Zodpovědnost a samostatnost

Dřív jsem nesla tíhu odpovědnosti za celou rodinu. Už nemusím. Zodpovědné se naučily být děti

Ivana, máma tří dětí

150 151

Přenechat dítěti zodpovědnost je to klíčové

Taky jsem prošla R+R a musím říct, že teprve po Nevýchově mi to zapadá a dává větší smysl. Přenechat dítěti zodpovědnost a aktivní podílení se na řešení problému je to klíčové. Katka dělá skvělou práci, dokáže předat moudrost tak, aby to v praxi bylo proveditelné. Klobouk dolů, Katko.

Alice J.

37 38

Syn přebírá zodpovědnost za svoje věci

Právě mi tu se slzami v očích vylíčil můj devítiletý syn, že na něj dolehla tíže jako celý vesmír (zdůraznil, že ten je nekonečný), protože odkládal všechno a odkládal, a teď je z toho ve stresu. Všechno si to uvědomuje. Navíc hned hlásil, že se do toho pustí a že už to má rozmyšlený. Ale že se mu tááák nechce.

Ještě tu pronášel úvahu nad tím, jak je jako člověk žijící ve městě líný a jak na vesnici jsou na tom lidé jinak. Žasnu a mám hřejivý pocit, že přebírá právě zodpovědnost za svůj život. Možná to zítra nebude na 100 %, ale už to, co vyjádřil, je hotové bohatství. 

Marcela Kršková

57 58

Když předáte dětem zodpovědnost za jejich problémy…

Zapůsobilo na mě video Čí je problém… U kamarádky na srazu dětí a rodičů procházím kolem situace: O., 3 roky a B., 5 let, tahají se o jakýsi pytlík. B. žaluje: „Tetooo, on mi nechce dát křupkyyy!“ O.: „Moje kšupky!“ Já si říkám – dejte pokoj, a se slovy: „A co já s tím, tak se nějak domluvte!“ je míjím.

Za pár minut přichází kamarádka, maminka O.: „Šla jsem pro něco do skříně a objevila jsem v ní O. a B., jak tam natajňačku žerou pytlík křupek.“ Děti šikovné, a to o dohodách ještě ani neslyšely. Hezký pátek!

Eva Novotná

36 37

Napít? Vyčůrat? Obléct? Dcera (3,5) si vše dokáže regulovat sama

Váš kurz je bomba. Jsem v lepší pohodě s dětma. Ale ani jsem to tak úplně nevnímala, než jsem po 2 měsících (kdy o prázdninách jsem u nás doma na samotě u lesa) začala chodit mezi lidi = ostatní maminky.

Zrovna včera – má dcera (3,5), samostatná prima holčička, a roční syn. My na dětském hřišti v pohodě, kamarádky pořád ve stresu a stále jsem poslouchala: Nechoď tam, obuj si ty boty, chceš čůrat? Nechceš? Ale vyčůrej se! Teď hned, jinak se počůráš! (Samozřejmě se to stalo.) Napij se! Sněz to. Nebreč, to nemůže tak bolet.

A včera bylo to „blik“, kdy jsem poznala, že takto to nechci. A díky vám to u nás tak nemáme. Protože ještě před půl rokem by se dcera po mně plazila a já bych pořád sledovala, kam jde, co dělá, kontrolovala, zda pila a jestli je dost oblečená, a teď… Vše si reguluje sama.

A víte co? Jsem hrdá na sebe, že jsem se dokázala přenastavit, a jsem hrdá na své děti. 

Petra Zapletalová

36 37

Předala jsem synovi zodpovědnost. Zlepšil se mu prospěch

Snažíme se s dětmi domlouvat, jaký bude harmonogram dne. Dřív učení trvalo celé odpoledne, a stejně se ještě našlo něco na dodělání do školy i po 8. hodině večer. Nyní syn přijde ze školy, po převlečení si může 1/2 hod. hrát na mobilu, pak jsou úkoly do půl hodiny hotové.

Funguje to. Ve škole syna (10 let) a hlavně nás, rodiče, chtěl vidět školní psycholog. Pak jsem viděla workshop „Co nám zubař o čištění zoubků neřekl“, kde Katka mluvila o přenesení zodpovědnosti…

A jak to dopadlo? Vzhledem ke zlepšení synova prospěchu i zapomínání věcí – díky přenesení zodpovědnosti na syna z mámy a táty – třídní učitelka i výchovný poradce sezení u psychologa nakonec zrušili :) Mám moc velkou radost, že ač jsme teprve na začátku kurzu, již jsou u nás doma lepší vztahy, nemusím křičet, stále dokola opakovat to samé, občas si i děti vzpomenou, že je máma stále v práci, a pomohou jí s domacími pracemi.

Ivana Dostálová

64 65

Dnešní koupání

Dnešní koupání. Holky, potřebovala bych tu něco dodělat, co kdybych vám napustila vanu, ale nechci, abyste tam byly moc dlouho.

Martinka: Tak až se přesypou přesýpací hodiny, tak půjdeme ven.
Já: OK. A šla jsem pryč. Po pár minutách
Martinka: Eliško, už se přesypaly hodiny, musíme ven. A vylezla. Eliško, pojd už ven! Už se přesypaly hodiny.
Eliška: Ne.
Martinka: Až se vypustí vana, tak půjdeš ven?
Eliška: JO. Za chvíli byly obě venku. :)

Marti Vejvančická

45 46

Poradí si beze mě. Oblékne se sám

Mám skvělý pocit ze včerejška večer: Když jsme šli spát, chtěla jsem ho oblíknout a namazat (syn, skoro 4 roky) – oblíknout a svlíknout se už umí sám, když chce – ale on, že nechce pyžamo ani namazat.

Řekla jsem mu, že jsem unavená a chci si jít už lehnout, a pokud nechce ode mne pomoct, výborně, že vím, že se umí obléknout sám, že je šikovný. Poprosil mě, abych mu šla udělat mléko, a že oblékání zvládne sám. Za chvilinku za mnou přišel a měl i spací ponožky :)

Pavla

38 39

Spadl ze mě balvan odpovědnosti. Nemusím dceru nutit, aby cvičila. Cvičí sama

Neexistuje způsob, jak „nevýchovně donutit někoho, aby dělal, co já chci“. Taky jsem to kdysi zkoušela, použila jsem stejná slova a zakoulela jsem očima úplně stejně jako Katka Králová – a to dítě vůbec nereagovalo tak, jak by podle videa mělo!! :)

Až jsem pak přišla na to, že jaké si to udělám, takové to budu mít. Když se vztekám, tlačím, vyhrožuju, tak děti se chovají úplně stejně. Když nechám všechny žít po svém a upřímně mluvím o tom, co potřebuju já, tak najednou je ta spolupráce mnohem lepší.

Dám příklad, dcera má postižení nohy a je potřeba nejlépe denně s tou nohou cvičit. Dcera nechce. Já vysvětlovala, vyhrožovala, že bude mit zničenou nohu i tělo, že bude na vozejku… slibovala jsem odměny za cvičení… a žádná odezva z její strany. Až jsem jí teď nedávno řekla:

„Víš, já nevím, jak to s tou nohou řešit, a mám proto na sebe vztek a jsem pak protivná i na tebe. Já chci, abysme tu nohu dali dohromady, dokud jsi malá a všechno se líp hojí a taky než půjdeš do školy. Ta sádra na šest týdnů byla dost opruz a já už jsem utahaná z toho, jak tě pořád musím nosit.“ Prostě jsem upřímně popsala, jak to mám JÁ. 

A ona mi řekla, že si tu nohu cvičí několikrát denně sama, ale nechce, abysme na ni hrabali já nebo táta. A úplně v klidu se od té doby domlouváme, co a jak s tou nohou. Ze mě spadl balvan odpovědnosti, že já musím zajistit správnou rehabilitaci, z ní spadl balvan odpovědnosti za matčinu špatnou náladu („Ty mě štveš, že nechceš cvičit, já jsem z tebe nešťastná, co mám s tebou dělat“ atd.) – a oběma se mám líp dýchá :)

Alena N.

39 40

Děti mi chtějí pomáhat. Je to až neskutečné, jak se mně ulevilo

Zdravím všechny, co se rozhodli jít trochu jinou cestou a začít více komunikovat s dětmi a snažit se jim porozumět. Moc děkuji Katce Králové, která nám, co ještě nejsme součástí Nevýchovy, nabízí různé ochutnávky. A čím více se účastním webinářů, tím více mě Nevýchova zajímá. Jsem již rozhodnutá se do celého kurzu přihlásit a už nyní doma sleduji změny k lepšímu.

Mám dva kluky ve věku 7 a 11 let. Měla jsem asi dost štěstí v dětství, že jsem se nebála doma cokoliv říct a vždy mně mamka naslouchala. Ale vím, že to nebylo úplně o partnerství, protože jsem si vždy myslela, že má za všechno zodpovědnost mamka. Snažila jsem se o to samé u svých dětí, ale často jsem byla taky ta oběť, která musí všechno táhnout a mít za vše zodpovědnost.

Díky vám, Katko a Nevýchovo, již vím, že v podstatě to nejdůležitější je pro mě partnerství s dětmi. Kluci už nyní říkají, jak je jim v tom dobře, a opravdu mně chtějí pomáhat a převzít svou zodpovědnost. Je to až neskutečné, jak se mně ulevilo, že to jde a já mám taky čas pro sebe. A nebojím se o něj říct a kluci mně ho poskytují, tak, jak se dohodneme. Už se těším, až budu součástí kurzu :)

Tereza Bartošová, máma dvou kluků 7 a 11 let

42 43

Došla jsem k prozření, že nechci ani sebe ani dcerku nadále vystavovat takovému tlaku …

Milá Nevýchovo a všichni kdo za Tebou stojí,
již dlouho v sobě nosím přání podělit se s Vámi o tom jak jste mi vy všichni změnili pohled na svět.

Ačkoliv jsem se do kurzu nepřihlásila, sleduji vás a čtu každý článek, který vydáte a kupodivu to má obrovský vliv nejen na mou dceru (11m), ale především na mě.

Nedávno mě velmi zasáhl článek o nálepkách. Za život jsem jich rozdala, raději nemluvit, ale taky jsem jich spoustu dostala a ta poslední, kterou jsem dostala mi změnila život.

Dostala jsem ji od své vedoucí (po mnohaleté spolupráci) a byla to nálepka „NESPOLEHLIVÁ“, uznávám, že po narození naší holčičky se mi převrátil svět a moje pracovní nasazení dostalo co proto, ale ta nálepka a drsné hodnocení mé vedoucí, o které jsem si myslela že jsme přítelkyně, mě vykolejilo natolik, že se mi těch seků nakonec podařilo mnohem víc a nakonec to skoro vypadá, že opravdu spolehlivá nejsem.

Jenže když jezdíte do práce, se svíravým pocitem kolem žaludku a strachem jestli jste na něco nezapomněli, někde se to musí projevit. Přitom to není o spolehlivosti jen o tom, že mám dceru a tak nedokážu plnit úkoly ze dne na den. Potřebuji na to v současné době prostě víc času. Protože je dcerka mou prioritou a pracuji pouze když spinká, nebo ji někdo z blízkých vyveze na procházku.

A moje vedoucí nejen, že onálepkovala mě, ale také několikrát udělila nálepku dcerce jako „mamánek, herečka, mazel a další“.

Díky vašemu článku jsem došla k prozření, že nechci ani sebe ani dcerku nadále vystavovat takovému tlaku a nechat nás polepit od hlavy až k patě. Protože vím, že na mě spolehnutí je a vždycky bylo a že dcerka je velmi samostatná, jen když na ní hučí či čučí čtyři lidi se ráda přitulí.

Dala jsem výpověď a pokusím se nás teď zase odnálepkovat a snad do nové práce nastoupím s čistým štítem a se sebedůvěrou, kterou už jsem málem ztratila. A dcerka, tak ta snad bude nadále tak samostatná a kouzelná jak jí znám z domova a bude mít jistotu, že když bude potřebovat máminu náruč, tak tu mámina náruč bude pro ní.

Mnohokrát vám děkuji z celého srdce. 

Lucie D. (34), Praha

0 1

„Dobrý, mami, už můžeš jít pryč, tohle už zvládnu sám.“

Mám ohromný osobní zážitek. Přestože se tentokrát webinář „netýkal“ věku našich dětí, se zájmem jsem ho celý zhlédla. Ukázalo se, že leccos by se dalo použít už teď… Proto „netýkal“ v uvozovkách.

Obzvlášť mě zaujala taktika, jak zvládat domácí úkoly a další povinnosti. Jak se dopracovat k tomu, aby je dítě dělalo rádo a (převážně) samo. K mému velkému překvapení u nás hned druhý den nastala situace, kterou bych v běžném dni možná ani nezaznamenala, nebýt právě zhlédnutého webináře. A přitom byla tak důležitá!!

Můj tříletý syn uklízel rozsypané oříšky, které nepozorností vyklopil z mističky. Šla jsem mu pomoct, protože jsem viděla, jak se mu vždy znovu rozkutálejí, a připadal mi nemotorný. Nechal si ukázat, že je má nejdřív shrnout všechny na hromádku a pak je teprv dávat do misky.

Předpokládala jsem, že je stejně budu muset sesbírat já, že na mě bude akorát koukat a možná dva sebere sám. Pár vteřin mě poslouchal, ale pak mě skoro až odehnal se slovy „Dobrý, mami, už můžeš jít pryč, tohle už zvládnu sám.“ Ani nechci pomyslet, jak by ve stejné situaci reagoval, kdyby u toho byl jiný dospělý, který by mu řekl: „Nóóó, hezký, tak to se ti teda povedlo! Honem to všechno seber a dělej, než dostaneš na zadek!“

Je až dojemné, když to všechno můžete udělat jinak :) Mimochodem o pár dní později jsem ho slyšela, jak říká svému pětiletému bratrovi: „Matyášku, puomiň (promiň), že ti skáču do řeči, ale chci ti něco říct…“

Petra Ceralová

7 8