vy tři mezi sebou domluvili tak, aby nikdo neplakal a nezlobil se…

Dobrý den, již druhý týden absolvuji tento kurz. Sice něco nefunguje okamžitě, protože i já mám své „mouchy“ a potřebovala bych někoho, kdo se mně zeptá „a jak bychom to udělali? ", třeba když MNĚ se ráno nechce vstávat, ale již včera jsme poznali "ovoce“ mé snahy.

Mám tři synky (7, 5, 3) a ti mají ve zvyku se večer před koupáním dívat na pohádky na netu, já zatím dělám svoje práce. Obvykle je ale mela kvůli tomu, že jeden chce koukat na Prasátko Peppa, jiný na Villy Foga a třetí na Mášu a medvěda. Řešili jsme to tak, že „Mamííííí, řekni mu…atd.."A já vždy řekla a někdo musel ustoupit. Anebo si to rozhodl "nejsilnější“ a ti dva „slabší“ se pak podřídili nebo pomstili. A včera jsem ve stejné situaci řekla:

„Kluci, takto to nejde, to bychom všichni byli jen naštvaní. Vy se chcete všichni dívat, ale PC je jen jeden, co kdybyste se vy tři mezi sebou domluvili tak, aby nikdo neplakal a nezlobil se.Já si zatím uklidím prádlo a pak se vykoupeme.“

Nejdřív pochopitelně mela, hlavně ten 3letý, že to přece nejde vyřešit, když je jeden PC a oni tři. Ale pak jsem jim řekla, že mám kamarádku Katku a její děti se nikdy nehádají – a to proto, že je ta Katka naučila, že v každé situaci se dá najít řešení, pokdu se lidi opravdu chtějí domluvit a ne se hádat a být uražený nebo rozzlobený. A tak že i my to jistě zvládneme.

A pak se stalo něco neuvěřitelného.

Nejstarší syn vymyslel, že zatímco nejmladší si pustí svůj příběh, on si napíše úkol do školy, prostředního se zeptal, zda s tím souhlasí a bude koukat taky a pak že se vystřídají, prostřední si pak pustí příběh a nejstarší se vykoupe i s nejmladším a pak všichni půjdeme do pokojíku přečíst pohádku a spát. . Děkuji, Katko. A to jsem teprve na začátku.

Monika Dočekalová

8 9

A tak jsme si jen vysvětlili, že je brácha ještě malý…

TÝDEN O DŮVĚRE – Díky, Nevýchovo, za něj.

Syn (5) dostal úkol pohlídat bráchu (1 měsíc) zatímco jdu do kuchyně vypnout sporák. Chvíli je ticho, pak slyším pobrekávání přecházející v řev… Kuba přibíhá a oznamuje „mami, furt brečí…“. Jdu do ložnice, kde najdu mimčo v lehátku obklopené plyšákama, s opičkou na hlavě a pásem lehátka položeným přes hlavu a tělo…

Koukám na to a říkám si, že buď mu A) řeknu, že se asi pos…l nebo B) se zeptám, proč má David ten pás přes sebe. A protože jsem večer před tím shlídla video o důvěře, volím B. A Kuba říká: „no když je řidič formule, tak musí mít pás, aby se mu nic nestalo…“ 😂

A tak jsme si jen vysvětlili, že na tyhle hry je brácha ještě malý… v klidu, bez řvaní, bez shození Kubovy snahy se o mimi postarat, jak umí…

Lucie Bzenecká

0 1

DÍKY, NEVÝCHOVO, nejde to hned, ale jde to!

Chtěla bych poděkovat tvůrcům Nevýchovy a podpořit účastníky kurzu. Katka to zmiňuje v prvním kurzu a v tom druhém to teď ještě zdůrazňuje. Shlédnutí videa a použití těch frází z lekce nezaručí, že se mávnutím kouzelného proutku všechny zádrhely v komunikaci spraví a zmizí všechno kňourání, pláč, vztekání.

Pravda, často jsem si říkala (a ještě říkám), stojí mi ty nervy za to? Prostě jim jednu střelím, aby zjistili, že vztekat se teda nebudou, nic si vyřvávat nebudou.Ono by to opravdu fungovalo, pokud chceme, aby bylo ticho a po našem. Já jsem také vyrostla v policajtské a učitelské rodině a žiju :-)

Ale víte co? Ony se ty krásné nevýchovné vlaštovky začínají objevovat. Poslední dobou mi čím dál častěji padá čelist. Např. když malá (4r) sama odloží tablet s tím, že už ho měla dlouho, takže si teď musí odpočinout. Půjde si hrát ven a až si odpočine, zase si ho vezme. Nebo si s mladším bráchou (2r) vymění tu hračku, kterou brácha chce a hrozně kvůli ní řičí.

Nebo, a to beru jako největší úspěch, mi vysvětluje, proč brečí a co by potřebovala. A když jí něco zakážu, třeba chvíli pláče a odchází vedle do pokoje, ale za chvíli přijde a sama zkouší navrhnout dohodu. Konečně! :-D A ten mladší prďola to napodobuje.

Jako, jo, jsou to nervy (nevybuchnout, zastavit se, naslouchat a nejet jak kamion ve svých kolejích), ale ty děti to nakonec pochopí, vstřebají a začnou to vracet a ta důvěra dětí k mámě a tátovi je tak obrovská, dojemná, krásná! Stojí to za to! Držte se, rodiče. A Katko a Nevýchovňáci, DÍKY!🍀🌺

Jana Kalibová

0 1

Před kurzem Nevýchovy jsem byla často bez nálady a podrážděná

Před kurzem jsem byla unavená, vyčerpaná, často bez nálady, protože jsem všechno musela mnohokrát vysvětlovat a mnohdy to nevedlo k ničemu. Pak jsem byla podrážděná a bez nálad. Nevýchova mi pomohla v tom, že teď víc přemýšlím, než něco povím. Netrvám na všem, ale domlouvám se na všem s dětma. 

Povedlo se nám spinkání v pokojíčku, děti se nebijí a neštípají jako dřív. Prostě se domlouváme společně. Děti nejprve neuměly najít řešení, ale šlo vidět, že nad ním přemýšlejí, protože došly třeba za pár minut, co vymyslely. Jindy když neví, navrhnu něco já a buď se jim to líbí, nebo to změníme v oboustrannou spokojenost. Teď se cítím v pohodě, s energií a úsměvem na tváři.

Martina Krystenová

8 9

Oni to fakt zvládají sami! U snídaně už jsou to zas miláčkové…

Ani nevím, jestli to sem psát…taková maličkost, jednoduchý jako facka, fyzicky i psychicky nenáročný, přesto mě nikdy nepřestane překvapovat, jak silný účinek může moje nečinnost mít 😊 .

Téměř každé ráno se u nás začíná „provokovací hrou“. Luky Anču, Anča Marušku, Maruška Lukyho, Luky tátu,.......

Pravidla jsou jednoduchá:

1. provokovatel provokované osobě něco sebere, vyřkne provokovací formulku nebo donekonečna opakuje provokovací úkon

2. provokovaná osoba začne ječet, nadávat, prát se, vyhrožovat,.....

3. provokovaná osoba hledá maminku, aby to vyřešila

4. rozespalá maminka to začne řešit, čímž se stane vyprovokovanou osobou a zbytek rána je podrážděná

5. vítězem je ten, kdo si zachová dobrou náladu 😁

Občas – a díkybohu čím dál častěji – se mi podaří vypustit bod 4. Do hry se nezapojím, čímž z toho vyváznu jako jeden z vítězů a co je na tom nejkrásnější, vítězem bývají pak i všichni ostatní.

Oni to fakt zvládají sami! Jednou tak, jindy onak, ale u snídaně už jsou to zas miláčkové, povídají si, smějí se spolu, pomáhají si. A já mám v duši klid a slzy štěstí na krajíčku 😍 .

Barbora

36 37

Staršia 4 ročná: mami ja musím ísť s vami, potrebujem ju (mladšia 2 ročná) držať za ruku…

Nevychova milujem vás ❤️ 

Aj keď v poslednej dobe som sa dlho k vam nedostala mám nový kurz a nie a nie prejst cely. Mame skvele dni aj horšie dni. Ale dnes to bolo u mna na slzičku❤️

Mladšia 2 ročná mala ockovanie a staršia 4 ročná: mami ja musím ísť s vami potrebujem ju držať za ruku a citit s ňou že to bude troska bolieť ale zvládneme to spolu ❤️❤️ aj jej to takto vravela ešte doma a mal sa tesila

Aj tak bolo. Mala troska zaplackala objali sme sa všetky tri a staršia jej vraví Lubime ta veľmi bude to dobre. A bol hneď usmev❤️❤️
Milujeme vás

Lenka Jurkovičová

0 1

Syn (8 mesiacov) si poradi sam voci starsim…

Pred mesiacom som pisala, ze sa mi podarilo byt ticho a nechat moje dievcata (necele 3 a 4,5), aby si spolu riesili spory same.

Chcem sa vam uz dlhsie pochvalit, ze sa mi podarilo nastavit rovnaky pristup aj k synovi (8 mesiacov). Dievcata sa s nim casto hraju a ja uz viem, ze on si to s nimi vyriesi sam. Ked sa mu nieco ozaj nepaci, zakrici, alebo sa proste rozplace. Dievcata na to reaguju, povedia mu prepac, alebo ho hladkaju a nukaju mu hracky. Dost casto to pomoze a nepotrebuju ma. Jasne, ze ked pocujem zufaly plac, ak ho pridem popestovat.

Pred nevychovou by som si pomyslela, ze rodic, ktory tvrdi, ze 8 mesacne dieta si poradi same voci starsim a ze sa tym uci nastavovat si svoje vlastne hranice, je sialeny. Tak sa snazim si to nebrat osobne, ked si to niekto pomysli o mne :) Dakujem, ze ste ma priviedli na tuto cestu. Tesim sa, na nej este zazijem.

Ivana Hudáková

6 7

Děti už téměř nevzdorují, umí se mezi sebou domluvit…

Než jsme vstoupili do kurzu Nevýchovy, měli jsme problémy hlavně s naší tříletou dcerou, cítili jsme se špatně. Malá velmi velmi vzdorovala, přestože jsem četla všechny možné knihy o výchově, nedokázala jsem je správně aplikovat, naše výchova byla často ve vypjatých chvílích jako učitel a policajt… 

Teď po kurzu děti už téměř nevzdorují. A pokud ano, tak proto, že jsem se s nimi nedomluvila, neuznala jejich potřeby, emoce. Nebo proto, že jsem nejednala správně z důvodu únavy většinou… 

Kromě 3 leté dcery, mám ještě 5 měsíční dvojčata a 7 letého syna (u kterého vázne sebeobsluha :-). Veřím ale, až dvojčata povyrostou, půjde to ještě lépe.

Nejvíc jsem hrdá na své děti, když se umí mezi sebou domluvit, krásně si spolu hrají, když jsou empatické vůči sobě i ostatním. Umí se domlouvat s námi i mezi sebou.

Cítím se mnohem lépe než dřív, někdy úžasně :-), když dělám vše, jak třeba.

Kateřina, dvojčata 5m, dcera 3 roky, syn 7 let

12 13

3letá dvojčata se tahala o hračku

Dohoda mezi dětma mě dnes překvapila :) 3letá dvojčata se tahala o jednu hračku a já jsem se odmítla do toho vměšovat s tím, že jim věřím, že to vyřeší sami. Dohoda začala „já to chci, je moje“ na obou stranách a skončila tím, že si dcera řekla synovi o omluvu, ten pouze řekl „promiň“ a hračku hned od ní dobrovolně dostal. Jak prosté.

Stačilo si říct o empatii a dostat ji. I taková může být dohoda :)

Petra

10 11