Nemoci, léky

Po dcerčiných slovech si sedla celá sesterna i čekárna na „prdel“…

Teď jsem 2. týden v Nevýchově a mám dojem, že tohle je opravdu to, co jsme všichni potřebovali. My se již dříve s dětmi domlouvaly, ale nebyly to skutečné dohody. Protože naše 6 dcerka, syn 2 chodí do Waldorfské mš, tak jsem vždy chtěla, aby děti měli za sebe zodpovědnost a dělaly věci po svém, byly osobnosti a rovnocené, ale ve vypjatých situacích jsme vždy vyletěli či poučovali. Zajeté koleje od rodičů a okolí – i když člověk v nitru věděl, že takto to nechci. 

Nevěděla jsem co s tím. Ještě že jsem náhodně klikla na odkaz Nevýchovy. Konečně vím jak na to, Díky !!!

Moje dcerka je fantastická a včera mě zase dojala téměř k slzám. Musely jsme jít na odběry krve – děsně se bála a nechtěla.Týden jsme to odchládaly. Povídaly jsme si o to po cestě autobusem a já jí říkala, že moc dobře vím, jak to pro ní musí být nepříjemné a že její pocity naprosto chápu a že i mě to nebývá příjemné. Kdyby plakala tak tomu taky budu rozumět, má na to právo, ale bude mě tam mít u sebe. Brali jí 8 zkumavek a to je i pro dospělého darda.

Sestřičky jí při odběru řekly, že si může pak vzít nějakého plyšáka. Vůbec nebrečela. Když jsme zastavily krvácení a nalepily náplast, řekla jsem jí, že si může dojít a vybrat toho plyšáka a ona šla k sestrám podala jim ruku poděkovala rozloučila se a řekla jim, že ona toho plyšáka nepotřebuje, že neplakala a že ať si ho raději nechají pro děti, co ho budou potřebovat, aby jich tam měly víc. Po těchto slovech si sedla nekecám celá sesterna i čekárna na „prdel“. Já jí jen objala a šly jsme.

Pak jsem jí dala 50 Kč – že si za to může pořídit co chce a šly jsme na nákup. Tam jsem jí nechala a po 10 minutách mě v obchodě našla s jedním balíčkem bombonů, křupkami a 7 rohlíky v sáčku. A protože ještě nechodí do školi, ale už se sama naučila číst, psát a trochu počítat, tak si pořád mumlala nějké cifry.

Zeptala jsem se, zda nepotřebuje s něčím pomoci. Ona na to: „Mami kolik je 7× 1,5 Kč“ 10,5 jsem řekla – „Tak to na to mám“ A pak jsem se zeptala, co si chce koupit, „bonbony pro sebe, křupky napůl s bráchou a rohlíky pro všechny na snídani“.

Vím, že to pořád teď nebude tak růžové, že zas někdy vypěním, ale mám 100% pocit, že jsme na správné cestě. Těším se na každé nové video, každé okamžiky s dětmi. 

PS: Zjistila jsem, že asi Nevýchova mi konečně přinese do života vnitří klid který jsem stále hledala, uvidíme co bude dál.

Jitka

8 9

Odsávání z nosu. S Nevýchovným přístupem v klídku

Naše Karolínka měla první rýmu někdy před prvním rokem. Tehdy jsem ještě nebyla v Nevýchově a všechny pokusy - „úplatky, přemlouvání, výhrůžky“ – na odsátí byly marné. Vzhledem k tomu, že se vysavače bála i při luxování, tak jsem si s tím fakt nevěděla rady.

Po půl roce znovu rýma, ale tentokrát s Nevýchovným přístupem. Na výzvu - co by jí pomohlo - si vyskládala všechny plyšáky a „poučila je“, aby se dívali. Po akci jim hrdě nesla ukázat plnou odsávačku. Takže od té doby jsme to měly vždy s publikem a hlavně v klídku ;-) Samotnou by mě něco takového asi nikdy nenapadlo… ještě, že se mám koho zeptat ;-)

Pavlína Ehlová

36 37

Co pomohlo mrňouskovi dát si sirup proti kašli

Potřebovala jsem dát synovi sirup proti kašli. Nejdříve jsem mu to řekla, ale neměl chuť spolupracovat. Tak jsem se ptala, co by mu pomohlo si ho dát a proč to potřebuju.

Odpověď žádná (neb ještě nemluví), tak jsem navrhla, co to zkusit s perníčkem. Perníček si vzal a po tom, co si do něj chvíli kousal, si nechal dát i sirup.

Příště jsme zkusili opět perník, pak piškot, no a večer manžel nemusel dávat nic, stačilo chvíli počkat. Dnes večer jsem nemohla najít stříkačku, tak jsme to zkusili na lžičce a taky to šlo.

Eva Čepelková

6 7

Nosní odsávačka. S Nevýchovou to šlo úplně samo

S Nevýchovou to šlo úplně samo, malý bylo 9 měsíců, když dostala rýmu, vytáhla jsem odsávačku a ukázala jí to, rozšroubovala, zase sešroubovala, pak jsem zapla vysavač a vysvětlovala jsem, jak to nasává a proč, půjčila jsem jí to do ruky…

Ale když jsem jí chtěla odsát ten nosík konečně, tak se jí do toho nechtělo. Tak jsem to nechala být a za pár hodin jsem tu odsávačku vytáhla zas a odsávala jsem nos sobě, plyšákům, pak jsme odsávaly nožku, ručku, ouško, pusinku a pak i ten nosík, malá se tomu řehtala jak blázen. Ano, každý odsávání trvalo asi 15 minut, než jsme se propracovaly i k nosu, ale co, přece jsme nikam nespěchaly.

Jo a když měla rýmu teď v 17 měsících, tak už tohle samozřejmě nefungovalo, chtěla se odsávat sama, tak to dělala už sama.

Klára Ochmanová

39 40

Stříknutí do nosu bez odporu, bez breku, v pohodě

První dohoda s návrhem od mrněte ❤️

Říkám synovi (1,5), že má rýmu a pot­řebovala bych mu stříknout před spa­ním do nosu, jinak se vůbec nevyspíme, ani on ani já. Tak že prej NE NE NE. Říkám, že chápu, že je to nepříjemný, ale že je to fakt nutný a že bych to ráda vymyslela nějak, aby to pro něj bylo co nejmíň otravný. 

Kouknul na mě a n­acucnul se na prso. „Chceš to stř­íknout takhle?“ Kej­va. Musela jsem si trochu vykloubit ruku, ale stříkla jsem a bez odporu, bez breku, v pohodě.

Zuzana

0 1

Díky Nevýchově se synem (3,5) společně zvládáme pobyt v nemocnici

Milá Katko a celá Nevýchovo, chci Vám ze srdce poděkovat za to co jste mě naučili. Jsem teprve u třetího týdne. A nyní jsem ze synem (3,5 roku) v nemocnici. Mám velkou radost, jak společně zvládáme tyto dny. Díky Vám vím jak s ním komunikovat když se děje něco nepříjemného a bolavého. Jak být opravdu s ním, když teskní.

Zvládáme i to, když já musím odejít i třeba na 10 minut pro jídlo a on je zavřený v té děsné postýlce. Čehož jsem se nejvíce bála, od malička nesnáší omezení prostoru, pohybu. DĚKUJI, ŽE JSTE A ŽE JSEM TO S VÁMI MOHLA NAUČIT. Díky Vám je nám tu spolu dobře!

P. S. Trápili mě sourozenecke vztahy synů, po webináři se mi velmi ulevilo. Ale teď tady zjišťuji jak pevné pouto spolu kluci mají. Jediný po kom syn teskní je brácha. Dnes si 5krát volali 😍  A to se přitom doma neustále hádají a „mydlí“.

Klára Malíčková

1 2

Kapání kapiček dvouměsíční dcerce: dřív stresující pro obě. Teď mi rozumí a s úsměvem spolupracuje

Dobrý den, Katko, máme doma dvouměsíční holčičku Sáru, a tak když jsem dostala do e-mailu pozvánku na webinář o komunikaci s miminkama, ráda jsem se na něj podívala. Ráda bych se s Vámi podělila o jednu věc, kterou jsme se se Sárinkou naučili díky Nevýchově, a to zdánlivě banální kapání kapiček Vigantolu.

Bylo to pro nás obě stresující, věděla jsem, že jí ho musím kápnout každý den, a tak jsem jí vždy držela hlavičku a bradičku, celé to bylo dost křečovité, Sáře se to hrozně nelíbilo a ohromně brečela. Vždy jsem po tom byla psychicky vyčerpaná. I když se se Sárou snažím komunikovat a pojmenovávat věci, které s ní dělám a kam ji pokládám a co slyší za zvuky, tak Vaše video mi dalo další rozměr, jak i s tak malým miminkem můžu navázat partnerský vztah.

A tak jsem zkusila Nevýchovu aplikovat na kapání kapiček :-) Vždy Sáře ukážu lahvičku, aby ji viděla, a vysvětlím jí, že jí kápnu kapičku do pusinky a že potřebuju, aby mi, až jí řeknu, otevřela pusinku. No a vždy, když řeknu, Sára otevře pusinku, já kápnu a je hotovo. Navíc se na mě potom ještě usmívá a to je nejlepší dárek :-) Ještě k tomu mi přijde, jako by to byla už taková hra… Sára vidí kapičky a začne se usmívat.

Zkouším teď Nevýchovu používat i jinde a jsem překvapená, jak mi dvouměsíční Sára rozumí a jak spolupracuje. Moc díky!

Veronika, dcera Sára 2 měsíce, Praha

11 12

Odsávání soplíků bylo u nás doslova šílené. Už to zvládáme

Odsávání soplíků bývalo u nás doslova šílené a plné slz z obou stran. AHA: Rýma už se u nás nerovná stres (z mé strany) a pláč (Ríša 18m). Aneb vše jde:

Když jsem konečně potlačila svoje předsudky (pro mě velká dřina), že Ríša při odsávání soplíků prostě bude brečet, protože je to nepříjemné, že je moc malý, nejde se domluvit, nebude určitě spolupracovat, musím mu držet ruce, jinak odsávání nezvládneme, a bla bla v mojí hlavě. Už to zvládáme Nevýchovo a to díky tobě, děkujeme :)  

Lucie Řeřuchová

44 45

S Natálkou (9m) jsme se domluvily a už se nebojíme odsávačky na rýmu

Katko, velké díky za Vás a Nevýchovu! Nevím, jak se to povedlo, ale s Natálkou (9m) jsme se domluvily a už se nebojíme odsávačky na rýmu. Když jsem s ní mluvila, hrála si s hrající knížkou a vypadala, jako by mě vůbec nevnímala. Vše jsem jí vysvětlila dle Vás a ona se na mě jen těma svýma královsky modrýma kukadlama podívala a počkala, až jí rýmu odsaju.

Další odsávání probíhalo stejně – jen uviděla odsávačku, podívala se na mě a já věděla, že můžu – je to neuvěřitelný pocit, rozumět a umět komunikovat. Díky za Vás!!!

Veronika Kratochvílová s Natálkou (9 měsíců)

9 10

Uspechy s miminkom (10m)

Pomaly koncim kurz a uspechy s mojim 10 mesacnym Tomaskom su:

V pohode sa obliekame aj vyzliekame ked niekam ideme.
Ked sme boli chori, statocne papal lieky.
Pocka, ked mu vysvetlim, ze potrebujem dovarit, dojest…
Nevyvadza, ked ideme von z vane.
Uzivame si spolocne prechadzky, hranie, citanie kniziek.
Zacina reagovat na to, ked mi nieco spravi a boli ma to.
Ked dopapa, sam si vie zlozit uteracik z noh a podat mi ho.
Po vysvetleni, ze potrebuje pit aj vodicku, nielen maminkle mliecko, sa napije z poharika.

No a moj uspech – necham ho skumat svet, kym si fakt neohrozuje zivot. A po dlhsom pozorovani musim povedat, ze deti su velmi mudre a malokedy si chcu vedome ublizovat, napr. strcit si nieco do oka, krku.

Dakujem Nevychove za rady aj uistenie, ze som sa od narodenia mojho pokladika vybrala spravnou cestou. 

Lucia

6 7

Řekla jsem synkovi (8m), že jsem nemocná a jestli by mě nechal spinkat…

Tak jsem začala pomalu hledat, jak a kdy se začínají vychovávat takhle malá miminka, a tak mi vesmír, či špionážní internet :-D poslal do cesty Nevýchovu. Opravdu mě to nadchlo, prohlédla jsem všechna videa, přečetla spoustu článků. Špionovala rodiče, načež jsem byla zděšená, kdy jsem byla svědkem, že matka před svými dětmi řekla, že jsou strašně zlobivý, tohle slyšet od maminky docela bolí. A řekla jsem si, že nechci aby jsem to taky tak měla.

Začala jsem Nevýchovu doma zkoušet. A přišla nám do života zkouška, já onemocněla a měla jsem teplotu, nic moc s dítětem. Štěpánkovi (8m) jsem řekla, že jsem moc nemocná a abych se uzdravila, potřebuju hodně spát, jestli by šlo, aby mě dneska nepotřeboval a nechal mě spinkat, ale může si hrát vedle mě a když bude něco potřebovat jsem tu pořád pro něj.

Sama jsem nechápala jak je to možné,ale Štěpa mě nechal celý den být, jen se vždycky chodil tulit, když jsem byla vzhůru, to bylo naprosto úžasné.

Jitka Brunclíková

6 7

Týden s nevýchovou: jsem klidnější a vyrovnanější. Předtím jsem bývala v koncích a nevěděla jak dál.

Ahoj, i když jsem s nevýchovou teprve v plenkách :-), už zaznamenávám občasné úspěchy. Překvapilo mě, když má starší dcera, Evička 5 let, která pořád mluví a často skáče do řeči, dokázala vydržet než jsem domluvila a to už asi ve dvou případech. Sem tam to ještě nevyjde, ale pořád lepší někdy než nikdy.

Také mi vyrazila dech včerejším dnem, kdy se snažila i ona o dohody se svou mladší sestrou, Kristýnkou 2 roky. Také mi Evička poradila, „maminko zkus Kristýnku nechat ať ti ty kapky pomůže nakapat“, a potom jsem jen koukala, jak si Kristýnka tu lžicku v klidu dáva do pusinky a ty hořké kapky s pokřiveným obličejem polyká. Potom se na mě otočila, usmála se a dala mi pusu.

U večerního přebalování mě Kristýnka také dostala, jelikož vždy běhám po bytě a s křikem nasazuji plenu, čekala jsem podobný průběh. Avšak při neklidu na přebalovacím pultu, jsem ji nahou pustila ať se „vyvětrá“ a potom jsem s krémem, plenou a pyžamem došla do pokojíčku, kde už ležela ve své posteli a ukazovala ať ji namažu a když jsem ji chtěla zvednou, abych pod ní mohla zasunout plenku, tak mi sama nadzvedla zadeček.

Jsem nadšená a doufám, že budeme pokračovat v podobném duchu i když vím, že ne vždy se to vydaří, takhle skvěle. Děkuji moc za nevýchovu a skvělou Katku, která mě svým projevem a hlasem vždy uklidní a naplní energií pro další spolupráci s mými dětmi. Před týdnem jsem bývala často v koncích a nevěděla jak dál. Je to sice jenom týden s nevýchovou, ale i na sobě cítím, že jsem klidnější a vyrovnanější. Ještě jednou děkuji a doufám, že úspěchů bude přibývat.

Denisa Konrátová, Evička a Kristýnka

6 7

Ked som s nim zacala rozpravat ako s partakom, zachranil syn (3) mna…

Mila Nevychovo, rada by som sa s Vami podelila o moj vcerajsi zazitok.
Na zaciatom ozrejmim trochu situaciu aby ste pochopili moj strach. Mam klaustrofobiu, male priestory, uzlabiny, jaskyne to je pre mna konecna. vysoky tep, tlak , studeny pot, zrychlene dychanie- stav pred kolapsom.
Moj syn bude mat 3 roky.

Vcera sa vraciame z dovolenky a nikdy nechodim vytahom, byvame aj tak na 1. poschodi, ale mali sme kufre, tasky… a moj Matusko miluje zazitky, adrenalin, a aj vytah.
Vzdy s nim chodi muz, teraz som uz bola unavena a naozaj sa mi nechcelo tahat kufre po schodoch tak som sa premohla, vsak je to par sekund, maly uplne nadseny ze idem s nim vytahom.
A co sa stalo? zasekli sme sa.

Predstavte si mna, citila som ako sa mi zrychluje tep, ako sa mi zle dycha… a do toho tam mam este dieta. Kabina vytahu je uplne nova este olepena kartonmi, co zuzovalo priestor a strasne zapachalo.
Matusko hned zbadal, ze nie som ok, muz buchal na kabinu, len tenkym hlasom hovorim, ze sme zaseknuty a ze ja to asi nedam… v tom zhaslo svetlo v kabine a nastala tma, Matus zacal posmrkavat, ze kde je tato, preco nejdeme, ze chce ist von.

V tomto som si spomenula na jeden pribeh tu v Nevychove, ako sa jeden chlapcek, vek si presne nepamatam, ale asi 2 rocny, zamkol sam doma v byte kym mama isla pre nieco k susedke, a ona sa musela ukludnit a s kludom mu hovorila, ako ma otocit zamkom, a on to zvladol.
Tak si hovorim, musim…

“Matusko, pocuvaj ma nieco ti musim povedat, zasekli sme sa vo vytahu, ja sa neskutocne bojim malych prietorov, pozri cela som spotena, viem, ze by som ta mala chranit, ale skutocne sa bojim.”
Matus: mamiiiii neboj sa, daj svetlo.
Daj svetlo.
Do prcic, jasne svetlo, hladam potme v ruksaku mobil, chvalabohu je tam, svietime.
Matus: a co teraz?
Ja: Tato zavolal hasicov, pridu a vyslobodia nas

Uz mi zacinalo byt lepsie, Matusko ma stale hladkal po ramene (neskutocne).
Co chvila sme poculi sireny, a uz buchot na dvere, ci sme ok, trvalo to cele asi 40 min, moj Matus mal z toho ohromny zazitok, ze prisli ozajstny hasici. A ked nas tahali von, pytaju sa ho, ci neplakal – on ze nie, to len mama

Tymto sa chcem Vam vsetkym podakovat, ze ked som s nim zacala rozpravat ako s partakom, zachranil on mna.
V kurze este niesom, ale hned po vyplate ho kupujem. 

Mari

0 1

Odsávačku jsme zvládli. Přišli jsme na to, čeho se dcerka bojí

Dcerka se bála, nechtěla si nosánek nechat odsát. Řekla jsem jí, ze vidím, že nechce odsávat, ale že se to udělat musí a že jí pomůžu (a chytla jsem ji).

Musela jsem ale vysavač nastavit na nejnižší výkon, dát odsávačku jen na kraj nosu a nesměla jsem jí nos odsávat vleže. Když dcerka pochopila, že jí odsávačka pomáhá, začala sama chodit a ukazovat, že chce nosánek odsát, mohla jsem zvýšit o půlku výkon.

Mnohem později jsme zjistili, že se bojí věcí, které vydávají hlasité zvuky, vyvolávají v ní paniku. Koupili jsme protihluková sluchátka, s nimi si hlučnou věc prohlédne, a když zjistí, co to je, přestane se bát.

Tereza

9 10

Nevýchova nám pomohla zvládnout pobyt v nemocnici

Ahoj Nevychova, chcela by som Vam podakovat podelit sa s Vami o to, ako mi informacie z Vasho posledneho webinara pomohli. 

Velmi dolezita pre mna bola odpoved na otazku, ako zvladat navstevu lekara. Na druhy den som totiz s dcerkou isla do nemocnice. Moja Lucka je presne ten typ dietata, ze aj pri merani a vazeni place u lekarky tak, ze sa v cakarni ini rodicia pytaju, ci nas ockovali. Hospitalizacie v nemocnici som sa preto naozaj velmi bala a chcela som, aby bola pre Lucku co najmenej traumatizujuca.

Vzdy som Lucke dopredu vysvetlovala, co ju u lekara caka, ale mala som pocit, ze to vobec nepomaha. Po webinari som zmenila najma svoj postoj. Prestalo byt pre mna dolezite, co si mysli lekar a kolko ludi caka, kym nas vysetria. Dolezity je moj vztah s dcerkou a to, aby ona citila, ze mamka je pri nej.

A tak som v nemocnici dokazala vysvetlit personlau, ze bez mojej pritomnosti dietatu neurobia ziadne vysetrenie. Napriek tomu, ze nechceli, aby som bola pri odberoch krvi, ja som trvala na tom, ze svoje dieta neopustim prave vtedy, ked ho caka neprijemne vysetrenie. Samozrejme, nebolo pre mna lahke vidiet, ako Lucke beru krv z hlavicky a nebudem tvrdit, ze neplakala.

Dolezite ale bolo, ze vedela, ze mamka je s nou. Neskor mi zakazali kojit na 12 hodin (Dieta malo hnacky, ktore materske mlieko vraj zhorsuje). Lucka, ktora je od narodenia kojena na poziadanie po 4 hodinach uz naozaj nevladala a zufalo kricala.

Ja som zavolala lekara a prediskutovala s nim celu situaciu v snahe najst riesenie, pri ktorom by sa moja dcera nemusela trapit a zaroven by jej neuskodilo. Napokon mi kojenie povolil s odporucanim, vyvazovat prijem materskeho mlieka dostatocnym prijmom ryzoveho odvaru.

Dietatku som pred kazdym kojenim dala flasku s odvarom a vysvetlila, ze je pre mna dolezite, aby sa z toho co najviac napila, skor ako dostane svoje mliecko, pretoze tak jej mozno prejdu problemy s bruskom. A ono to fungovalo.

Dodalo mi to vela sebavedomia a neskor, ked dcere predpisali antibiotika som sestricky poprosila, ci jej ich mozem podavat sama. Neraz som totiz bola svedkom toho, ako sestricka bojovala s inym dietatom, aby donho dostala potrebne lieky a napokon len fyzickou silou matka so sestrickou zdolali dieta. Toto som naozaj nechcela.

Ja som Lucke vysvetlila, co jej idem dat a preco je to pre nu dolezite a sestricky sa nestihali cudovat ako bez jedineho problemu to horke svinstvo prehltla.

Dnes sme uz opat doma z nemocnice, snad sa nam podarilo minimalizovat vsetky mozne traumy a najma moja dcera vie, ze som v tazkej situacii s nou a nie proti nej. DAKUJEME

Zuzana Kadlec, dcera Lucka 11 měsíců, Bratislava

6 7