Dohody s dětmi

Stříhání vlásků. Klouček se bál. Zvládli jsme to v klidu

Dnes večer se mi stala taková příhoda, mám z toho radost. Netýká se naší Emy, ale chlapečka Adámka (4 roky), kterého chodím stříhat domů. Bohužel u dětí a zvláště kluků jsem oblíbená asi stejně jako zubař :), co se dá dělat. S Adámkem jsme si sedli skvěle už poprvé kdysi dávno, ale až dnes se rozhodl, že se stříhat nebude a nebude a nechce a že vše je špatně.

A teď se přede mnou odehrálo tohle: jeho maminka: Adame, sedni si na ten zadek, dělej a hned. Nic se nedělo, jen Áda říkal ne, nechci. Maminka: než napočítám do tří, ať už sedíš na té židli. Jedna… dva… tři. Opět se nic nedělo, do toho se vložil tatínek: Ty, Ádo, ty víš, že zítra odjíždíme spolu pryč, a když se neostříháš, tak se mnou nemůžeš jet.

Sundala jsem si zástěru a odložila věci, sedla si k němu na zem a začala si s ním povídat. To nevydržela maminka a řekla, že na to nemá nervy, a odešla, což bylo jen dobře. Ptala jsem se ho, co se děje, a nejdříve se se mnou moc bavit nechtěl, ale jakmile jsem ho podpořila, že ho chápu, že se mu to nelíbí, vypadlo z něj, že se bojí, že ho to bude bolet.

A věřim, že se to děje, ne však mojí vinou, občas ho stříhají rodiče, a to takovým strojkem, který je tupý, a to může pořádně bolet. Tak jsem se s ním bavila o tom, jaké to je, když ho stříhám já, jestli si to taky myslí, že to tak je. Že na druhou stranu to má i své výhody: nemusí se potom moc česat, a když chodí do bazénu, vlásky mu hned uschnou. A jestli mi může říct, co by vlastně potřeboval k tomu, aby to šlo.

Ukázal si na nějakou máminu věc, že by ji chtěl během stříhání držet, zeptali jsme se tatínka, zda by to šlo, a nakonec pohoda. Povídali jsme, co ten Ježíšek přinesl, atd. Měla jsem z toho fakt dobrý pocit, že se to povedlo a že je to hned lepší, když mi taky někdo odpoví a já zjistím vlastně, proč se to děje. Takže v takovém případě můžu říct, že je to moje první nevýchovná domluva.

S naší Emou se též snažím domlouvat, ale můžu jen odhadovat, co ji vlastně trápí. Někdy to zjistím a někdy asi ještě ne, takže se moc těším, až začne Emča mluvit. Přijde mi, že se to řeší hned lépe. Nevím, zda jsem to udělala nejlépe, ale byla jsem jediná, kdo se ho zeptal, co ho vlastně trápí. Mám radost, že se to povedlo a že to nakonec proběhlo v klidu.

Jindřiška

84 85

Děti okoukaly dohody :)

Včera mě má dcerka (3,5r) totálně dostala. Vejdu do pokojíčku, kde byla se svým bráškou (7m), a slyším, jak říká: „Hele, dohodneme se, já budu mít teď tuto hračku a ty si vem tuto, jo?“ Malý si vzal tu druhou a byli spokojeni oba :D

Dana Střítezská

53 54

Bez přemlouvání, křiku a v naprosté pohodě sám vylezl a chtěl jít domů

Milá Katko a maminky, dnes jsem měla puštěná první dvě videa a musím se přiznat, že konec prvního videa mi vehnal slzy do očí. Tím jak se špatně „snažíme“ své děti dobře vychovat je vlastně omezujeme a ořezáváme jejich přirozenost a dětskou lehkost bytí. A jak Katka říká, vzpomeňte si kde jste ve svém dětství ztratili sebevědomí. Dostalo mě to. Taková pravda. Nevýchova je to nejlepší co jsem mohla pro sebe a pro syna udělat.

Povedla se nám i první dohoda a opravdu jsem jen koukala, jak je syn skvělý.

Jsou mu 3 roky a 3 měsíce. Užili jsme si báječně procházku jako snad nikdy, jeho radost v očích, když mohl jít v holinách potokem byla neskutečná a nakažlivá, vzpomněla jsem si na své dětství, když jsem se ráchala ve vodě.

Dohodli jsme se, že do potoka smí, ale nesmí se namočit. Vydržel to skoro hodinu a když mu pak vběhla první voda do bot, sám vylezl a chtěl jít domů. Bez přemlouvání, křiku a v naprosté pohodě. Je to první, ale pro mě hodně důležitý krůček. Katko moc Ti děkuji.

Jitka Škorpilová, syn 3 roky

43 44

Nejkrásnější odměna. Myslela jsem, že se v tu chvíli snad rozpustím blahem…

Krásný den, Nevýchovňáci 🙂  Včera večer jsem dostala snad tu nejkrásnější odměnu, jakou jsem mohla dostat. ❤️  Chtěla jsem si dát sama vanu a pustit si nějakou hezkou hudbu a na chvíli odplout někam do klidu. No, jenže někdo tomu chtěl jinak 🙂  Emi chtěla se mnou. Nejdřív jsem jí vyhanela, ale pak jsem si vzpomněla na už nevím čí příspěvek tady, jak si to užili spolu.

A tak jsem si jí vzala do vany k sobě a vysvětlila jí že potřebuju ticho a jen ležet a poslouchat hudbu. Ona si ke mě lehla hladila mě a pak z ničeho nic na mě koukla a říká „už se těším až se to narodí“ a dala mi pusu na břicho. A pak se pritulila a ještě dodala „mam tě moc ráda“.

V tu chvíli jsem myslela že se snad rozpustím blahem. A sladká tečka na konec. Nebavilo jí už ležet tak si vzala hračky a potichoucku si hrála a me nechala se dál rozplývat se nad tím jak úžasnou dceru máme ❤️ ❤️

Lucie P.

8 9

Odběr krve s dcerkou. Jde to i bez dramat a zalehávání dítěte

Byli jsme s dcerou 3roky 10m u lékaře. Podotýkam,že návštěvy lékaře nejsou u nás žádný problém, nepláče, nechává se vyšetřit už od 2 let bez problému,jelikož vše předem probereme a i možnosti,které by mohly nastat… a lékaři jsou z toho v šoku…

Tentokrát ji však nečekaně čekal odběr krve (první v životě), měla jsem chvilku čas,tak jsem jí vysvětlila, co se bude dít, že to trochu bolí,ale že nejhorší je to leknutí…
Dcera byla naprosto klidná, říkala,že chce žlutou jehlu…ale pak nastal střet s autoritativním zdravotnictvím…kdy nakázala sestra manželovi,at ji celou zalehne.

Ještě než se tak stalo, dcera začala plakat,že nechce zalehnout…sestra rozkázala a když ji manžel držel dle její představy málo,tak mu přikázala,že ji musí opravdu celou zalehnout kromě ruky…

V tu chvíli se spustila naprostá hysterie…vzmítala se,křičela: Au,au ,to bolí, tatínku pusť mě,já nechci,abys na mě ležel, pusť mě,kopala, křičela,že to bolí ještě než ji sestra píchla a opakovala pusť mě,já to vydržím,nechci abys mě držel…

Sestra se samozřejmě netrefila…Já se cítila hrozně…byla jsem naštvaná na sestry,že nás nutí ji takto omezit a nedat jí ani šanci, to vydržet samotnou..

Pak sestry zavelely,že to budou muset zkusit na záprstí,kde to bolí i víc…Manžel ji pustil, ležela, klidně,plakala, že nechce,aby na.ní někdo ležel…Řekla jsem manželovi,ať jde dál…i když mi bylo jasné,že já ji neudržím, jelikož jsem v 8.měsíci…ale cítila jsem, že jí věřím a že to nebude potřeba…

Sestrám se to nelíbilo,ale přestala jsem je vnímat,soustředila jsem se na sebe a na ni, najednou jsem byla úplně klidná a jen řekla: Věřím ti, že to vydržíš, že to zvládneš, položím ti jen ruku na hrudník, nikdo na tobě nebude ležet a budu tu a tebou…Věřím ti…

Sestra píchla, dcera opakovala, au au to bolí, ale ani se nehnula..říkám, já vím…jen jsem lehce měla ruku na jejím hrudníku a za chvíli byl odběr hotový, vydržela to…

Cestou k autu…mi říká: Maminko, proč mě musel táta držet, já jsem nechtěla…Tak jsem jí řekla,že ji neznají a nevěřili asi,že to vydrží…A proč mi nevěřili? Říkám,ze ony to holt tady mají jinak, je pro ně jednoduší při­kázat…a vědí,že dospělý dítě udrží, že chtějí mít klid…a že my to máme jinak a příště se budeme snažit se i s nimi domluvit…že to byla naše první zkušenost s odběrem krve a ani já ani táta,jsme nevěděli,že po nás budou toto chtít a nechali jsme se zaskočit a příště to zkusíme rovnou jinak..

Pak všem ukazovala záprstí,kde to vydržela sama a bylo vidět,jak je na sebe pyšná…a já byla na ni, na nás, taky… Děkuji Nevýchovo.

Pavlína

56 57

Alternativní výchově nevěřím. Nevýchova ale není alternativní, je logická

Abych řekla pravdu, tak jsem vždycky veškeré takovéhle odkazy na Facebooku nebo kdekoli jinde ani neotvírala, protože alternativní výchově nevěřím a asi hlavně těm lidem, co ji „vymýšlejí“. Ale ani nevím proč a Vaše video o komunikaci s dětmi jsem otevřela a dokoukala. A od té doby sleduji vše :D ​

Váš způsob výchovy-Nevýchovy nepovažuji za alternativní, ale za logický a primární ve všech oblastech. Mé dceři je nyní 12 měsíců, a i když to ještě není 100%, tak musím říct, že to opravdu funguje.

Tereza

14 15

Dnešní koupání

Dnešní koupání. Holky, potřebovala bych tu něco dodělat, co kdybych vám napustila vanu, ale nechci, abyste tam byly moc dlouho.

Martinka: Tak až se přesypou přesýpací hodiny, tak půjdeme ven.
Já: OK. A šla jsem pryč. Po pár minutách
Martinka: Eliško, už se přesypaly hodiny, musíme ven. A vylezla. Eliško, pojd už ven! Už se přesypaly hodiny.
Eliška: Ne.
Martinka: Až se vypustí vana, tak půjdeš ven?
Eliška: JO. Za chvíli byly obě venku. :)

Marti Vejvančická

45 46

Proč mu to vlastně nechci dovolit?

Večerní nápad Jiříka: chci spát na zemi. Moje první reakce: v žádném případě. Jiříkovo: Ale já chci!!! Moje přemýšlení: proč mu to vlastně nechci dovolit? Z čeho mám strach?

Přišla jsem na to, že jediné, čeho se bojím, že mu bude zima. Můj návrh: trošku se bojím, že ti bude zima, budu klidnější, když ti tam dám matraci z cestovní postýlky. Jiřík: Děkuju mami

Dala jsem na zem matraci, Jiřík si tam nanosil polštáře a deku a do 5ti minut spokojeně spal. A můj pocit? Jednoduše skvělý

Šárka

37 38

S mojím 19m dievčatkom som sa dohodla tak, že sme obe spokojné. A zaobišlo sa to bez plaču

Ako sme zametali „Momóóócť! Momóóócť!“ kričí Anetka. „Ty mi chceš pomôcť?“ pýtam sa jej. „Dobre. Ja teraz idem zametať.“ Chytím veľkú metlu a chystám sa zametať. „Cem ťoťo,“ ukazuje mi na ňu a berie mi ju.

V prvej chvíli trošku znervózniem, túžim situáciu vyriešiť v pokoji, bez plaču a hádky, bez toho, aby som nasilu Anetke metlu vzala alebo aby som ustúpila ja. Preto skúsim: „Anetka vidím, že chceš aj Ty zametať. Túto veľkú metlu teraz potrebujem, ale rada by som sa s Tebou dohodla, aby sme boli obe spokojné? Čo navrhuješ?“ Anet sa na mňa iba pozrie, pozrie na metlu a kričí: „Ťoťo, ťoťo.“

„Čo by si povedala na to, keby Ti dám malú metlu a ja si nechám veľkú a môžeme spolu zametať?“ skúšam sa dohodnúť. „ Ťoťo, ťoťo!“ ukazuje na veľkú metlu a začína plakať. Hmm, takže nepomohlo. Nechce malú metlu, chce tú moju veľkú. Začínam mať pocit, že sa z tohto nevyhrabem. Anet začína plakať a viem, že keď plače, dohoda nie je možná.

Nezvláda naraz plakať a robiť dohody :). Vidím, že by potrebovala upokojiť. Napadne mi mliečko. Naša záchrana. Pokojne si ju vezmem na ruky, snažím sa ju upokojiť. Ponúknem jej svoje mliečko. Po krátkej chvíľke, ako tak pije, je úplne pokojná a pozerá na mňa. Vidím, že teraz ma dokáže vnímať a tak skúsim:

„Anetka, teraz sa mi zdá, že ma dokážeš lepšie vnímať. Vieš, veľkú metlu potrebujem, aby som mohla pozametať ryžu, čo je rozsypaná po dlážke. Nevadí mi neporiadok pri hre ale potom si potrebujem upratať, vtedy som spokojná. Čo povieš, vedeli by sme sa dohodnúť?“ Odpovie mi iba: „AŇO.“

V tej chvíli sa mi zdalo, že sa stalo niečo obrovského. Že s mojím 19– mesačným dievčatkom som sa dohodla tak, že sme obe spokojné. Zaobišlo sa to bez plaču a navyše, ako tam tak ležala a pila a pozerala mi do očí a povedala Aňo, cítila som, že sme si neskutočne blízko. Bol to taký okamih, ktorý sa nedá opísať. Bola som z toho veľmi dojatá.

Videla som, že moje malé dieťatko netúži hádať sa so mnou a robiť mi napriek. Túži byť len vypočuté a akceptované. Túži, aby jeho požiadavky boli rovnako dôležité ako tie moje. Aby jeho hlas bol rovnako platný ako ten môj. Nechce sa len tak vzdať a podvoliť. Ale nechce ani plakať a cítiť sa zle. A nechce ani, aby som sa cítila zle ja. CHCE sa dohodnúť. Tak ako aj ja. Toľko naša malá príhoda :).

Kristína Svoradová, 28 let, dcerka Anetka (20 měsíců), Brodzany

8 9

Popiš a dělej v dětské praxi

Stojím takhle na zahradě a povídám si se sousedem, když v tom si uvědomím, že mi Bertík (18m) vzal z ruky klíče od bytu a utíká s nima pryč. Zavolám na dceru (3,5): „Šarlotko, Bertík má moje klíče. Můžeš mu je prosím vzít?“ No a ona běží k němu, sedá si na bobek a říká: „Bertíku, já ti teď vemu ty klíče, protože se bojím, že je ztratíš, jo? Můžu?“ a bere mu je a on je v pohodě a jde si hrát jinam.

Když mi je přinesla, tak říkám:„Ty jo, tys to krásně vyřešila. Děkuju.“ "No, mami, my jsme se domluvili, víš? :)

Jsem na nás fakt pyšná a tyhle krásný momenty mi jen potvrzují, že jsme na správné cestě.

Jana Papajová

6 7

Když přestanete s dětmi bojovat, vše se zlepší. Jako u nás

Chci moc poděkovat za to, co děláte. Protože všude slyšíte jen, jak je každá máma úžasná, co všechno stihne a jak má skvěle vychované děti, co by se mělo a nemělo… ale realita je jinde, úplně jinde. Všichni jsme na tom asi stejně, nikdo z nás není dokonalý, ani my, ani naše děti, každý má něco, s čím bojuje.

Zajímavé je, že když přestanete bojovat, vše se zlepší, jako u nás. Křičet na dítě, že nemá tohle a tamto a co udělalo, fakt nemá cenu. Domluvit se stačí, oni ty malý lidi opravdu chápou. A kolikrát sami překvapí. Ale musí se jim ukázat, že to jde i jinak :)

 

Lenka Bednářová, dcera Klárka 5 let, Tábor

41 42

Dcerka (4 roky) nechtěla chodit ven. Stačilo se jí zeptat…

Dcerka 4 roky v posledních dnech nechtěla chodit odpoledne ven. „Nechce se mi ven, chci si hrát doma“ Venku sluníčko, 22 stupňů, obloha vymetená…

Zkoušeli jsme lákadla typu:
Vezmeš si kolo, pujdeme na písek, pujdeme do kravína, na letiště, skákat panáka (to miluje), kreslit na silnici (u nás není provoz), na zahradu rýpat se v záhonkách. Nic!

Maminka byla zoufalá, já jako Nevýchovný tatínek jsem se zeptal: „Proč nechceš jít ven, co Ti na tom vadí, co je špatně a jak bychom to mohli vyřešit?“

Dana: „Vadí mi, že je tam slunce a bude mi zase svítit do očí“
Táta: „Potřebujeme tedy sluneční brýle a bude to v pořádku?“
Dana: „Jo, pak to bude dobré“

Dali jsme brýle, oblékli se a šli ven! Jednoduché, ale než mi došlo, že je třeba se zeptat…

Petr Kolenatý

73 74

Náš vzájemný vztah posílil tak moc, že chvilkové krizovky zvládneme raz dva

Když jsem v Nevýchově za­čínala, řešili jsme nástup do školky nejstaršího dítěte. To půjde tenhle rok do školy. A dneska ráno mám dojem, že to poskočilo zas o další kus dopředu. Najednou mi přijde, že Nevýchova je teď pro mě nejvíc o fakt hodně dobrym vztahu k dětem a k sobě. Díky tomu najednou neshody nebo jiný názory vyřešíme elegantně a rychle.

Jsem ted ohromně žádaná, úplně se na sebe s dětmi těšíme. První slova jsou „Mamináček!“ a „Budem si hrát?“. Prostě náš vzá­jemnej vztah posílil tak moc, ze chvilkové roz­čarování nebo krizovky sfouknem raz dva.

Třeba dneska ráno syn seděl nahoře na schodech, ruce na uších a že nikam nejde a bude ještě spát. No, po 3 větách šel v pohodě dolů a celý ráno pokračovalo v klidu.

Není to, že by se nestávaly situace, který nás vystresujou nebo vyhodí z normálního proudu. Ale víme, jak ho nahodit. Je to, jako když milovanej člověk připálí guláš. Skrz tu lásku, co k němu cítím, se to vyřeší raz dva, zatímco když se nemáme rádi, nabaluje se jeden problém na druhej.

K tomu ale máme spoustu dohod, co platí, a děti jsou v postelích třeba v osm hodin, aniž bych je tam honila, samy koukaj na čas a hlídaj si to. A takhle je to ve víc věcech. Ale to „nastavování hra­nic“ není s nas­tavením „dotlačím tě tam“, ale spíš „jak na to, já potřebuju tohle“.

Anna Burdová

41 42

Našla jsem způsob, jak trénovat dohody u malých dětí

Našla jsem způsob, jak trénovat dohody u malých dětí :) S dcerkou (2 roky 8 měsíců) si hrajeme s koníkama nebo panenkama nebo zvířátky a vymýšlím situace, kdy se musí vymyslet nějaká dohoda (jeden koník chce běžet závody, ale druhý má hlad a chce papat trávu, hmmm, co teď a jak to uděláme?). 

Mám pocit, že Nevýchova není nic převratného, jen jsme to zapomněli a učíme se to zpět – je to o úctě jednoho k druhému, vcítění se do druhých a soucítění s druhým a schopnosti to vyjádřit. A je jedno, jestli je to s dětmi, či např. seniory nebo cizími lidmi.

Díky videím jsem si uvědomila spoustu věcí a zjistila jsem, že i před kurzem Nevýchovy jsme nevědomky částečně vychovávali nevýchovně :) A částečně policajtsky, potřebovala jsem slyšet a připomenout si některé věci.

bylo tam i hodně velkých AHA momentů, a to nejen v tom „špatném“. Naše jedno velké AHA – už víme, proč jsme nikdy neměli problém s tím, že by dcerka nechtěla půjčovat věci – vše jsme ji od malinka nechávali osahat, okoukat apod.

Naučila jsem se říct, proč to tak potřebuji a jak se v těch situacích cítím a proč potom reaguji tak, jak reaguji – a prostě některé situace se zlepšily.

Určitě si kurzem projdu několikrát, je třeba si to připomínat :) Navíc mě to čeká i s druhou, nyní dvouměsíční dcerkou. Moc děkuji, Nevýchovo, že se našel někdo takový, kdo to byl schopný popsat a připomenout :)

Lucie Heczková

40 41

Před kurzem Nevýchovy jsem byla často bez nálady a podrážděná

Před kurzem jsem byla unavená, vyčerpaná, často bez nálady, protože jsem všechno musela mnohokrát vysvětlovat a mnohdy to nevedlo k ničemu. Pak jsem byla podrážděná a bez nálad. Nevýchova mi pomohla v tom, že teď víc přemýšlím, než něco povím. Netrvám na všem, ale domlouvám se na všem s dětma. 

Povedlo se nám spinkání v pokojíčku, děti se nebijí a neštípají jako dřív. Prostě se domlouváme společně. Děti nejprve neuměly najít řešení, ale šlo vidět, že nad ním přemýšlejí, protože došly třeba za pár minut, co vymyslely. Jindy když neví, navrhnu něco já a buď se jim to líbí, nebo to změníme v oboustrannou spokojenost. Teď se cítím v pohodě, s energií a úsměvem na tváři.

Martina Krystenová

8 9

Teraz vieme nájsť spôsob, kde je spokojný každý člen našej domácnosti

Prišla som na to, že mám skvelého manžela, ktorý bol ochotný ísť do toho so mnou a vždy ma nevýchovne podrží, keď mne dochádza fantázia a sily. Ďalej že mám úžasné detičky, ktoré prijali tento spôsob komunikácie úplne úžasne a ja sa len čudujem, čo dokáže moja 4 ročná dcérka vymyslieť.

Potom že sa dá nevýchovne dohovoriť s kýmkoľvek a kdekoľvek (a ak sa s niekým dohovoriť „nedá“ aspoň zo mňa spadne balvan, že som sa mohla vyjadriť a povedať čo mám na srdci),

a čo je super, že mi manžel navrhol, že 5× do týždňa mám večer vypadnúť na dve hodinky z domu a on postráži deti. No a tak som začala chodiť do Fitka a plavárne a nielen že sa cítim úžasne, že robím niečo pre seba, ale za tie 2 hodiny „vypnem“ a relaxujem a priznám sa, že takýto pocit som nezažila už asi 4 roky (odkedy sa nám narodila prvá dcérka)

No a úplne najviac milujem ten pocit, keď sa po tých 2 hod vrátim a deti sa mi každý jeden večer hodia okolo krku a tvária sa ako keby ma minimálne mesiac nevideli to ma vždy dostane. 

A ešte že viem aj ja povedať ako sa cítim a čo potrebujem (pretože seba som nikdy neriešila. Vždy som sa snažila uspokojiť potreby druhých… ha, a teraz som tu aj ja a je to super, keď vieme nájsť spôsob, kde je spokojný každý člen našej domácnosti) a konečne mám pocit, že môj život sa začína uberať tým správnym smerom a je zmysluplnejší. No proste, som spokojná

Katarína

6 7

Dřív dcera používala křik nebo pláč, teď sama hledá a navrhuje řešení…

Mám radost. Dřív, když čtyřletá dcera něco chtěla, používala křik nebo pláč. Teď je vše jinak. Sama od sebe si řekne, co a jak potřebuje. Hledá a navrhuje řešení…
Dnes propásla večeři. Přišla za mnou a povídá: „Mami, jak bychom to mohly udělat? Já jsem chtěla být na večeři hezky učesaná…“ Holky si hrály na kadeřnictví..

Martina

6 7

A pak prej, že to s tak malýma dětma nejde…

Dobrý den, musím se podělit o takovou maličkost co se mi dnes stala. Mám skoro 10 měsíční dvojčata, kluka a holku. Měla jsem od začátku už když jsem byla těhotná jasno, že se chci vyvarovat klasických zazitych vzorců a dělat to jinak.
Holčička už mi leze a všude si stoupá. Máme dlažbu v kuchyni a tam máme položeny choditko, který je samozřejmě na kolečkách a ujizdi. Včera k němu malá dolezla a začala si stoupat, choditko samozřejmě ujelo a malá se bouchla do hlavy o dlažbu.

Dnes nastala ta stejná situace. Holčička se doritila k choditku a chtěla si stoupat, tak jsem ji zavolala, aby se na mě podívala a říkám Neli, nepamatuješ si jak si včera spadla? Mohla by sis třeba ublížit kdyby si spadla znova a já se bojím. Nelinka slezla a začla lézt úplně jinam a už k choditku neleze 😁 😍
A pak prej, že to s tak malyma dětma nejde 😊  Já moc děkuji, že jsem nevychovu našla a že jste!❤

Petra Kučerová

0 1

Podíval se na mě, usmál se a po deseti minutách usnul

Synkovi bude teprve šest měsíců, ale včera se nám podařila úžasná věc. S manželem jsme si chtěli udělat pěkný večer a být chvilku o samotě. Zatím nemáme nastavený pevný čas spánku, usíná mezi sedmou a devátou hodinou u kojení. Tak jsem ho u přebalování zkusila požádat, jestli by byl tak hodný a mohl dřív usnout, že bychom si rádi s tatínkem udělali příjemný večer. Podíval se na mě, usmál se a dál si hrál. Jaké bylo moje překvapení, když po deseti minutách usnul.

Bohužel se nám ale probudil při přenášení do postýlky. Ale já to nevzdala a znovu jsem ho požádala. Za normálních okolností, když se mi takhle probudí, trvá cca hodinu než znovu usne, ale včera byl neskutečný a za dalších patnáct minut spinkal. Oba jsme byli překvapení a zároveň hrdí, že máme tak ohleduplného broučka. Ráno jsme mu poděkovali a užívali si společného rána :)

Míša

6 7

Musíme se synem hodně rehabilitovat a cvičit. Díky téhle nevýchovné otázce je to v pohodě

Ahoj Katka, chcem ti moc moc poďakovať za včerajší webinár. Škola nás čaká až od septembra, tak som si to pozerala len tak preventívne, nie s akútnou potrebou. Ale otázka „Ako to môžeme urobiť, aby ťa to bavilo ma zasiahla do najhlbšieho stredu?“

Je tak univerzálne použiteľná (na upratovanie hračiek, obliekanie,…), až je to neskutočné, čo dokáže jedna otázka. A už dnes mi krásne pomohla…

S mladším synom (3 a pol roka) musíme veľa rehabilitovať a cvičiť. Rok sme si odkrútili Vojtovku plnú plaču a trápenia. Aj keď teraz už cvičíme iné veci a snažím sa ich robiť funny, často je to o nervozite, musení, presviedčaní a kriku. Viem, že sa mu do toho nechce a ja sa mu stále snažím vysvetliť, prečo to musí ale nejak to nepomáha.
A keď dnes zase začal vyjednávať, že zajtra, že sa mu nechce, znovu začal vo mne stúpať hnev a nervozita. A spomenula som si na včerajšiu čarovnú otázku…

Rovno som sa ho opýtala „Nebaví ťa to, že?“ on, že nie.
Ja: „Ako to môžeme urobiť, aby ťa to bavilo?“ Najprv povedal, že nevie.
Tak som mu dala pár možností a nakoniec sme sa dohodli, že chce aby som mu na začiatku pustila jednu pesničku na počítači a potom si chce pred aj po cvičení (ak bude treba aj medzi jednotlivými cvikmi) zaskákať na fit lopte..krajšie a pohodovejšie cvičenie sme dávno nemali, dokonca si sám pýtal ďalšie cviky. Prišlo mi to ako zázrak.

Danka Fajerová, mama dvoch chlapcov (6 a 3 roky), okres Prievidza

6 7

Jak jsme vyřešili problém s oblékáním bundy

Můj první úspěch – první den po shlédnutí prvního videa :-). Mám 18ti měsíčního syna, který ještě nemluví, takže je pro mě jako pro „nováčka“ situace o něco horší.....ale:

Dnes byl problém s oblékáním bundy na spaní (spíme přes den venku v kočáře – čerstvý vzduch je čerstvý vzduch). Syn se začal zlobit a plakat, když došlo na oblékání bundy. Sedla jsem si k němu na zem, podívala se na něj a řekla mu „Jak bys to chtěl ty“.

Světe div se, přestal plakat, podíval se na mě a zavrtěl hlavou jako že NE. Řekla jsem mu, že jsem pochopila, že bundu na spaní nechce. Tak jsem hned navázala, že když ho přikryju dekou tak to bude v pořádku. Zavrtěl hlavou jako že JO a pak už to šlo jak po másle – bylo to skvělý a líbilo se nám to oběma :-) 

Jana

6 7

Syn naprosto precizně každej drobeček nametl smetáčkem na lopatku a pak vysypal do koše

Syn Jáša (2 roky) plival na zem jídlo. Já mu řekla, že se mi nelíbí, že plive to jídlo na zem a jestli by to mohl vyhodit do koše. On že ne! Tak já mu řekla, že mi tím ale přidělává práci, a že bych potřebovala, aby ta podlaha byla čistá a jestli ho něco napadá, jak to udělat, aby to vyhovovalo nám oběma.

A on že to zamete. No já čuměla jak „tele na nový vrata“. Do té doby jsem totiž vždycky všechno vyplivané jídlo ze země uklízela já a brala jsem to tak, že oukej nechceš to uklidit, tak já to udělám, protože to jídlo na zemi vadí.

No a nejenom, že si vzal lopatku a smetáček a že by to jen tak šolíchal, jako vždycky když si hrál se smetáčkem a lopatkou na zametání, ale naprosto precizně každej drobeček nametl smetáčkem na lopatku a pak vysypal do koše.

No má úcta NEVÝCHOVO :-) Mimochodem díky Michalovi z Nevýchovy už taky vím, že to bylo proto, že si mohl vybrat své řešení, které mu vyhovovalo a ne to, které jsem navrhla já.

Monika

6 7

Tak jsme se tedy dohodli

Dnes ráno jsem o jedné záležitosti rozhodla, jak to uděláme, a mladší syn povídá: Ale mami, v tom kurzu ti říkali, že se máme dohodnout. Tak jsme se tedy dohodli. Teď to vyhovuje nám všem. Jsem ráda, že mi to připomněl.

Radka

8 9

Nevýchova pro mne znamená klid v rodině

Před kurzem jsem byla máma, která se snažila vše řešit po dobrém, vysvětlovat, opakovat. Tohle však se u mé dcery nesetkávalo s očekávanou odezvou, a tak jsem křičela. Vždy jsem věděla, jak se má co dělat, a žralo mě, když to tak nebylo. V Nevýchově jsem necelé tři měsíce, mám zhlédnuté 3 týdny. Jedu si svým tempem.

Stala se ze mne klidnější máma, víc se směju. Chvíli mi trvalo, než jsem přišla na to, jak vypadá skutečná dohoda. Ne jednostranná, jak jsem ji běžně praktikovala. Už vím, že je v dohodě důležité, aby se mohly obě strany vyjádřit a říci svůj názor. Dlouho jsem také od své dcery slýchala „nevím“. Dnes si i ona umí říct, co a jak chce a potřebuje, a společně se snažíme najít cestu.

Díky Nevýchově s dcerou (7 let) zažíváme klidná rána, bez věčného napomínání. Předala jsem jí odpovědnost. Ze začátku to moc nešlo, nehlídala si čas. Já byla zoufalá, pořád jsem za ní chodila a popoháněla jí. A tak jsme vymyslely, že jí čas hlídá telefon, a to pomohlo. Dnes ráno jsme si před odchodem na autobus 20 minut hrály karty! Stejným způsobem jsme naplánovaly večerní ukládání do postele.

Domácí úkoly před Nevýchovou byly peklo. Seděly jsme u nich třeba dvě hodiny. Obě vynervované, neobešlo se to bez křiku a pláče. Dnes nám úkoly zaberou maximálně půl hodiny. Udělaly jsme z nich zábavu. Hrajeme si, soutěžíme. A slýchám věty typu „Mami, dneska mě ty úkoly bavily. Teda ne moc to psaní, ale celkově to bylo fajn.“

Líbí se mi, když si předem domluvíme, jak co bude probíhat, já jí řeknu svoji představu, ona svou, společně je dáme dohromady a pak se podle plánu držíme obě. Třeba když je nemocná, je doma a já potřebuju dělat věci do práce. Určíme si, co kdy bude, a jde to. Takových příkladů bych mohla napsat mnohem víc. A jsem za to ráda. Dcera je celkově klidnější. Nebrečí. Dokáže si říct, co potřebuje. Nevýchova pro mne znamená klid v rodině.

6 7

Pediatr mi doporučil Nevýchovu

…byla jsem s malou u paní doktorky a tak jsme se bavily o tom, že s malou je těžká domluva a ona mi říká, že na internetu je taková dobrá stránka, jmenuje se Nevýchova a doporučuje mi načerpat z ní informace :) 
Je fajn, že i pediatr propaguje tuto stránku ;) :)

Vendulka Pěkníková

0 1

S dcerou jsem zvládla stříhání nehtů bez vzteku

Moc děkuji! Právě jsem podle Vašich rad zvládla s dcerou stříhání všech dvaceti nehtů bez vzteku (nohy bývají většinou boj, protože ji to lechtá).

Na konci jsem si vzpomněla jí poděkovat, že jsme to spolu tak zvládly, zeptala jsem se, jestli je ráda a řekla jí, že já jo. Dostalo mě, že mi taky poděkovala. To mě úplně dojalo! Díky :-)

Anna

6 7

Syn 19m je super parťák, který mi pomáhá

Neroste jen Kryšťa (19m), rosteme spolu! Aneb dnešní super den. Zírám, co jsme dnes všechno stihli. V klidu nakoupit, uvařit oběd, upéct koláče s tvarohem a povidlím, dát kořenit asi 30 jahod, zalít zahradu, něco okopat, vysát, umýt kopec nádobí… Vodní pistolní bitvu, lezení po stromě, koulení s míčem, houpání na houpačce, skákání na míči… A nekonal se ani jeden můj řev. Pohodovej den.

Kryšťo, potřebuju jít za chvíli vařit. Kroutí hlavou, že chce být ještě venku. Neva, nemusíme hned, máme ještě čas. Za chvíli: Jdu dát domů vařit vodu a pak zase dojdu, jo? Kryšťa se žene za mnou, že už taky jde. A podobně to bylo celý den. Dokonce jsem v pohodě zvládla i Kryšťův pláč a v klidu jsem zjistila, o co jde a jak to vyřešíme.

Napřed jsem si říkala: Ty jo, paráda, jak Kryšťa roste, jde to líp a líp. Jenže, víte, co mi pak došlo? Rosteme oba! Prostě zvládám vymýšlet mnohem lepší řešení než: Hele, teď ne, potřebuju to dodělat! nebo Tak honem, jen si dáš triko a valíme. A Kryšťa je super parťák, kterej mi pomáhá a taky řeší :) A hrajem si vlastně pořád, ne jen při hře, ale i při práci. 

Lída Medová, syn Kryšťa 19m

11 12

„Od té doby, co děláme dohody, na nás maminka vůbec nekřičí…"

Co se nám podařilo v uplynulém týdnu:

1) Byla jsem objednaná na nehty a říkám dětem:
Potřebuju teď odjet na nehty, budu pryč asi hodinu a půl, to je dost dlouho, takže byste mohli jít ke strejdovi nebo vás odvezu k tatínkovi do práce, ale nevím, jestli na vás bude mít čas a ani jestli vás pustí na počítač. Jak byste to chtěly?
Tomáš: „Já bych chtěl, aby přišel Máťa (bratranec) k nám a strejda na nás dohlídnul.“
Markéta: „Já chci jet s tebou!“
 
Tomášovi to klaplo a Markétě povídám: „Nojo, ale nedávno mi paní Silva říkala, že tam moc nechce malé děti, protože jí tam všechno berou a rozhazují. A já se bojím, že se tam budeš nudit a budeš to dělat taky, a pro mě i pro Silvu to bude moc nepříjemné.“
Markéta: „Ne, nebudu se nudit, mě zajímá, jak se to dělá, budu se dívat, opravdu. A nic tam brát nebudu. Bude tam mít ta paní pro mě židli?“ o.k.
 
A k mému překvapení, moje dcera, která nevydrží sedět v klidu ani 3 minuty, byla úplné zlatíčko. Povídala si se Silvou o vánocích, nehtech a nových náušnicích, nic nebrala, a vůbec se nenudila. A kluci si to doma bez dozoru užili taky.
 
2) Vykládala jsem si karty, přišla Markéta, že chce taky.
Tak se ptám, zda si vytáhne kartu jen tak nebo jestli má nějakou otázku. A ona: „Od té doby, co děláme ty dohody, tak na nás maminka vůbec nekřičí, tak já se chci zeptat, jestli to tak už bude pořád.“
Co dodat? Skoro jsem se rozbrečela.
 
3) Včera jsme byli celý den na výletě a pak ještě v sauně. Přijeli jsme domů večer, dost unavení. V televizi dávali Den nezávislosti a děti se chtěly dívat. Tak jim říkám, že se mi to tentokrát opravdu nelíbí, protože skoro usnuly v autě a ten film končí dost pozdě, takže asi usnou u televize, já je budu budit, ony budou protivné a nakonec budeme naštvaní všichni. A jestli by to nešlo udělat nějak jinak, aby byly spokojené.

A Tomášův nápad: „Budeme se dívat do první reklamy, abychom měli představu o čem to je, a pak se budeš dívat ty, NEUSNEŠ u toho !!! a zítra nám to budeš před spaním vyprávět.“ Tak jo, děti v naprosté pohodě odešly spát, já se pojistila kafem a dnes jim to budu vyprávět.

maminka Petra

6 7

Před Nevýchovou syn nechtěl spát v pokojíčku. Pak jsme udělali dohodu

Dominiček donedávna nechtěl spinkat v pokojíčku s Nikolkou. Večer vždy nastalo přemlouvání, dohadování, prosení. Vždy odpoledne Domča slíbil, že bude spinkat v pokojíčku, kde jsem s dětma při zalehnutí bývala. I třeba půl hodiny a víc jsme si povídali. No ale Domča vždycky nakonec vylezl, že bude spinkat s náma v ložnici.

Až s kurzem Nevýchovy se to změnilo. K večeru jsem se ptala Dominička, jestli večer opravdu bude spinkat v pokojíčku, protože se mi nelíbí, že vždycky slibuje, že tam bude spát, ale přijde večer a je to jinak. Ten zlomový večer jsem si šla s dětma lehnout, a když jsem odcházela, zeptala jsem se Dominička, jestli naše dohoda platí. Povídá, že ano. Šla jsem si teda lehnout do ložnice a asi za 5 minut za mnou Domča přišel.

Podíval se na mě takovým výrazem, jak asi budu reagovat, a já se ho zeptala, co se děje. Že jestli se chce se mnou ještě pomazlit. On že by si chtěl se mnou na chvilku lehnout a pak že půjde spinkat do pokojíčku. Jindy bych byla možná podrážděná, protivná, protože to už několikrát sliboval, ale stejně nakonec zůstal spát s náma v ložnici. Ale tentokrát jsem mu dovolila jít si za mnou lehnout. Minutu se se mnou pomazlil a šel do pokojíčku.

Nikdy nezapomenu na ta rozzářená očička, když jsem mu to dovolila. Sice se pak vrátil ještě jednou, dát mi pusu, ale pak už opravdu spinkal v pokojíčku. Sama vím, že kdybych na něj spustila, že proč zase přišel, když slíbil, že bude spát v pokojíčku, tak vím, že by v něm nespal. Teď když jde spát a má potřebu se za mnou přijít ještě se pomazlit, tak může, a já vím, že pak bude spát spokojeně celou noc…

Našli jsme prostě společnou cestu, jak to vyřešit, a to je na Nevýchově báječnééé.

Martina

28 29

Snažím se s dcerami domluvit a ony k mému úžasu kývou a dopadne to ke spokojenosti všech

Ahoj, píši poprvé od zhlédnutí prvního dílu rodičovského seriálu, viděla jsem už 4. Musím říct, že i u mne nastala určitá změna. Když si vzpomenu na své až agresivní výstupy a křik na svoji dnes již 4letou holčičku, je mi z toho už teď o trochu lépe, když tu změnu sama trochu vidím.

Měla jsem mnohokrát podobné pocity jako Martina z videa č. 4, že nejsem dobrá máma, večery jsem proplakala a ptala se sama sebe, jak to mám udělat, abychom byly obě v pohodě, a proč malá neudělá, co chci.

Po této zkušenosti s vámi se cítím mnohem jistější „v kramflecích“, když už vím, že to jde prostě i jinak, než jak jsme byli vychováváni my. Snažím se svým dnes oběma holčičkám vše v klidu vysvětlit, zeptat se, jak to potřebují, nebo jim říct, jak to teď vidím já, a ony obě k mému úžasu kývou a opravdu to dopadne ke spokojenosti nás všech.

Věřím, že to vycítí brzy i manžel, kterého jsem ke zhlédnutí Nevýchovy nemohla přimět, ale nevadí, nenutím ho. Myslím, že když vidí, jak nám to s holkama jde zase o něco lépe, přijde si na to sám. Každopádně mockrát děkuji za návod a rady, jsou k nezaplacení. Je to sice běh na dlouhou trať, někdy to jde, ale jsou stále chvíle, kdy mám pocit, že to nedávám, ale nevzdávám to!!!

Pavlína

14 15