Uspávání a spánek

Děti za 5 minut spí

49 50

Dcerka už se se mnou nepere. Zvládli jsme i uspávání

Každý den je pro mne teď jedinečný. Samozřejmě, únava, někdy menší, někdy větší, ale jinak nám to neuvěřitelně krásně nevýchovně s dcerou (19 měsíců) klape. Jsme opravdoví parťáci, na všem se domlouváme. Obdivuju každou její reakci, těším se na její postřehy.

Komunikace nabrala na obrátkách. Jak je šťastná, když vidí, že chápu, co myslí, co potřebuje. Cítím v sobě klid a pohodu a najednou se se mnou nepere, když jí chci nandat bodýčko, vyčistit zuby, dát do autosedačky, kočárku, večer uspat (uspávání již 14 dní tak 15–30 minut, z dřívější 1–2 hodin).

Důležité je, aby věděla, co po ní chci a proč a co se bude dít. Také žiju víc přítomností, užíváme se na sto procent, vymýšlíme společné hrátky. Je to úžasný. Cítím se skvěle.

Monika Vosáhlová

53 54

Domlouváme se s miminkem

Malý/velký úspěch :) Moc ráda bych se s vámi podělila o včerejší zážitek s naším Jeníčkem :) Včera večer jsme to časově trochu přetáhlli a z procházky jsme se vrátili už v době, kdy je Jeník (7m) zvyklý chodit spát. Nevypadal ale nijak unavený, tak jsem jej nechala na podložce hrát si. Manžel navrhl, že uvaří rychlou večeři, a jestli si dám s ním. Já, že jo. Tak jo.

Jeníček si hraje na podložce v obýváku, my s manželem děláme v kuchyni večeři – za chvíli je hotová. Já se vrátím za Jeníkem do obýváku. On se na mě dívá a svou miminkovskou řečí mi povídá něco jako „Maminko, já už jsem unavený. Už bych chtěl jít spinkat víš?“ Nojo. Večeře uvařená. Já hladová. Než ho umyju a uspím, bude to studené… 

Tak jsem si klekla k Jeníčkovi a povídám: „Jeníčku, ty jsi unavený a chtěl bys už spinkat viď? Já vím. Víš, my jsme si teď zrovna udělali večeři. Potřebovala bych se ještě najíst, víš? Pomůžeš mi ještě? Myslíš, že by to šlo ještě chvilku vydržet? Já tě pak umyju a půjdeme spinkat, jo?“ 

Jeníček se na mě podívá – v očích mu čtu, že jo. A zase si hraje. My večeříme, Jeník válí sudy po půlce obýváku, střídá hračky, výská a povídá a u toho na mě občas mrkne, jako by kontroloval, jestli ještě jím :D. V klidu a pohodě jsem se najedla, napila. Pak vzala Jeníka, umyla ho, nakrmila a šli jsme spinkat :)

Já vím, někdo by mohl říct, že je to „malá věc“, ale já si myslím, že až tak malá není. Takhle nějak to u nás vypadá docela často a já si myslím, že když se společně učíme řešit malé věci, budeme pak umět řešit i ty velké.

Pavlína Nová

53 54

Zjistila jsem, proč dcerka nemůže zabrat. Za chvilku zařezávala jak dřevorubec

Noční usínání a zpátky v dětský kůži (aneb jsem na sebe hrdá :D). Včera jsem chtěla Josefínu (4,5m) uložit trochu dřív, abych mohla pracovat. Ale jakmile jsem ji spící dala do postýlky, měla samozřejmě oči dokořán. Tak jsem u ní seděla, držela jí ručičku, aby sebou neházela, a snažila se ji silou vůle uspat. Nic.

Koukala, pak začala už i kníkat a mně okamžitě jelo v hlavě: „Krucinal, spi! Vždyť už je pozdě a já potřebuju pracovat. Všechno jsem ti vysvětlila, tak hergot zaber!“ Už už jsem se začínala vytáčet, když vtom jsem si při pohledu na ty její ve tmě hledající očíčka vzpomněla na sebe.

Jak jsem jako malá ležívala v posteli, všude černo a zima a já nemohla zabrat. Tolik jsem chtěla být s našima v obýváku a usnout tam u nich u televize. V teple, v klidu, v bezpečí a bez všech možnejch bubáků, co mi určitě bydlej pod postelí.

A tak jsem Pepi vzala do náruče a odnesla si ji do houpátka k sobě do pracovny. Smála se na mě od ucha k uchu a po 20 minutách mojí nerušený práce zařezávala jak dřevorubec. :)

Karolína

52 53

(15m) Mi při uspávání normálně odpověděl

Posledních 14 dní Ondrášek (15m) špatně usíná, vyhazuje mlíko, lomcuje s postýlkou, křičí, až se dáví. Zkoušeli jsme odcházet, zase se vracet, usínat s ním, povídat mu, co jsme za den dělali a že už bychom chtěli odpočívat a dát si nohy nahoru, ale přišlo mi, že to nefunguje, že spíš usne vysílením.

Dnes ho nesu do postýlky a jekot, jen se k ní přiblížím. Posadila jsem ho na naši postel a ptám se, tobě se nechce do postýlky? On mi normálně odpověděl :D NENE. A co by ti pomohlo hezky usnout? Lehl si na naši postel, řekl hají a usmál se :). Dala jsem mu mléko, koníka, přikryla, políbila a odešla jsem. Počítala jsem s tím, že přijde. Nepřišel, spinká a já se tu můžu zbláznit radostí ;).

Miroslava Bandová, 33 let

54 55

Uspávání. Dneska mi konečně docvaklo, co je špatně

Uspávání. Dneska to zase trvalo dlouho. Než jsme si všechno pověděli. Než jsme se pomazlili. Než jsme se zasmáli a zablbli s peřinou. Než jsem syna uložila do jeho postele a vyladili jsme, jak chce být přikrytý. Dneska byl zase výjimečný den, kdy mám právo držet v náručí tvorečka, který má ke mně takovou důvěru, že mu má přítomnost usnadní usínání. Chápete to? Celý dva roky jsem se na to koukala špatně!

Usínání je nejkřehčí chvíle každého člověka a já se toho bála, co zas bude problém, kde to zas nepůjde, jak zas budu unavená nebo budu chtít dělat něco jinýho, třeba uklízet (taková kravina!). Už dlouho si usínání v podstatě užíváme, ale furt jsem měla v sobě to nastavení, že by měl usnout rychle a moc se s tím nepárat. Dneska mi to konečně docvaklo.

Klaudia Sauerová

53 54

Poradí si beze mě. Oblékne se sám

Mám skvělý pocit ze včerejška večer: Když jsme šli spát, chtěla jsem ho oblíknout a namazat (syn, skoro 4 roky) – oblíknout a svlíknout se už umí sám, když chce – ale on, že nechce pyžamo ani namazat.

Řekla jsem mu, že jsem unavená a chci si jít už lehnout, a pokud nechce ode mne pomoct, výborně, že vím, že se umí obléknout sám, že je šikovný. Poprosil mě, abych mu šla udělat mléko, a že oblékání zvládne sám. Za chvilinku za mnou přišel a měl i spací ponožky :)

Pavla

53 54

Dcera začala ráda pomáhat s domácími pracemi

Andulka mi sama od sebe ráda pomáhá s domácími pracemi. Zvládne naskladnit a zapnout myčku, dát do pračky prádlo, nalít gel, zvolit program a zapnout, sundá suché prádlo ze sušáku, zametá po sobě drobky, vytírá rozlité pití.

Když ji potřebuju upozornit, kolik máme na určitou činnost času, kdy bude třeba jít spát, na nákup apod., přilepím na hodiny barevnou lepicí pásku. Andulka sama hlídá, kdy dojde velká ručička na označené místo, a mnohem lépe pak v naplánované činnosti spolupracuje. Náš největší konflikt dne – večerní uspávání – se vyřešil sám. Poslední týden kurzu si hodlám opravdu užít :-)

Katka

50 51

Zvládli jsme usínání. Teď usne sama

V kurzu jsem od května, kdy jsem si ho koupila k narozeninám, a musím uznat, že je to opravdu jeden z mých nejlepších dárků.

S Any (12m) jsem se snažila vždy o jiný způsob výchovy, ale bylo to spíš takové intuitivní ve smyslu, jak bych v té situaci chtěla, aby se někdo jiný choval ke mně. Byly ale situace (většinou když Any brečela a já nevěděla, co vlastně chce), které mne přiváděly k šílenství a pocitu absolutně neschopné matky.

Dnes už vím, že jsem neuměla jen použít ta správná slova a uznat Anežky pocity (což je mé velké břímě z dětství, kde se o pocitech nemluvilo).

Asi před měsícem jsem řešila, že Any najednou nechtěla usínat v pokoji sama a šíleně brečela, jak kdyby ji tam něco děsilo. Začala jsem tam tedy zůstávat s ní. Před 14 dny si ale začala stoupat v postýlce a uspávání začalo být neúnosné, protože trvalo i přes hodinu a já se vždy dostala do stavu polospánku, ze kterého jsem se pak nemohla dostat, a celý den jsem se jen ploužila.

Před týdnem jsem řekla dost, a že Any musí zase usínat sama. Dnes jsme to dovedly k dokonalosti a už nepláče, ani když zajdu za dveře, což byla předtím poslední vada na kráse. Před usnutím si brouká, zpívá, dovádí v postýlce, jak potřebuje, a většinou do 20 min. spí.

Veronika, dcera Anežka

50 51

V klidu usnula

Nám už se s dcerkou (4 roky) také daří zvládat spoustu věcí daleko lépe a většinou jsem to já, kdo si musí přiznat pravdu :) A jsem za to moc ráda. Jednou jsme šly spát a dcerka ne a ne usnout, pořád chtěla další a další pohádku, ukolébavku, pak ještě znovu za mnou do postele, už jsem začínala pěnit. Plakala.

Nádech, výdech. „Beruško, já vím, že se ti nechce spát, já bych si taky ráda ještě hrála, ale zítra obě vstáváme a čeká nás perný den. Když se dobře vyspíme, půjde nám to líp. A já se moc těším.“

Čekala jsem další vlnu ALE… ale slyšela jsem něco neskutečného. „Mami, jsi stejně fajn, tak dobrou.“ Na tohle nikdy nezapomenu, díky, Nevýchovo.

Štěpánka Smolíková, dcera Beátka

52 53

Spinkání, odplenkování, funguje to. Nevýchova dělá rodiče klidnými a děti šťastnými

Jsem obyčejná máma, která někdy dělá chyby. Snažíme se vychovávat naši 16měsíční dcerku intuitivně, děláme vše tak, jak to přichází a jak to v dané situaci cítíme. Rádi sledujeme váš blog, protože tam vždy něco zajímavého najdeme. Nevíce mě zaujal váš příspěvek o usínání.

Naše Madlenka spí od třech měsíců s námi v posteli. Měla jsem chvilky, kdy jsem se nechala zviklat názory našich babiček a maminek, že ji rozmazlujeme, že to není správné. A sama jsem se naší „spací“ situací hodně trápila. Madlenka špatně usínala a mně pořád v hlavě běžely ty věty, že to není spravné. Zlom nastal v okamžiku, kdy jsem se já sama srovnala s tou celou situací.

Jsem vděčná, že Madlenku máme v posteli. Že jsem nikdy nezažila, jaké je to vstávat několikrát za noc k postýlce, že pořád kojím, že je Madlenka spokojené a šťastné dítě. Všechno kolem usínání i spaní se vyjasnilo. Madlenka usíná krásně, v noci se budí jednou.

A před dvěma dny se stalo něco, co by mě ani ve snu nenapadlo. Madlenka se se mnou pomazlila v naší posteli, napila se, vzala si polštář a deku a zalezla si do dětské postýlky. Dva dny to trvalo, vždy chvilku hajala v postýlce a pak přišla usnout ke mně tak, jak byla zvyklá. Než usnula, říkala jsem jí, že je to v pořádku, že spinkat v postýlce nemusí, pokud na to není připravená.

Dnes se napila, pomazlila, odešla do postýlky a usnula. Dívám se na ni a říkám si, jak je dokonalé netrápit se nějakou výchovou. Neřešit, jestli nechám miminko vyplakávat, aby se naučilo spát samo. Mění se v tu chvíli naše role z přísného „policajta“ na „pozorovatele“, je krásné sledovat, jak se to mé miminko samo vzdaluje v tom dobrém slova smyslu.

A jestli se dnes v noci nebo zítra příjde zase přitulit k nám, vůbec to nevadí, protože čas tak rychle letí, že stojí za to promazlit každou volnou chvilku. Stojí za to nechat důležitá rozhodnutí na dětech. Díky za vaši Nevýchovu, dělá rodiče klidnými a děti šťastnými.

Dodatek: Připadám si jak Alenka v říši divů. Podobným způsobem jako se spaním jsme od pondělí bez plíny. Prostě se naše malá Madlenka rozhodla, že to zvládne.

Když objevila holčičí kalhotky, já jí řekla, že až bude chtít být bez plínky, bude je nosit. No a Madlenka (která téměř nemluví) si sundala plínu a je v kalhotkách. Bez nátlaku, bez zdlouhavého učení na nočník. „Nehody“ máme, ale minimálně, a mně to vůbec nevadí. Jediný problém máme, že jsme v pátek nakoupili pleny na tři měsíce dopředu. :)

Jsem učitelka ze školky, a tak opravdu, ale opravdu nevěřím vlastním očím. Vyprávět mi to někdo jiný, tak mu to nevěřím. Musím říct, že jsem na sebe pyšná, že jsem naši Magdu od narození do ničeho netlačila. Plakala, když ji chtěl někdo chovat, tak jsem ji nedávala nikomu chovat. Asi až kolem roka začala komunikovat s cizími lidmi.

Poslouchala jsem její potřeby, nechala jsem to na ní. A už dnes se mi to několikanásob­ně vrací.

 

Ivana Moravcová, učitelka MŠ, dcerka Madlenka 17měsíců, Tuchlovice

53 54

Uspávání. Usnul bez dudlíka a bez traktoru :)

Mám 20měsíčního syna. Vždycky jsem si s ním večer šla lehnout do postele, protože nechtěl usínat sám. Když náhodou odcházím a on ještě nespí, tak začne plakat, až mu tečou slzy. Někdy jsou to hysterické záchvaty.

Teď během kurzu mu povídám v postýlce: „Filí, potřebovala bych, abys už spinkal, protože chci být teď s tátou. Já ale vím, že ty nerad usínáš sám, co by ti pomohlo, abych tady s tebou nemusela ležet?“ Filda na mě koukal, a nic.

Povídám mu: „Jestli ti to pomůže, tak si vem s sebou do postýlky třeba nějakou hračku, kterou máš rád.“ Filda vzal traktor a lehl si. Ještě než jsem odešla z pokoje, tak mu povídám: „Já budu vedle v pokoji, a kdyby se ti nedařilo usnout, tak pro mě přijď a vymyslíme to jinak. Šlo by to?“ 

Odešla jsem z pokoje a hned po krátké chvilce přišel Filípek do obýváku za náma. Nakoukl a ujistil se, že jsme opravdu tam. Táta jen řekl: „Filí, běž si bucnout.“ Filda se otočil a bez breku si šel lehnout to postýlky. Usnul bez dudlíka a bez traktoru. Přikryla jsem ho peřinou a zbytek večera jsme si povídali jen o tomhle zážitku.

Taťka z toho byl vyvalený a nechápal, co se to stalo!!! Obrovský krok pro nás všechny a já jsem se z toho cítila nejlíp, že nám to konečně jde. A každý den se těším na další úspěchy. Je to super! Díky, Nevychovo!

Alexandra Heinzová

51 52

Z půlhodinového uspávání je 5 minut

Z půlhodinového uspávání u prsa se nám povedlo udělat 5 minut. Stačilo vysvětlit, proč mi to vadí, a stát si za tím. Nepodvádím a 5 min. pečlivě stopuju, oznámím malé (6m), že 5 min. už bylo, ona se otočí a v klidu spí. Jako bonus večer dokonce začla usínat jen s tátou :).

Michala B.

53 54

Uspávání. Poznám, co moje dítě potřebuje

Náš Jeník (8m) posledních pár dní usíná sám v postýlce. Vycítila jsem, že když ho teď uspávám já, spíš ho to ruší, než by mu to pomohlo usnout. Takže dostane mlíčko nebo čajík, pusu, položím do postýlky, dám hračky, roztočím hrací kolotoč a jdu. Půl hodinky se válí, povídá si, občas zamrčí. On takhle mrčí vždycky, když usíná – je to mrčení ve stylu: „Hmmm, mmm, lidi, já jsem unavenej. Jdu spát.“

Dneska ale ne. Dneska mrčel jinak a já v tom vnímala: „Mami, já bych tě teď tady potřeboval, víš?“ Tak jsem si ho vzala k sobě na postel. Tulil se ke mně a nevěděl, jak se přitulit co nejblíž. Za 10 minut usnul a teď spinká jako andílek <3.

Kdybych nebyla v Nevýchově, asi bych poslouchala názory typu: Musí si zvyknout! Rozmazlíš ho! Pak už se to neodnaučí! Místo toho poslouchám vlastní srdce a mám z toho radost :) Tak třeba budete mít taky :)

Pavlína Nová

52 53

Už v těhotenství má smysl naladit se na parťáctví

Jsem sice nastávající maminka, ale taky starší sestra dvou sourozenců, u kterých si dobře pamatuji „jejich začátky“. Když jsem v rodině oznámila onu novinu, spousta žen (babičky, tety, mamka a další ženy v rodině) mi hned začaly dávat rady, co všechno budu ve výbavičce nutně potřebovat a co a jak mám dělat a že to ony dělaly taky tak, a fungovalo jim to, a jak na dítě, aby dělalo to, co chci já.

A že mám v těhotenství hodně spát, že potom se už nikdy pořádně nevyspím. Těch rad jsem dostala opravdu spoustu a jednou z nich bylo nechat dítě vyřvat.

Až dnes jsem si po tomto vysílání webináře uvědomila, že spousta těch žen (rádkyň) nemají se svými dnes už dospělými dětmi vztah takový, jaký by chtěly. A kolikrát vnucují svoje maminkovské potřeby svým dospělým dětem, popř. jejich partnerům. Věty typu a ještě sníš tamto, a udělej mi tamto a běž ven, přeci nebudeš doma, a musíš to dělat tak apod.

Řekla jsem, že je čas na změnu, a už teď v těhu stavu si říkám, že nechci, aby moje děti jezdily ke mně jen z donucení. Ale abysme spolu měli vztah, který nám budou ostatní závidět.

 

Tereza Bartková

51 52

Mateřství jsem si neužívala. Teď po kurzu nám to spolu pěkně jde

Moc děkuji za kurz. Je mi moc líto, že už to končí, ale budu se určitě vracet. Na začátku kurzu jsem byla v krizi, která na mě přišla v 6. měsíci věku Elišky. Rostou jí zoubky a v noci hodně pláče, takže chovám, nespím v kuse, a do toho jsem měla pocit, že mi nic nedává smysl. Pořád se mi chtělo plakat. Prostě jsem si mateřství zrovna moc neužívala.

Teď po kurzu mám pocit, že nám to tak pěkně spolu jde. Některé dny jsou samozřejmě horší, jiné lepší, ale celkově se cítím mnohem líp. Strašně moc síly jste mi dodávala hlavně Vy svým mluvenym slovem. Bude mi to tak moc chybět, že si Vás budu pouštět čas od času audio.

Myslím, že je to hlavně kvůli tomu, že když člověk zůstane po 20 letech plného pracovního vytížení doma a moc s nikým nemá přes den možnost promluvit (myslím dospěláka, s Eli samozřejmě spolu mluvíme), tak ho to prostě semele. Vy jste mi zase dodala zpátky tu sílu a byla mi tou kamarádkou a oporou.

Hned po narození jsem si řekla, že s dcerou chci mluvit jako se sobě rovným, a ne s „debílkem“. Takže když jsem narazila na nějaké odkazy Nevýchovy, tak jsem je přečetla. Např. Uspávání je super.

No a pak před 5 týdny jsem si řekla po Vašem webináři, že do toho prostě půjdu naplno. Jste všichni tak fajn, moc všechny zdravím a moc chci poděkovat za podporu jak za sebe, Elišku, tak za muže, který si myslím co nejdříve kurzem taky projde. Některé věci začal používat úplně přirozeně, až se u toho vždycky usmívám. Veliké díky všem v Nevýchově.

Markéta Spilková

53 54

Jsem ráda, že ten každodenní křik, stres a výčitky jsou pryč

Jsem v Nevýchově krátce, ale už pozoruju se svou 14měsíční dcerkou první pokroky. Nejdřív mi připadalo, že se ani nechce na ničem domluvit, pořád si jela to svoje. A já jsem si ten první týden pořád opakovala, co pořád dělám špatně? Proč se nám to nedaří? Odpověď mi docvakla, když jsem začala samu sebe poslouchat.

Řekla jsem jí, co potřebuju, a že vím, že ona to nemá ráda. A navrhla jsem, jestli to můžeme udělat takhle, jestli to pro ni bude příjemnější. Dcera na mě koukala bez odpovědi. Jako by vůbec neuměla komunikovat. Umí kroutit hlavou a říkat NE, ale myslím, že ještě úplně nepochopila, co to znamená. Jen se jí prostě líbí kroutit hlavou. Souhlas už nedokáže projevit vůbec. Naznačit nebo ukázat co potřebuje, taky nic. Tak jsem to vždycky brala jako, že když nic nenamítá, tak to bude po mém, a šla jsem hned do akce.

Řvala, utíkala, bránila se. A to platilo při přebalování, uspávání, oblékání, i když jsem se snažila ji vysvětlit, že něco nemá dělat. Pochopila jsem, že se s ní nedomlouvám, ale jen jí oznamuju. Sama navrhuju řešení, o kterém si myslím, že jí pomůže, ale ono to tak třeba vůbec není. A ani jí nedám dost času, aby se na to připravila.

Dnes jí s dostatečným předstihem řeknu, co půjdeme dělat. Např. „Klárko, až dopapáš tu sušenku, tak ještě přebalíme, ju?'“ Našla jsem způsob, jak ji přebalovat, aby to pro ni bylo příjemnější, např. ve stoje. A vždycky jí dám tolik času, kolik potřebuje. A pak za mnou přijde sama, že už je teda připravená. A krásně drží, neprotestuje. 

Vždycky se mi chce štěstím brečet, když jí večer řeknu: „Kláry, už je čas spinkat, tak až budeš chtít, řekni a půjdeme, jo?'“ A moje malá dceruška si ještě chvilku hraje, pak si někde najde dudel, sama si ho dá do pusy a přijde za mnou a tahá mě za nohavici. Já ji vezmu do ložnice a uspávání je krátké a příjemné pro obě, protože vím, že už je dostatečně unavená, že sama chtěla jít. A tak ani nejsem ve stresu, že to zas bude trvat hodinu :D

Děkuju, Nevýchovo. Jsem ráda, že jsem si tě nadělila k předčasnému Ježíšku. Jinak bychom se s dcerou do Vánoc asi povraždily :D Jsem ráda, že ten každodenní křik, stres a výčitky jsou pryč a konečně jsem si začala užívat hezkých společných chvil :)

Petra Jiřičková

51 52

Uspávání trvalo půlku času

Včera jsem dávala spinkat dceru (19 měsíců). Běžně usíná tak 45 minut, vstává v postýlce, mění jeden dudlík za druhý, kroutí se, několikrát chce napít atd. Není to nijak dlouhá doba, ale chodí do postýlky až v půl deváté, to už pak počítám každou minutu :D.

Tak říkám: Laury, jsem už unavená a potřebuji si odpočinout. Co by ti pomohlo, aby se ti hezky usínalo? Ticho, žádná odpověď. Tak jsem navrhla: zazpívat písničku – kroucení hlavou ne ne. Můj zpěv je nic moc :D. Tak že bychom už byly potichu? Okamžitě začala kývat, že ano. Otočila se na bok a v klidu usínala. Trvalo to půlku času a já nebyla nervní, že strávím u postýlky celý večer :)

Petra Dokulilová

51 52

Uspávání. Dcera (20m) mi odpověděla, co potřebuje

Před hodinou jsem šla ukládat starší dceru (20m) a ještě teď jsem naprosto ohromená, překvapená a pyšná na nás obě.

Anička seděla v postýlce a brečela. Říkám jí: Vidím, že se ti moc do toho spinkání nechce, co? Tak co by ti pomohlo? Co bys potřebovala? Odpověď – šťávu. Hotovo. :) Poprvé mi odpověděla, co by chtěla.

Popravdě, když jsem se jí ptala, co by jí pomohlo, čekala jsem mlčení, respektive pláč, jak tomu bylo už asi 200×. Nechápu, jak jsem ji mohla tolik podceňovat, je skvělá a učí se to pomalu s námi :) díky vám!!

 

Monika Pavlová

51 52

10 úspěchů po prvním týdnu kurzu Nevýchovy

Dobrý den, jsme rodina s prvním cvrčkem (1,5 roku). Všechno je pro nás nové a stojí to hodně sil. Proto jsem hledala novou cestu. Máme za sebou první týden kurzu, i když nám to reálně trvá už 14 dní. 

1) Naše malá vrátila dobrovolně tatínkovi jeho telefon. A bez utíkání, jen si ho prohlédla a na požádání ho zase vrátila.

2) S důvěrou jsem ji nechala odnést pytel s plasty za dveře, byla na sebe tak pyšná a já na ni.

3) S manželem se víc bavíme, i o složitějších tématech a taky o naší cvrčkové. Je prostě boží.

4) Měly jsme krizovou situaci, hodně pláče a neporozumění. Já jsem se zastavila a malou objala. Přitulila se ke mně a za chvíli jsme to zkusily znovu. A šlo to. Díky, Nevýchovo.

5) Tatínek zkouší triky z Nevýchovy. Jsem na něj pyšná. Protože jsem já ten hlavní iniciátor a on se jen tak „ochomýtá kolem“ :).

6) Nešlo nám odpolední usínání, tak jsem jí navrhla – co si vzít do postele něco, co by jí pomohlo usnout. A ona si donesla bačkůrky. Usnula hned, jak ulehla.

7) Daří se nám zvládat věci, když ji v předstihu upozorníme, že se bude něco dít. Odcházela jsem na celé dopoledne, s trochou pláče při odchodu. Ale jakmile jsem se vrátila, tak přišla a vyprávěla mi svými slovy, jak se s tátou měli :). 

8) Myslím, že si víc všímám toho, co dělá.

9) Snažím se méně opakovat. V lepším případě mlčet :).

10) Uvědomila jsem si, že ji můžu zapojit do hodně věcí, co dělám. Dávám jí víc důvěry, i když je to ještě takový vratký cvrček. Však to znáte.

Šárka

51 52

Nevýchovné uspávání zabralo

Dneska jsem to poprvé vyzkoušela. A zabralo to. Po večerech, kdy malá usínala horko těžko v deset a později, ve čtvrt na osm spinkala jak budulínek! Nevím, co je to za zázrak, ale děkuju :)

Háňa Kočí Nevídalová

51 52