Právě mi tu se slzami v očích vylíčil můj devítiletý syn, že na něj dolehla tíže jako celý vesmír (zdůraznil, že ten je nekonečný), protože odkládal všechno a odkládal, a teď je z toho ve stresu. Všechno si to uvědomuje. Navíc hned hlásil, že se do toho pustí a že už to má rozmyšlený. Ale že se mu tááák nechce.

Ještě tu pronášel úvahu nad tím, jak je jako člověk žijící ve městě líný a jak na vesnici jsou na tom lidé jinak. Žasnu a mám hřejivý pocit, že přebírá právě zodpovědnost za svůj život. Možná to zítra nebude na 100 %, ale už to, co vyjádřil, je hotové bohatství. 

Snažíme se s dětmi domlouvat, jaký bude harmonogram dne. Dřív učení trvalo celé odpoledne, a stejně se ještě našlo něco na dodělání do školy i po 8. hodině večer. Nyní syn přijde ze školy, po převlečení si může 1/2 hod. hrát na mobilu, pak jsou úkoly do půl hodiny hotové.

FUNGUJE TO. Ve škole syna (10 let) a hlavně nás, rodiče, chtěl vidět školní psycholog. Pak jsem viděla workshop Co nám zubař o čištění zoubků neřekl, kde Katka mluvila o přenesení zodpovědnosti…

A jak to dopadlo? Vzhledem ke zlepšení synova prospěchu i zapomínání věcí – DÍKY PŘENESENÍ ZODPOVĚDNOSTI NA SYNA z mámy a táty – třídní učitelka i výchovný poradce sezení u psychologa nakonec zrušili :) Mám moc velkou radost, že ač jsme teprve na začátku kurzu, již jsou u nás doma lepší vztahy, nemusím křičet, stále dokola opakovat to samé, občas si i děti vzpomenou, že je máma stále v práci, a pomohou jí s domacími pracemi.

Vaše filozofie je i naše filozofie. Máme 3 mateřské školy. Jsem ráda, že se našel konečně inteligentní člověk, který dává možnost zdarma nahlédnout do správného přístupu k dětem. Již 10 let praktikujeme tento přístup ve školkách a víme, že funguje. Pouze jsem Vám chtěla moc poděkovat, že jste a že děláte tuto velmi dobrou věc. Za přednášku Respektovat a být respektován paní psycholožky Nováčkové jsem zaplatila před lety 7.000 Kč.

Ještě jednou velké díky, že využíváte sociální síť k této nezaplatitelné věci. Odkaz na Vaše stránky jsem přeposlala jak svým učitelkám, tak i 150 rodičům a budu ho šířit dál. Hodně štěstí a energie. Snad se nám to nakonec povede :).

Do kurzu jsem se přihlásila po zhlédnutí Rodičovského seriálu, ze kterého jsem byla totálně paf a nadšená. Vždy jsem chtěla mít skvělý vztah s dětmi (dcera 7 let a syn 5 let), hezky jsem si to plánovala, jaké to bude super. A velice rychle jsem narazila. Ony ty děti mají i svůj názor! S tím jsem moc nepočítala :)

Myslela jsem, že bude stačit uvědomělá matka, která je vše naučí! Až když jsem poznala vás a vaše metody, úplně se mi otevřely oči a díky audio zážitkům jsem se znovu stala dítětem. Ach bože, jaké hrůzy z nás rodičů většinou vyjdou! Hodně jsem si poplakala, vše jsem si s dětmi prožila a ráda bych vám poslala nějaké zážitky s dětmi.

Odcházení do školky: Každý den byl křik. Loudali se, hádali se, prostě stres každé ráno. Když po jednom vypjatém ránu jsem jim v autě řekla (úplně v klidu), že už tak dál nemůžu, že mi to bere akorát sílu, stát mezi nima jako soudce a neustále jim něco opakovat. Že bych s tím potřebovala pomoct, že můžeme odpoledne vymyslet, jak to dělat jinak. Tak že jo, pomůžou. 

Odpoledne jsem jim dala malý budíček a nakreslili jsme plán, kde byly v kolonkách všechny ranní aktivity: čištění zubů, snídaně, oblékání… Byli nadšení, že něco můžou šéfovat sami! :) Po každé aktivitě si udělají fajfku, že „splněno“. Mezitím si hlídají čas.

První den slyším z pokoje: Brácho, nezapomeň podle plánu! A hned, co vstali, začali to prostě dělat. Cože?? To je tak snadné? :) V tom okamžiku jsem si uvědomila jednu věc: Jak je důležité brát dítě jako parťáka. Mluvit s dítětem a ne na dítě. Jak velký rozdíl v tom je, a děti právě tohle vnímají.

Moje dnešní AHA. Zjistila jsem, proč jsem se tolik rozčilovala ve chvíli, kdy dítě bylo plné emocí, křičelo nebo vydatně nesouhlasilo, vztekalo se apod. Měla jsem pocit zodpovědnosti za jeho emoce. Snažila jsem se prostě tu situaci co nejrychleji zklidnit, protože mi vadil jejich vztek a křik. Dnes jsem si to uvědomila. Jsou to jejich emoce a oni se s nima musí vypořádat.

Dnes jsem syna vyzvedla ze školy v tak zoufalé náladě, vše bylo špatně, auto daleko, hlad, tisíc problémů… Doma jsem se ptala, jestli se mu něco stalo a jestli má nějaký důvod, že se tak chová, že mi to vadí. Řekl, že neví. A začal plakat a vztekat se, že neví, co má dělat. Měl spoustu úkolů ze školy a nechtělo se mu nic, ani převlíkat, ani mýt ruce, natož psát úkoly a stříhat písmena.

Řekla jsem mu, že jestli chce s úkoly pomoct, jsem v kuchyni, ať přijde, až se vyvzteká nebo až bude vědět, jestli mu můžu nějak pomoct. Poslední moje věta byla: „Opravdu nevím, co mám dělat, když se tak chováš, a hrozně mi to vadí.“ A on odpověděl najednou s úsměvem – nedělej NIC.

Vzal si tašku a šel za mnou dělat úkoly, které jsme měli hotové bez jediného zádrhele a hroucení se a zbytek večera pohoda. Kouzlo!

Děkujeme Mgr. Katce Králové za přednášku „Komunikace s rodiči a dětmi“, která proběhla v rámci projektu TERA na Univerzitě Palackého v Olomouci. Myslím si, že koncept Nevýchovy by přispěl k vyřešení mnohdy nesnadné komunikace nejen v rodinách, ale také ve školách, kde děti tráví většinu svého času.

Pokud se podaří Nevýchovu aplikovat v domácím prostředí, kde potom přirozeně funguje, bylo by nanejvýš vhodné, aby rodiče mohli ve škole vysvětlit pedagogickým i ostatním pracovníkům, jak se s jejich dítětem bez problému domluví a dojdou ke společnému cíli.

Z tohoto důvodu považuji koncept Nevýchovy aplikovatelný do školního a vzdělávacího prostředí obecně.