Dudlík

Přes den už nemáme dudlík

Jak jsme se – zatím alespoň na den – zbavili dudlíka. Gábince budou v říjnu 2 a dudánka prostě miluje. (Potřebovala ho, kdykoliv byla špatná nálada, v autě, venku, všude.)

Nechtěla jsem si vymýšlet žádné báchorky o tom, proč ho přes den nebude mít. Řekla jsem si, je to chytrá holka, tak jí to prostě vysvětlím – a pokusím se nevýchovně. Všimla jsem si totiž, že už to začíná škodit jejím zoubkům.

A tak jsem jí vysvětlila, jak to je s cucáním dudlíku. Že ho mohou mít malá miminka, která zoubky nemají, klidně celý den a těm dudlík pomáhá. Ale že když už jsou zoubky, tak dudlání celý den jim nedělá dobře a mohly by začít růst křivě (a bohužel opravdu jsem u Gabči pozorovala mini změny, proto jsem se do toho také pustila).

Nejdřív na mě koukala překvapeně, a tak říkám:„Aha, ty vlastně asi nevíš, co jsou to křivé zuby.“ Tak jsme sedly k počítači a vygooglily křivé zuby. Vykoukla na nás i rovnátka. A tak jsme to vysvětlování vzaly jedním vrzem. A Gabča pak, světe, div se, řekla: „Dudánka nepočebuju. Kšivý zuby fuj.“ 

Pak jsme ještě několik dní musely koukat na internet a ukazovat křivý zuby. Ale teď už ho přes den vůbec nechce. Na noc ho má na usnutí, ale to, čekám, vyřešíme zase společně.

 

Bára

55 56