Uspávání a spánek

Vyřešili jsme spánek i kojení

Bára a Robert, dvojčata Rafaelka a Gabrielka, 2 roky

61 62

Dcerka už se se mnou nepere. Zvládli jsme i uspávání

Každý den je pro mne teď jedinečný. Samozřejmě, únava, někdy menší, někdy větší, ale jinak nám to neuvěřitelně krásně nevýchovně s dcerou (19 měsíců) klape. Jsme opravdoví parťáci, na všem se domlouváme. Obdivuju každou její reakci, těším se na její postřehy.

Komunikace nabrala na obrátkách. Jak je šťastná, když vidí, že chápu, co myslí, co potřebuje. Cítím v sobě klid a pohodu a najednou se se mnou nepere, když jí chci nandat bodýčko, vyčistit zuby, dát do autosedačky, kočárku, večer uspat (uspávání již 14 dní tak 15–30 minut, z dřívější 1–2 hodin).

Důležité je, aby věděla, co po ní chci a proč a co se bude dít. Také žiju víc přítomností, užíváme se na sto procent, vymýšlíme společné hrátky. Je to úžasný. Cítím se skvěle.

Monika Vosáhlová

87 88

Sám si vleze do postele a v klidu usne

Sice jsem ještě nedojela celý kurz, občas sama se sebou bojuju, ale například uspávání jsem přestala „řešit“ a nechala to na prckovi a funguje to :-) Žádný křik, sám si vleze do postele a v klidu usne. Děkuji :-)

Marcela J.

18 19

Nevýchovné uspávání zabralo

Dneska jsem to poprvé vyzkoušela. A zabralo to. Po večerech, kdy malá usínala horko těžko v deset a později, ve čtvrt na osm spinkala jak budulínek! Nevím, co je to za zázrak, ale děkuju :)

Háňa Kočí Nevídalová

57 58

Zjistila jsem, proč dcerka nemůže zabrat. Za chvilku zařezávala jak dřevorubec

Noční usínání a zpátky v dětský kůži (aneb jsem na sebe hrdá :D). Včera jsem chtěla Josefínu (4,5m) uložit trochu dřív, abych mohla pracovat. Ale jakmile jsem ji spící dala do postýlky, měla samozřejmě oči dokořán. Tak jsem u ní seděla, držela jí ručičku, aby sebou neházela, a snažila se ji silou vůle uspat. Nic.

Koukala, pak začala už i kníkat a mně okamžitě jelo v hlavě: „Krucinal, spi! Vždyť už je pozdě a já potřebuju pracovat. Všechno jsem ti vysvětlila, tak hergot zaber!“ Už už jsem se začínala vytáčet, když vtom jsem si při pohledu na ty její ve tmě hledající očíčka vzpomněla na sebe.

Jak jsem jako malá ležívala v posteli, všude černo a zima a já nemohla zabrat. Tolik jsem chtěla být s našima v obýváku a usnout tam u nich u televize. V teple, v klidu, v bezpečí a bez všech možnejch bubáků, co mi určitě bydlej pod postelí.

A tak jsem Pepi vzala do náruče a odnesla si ji do houpátka k sobě do pracovny. Smála se na mě od ucha k uchu a po 20 minutách mojí nerušený práce zařezávala jak dřevorubec. :)

Karolína

50 51

Syn (15m) mi při uspávání normálně odpověděl

Posledních 14 dní Ondrášek (15m) špatně usíná, vyhazuje mlíko, lomcuje s postýlkou, křičí, až se dáví. Zkoušeli jsme odcházet, zase se vracet, usínat s ním, povídat mu, co jsme za den dělali a že už bychom chtěli odpočívat a dát si nohy nahoru, ale přišlo mi, že to nefunguje, že spíš usne vysílením.

Dnes ho nesu do postýlky a jekot, jen se k ní přiblížím. Posadila jsem ho na naši postel a ptám se, tobě se nechce do postýlky? On mi normálně odpověděl :D NENE. A co by ti pomohlo hezky usnout? Lehl si na naši postel, řekl hají a usmál se :). Dala jsem mu mléko, koníka, přikryla, políbila a odešla jsem. Počítala jsem s tím, že přijde. Nepřišel, spinká a já se tu můžu zbláznit radostí ;).

Miroslava Bandová, 33 let

47 48

Uspávání. Dneska mi konečně docvaklo, co je špatně

Uspávání. Dneska to zase trvalo dlouho. Než jsme si všechno pověděli. Než jsme se pomazlili. Než jsme se zasmáli a zablbli s peřinou. Než jsem syna uložila do jeho postele a vyladili jsme, jak chce být přikrytý. Dneska byl zase výjimečný den, kdy mám právo držet v náručí tvorečka, který má ke mně takovou důvěru, že mu má přítomnost usnadní usínání. Chápete to? Celý dva roky jsem se na to koukala špatně!

Usínání je nejkřehčí chvíle každého člověka a já se toho bála, co zas bude problém, kde to zas nepůjde, jak zas budu unavená nebo budu chtít dělat něco jinýho, třeba uklízet (taková kravina!). Už dlouho si usínání v podstatě užíváme, ale furt jsem měla v sobě to nastavení, že by měl usnout rychle a moc se s tím nepárat. Dneska mi to konečně docvaklo.

Klaudia Sauerová

55 56

Usínání s tatínkem

  • Tati, lehneš si se mnou na chvilku?
  • Jasně.
  • Ale jestli nechceš, tak ne.
  • Já chci.
  • Ale kdybys nechtěl, tak ne.
  • Tak ne.
  • Jen na chviličku a pak už můžeš jít, jo?
  • Dobře. 
  • Můžem se tak dohodnout, tati?
  • Můžem.
  • A seš spokojenej?
  • Jsem a ty?
  • Já taky, oba jsme spokojení.
  • Super.
  • A dáš mi pod polštář tajně bonbonek jako paní učitelka ve školce?
  • Dám, až se vzbudíš, tak tam bude.
  • Ale jen když půjdu hned spát.
  • Dobře.
  • A když nepůjdu hned, tak mi ho tam dáš taky, protože mě miluješ…
  • … štěstí…

Marek

47 48

„Mami, jsi stejně fajn, tak dobrou.“

Nám už se s dcerkou (4 roky) také daří zvládat spoustu věcí daleko lépe a většinou jsem to já, kdo si musí přiznat pravdu :) A jsem za to moc ráda. Jednou jsme šly spát a dcerka ne a ne usnout, pořád chtěla další a další pohádku, ukolébavku, pak ještě znovu za mnou do postele, už jsem začínala pěnit. Plakala.

Nádech, výdech. „Beruško, já vím, že se ti nechce spát, já bych si taky ráda ještě hrála, ale zítra obě vstáváme a čeká nás perný den. Když se dobře vyspíme, půjde nám to líp. A já se moc těším.“

Čekala jsem další vlnu ALE… ale slyšela jsem něco neskutečného. „Mami, jsi stejně fajn, tak dobrou.“ Na tohle nikdy nezapomenu, díky, Nevýchovo.

Štěpánka Smolíková, dcera Beátka

45 46

Uspávání. Usnul bez dudlíka a bez traktoru :)

Mám 20měsíčního syna. Vždycky jsem si s ním večer šla lehnout do postele, protože nechtěl usínat sám. Když náhodou odcházím a on ještě nespí, tak začne plakat, až mu tečou slzy. Někdy jsou to hysterické záchvaty.

Teď během kurzu mu povídám v postýlce: „Filí, potřebovala bych, abys už spinkal, protože chci být teď s tátou. Já ale vím, že ty nerad usínáš sám, co by ti pomohlo, abych tady s tebou nemusela ležet?“ Filda na mě koukal, a nic.

Povídám mu: „Jestli ti to pomůže, tak si vem s sebou do postýlky třeba nějakou hračku, kterou máš rád.“ Filda vzal traktor a lehl si. Ještě než jsem odešla z pokoje, tak mu povídám: „Já budu vedle v pokoji, a kdyby se ti nedařilo usnout, tak pro mě přijď a vymyslíme to jinak. Šlo by to?“ 

Odešla jsem z pokoje a hned po krátké chvilce přišel Filípek do obýváku za náma. Nakoukl a ujistil se, že jsme opravdu tam. Táta jen řekl: „Filí, běž si bucnout.“ Filda se otočil a bez breku si šel lehnout to postýlky. Usnul bez dudlíka a bez traktoru. Přikryla jsem ho peřinou a zbytek večera jsme si povídali jen o tomhle zážitku.

Taťka z toho byl vyvalený a nechápal, co se to stalo!!! Obrovský krok pro nás všechny a já jsem se z toho cítila nejlíp, že nám to konečně jde. A každý den se těším na další úspěchy. Je to super! Díky, Nevychovo!

Alexandra Heinzová

42 43

Spinkání i odplenkování, funguje to

Jsem obyčejná máma, která někdy dělá chyby. Snažíme se vychovávat naši 16měsíční dcerku intuitivně, děláme vše tak, jak to přichází a jak to v dané situaci cítíme. Rádi sledujeme váš blog, protože tam vždy něco zajímavého najdeme. Nevíce mě zaujal váš příspěvek o usínání.

Naše Madlenka spí od třech měsíců s námi v posteli. Měla jsem chvilky, kdy jsem se nechala zviklat názory našich babiček a maminek, že ji rozmazlujeme, že to není správné. A sama jsem se naší „spací“ situací hodně trápila. Madlenka špatně usínala a mně pořád v hlavě běžely ty věty, že to není spravné. Zlom nastal v okamžiku, kdy jsem se já sama srovnala s tou celou situací.

Jsem vděčná, že Madlenku máme v posteli. Že jsem nikdy nezažila, jaké je to vstávat několikrát za noc k postýlce, že pořád kojím, že je Madlenka spokojené a šťastné dítě. Všechno kolem usínání i spaní se vyjasnilo. Madlenka usíná krásně, v noci se budí jednou.

A před dvěma dny se stalo něco, co by mě ani ve snu nenapadlo. Madlenka se se mnou pomazlila v naší posteli, napila se, vzala si polštář a deku a zalezla si do dětské postýlky. Dva dny to trvalo, vždy chvilku hajala v postýlce a pak přišla usnout ke mně tak, jak byla zvyklá. Než usnula, říkala jsem jí, že je to v pořádku, že spinkat v postýlce nemusí, pokud na to není připravená.

Dnes se napila, pomazlila, odešla do postýlky a usnula. Dívám se na ni a říkám si, jak je dokonalé netrápit se nějakou výchovou. Neřešit, jestli nechám miminko vyplakávat, aby se naučilo spát samo. Mění se v tu chvíli naše role z přísného „policajta“ na „pozorovatele“, je krásné sledovat, jak se to mé miminko samo vzdaluje v tom dobrém slova smyslu.

A jestli se dnes v noci nebo zítra příjde zase přitulit k nám, vůbec to nevadí, protože čas tak rychle letí, že stojí za to promazlit každou volnou chvilku. Stojí za to nechat důležitá rozhodnutí na dětech. Díky za vaši Nevýchovu, dělá rodiče klidnými a děti šťastnými.

Dodatek: Připadám si jak Alenka v říši divů. Podobným způsobem jako se spaním jsme od pondělí bez plíny. Prostě se naše malá Madlenka rozhodla, že to zvládne.

Když objevila holčičí kalhotky, já jí řekla, že až bude chtít být bez plínky, bude je nosit. No a Madlenka (která téměř nemluví) si sundala plínu a je v kalhotkách. Bez nátlaku, bez zdlouhavého učení na nočník. „Nehody“ máme, ale minimálně, a mně to vůbec nevadí. Jediný problém máme, že jsme v pátek nakoupili pleny na tři měsíce dopředu. :)

Jsem učitelka ze školky, a tak opravdu, ale opravdu nevěřím vlastním očím. Vyprávět mi to někdo jiný, tak mu to nevěřím. Musím říct, že jsem na sebe pyšná, že jsem naši Magdu od narození do ničeho netlačila. Plakala, když ji chtěl někdo chovat, tak jsem ji nedávala nikomu chovat. Asi až kolem roka začala komunikovat s cizími lidmi.

Poslouchala jsem její potřeby, nechala jsem to na ní. A už dnes se mi to několikanásob­ně vrací.

Ivana Moravcová, učitelka MŠ, dcerka Madlenka 17měsíců, Tuchlovice

49 50

Z půlhodinového uspávání je 5 minut

Z půlhodinového uspávání u prsa se nám povedlo udělat 5 minut. Stačilo vysvětlit, proč mi to vadí, a stát si za tím. Nepodvádím a 5 min. pečlivě stopuju, oznámím malé (6m), že 5 min. už bylo, ona se otočí a v klidu spí. Jako bonus večer dokonce začla usínat jen s tátou :).

Michala B.

56 57

Uspávání. Poznám, co moje dítě potřebuje

Náš Jeník (8m) posledních pár dní usíná sám v postýlce. Vycítila jsem, že když ho teď uspávám já, spíš ho to ruší, než by mu to pomohlo usnout. Takže dostane mlíčko nebo čajík, pusu, položím do postýlky, dám hračky, roztočím hrací kolotoč a jdu. Půl hodinky se válí, povídá si, občas zamrčí. On takhle mrčí vždycky, když usíná – je to mrčení ve stylu: „Hmmm, mmm, lidi, já jsem unavenej. Jdu spát.“

Dneska ale ne. Dneska mrčel jinak a já v tom vnímala: „Mami, já bych tě teď tady potřeboval, víš?“ Tak jsem si ho vzala k sobě na postel. Tulil se ke mně a nevěděl, jak se přitulit co nejblíž. Za 10 minut usnul a teď spinká jako andílek <3.

Kdybych nebyla v Nevýchově, asi bych poslouchala názory typu: Musí si zvyknout! Rozmazlíš ho! Pak už se to neodnaučí! Místo toho poslouchám vlastní srdce a mám z toho radost :) Tak třeba budete mít taky :)

Pavlína Nová

42 43

Už v těhotenství má smysl začít

Jsem sice nastávající maminka, ale taky starší sestra dvou sourozenců, u kterých si dobře pamatuji „jejich začátky“. Když jsem v rodině oznámila onu novinu, spousta žen (babičky, tety, mamka a další ženy v rodině) mi hned začaly dávat rady, co všechno budu ve výbavičce nutně potřebovat a co a jak mám dělat a že to ony dělaly taky tak, a fungovalo jim to, a jak na dítě, aby dělalo to, co chci já.

A že mám v těhotenství hodně spát, že potom se už nikdy pořádně nevyspím. Těch rad jsem dostala opravdu spoustu a jednou z nich bylo nechat dítě vyřvat.

Až dnes jsem si po tomto vysílání webináře uvědomila, že spousta těch žen (rádkyň) nemají se svými dnes už dospělými dětmi vztah takový, jaký by chtěly. A kolikrát vnucují svoje maminkovské potřeby svým dospělým dětem, popř. jejich partnerům. Věty typu a ještě sníš tamto, a udělej mi tamto a běž ven, přeci nebudeš doma, a musíš to dělat tak apod.

Řekla jsem, že je čas na změnu, a už teď v těhu stavu si říkám, že nechci, aby moje děti jezdily ke mně jen z donucení. Ale abysme spolu měli vztah, který nám budou ostatní závidět.

Tereza Bartková

39 40

Uspávání trvalo půlku času

Včera jsem dávala spinkat dceru (19 měsíců). Běžně usíná tak 45 minut, vstává v postýlce, mění jeden dudlík za druhý, kroutí se, několikrát chce napít atd. Není to nijak dlouhá doba, ale chodí do postýlky až v půl deváté, to už pak počítám každou minutu :D.

Tak říkám: Laury, jsem už unavená a potřebuji si odpočinout. Co by ti pomohlo, aby se ti hezky usínalo? Ticho, žádná odpověď. Tak jsem navrhla: zazpívat písničku – kroucení hlavou ne ne. Můj zpěv je nic moc :D. Tak že bychom už byly potichu? Okamžitě začala kývat, že ano. Otočila se na bok a v klidu usínala. Trvalo to půlku času a já nebyla nervní, že strávím u postýlky celý večer :)

Petra Dokulilová

38 39

Uspávání. Dcera (20m) mi odpověděla, co potřebuje

Před hodinou jsem šla ukládat starší dceru (20m) a ještě teď jsem naprosto ohromená, překvapená a pyšná na nás obě.

Anička seděla v postýlce a brečela. Říkám jí: Vidím, že se ti moc do toho spinkání nechce, co? Tak co by ti pomohlo? Co bys potřebovala? Odpověď – šťávu. Hotovo. :) Poprvé mi odpověděla, co by chtěla.

Popravdě, když jsem se jí ptala, co by jí pomohlo, čekala jsem mlčení, respektive pláč, jak tomu bylo už asi 200×. Nechápu, jak jsem ji mohla tolik podceňovat, je skvělá a učí se to pomalu s námi :) díky vám!!

Monika Pavlová

36 37

Cítila jsem se jako hrozná matka. Malý stále plakal. Teď už vím, co potřebuje

Moc děkuji za webinář. Mám doma 4měsíčního kloučka, takže vše, co padlo, jen znovu a znovu otevíralo aktuální situace. Krásně se mi ukázalo, že jsem konečně vykročila správnou cestou k té malé osůbce. Když jsem se vrátila z porodnice, byla jsem vystresovaná.

Tolik jsem se těšila na to malé štěstí a najednou tu bylo ONO. Malé nanicovaté COSI, co pořád řve, nenechá mě vyspat, nic s ním neudělám. Napadaly mě strašné myšlenky typu „Jsem hrozná matka“, „Nikdy se o něj nebudu schopná postarat“, „Ať už si TO konečně někdo odnese“, „S kýmkoliv se bude mít lépe“…

Byla jsem vyčerpaná, vystresovaná matka, co už nemohla dál, a tak započala nová taktika vymyšlená manželem. Do půlnoci se o malého staral manžel, od půlnoci já, aby se vyspal do práce. Vydržela jsem týden a i ten se zdál jako nekonečný. Bohužel manžel asi nemá potřebnou snahu a touhu zjistit, co je špatně. Takže když malý stále plakal a on už vyzkoušel vše od A do Z, tak ho prostě odložil do postýlky a nechal ho vyřvat. Ano, mělo to svou jistou výhodu.

Malý byl tak vysílený, že poté, co kolem 10. padl, tak spal až do 2, 3 ráno. Ale za jakou cenu? Po týdnu jsem už nemohla poslouchat, jak malý beznadějně pláče a volá mě. Uvědomila jsem si, jak strašně se musí cítit. Jakou beznaděj a smutek musí zažívat. A to jen proto, že jsem od něj de facto utekla. Řekla jsem si DOST a začala jej sama uspávat.

Vzala jsem jej do náruče a začala broukat kousek písničky pořád dokola. Nervózně jsem čekala, kdy konečně usne. Hlad v břiše hlodal. V hlavě myšlenka – super, zase nebudu mít ani chvíli pro sebe, můžu se akorát tak rychle navečeřet, osprchovat a honem spát…

Večery byly stále peklo na zemi. Jen co se blížil večer, měla jsem křeče v břiše, malý mi dokonale zrcadlil mou náladu. Sice to byl pokrok, už jsem tu byla s ním, pro něj, ale stále to nebylo ono. Stále byla někde chyba.

Až nedávno mi to došlo…

A uspávání dnes? Malého nakojím, položím do postýlky, lehnu si vedle do postele, a pokud chce (někdy se mi zdá, že mě odstrkuje a chce mít svůj prostor, svůj klid), tak jej držím za ručičku. Nezpívám, nebroukám, nemluvím, jen tam jsem. A to je přesně to, co potřebuje. Jenom vědět, že tam pro něj jsem, že není sám.

Zkrátka a dobře, děkuji za tento webinář i za mnohé jiné zajímavé a oči s duší otevírající články, které mi chodí na e-mail. Přiznám, že ještě nebyl jediný článek, při kterém by slza neukápla.

Vaše články jsou hluboce zasahující do citů a snad i díky tomu tak pomáhají. Protože to, co si prožijeme, jen tak nezapomeneme. Děkuji mnohokrát za prožité. Že i díky Vám mám v postýlce parťáka a ne ONO.

Petra Barnetová

11 12

Jsem ráda, že ten každodenní křik, stres a výčitky jsou pryč

Jsem v Nevýchově krátce, ale už pozoruju se svou 14měsíční dcerkou první pokroky. Nejdřív mi připadalo, že se ani nechce na ničem domluvit, pořád si jela to svoje. A já jsem si ten první týden pořád opakovala, co pořád dělám špatně? Proč se nám to nedaří? Odpověď mi docvakla, když jsem začala samu sebe poslouchat.

Řekla jsem jí, co potřebuju, a že vím, že ona to nemá ráda. A navrhla jsem, jestli to můžeme udělat takhle, jestli to pro ni bude příjemnější. Dcera na mě koukala bez odpovědi. Jako by vůbec neuměla komunikovat. Umí kroutit hlavou a říkat NE, ale myslím, že ještě úplně nepochopila, co to znamená. Jen se jí prostě líbí kroutit hlavou. Souhlas už nedokáže projevit vůbec. Naznačit nebo ukázat co potřebuje, taky nic. Tak jsem to vždycky brala jako, že když nic nenamítá, tak to bude po mém, a šla jsem hned do akce.

Řvala, utíkala, bránila se. A to platilo při přebalování, uspávání, oblékání, i když jsem se snažila ji vysvětlit, že něco nemá dělat. Pochopila jsem, že se s ní nedomlouvám, ale jen jí oznamuju. Sama navrhuju řešení, o kterém si myslím, že jí pomůže, ale ono to tak třeba vůbec není. A ani jí nedám dost času, aby se na to připravila.

Dnes jí s dostatečným předstihem řeknu, co půjdeme dělat. Např. „Klárko, až dopapáš tu sušenku, tak ještě přebalíme, ju?'“ Našla jsem způsob, jak ji přebalovat, aby to pro ni bylo příjemnější, např. ve stoje. A vždycky jí dám tolik času, kolik potřebuje. A pak za mnou přijde sama, že už je teda připravená. A krásně drží, neprotestuje. 

Vždycky se mi chce štěstím brečet, když jí večer řeknu: „Kláry, už je čas spinkat, tak až budeš chtít, řekni a půjdeme, jo?'“ A moje malá dceruška si ještě chvilku hraje, pak si někde najde dudel, sama si ho dá do pusy a přijde za mnou a tahá mě za nohavici. Já ji vezmu do ložnice a uspávání je krátké a příjemné pro obě, protože vím, že už je dostatečně unavená, že sama chtěla jít. A tak ani nejsem ve stresu, že to zas bude trvat hodinu :D

Děkuju, Nevýchovo. Jsem ráda, že jsem si tě nadělila k předčasnému Ježíšku. Jinak bychom se s dcerou do Vánoc asi povraždily :D Jsem ráda, že ten každodenní křik, stres a výčitky jsou pryč a konečně jsem si začala užívat hezkých společných chvil :)

Petra Jiřičková

40 41

Uspávání byl problém, než jsem se syna zeptala, co potřebuje jinak

Musím vám říct náš další úspěch. U syna (2) nebyl problém s odpoledním usínáním, ale u večerního dělal všechno, jen aby nemusel zůstat sám a spát. Když jsem se ho zeptala, co potřebuje jinak, začal mi svým jazykem něco vysvětlovat a vtom mi to došlo. On jen nechtěl zavírat žaluzii. Večerní usínání vyřešeno… :)

Hanka

8 9

Manžel nechápal, jak rychle se mi malého podařilo uspat

S malým (3m) nám to také funguje. Manžel nechápal, jak rychle se mi ho podařilo uspat. Stačilo mu jen říct, že rozumím, že ho bolí bříško a vím jaké to je a že jsem s ním. Malý zavřel oči a spal. Manžel pak řekl, že nechápal, proč jsem s ním, když pobrekával, šla do ložnice, že si myslel, že vzbudí malou. Tak jsem mu řekla, že už jsem to pochopila.

Malý nepotřeboval hodinu nosit na rukách, být u digestoře a pouštět mu uspávače. On chtěl svoji postýlku a lehnout si na bříško. Stačilo jen vypozorovat, že po hodině a čtvrt je unavený. Přes den, když jsem ho dala do postýlky, tak po pohlazení a pusince za chvilku usnul. Večer jsme si to zbytečně komplikovali. Malý začal plakat a my hned utíkali z ložnice, aby nevzbudil malou. A stačilo tak málo. Zjistit, že rád spinká na bříšku.

Markéta Blažková

8 9

Zvládli jsme usínání. Teď usne sama

V kurzu jsem od května, kdy jsem si ho koupila k narozeninám, a musím uznat, že je to opravdu jeden z mých nejlepších dárků.

S Any (12m) jsem se snažila vždy o jiný způsob výchovy, ale bylo to spíš takové intuitivní ve smyslu, jak bych v té situaci chtěla, aby se někdo jiný choval ke mně. Byly ale situace (většinou když Any brečela a já nevěděla, co vlastně chce), které mne přiváděly k šílenství a pocitu absolutně neschopné matky.

Dnes už vím, že jsem neuměla jen použít ta správná slova a uznat Anežky pocity (což je mé velké břímě z dětství, kde se o pocitech nemluvilo).

Asi před měsícem jsem řešila, že Any najednou nechtěla usínat v pokoji sama a šíleně brečela, jak kdyby ji tam něco děsilo. Začala jsem tam tedy zůstávat s ní. Před 14 dny si ale začala stoupat v postýlce a uspávání začalo být neúnosné, protože trvalo i přes hodinu a já se vždy dostala do stavu polospánku, ze kterého jsem se pak nemohla dostat, a celý den jsem se jen ploužila.

Před týdnem jsem řekla dost, a že Any musí zase usínat sama. Dnes jsme to dovedly k dokonalosti a už nepláče, ani když zajdu za dveře, což byla předtím poslední vada na kráse. Před usnutím si brouká, zpívá, dovádí v postýlce, jak potřebuje, a většinou do 20 min. spí.

Veronika, dcera Anežka

45 46

Syn je citlivý na úplněk. V noci se budí a nemůže spát

Náš Lucas je velmi citlivý na úplněk, nov atd. Většinou pár dní před se v noci budí, vrtí atd. Nedávno se probudil a nemohl spát. Seděl na posteli, na něco zase ukazoval. Já jsem ho chlácholila. Po hodině, kdy jsme chodili z obýváku do ložnice a zpět, mu říkám šeptem: „Luky, já už bych moc potřebovala spinkat, abych ráno nebyla unavená, zkusíš si taky lehnout a zavřít očička a snažit se usnout?“

Lucas si lehl, dívali jsme se vleže na sebe, dal mi asi tři hubičky a hladil mě tou malou ručičkou, dokud jsem neusla… (a já vážně usla dřív než on)… není to asi nic zázračného, ale já jsem byla tak dojatá, že mi tekly slzy po tváři… ta něha v jeho očích byla neskutečná <3

Zuzana

7 8

Uspávání bez návodů, výhrůžek, slibů a zkažených večerů

MŮJ DNEŠNÍ NEVÝCHOVNÝ POKUS: Ve 20:00, jako obvykle, jsem odcházela z dětského pokoje mých dvou synů (7 a 5,5 roku), udělala jsem pokus, rituál uspání byl u konce, zuby, pohádka, modlitbička, pusinka a já nechala rozsvíceno i velké světlo a jen jsem v tichosti odešla. (Vynechala jsem obvyklou přednášku o tom, že když nepůjdou včas spát, budou nevyspalí, nezhasínala jsem světlo). Sama jsem byla zvědavá, co se bude dít.

Po 5 minutách hádka… nevím, co se dělo, ale po minutě bylo ticho. Po 15 minutách jsem šmírovala klíčovou dírkou, starší spal, mladší – vyspinkaný z MŠ – si čte knihu při lampičce… takže velké světlo zhasli sami. Za 20 min. si jde mladší pro pití, ale hned se vrací do postele. Za 35 min. přišel s tím, jestli může mít jednu otázku, a to jestli může jít do ložnice, že má ve své posteli horko… „Jo, proč ne,“ odpovídám. Za 45 min. přijdu do ložnice, spí jak dudek.

Takže děti opravdu půjdou spát, když to potřebují samy, ne když to potřebujeme my – i bez našich návodů, výhrůžek, slibů a hroucení se a bez zkažených večerů. Já si to dnes užila a nemusela jsem vůbec NIC. (45 min. jsem opravdu většinou trávívala chozením do pokoje a lobbováním za JEJICH spánek.)

Ivana

7 8

Uspávání – za 5 minut a bez pláče

Začali jsme hned po zhlédnutí pár videí, a to uspáváním :) Dříve jsme uspávali jen v náručí a skákáním na baloně. Už jsme byli vyčerpaní, každé uspávání i během dne probíhalo stejně s pláčem, a následně jsme museli použít zmiňovaný balon.

Na náhody nevěřím, a právě ve chvíli, kdy jsem se rozhodla s tím něco dělat, jsem narazila na FB na maminku, která doporučovala Nevýchovu. Nevěděla jsem vůbec, oč jde, a tak jsem googlila :) a začala opravdu „hltat“ vaše videa a příběhy rodičů, a bylo to tu – to, co my chceme. Akorát jsme nevěděli, jak na to.

Ještě ten večer uspání proběhlo postaru a já pak měla čas se plně věnovat Nevýchově. Druhý den jsem to zkusila v praxi, při dopoledním uspávání, a stalo se „kouzlo“. Malý (3,5 měsíce) usnul za 5 minut bez pláče, jupíí. A tak to už máme třetí den. Váš e-mail mě jen utvrdil, že jsem vše udělala správně. Sice ještě uspávám u prsa, ale věřím, že až bude větší, usne třeba i s tatínkem.

Markéta Bobovská, 22 let, syn Mikuláš 4 měsíce

7 8

Uspávání: ani čtyři malé děti v rodině nemusí být vždy noční můra

Jak se dají taky uspávat děti (nebo rodiče?).

Dnes bylo těžké odpoledne i večer. Navíc manžel musel pracovat, takže jsem neměla svou podvečerní čtvrthodinku. V jednu chvíli mi to přišlo už neúnosné, katastrofa na obzoru, a tak jdu za dětmi s tím, že už jsem vyčerpaná a potřebuju klid, a že je tedy uložím.

Odvedu dceru 2 a 3/4r a syna 1 a 3/4r do jednoho pokoje, oni si vlezou do manželské postele, kde spí s mužem, já je jen přikryju a popřeju dobrou noc. Jdu to ze sebe smýt do sprchy a pak přichází syn 4 a 1/2r, že nemá plyšáka. Jdu se tedy podívat znovu do toho pokoje a vidím, že si obě děti došly do knihovny každý pro jednu knihu a tu si teď opět v posteli přikryté peřinou čtou.

Znovu jim popřeju dobrou noc a jdu do druhého pokoje, kde položím miminko do cestovní postýlky, to si tam chvíli šmidlí pacičkama a pak usne, a s nejstarším synem si lehnu do druhé manželské postele a dáme si každý do ucha jedno sluchátko walkmana a já pustím hudbu, při které si normálně každý podvečer medituju. Syn vytuhne po dvou písničkách, já naberu novou sílu.

Vždycky to nevypadá takhle. Občas si prostřední děti v tom pokoji hrajou hodinu, než si vlezou do postele a usnou. Občas si hraje jen jeden z nich a druhý spí. Jednou jsme tam dali tři nejstarší a po 2 hod., co si hrály, aniž bychom do toho my nějak vstoupili, se každý odebral do nějaké postele.

Občas mají děti citlivější období a vyžadují naši fyzickou přítomnost, dokud neusnou: ležím se synem v náručí v dětské postýlce a u toho si medituju, jsem s dcerou v pracovně, kde spí, když jsme doma, a čtu si nebo píšu do deníku.

Kateřina

11 12

Syn (2r) si sám dokáže říct, že už je unavený

Co se stane, když si dítě samo rozhoduje o tom, kdy půjde spát? Byli jsme na chatě, bylo po devátý večer, seděli jsme na zahradě, koukali na ohýnek a Pájin (2r), že chce jít spinkat. A že chce jít spát na lavičku. Takže jsme „rozestlali“ lavičku, Pájin se přisál, během pěti minut spal a já se mohla jít dál bavit k ohni.

A proč to sem vlastně píšu? Pamatuju si, že když jsem byla malá a měla jsem možnost nejít spát, tak jsem fakt spát nešla. Strašila jsem třeba do jedné do rána, jen proto, že jsem měla tu možnost, i když už mi z únavy bylo třeba zle.

Dřív bych Páju nahnala do postele v osm, byla bych tam s ním dvě hodiny a cítila bych se odstrčená a naštvaná. Že ostatní se můžou bavit a já že chci taky, ale nemůžu. Že Pájin vůbec nespolupracuje a nespí. Byla bych naštvaná na celej svět.

Takhle jsem skvěle odpočinutá a i tak trochu pyšná, jak je Pájin skvělej, moudrej a že chápe, že chci být mezi ostatníma lidma (jen tam prostě potřebuje být se mnou), a že si sám dokáže říct, že je už fakt unavený, i když se kolem dějou opravdu zajímavý věci.

Alena, syn Pája 2 roky

7 8

Před Nevýchovou syn nechtěl spát v pokojíčku. Pak jsme udělali dohodu

Dominiček donedávna nechtěl spinkat v pokojíčku s Nikolkou. Večer vždy nastalo přemlouvání, dohadování, prosení. Vždy odpoledne Domča slíbil, že bude spinkat v pokojíčku, kde jsem s dětma při zalehnutí bývala. I třeba půl hodiny a víc jsme si povídali. No ale Domča vždycky nakonec vylezl, že bude spinkat s náma v ložnici.

Až s kurzem Nevýchovy se to změnilo. K večeru jsem se ptala Dominička, jestli večer opravdu bude spinkat v pokojíčku, protože se mi nelíbí, že vždycky slibuje, že tam bude spát, ale přijde večer a je to jinak. Ten zlomový večer jsem si šla s dětma lehnout, a když jsem odcházela, zeptala jsem se Dominička, jestli naše dohoda platí. Povídá, že ano. Šla jsem si teda lehnout do ložnice a asi za 5 minut za mnou Domča přišel.

Podíval se na mě takovým výrazem, jak asi budu reagovat, a já se ho zeptala, co se děje. Že jestli se chce se mnou ještě pomazlit. On že by si chtěl se mnou na chvilku lehnout a pak že půjde spinkat do pokojíčku. Jindy bych byla možná podrážděná, protivná, protože to už několikrát sliboval, ale stejně nakonec zůstal spát s náma v ložnici. Ale tentokrát jsem mu dovolila jít si za mnou lehnout. Minutu se se mnou pomazlil a šel do pokojíčku.

Nikdy nezapomenu na ta rozzářená očička, když jsem mu to dovolila. Sice se pak vrátil ještě jednou, dát mi pusu, ale pak už opravdu spinkal v pokojíčku. Sama vím, že kdybych na něj spustila, že proč zase přišel, když slíbil, že bude spát v pokojíčku, tak vím, že by v něm nespal. Teď když jde spát a má potřebu se za mnou přijít ještě se pomazlit, tak může, a já vím, že pak bude spát spokojeně celou noc…

Našli jsme prostě společnou cestu, jak to vyřešit, a to je na Nevýchově báječnééé.

Martina

13 14