Zodpovědnost a samostatnost

Dřív jsem nesla tíhu odpovědnosti za celou rodinu. Už nemusím. Zodpovědné se naučily být děti

Ivana, máma tří dětí

151 152

Přenechat dítěti zodpovědnost je to klíčové

Taky jsem prošla R+R a musím říct, že teprve po Nevýchově mi to zapadá a dává větší smysl. Přenechat dítěti zodpovědnost a aktivní podílení se na řešení problému je to klíčové. Katka dělá skvělou práci, dokáže předat moudrost tak, aby to v praxi bylo proveditelné. Klobouk dolů, Katko.

Alice J.

37 38

Syn přebírá zodpovědnost za svoje věci

Právě mi tu se slzami v očích vylíčil můj devítiletý syn, že na něj dolehla tíže jako celý vesmír (zdůraznil, že ten je nekonečný), protože odkládal všechno a odkládal, a teď je z toho ve stresu. Všechno si to uvědomuje. Navíc hned hlásil, že se do toho pustí a že už to má rozmyšlený. Ale že se mu tááák nechce.

Ještě tu pronášel úvahu nad tím, jak je jako člověk žijící ve městě líný a jak na vesnici jsou na tom lidé jinak. Žasnu a mám hřejivý pocit, že přebírá právě zodpovědnost za svůj život. Možná to zítra nebude na 100 %, ale už to, co vyjádřil, je hotové bohatství. 

Marcela Kršková

57 58

Když předáte dětem zodpovědnost za jejich problémy…

Zapůsobilo na mě video Čí je problém… U kamarádky na srazu dětí a rodičů procházím kolem situace: O., 3 roky a B., 5 let, tahají se o jakýsi pytlík. B. žaluje: „Tetooo, on mi nechce dát křupkyyy!“ O.: „Moje kšupky!“ Já si říkám – dejte pokoj, a se slovy: „A co já s tím, tak se nějak domluvte!“ je míjím.

Za pár minut přichází kamarádka, maminka O.: „Šla jsem pro něco do skříně a objevila jsem v ní O. a B., jak tam natajňačku žerou pytlík křupek.“ Děti šikovné, a to o dohodách ještě ani neslyšely. Hezký pátek!

Eva Novotná

36 37

Napít? Vyčůrat? Obléct? Dcera (3,5) si vše dokáže regulovat sama

Váš kurz je bomba. Jsem v lepší pohodě s dětma. Ale ani jsem to tak úplně nevnímala, než jsem po 2 měsících (kdy o prázdninách jsem u nás doma na samotě u lesa) začala chodit mezi lidi = ostatní maminky.

Zrovna včera – má dcera (3,5), samostatná prima holčička, a roční syn. My na dětském hřišti v pohodě, kamarádky pořád ve stresu a stále jsem poslouchala: Nechoď tam, obuj si ty boty, chceš čůrat? Nechceš? Ale vyčůrej se! Teď hned, jinak se počůráš! (Samozřejmě se to stalo.) Napij se! Sněz to. Nebreč, to nemůže tak bolet.

A včera bylo to „blik“, kdy jsem poznala, že takto to nechci. A díky vám to u nás tak nemáme. Protože ještě před půl rokem by se dcera po mně plazila a já bych pořád sledovala, kam jde, co dělá, kontrolovala, zda pila a jestli je dost oblečená, a teď… Vše si reguluje sama.

A víte co? Jsem hrdá na sebe, že jsem se dokázala přenastavit, a jsem hrdá na své děti. 

Petra Zapletalová

36 37

Čištění zoubků je teď pro Aničku hra a zodpovědnost zároveň

Dneska jsem si pustila poslední video a konečně našla čas a odvahu zapojit se do diskuzí :-) Děkuji celé Nevýchově za to, co děláte a děkuji i vám všem, kteří sem přispíváte – jste prostě skvělí.

Dívám se teď zpětně na své úkoly a za těch 5 týdnů vidím úžasné pokroky. Situace, které byly na začátku „problém“ už vůbec neřešíme, naučili jsme se je hravě zvládnout, třeba čištění zoubků je teď pro Aničku hra a zodpovědnost zároveň.

VELKÉ DÍKY a motivace pro ostatní, DĚLEJTE TO, FUNGUJE TO :-)

A ještě jedna osobní poznámka: Hodně jsem prožívala všechna zážitková audia, která mě vracela zpět do mého vlastního dětství. Pomohlo mi to uvědomit si, z čeho pramení mé reakce a jak to můžu změnit.

Od té chvíle si jako máma připadám mnohem lépe a cítím se i lépe a uvolněněji ve vztahu k partnerovi. Nevýchova není jen o nás a našich dětech, je to o stylu komunikace a ten můžeme uplatnit kdekoli, takže znovu DĚKUJI.

Petra Všetečková

46 47

Předala jsem synovi zodpovědnost. Zlepšil se mu prospěch

Snažíme se s dětmi domlouvat, jaký bude harmonogram dne. Dřív učení trvalo celé odpoledne, a stejně se ještě našlo něco na dodělání do školy i po 8. hodině večer. Nyní syn přijde ze školy, po převlečení si může 1/2 hod. hrát na mobilu, pak jsou úkoly do půl hodiny hotové.

Funguje to. Ve škole syna (10 let) a hlavně nás, rodiče, chtěl vidět školní psycholog. Pak jsem viděla workshop „Co nám zubař o čištění zoubků neřekl“, kde Katka mluvila o přenesení zodpovědnosti…

A jak to dopadlo? Vzhledem ke zlepšení synova prospěchu i zapomínání věcí – díky přenesení zodpovědnosti na syna z mámy a táty – třídní učitelka i výchovný poradce sezení u psychologa nakonec zrušili :) Mám moc velkou radost, že ač jsme teprve na začátku kurzu, již jsou u nás doma lepší vztahy, nemusím křičet, stále dokola opakovat to samé, občas si i děti vzpomenou, že je máma stále v práci, a pomohou jí s domacími pracemi.

Ivana Dostálová

64 65

Dnešní koupání

Dnešní koupání. Holky, potřebovala bych tu něco dodělat, co kdybych vám napustila vanu, ale nechci, abyste tam byly moc dlouho.

Martinka: Tak až se přesypou přesýpací hodiny, tak půjdeme ven.
Já: OK. A šla jsem pryč. Po pár minutách
Martinka: Eliško, už se přesypaly hodiny, musíme ven. A vylezla. Eliško, pojd už ven! Už se přesypaly hodiny.
Eliška: Ne.
Martinka: Až se vypustí vana, tak půjdeš ven?
Eliška: JO. Za chvíli byly obě venku. :)

Marti Vejvančická

45 46

Syn (13 let) si se mnou dnes povídá, což dřív nedělal

Nevýchova nám pomohla změnit situaci u nás doma úplně od základu. Miluji svoje dítě, ale teď mohu říci, že podle toho k němu i přistupuji. A hlavně i manžel ledasco pochopil a to je na tom skvělý.

Cítím klid, protože vím, jak na to, abychom byli všichni spokojení. Nejsem policajt, nekřičím. Neopakuji donekonečna, protože vím, že to k ničemu není. Zbavila jsem se zodpovědnosti za vše, co mi nepatří.

Jsem veselejší a mám více času. Samozřejmě je stále co vylepšovat (z mé strany). Vždyť dlouhou dobu to bylo jinak, ale vím, že Mirek (13 let) je skvělý kluk a věřím! mu.

Vždy když jsme se dohadovali, tak přestal komunikovat. Prostě se naštval. Hrozně mi to bylo líto, věděla jsem, jak je to špatně. Dnes je veselejší, povídá si se mnou (což nedělal). Dokonce jsme spolu hráli hru na počítači. Krásná, pohodová chvíle. Vím, že teď to bude fajn. Nikomu už nebudu ubližovat. Naučila jsem se krásný postup pro výchovu. Úžasné. Taky jsem si pěkně pobrečela. Úleva.

Moc vám všem děkuji. Nejlepší kurz mého života.

Irena Novotná

6 7

Poradí si beze mě. Oblékne se sám

Mám skvělý pocit ze včerejška večer: Když jsme šli spát, chtěla jsem ho oblíknout a namazat (syn, skoro 4 roky) – oblíknout a svlíknout se už umí sám, když chce – ale on, že nechce pyžamo ani namazat.

Řekla jsem mu, že jsem unavená a chci si jít už lehnout, a pokud nechce ode mne pomoct, výborně, že vím, že se umí obléknout sám, že je šikovný. Poprosil mě, abych mu šla udělat mléko, a že oblékání zvládne sám. Za chvilinku za mnou přišel a měl i spací ponožky :)

Pavla

38 39

Spadl ze mě balvan odpovědnosti. Nemusím dceru nutit, aby cvičila. Cvičí sama

Neexistuje způsob, jak „nevýchovně donutit někoho, aby dělal, co já chci“. Taky jsem to kdysi zkoušela, použila jsem stejná slova a zakoulela jsem očima úplně stejně jako Katka Králová – a to dítě vůbec nereagovalo tak, jak by podle videa mělo!! :)

Až jsem pak přišla na to, že jaké si to udělám, takové to budu mít. Když se vztekám, tlačím, vyhrožuju, tak děti se chovají úplně stejně. Když nechám všechny žít po svém a upřímně mluvím o tom, co potřebuju já, tak najednou je ta spolupráce mnohem lepší.

Dám příklad, dcera má postižení nohy a je potřeba nejlépe denně s tou nohou cvičit. Dcera nechce. Já vysvětlovala, vyhrožovala, že bude mit zničenou nohu i tělo, že bude na vozejku… slibovala jsem odměny za cvičení… a žádná odezva z její strany. Až jsem jí teď nedávno řekla:

„Víš, já nevím, jak to s tou nohou řešit, a mám proto na sebe vztek a jsem pak protivná i na tebe. Já chci, abysme tu nohu dali dohromady, dokud jsi malá a všechno se líp hojí a taky než půjdeš do školy. Ta sádra na šest týdnů byla dost opruz a já už jsem utahaná z toho, jak tě pořád musím nosit.“ Prostě jsem upřímně popsala, jak to mám JÁ. 

A ona mi řekla, že si tu nohu cvičí několikrát denně sama, ale nechce, abysme na ni hrabali já nebo táta. A úplně v klidu se od té doby domlouváme, co a jak s tou nohou. Ze mě spadl balvan odpovědnosti, že já musím zajistit správnou rehabilitaci, z ní spadl balvan odpovědnosti za matčinu špatnou náladu („Ty mě štveš, že nechceš cvičit, já jsem z tebe nešťastná, co mám s tebou dělat“ atd.) – a oběma se mám líp dýchá :)

Alena N.

39 40

Děti mi chtějí pomáhat. Je to až neskutečné, jak se mně ulevilo

Zdravím všechny, co se rozhodli jít trochu jinou cestou a začít více komunikovat s dětmi a snažit se jim porozumět. Moc děkuji Katce Králové, která nám, co ještě nejsme součástí Nevýchovy, nabízí různé ochutnávky. A čím více se účastním webinářů, tím více mě Nevýchova zajímá. Jsem již rozhodnutá se do celého kurzu přihlásit a už nyní doma sleduji změny k lepšímu.

Mám dva kluky ve věku 7 a 11 let. Měla jsem asi dost štěstí v dětství, že jsem se nebála doma cokoliv říct a vždy mně mamka naslouchala. Ale vím, že to nebylo úplně o partnerství, protože jsem si vždy myslela, že má za všechno zodpovědnost mamka. Snažila jsem se o to samé u svých dětí, ale často jsem byla taky ta oběť, která musí všechno táhnout a mít za vše zodpovědnost.

Díky vám, Katko a Nevýchovo, již vím, že v podstatě to nejdůležitější je pro mě partnerství s dětmi. Kluci už nyní říkají, jak je jim v tom dobře, a opravdu mně chtějí pomáhat a převzít svou zodpovědnost. Je to až neskutečné, jak se mně ulevilo, že to jde a já mám taky čas pro sebe. A nebojím se o něj říct a kluci mně ho poskytují, tak, jak se dohodneme. Už se těším, až budu součástí kurzu :)

Tereza Bartošová, máma dvou kluků 7 a 11 let

42 43

Fajcenie :) alebo vztahy su nadovsetko

S dcerou sme si tazko pretazko hladali k sebe cestu,no po roku v NV je dovera medzi nami stale vacsia. Minule mi povedala s previnilym usmevom: „Mami,opat som zacala fajcit.“ (Vydrzala 2 mesiace) A mozno ma odsudite ale prve co som pocitila bola skutocna radost nad tym,ze mi to otvorene vravi, tak pokojne akoby to hovorila nejakej kamoske. Zaplavila ma radost,ze kam sme sa to v nasom vztahu dostali.

A kym ona „stebotala“ veselo dalej, narychlo som v sebe spracovavala otazku ci sa mi to paci, to kde som sa dostala. A ano, paci a strasne! Ten pocit, ze mi dieta doveruje az takto, je pre mna na nezaplatenie a krochkam si v nom blahom. :)

A ano, prislo v rozhovore opat aj na skodlivost fajcenia,na jeho ucinky ale v tej atmosfere dovery to bolo vsetko take prirodzene a verim, ze ked pride cas, tak sa podla toho zariadi. Nemam svoju 14r dceru pod kontrolou ale uz po tom ani netuzim ako volakedy. A je to velmi oslobodzujuce. Pretoze v tej vnutornej slobode vo svojom dievcatku vidim skvelu osobku s mnozstvom dobrych vlastnosti a nie pubertacku,ktora zase nieco vysrstila a treba to riesit.

A potom som zistila, ze mi vlastne nesmrdi cigaretami. Mne, co mam nos ako stopovaci pes a nesmrdi mi dieta,ktore fajci! Necitim to. A kludne sa smejte ale pre mna je to signal,ze ju prijimam taku aka je, ze ju nechcem menit,ze ju chcem len jednoducho lubit, so vsetkym co k nej patri (ano,momentalne su to cigarety). A to je vlastne to najviac, co jej mozem do zivota dat. Amen.

Petra

7 8

Došla jsem k prozření, že nechci ani sebe ani dcerku nadále vystavovat takovému tlaku …

Milá Nevýchovo a všichni kdo za Tebou stojí,
již dlouho v sobě nosím přání podělit se s Vámi o tom jak jste mi vy všichni změnili pohled na svět.

Ačkoliv jsem se do kurzu nepřihlásila, sleduji vás a čtu každý článek, který vydáte a kupodivu to má obrovský vliv nejen na mou dceru (11m), ale především na mě.

Nedávno mě velmi zasáhl článek o nálepkách. Za život jsem jich rozdala, raději nemluvit, ale taky jsem jich spoustu dostala a ta poslední, kterou jsem dostala mi změnila život.

Dostala jsem ji od své vedoucí (po mnohaleté spolupráci) a byla to nálepka „NESPOLEHLIVÁ“, uznávám, že po narození naší holčičky se mi převrátil svět a moje pracovní nasazení dostalo co proto, ale ta nálepka a drsné hodnocení mé vedoucí, o které jsem si myslela že jsme přítelkyně, mě vykolejilo natolik, že se mi těch seků nakonec podařilo mnohem víc a nakonec to skoro vypadá, že opravdu spolehlivá nejsem.

Jenže když jezdíte do práce, se svíravým pocitem kolem žaludku a strachem jestli jste na něco nezapomněli, někde se to musí projevit. Přitom to není o spolehlivosti jen o tom, že mám dceru a tak nedokážu plnit úkoly ze dne na den. Potřebuji na to v současné době prostě víc času. Protože je dcerka mou prioritou a pracuji pouze když spinká, nebo ji někdo z blízkých vyveze na procházku.

A moje vedoucí nejen, že onálepkovala mě, ale také několikrát udělila nálepku dcerce jako „mamánek, herečka, mazel a další“.

Díky vašemu článku jsem došla k prozření, že nechci ani sebe ani dcerku nadále vystavovat takovému tlaku a nechat nás polepit od hlavy až k patě. Protože vím, že na mě spolehnutí je a vždycky bylo a že dcerka je velmi samostatná, jen když na ní hučí či čučí čtyři lidi se ráda přitulí.

Dala jsem výpověď a pokusím se nás teď zase odnálepkovat a snad do nové práce nastoupím s čistým štítem a se sebedůvěrou, kterou už jsem málem ztratila. A dcerka, tak ta snad bude nadále tak samostatná a kouzelná jak jí znám z domova a bude mít jistotu, že když bude potřebovat máminu náruč, tak tu mámina náruč bude pro ní.

Mnohokrát vám děkuji z celého srdce. 

Lucie D. (34), Praha

0 1

Nevýchova s 16-ročným, 10-ročnou a 3-ročnou. Mám z toho dobrý pocit

16-r. Syn Michal si začal častejšie dávať strojček na zuby, predtým som fungovala ako policajt, stále ho kontrolovala, po tom, čo som mu prejavila pochopenie, že mu nezáleží na vyrovnaní zubov, zistila som, že si ho dal aj bez pripomínania. To bolo radosti!

Ale inak trúsi občas poznámky: „Zase si si niečo prečítala a teraz to aplikuješ“ A ja mu pokojne poviem: „áno, a mám z toho dobrý pocit“ To ho odzbrojí :-)

10-ročná dcéra Evička je veselšia, ako prostredná bola otlkana alebo opomíjená z viacerých strán. Stanovili sme si jedno poobedie, ktoré je iba naše a ona si môže zvoliť aktivitu, čo chce robiť. Viac sa s ňou objímam, viac ju počúvam a vracia sa mi to od nej. Aj keď občas sa spýta: „Prečo sa ma stále pýtaš, čo navrhujem?“ Proste bola doteraz zvyknutá na môj direktívny prístup

3-ročná Julka ešte dohody moc nechápe, proste povie, že nevie, alebo nechce, je to tak 50 na 50%, ale vďaka aj za to. Ranné vychystávanie do škôlky sa zlepšilo, len večerné zaspávanie chcem ešte doriešiť, aby vedela zaspať sama.

Tatiana Banášová

6 7

„Dobrý, mami, už můžeš jít pryč, tohle už zvládnu sám.“

Mám ohromný osobní zážitek. Přestože se tentokrát webinář „netýkal“ věku našich dětí, se zájmem jsem ho celý zhlédla. Ukázalo se, že leccos by se dalo použít už teď… Proto „netýkal“ v uvozovkách.

Obzvlášť mě zaujala taktika, jak zvládat domácí úkoly a další povinnosti. Jak se dopracovat k tomu, aby je dítě dělalo rádo a (převážně) samo. K mému velkému překvapení u nás hned druhý den nastala situace, kterou bych v běžném dni možná ani nezaznamenala, nebýt právě zhlédnutého webináře. A přitom byla tak důležitá!!

Můj tříletý syn uklízel rozsypané oříšky, které nepozorností vyklopil z mističky. Šla jsem mu pomoct, protože jsem viděla, jak se mu vždy znovu rozkutálejí, a připadal mi nemotorný. Nechal si ukázat, že je má nejdřív shrnout všechny na hromádku a pak je teprv dávat do misky.

Předpokládala jsem, že je stejně budu muset sesbírat já, že na mě bude akorát koukat a možná dva sebere sám. Pár vteřin mě poslouchal, ale pak mě skoro až odehnal se slovy „Dobrý, mami, už můžeš jít pryč, tohle už zvládnu sám.“ Ani nechci pomyslet, jak by ve stejné situaci reagoval, kdyby u toho byl jiný dospělý, který by mu řekl: „Nóóó, hezký, tak to se ti teda povedlo! Honem to všechno seber a dělej, než dostaneš na zadek!“

Je až dojemné, když to všechno můžete udělat jinak :) Mimochodem o pár dní později jsem ho slyšela, jak říká svému pětiletému bratrovi: „Matyášku, puomiň (promiň), že ti skáču do řeči, ale chci ti něco říct…“

Petra Ceralová

7 8