Školka

Syn se začal těšit do školky

Můj syn začal chodit do školky a už večer plakal, že tam nechce. Každé ráno provázely ohromné záchvaty vzteku a ve školce plakal. Já pak šla ze školky a brečela taky. On se celé dopoledne trápil a já také. Bylo to hotové peklo.

Teď v pondělí nastupoval do nové školky. Před třemi týdny jsme začali s kurzem Nevýchovy a zlepšilo se hodně věcí. Kubík nastoupil do školky v naprosté pohodě. Nepláče, nevzteká se. Dokonce se tam těší.

Dnes ráno mě Kubík budil a říká „Mami, vstávej, musíme jít do školky!“ Pro nás je to úplný zázrak. Není nic úžasnějšího pro mámu než zdravé a šťastné dítě. Nevýchovo, děkuji. Od začátku kurzu se hodně zlepšila komunikace mezi námi i mezi okolím. Ale ta školka je zázrak.

Chci vám všem říct, pokud se teď něco nedaří, vydržte, nedejte se, a hlavně věřte dětem, protože pak budete opravdu koukat, jak jsou rozumné a jak přirozeně najdou řešení, ve kterém je nám oběma dobře.

Jitka Škorpilová

50 51

Při nástupu do školky jsem u dětí i maminek užila mnohokrát nápady z Nevýchovy

Pracuji nově jako učitelka v adaptační třídě pro děti mezi 2 a 3 roky. V první den nástupu do školky jsem u nově příchozích dětí, ale i maminek, užila mnohokrát nápady z Nevýchovy. Ať už jsem nabídla dětem, že jsem tam taky dnes poprvé, že můžeme všechno poznávat spolu.

Taky jsem plačícím a smutným maminkám říkala, že chápu, že je to pro ně těžké, a ať si dají více času na rozloučení, pokud ho potřebují. Ať si vytvoří nějaký rituál rozloučení, ať si společně řeknou, kdy a kdo si dítě zase vyzvedne, či jsem jim nabídla, ať se na novou třídu podívají společně, ať si potom doma o tom můžou povídat.

Taky jsme řešili trable se značkou na skříňce, kterou dítě chtělo a nemělo, a maminka měla obavy z toho, že nové zvířátko nezná a nedokáže vyslovit. Tak jsme se bavily, jestli se dítěti líbí nová značka – že ano. A tak jsem se maminky ptala, co by jí pomohlo, a prý kdyby to zvíře prostě znal, měl s tím něco spojené… Nabídla jsem, jestli by mamince třeba pomohlo, kdyby na zvířátko znal nějakou básničku, a tak by se naučil i to slovo, jestli by to pro maminku bylo lepší. Ona říkala, že to by se jí líbilo, že to zkusí.

Mnohokrát jsem se dnes smutných či plakajících dětí ptala, co by potřebovaly. (A odpovědi byly: jen se v klidu rozkoukat a ještě si nehrát, ještě si chvilku poležet v postýlce, či prostě se nechci smát, nebo chci jen vědět, jestli opravdu maminka přijde.) Nebo situace se svačinkou: některé děti seděly u chlebíka s pomazánkou a tvářily se nešťastně. A tak jsem se každého takového ptala, co by mu pomohlo, aby se mohl najíst a neměl hlad. Někomu pomohlo setřít pomazánku, někomu odkrojit kůrku, někomu informace, že stačí ochutnat a nemusí dojídat, někomu, že k tomu nemusí pít kakao…

První den byl určitě pro všechny náročný, ale věřím (podle usměvavých dětí na konci dne a při vyřešených situacích), že to zvládneme a bude to čím dál lepší a snazší, že se navzájem naučíme ptát a říkat, co potřebujeme (protože to není snadné, někdy na to přijít, co by vlastně pomohlo). 

Jana, učitelka v MŠ

88 89

Učitelka ze školky: „Prosím tě, co jste s tím vaším Vendelínkem udělali?“

Včerejší perlička „z druhé strany“: Šla jsem pro synka (téměř 3r) do školky a potkala jeho paní učitelku. Ani jsem nestihla pořádně pozdravit a ona na mě vybafla:

„Prosím tě, co jste s tím vaším Vendelínkem udělali? Za poslední měsíc se tak strašně změnil! Chodí sám čůrat, uklízí si po sobě hračky, začal se konečně zapojovat do kolektivních her, a dnes si poprvé řekl, že chce jít kakat. A když se mu něco nelíbí, tak mi vždycky řekne, co nejdřív musí udělat, a pak v klídku udělá to, co po něm chceme my. Žádné vztekací scény jako jiné děti. Neskutečná změna!“

A já se dmula pýchou a v rychlosti jí vysvětlila, o co jde. Ten pocit, že tu snahu vidí i jiní lidé než vy doma, je úžasný… :)

Verča Cupalová

20 21

Do školky bez tlaku a stresu

Mám skvelý pocit z mojich detičiek. Sárka (4 roky) mi dnes ráno pri odchode do školky hovorí: Mami, dneska sme to ale šikovne zvládly, že? Raňajky som nechala na ňu, nech spapá, koľko jej bude chutiť. Obliekla sa takmer celá sama a to, s čím potrebovala pomocť, mi pekne povedala, že by potrebovala odo mňa. No a do školky sme sa vystrojily úplne v pohodičke, bez tlaku a stresu.

A konečne po dlhom čase sme tam boli aj v celkom slušnom čase. No a mladšia dcérka (1 rok) sice ešte nerozpráva, ale jej radosť zo života hovorí za všetko. Ďakujem Nevýchove, že prišla k nám v pravý čas.

Katarína Ondrušová

42 43

Nastoupila jsem do kurzu teprve před týdnem a již dnes byly patrné výsledky

Ahoj statečníci a účastnice Nevýchovy. Trénujeme poklidné odchody do školky a hodně se to zlepšuje. Nejprve po shlédnutí výukových videí se mi podařilo zanalyzovat vlastní jednání i jednání mých rodičů, jak na to jdeme.

Já jako učitel, babička a děda jako policajti. No urvaní jsme z toho byli všichni, já za sebe teda 100%. Včera jsem zkoukla video s technikou Popiš a pozvi, nastoupila jsem do kurzu teprve před týdnem a již dnes byly patrné výsledky – daleko poklidnější vypravování do školky se spoluprácí dítěte. Stačil si i pohrát, namalovat, co chtěl a já u toho zparafrázovala písničku od Svěráka „Mravenec jde v trávě a Tomášek jde do školky“ a taky jsem si to užila.

Tomík si třeba dneska vybral, že s části oblékání chce pomoct, aby byl rychle hotov a mohl si jít kreslit, talíř si pak po sobě uklidil sám. Ještě s ním potřebuji probrat pití, abych za ním nemusela poletovat s hrnkem před odchodem do školky, a budeme dolaďovat. Díky Katko za velkou inspiraci a za to, co děláš. Mně se to moc líbí.

Daniela Pachmanová

44 45

Když jsem v kurzu prožila, co cítí děti, otevřely se mi oči

Do kurzu jsem se přihlásila po zhlédnutí Rodičovského seriálu, ze kterého jsem byla totálně paf a nadšená. Vždy jsem chtěla mít skvělý vztah s dětmi (dcera 7 let a syn 5 let), hezky jsem si to plánovala, jaké to bude super. A velice rychle jsem narazila. Ony ty děti mají i svůj názor! S tím jsem moc nepočítala :)

Myslela jsem, že bude stačit uvědomělá matka, která je vše naučí! Až když jsem poznala vás a vaše metody, úplně se mi otevřely oči a díky audio zážitkům jsem se znovu stala dítětem. Ach bože, jaké hrůzy z nás rodičů většinou vyjdou! Hodně jsem si poplakala, vše jsem si s dětmi prožila a ráda bych vám poslala nějaké zážitky s dětmi.

Odcházení do školky: Každý den byl křik. Loudali se, hádali se, prostě stres každé ráno. Když po jednom vypjatém ránu jsem jim v autě řekla (úplně v klidu), že už tak dál nemůžu, že mi to bere akorát sílu, stát mezi nima jako soudce a neustále jim něco opakovat. Že bych s tím potřebovala pomoct, že můžeme odpoledne vymyslet, jak to dělat jinak. Tak že jo, pomůžou. 

Odpoledne jsem jim dala malý budíček a nakreslili jsme plán, kde byly v kolonkách všechny ranní aktivity: čištění zubů, snídaně, oblékání… Byli nadšení, že něco můžou šéfovat sami! :) Po každé aktivitě si udělají fajfku, že „splněno“. Mezitím si hlídají čas.

První den slyším z pokoje: Brácho, nezapomeň podle plánu! A hned, co vstali, začali to prostě dělat. Cože?? To je tak snadné? :) V tom okamžiku jsem si uvědomila jednu věc: Jak je důležité brát dítě jako parťáka. Mluvit s dítětem a ne na dítě. Jak velký rozdíl v tom je, a děti právě tohle vnímají.

Andrea Kavanová, 38 let, dcera 7 a syn 5 let, Ostrava

61 62

Nástup do školky: Loni to nešlo, letos jsme to zvládli. Nevýchovo, dík

Tak jsme ten dnešní nástup do školky taky zvládli. Petřík nastupoval už loni, ale protože byl často nemocný, tak si tam moc nepobyl, a sotva si zvykl, byl zase doma a vše bylo nanovo… A několikrát se stalo, že mi ho učitelky rvaly z náručí. Bylo mi z toho nanic a věděla jsem, už to tak nechci.

Předevčírem jsem Petříkovi říkala, že budeme muset zajet koupit do školky nové bačkůrky. A když jsme se včera oblékali, že tedy jedem, tak najednou, že on nikam nejede. Že bude doma. Bylo mi to divné, protože nakupovat jezdí moc rád. A tak nebylo těžké zjistit, že vlastně jenom nechce ty bačkůrky, protože nechce do školky.

Do toho přišel manžel a zajímal se, co se děje. Petříkovi se nechtělo moc mluvit, tak jsem to řekla za něj. Potom si k Petříkovi sedl a povídali si. Začal mu vykládat, jak to měl on. V podstatě uznával jeho pocity, že to měli podobně…

Kromě toho, že pak naprosto bez problémů proběhl nákup bačkůrek, tenisek a dalších iks věcí, dneska jsme měli v pohodě i odchod do školky. A ve školce se potřeboval akorát delší dobu chovat.

Paní učitelkám jsme řekli, že potřebujeme ještě chvilku, když šly lákat Petříka do třídy, a ty to vzaly úplně v pohodě. Po pár minutách jsem Petříkovi řekla, že už bych potřebovala jít, protože táta musí do práce a Richard (mladší brácha) nemůže být doma sám.

A Petřík se zvedl, ještě jsme se pochovali, opusinkovali, ujistil se, že pro něho přijdeme, a pak prostě šel. Zvládli jsme to!

Předtím jsem si celé ráno vyháněla z hlavy ty strašné vzpomínky z loňska a říkala si, že tentokrát to tak nebude. A nebylo! Byla jsem v pohodě a Petřík taky. Je to borec :)) Nevýchovo, dík!

Kateřina

44 45

Nástup do školky. Zjistili jsme, v čem je problém

… poděkování Nevýchově za super tipy na nástup do školky. Vše jsme probrali, vyjasnili si, v čem je problém – stačilo koupit větší lahev, aby si nemusel syn chodit dolévat pití na záchod – včera večer jsme namalovali obrázek, co se bude ve školce dít, a výsledkem bylo nadšené dítě, kterému se nechtělo vůbec domů, protože si potřebovalo ještě dovařit vajíčka v kuchyňce.

Kateřina Marešová

39 40

Ve školce už žádná stížnost na dcerku. A stačilo málo

Před týdnem jsem tu psala o starostech Barborky ve školce, že je hlučná, má moc energie, o tom, že prý nemá dostatek disciplíny, atd. To bylo – a stačilo málo. Týdenní prázdniny u babičky a dědy, aby si máma mohla odpočinout a srovnat v hlavě.

Dneska jsem na Barunku moc pyšná. Ve školce žádná stížnost od učitelek, vše zvládla na jedničku s hvězdičkou. Konečně zafungovala naše první dohoda o nehlučení po obědě. Barunka si sama odtáhla matraci dál od dětí, aby měla klid, a dokonce i usnula :) A s paní učitelkou jsme si dnes všechno v klidu vysvětlily a hledaly a našly společně řešení.

Tečou mi slzy, ale jsou to slzy štěstí, teď už vím, že to opravdu funguje. Nejenom na děti, ale i na nás dospěláky, a funguje nám to díky tobě, Nevýchovo :) Máme před sebou velký kus práce, ale vím, že jsme na správné cestě. 

Eva Bydžovská Pavlišová

47 48

Zvládly jsme nástup do školky bez jediné slzičky

Zdravím všechny v Nevýchově, dnes jsme zvládly s mojí dcerou Eliškou (3,5 roku) nástup do školky po 2 měsících prázdnin bez jediné slzičky, a dokonce s úsměvem :) a přitom v minulém školním roce to bylo dost často s pláčem.

Tentokrát jsme se na tom dopředu domluvily, řekly jsme si, co se bude dít, a jestli bude potřebovat, tak tam zůstanu chvilku s ní. A, Kačí, DĚKUJI, ono to opravdu funguje!! Mám z nás obrovskou radost, přeji, ať to takhle krásně funguje všem!!! Děkuji Nevýchově

Monika Žáková, dcera Eliška 3,5 roku

9 10

Nástup do školky: máme za sebou už čtyři rána bez slziček

Chtěla bych Vám, Katko, poděkovat za Váš webinář o nástupu do školky. Jsem maminkou tříletého Matyáška a do školky jsme nastupovali v červnu. Nešlo nám to, já se snažila všemožně, ale došlo k tomu, že mi ho učitelka odtrhla a já utekla. Bylo to hrozné a oba jsme moc brečeli. Nechala jsem se úplně ukázkově přesvědčit autoritou. Matýsek docházel do školky asi měsíc a půl (s marodícími pauzami) a o prázdninách byl přes měsíc doma. Nástup se nám blížil a moje nervozita se stupňovala. Nakoukla jsem ale do Vašeho webináře a rozhodnutá, že to dáme, jsme to dali :)

Zprvu tedy hlásil, že do školky nechce, probrali jsme to a pověděl mi, že tam nechce proto, že ho paní učitelka nutí do jídla a on že tam nechce jíst ani svačinku, ani oběd. Našli jsme řešení, a sice, že se domluvíme s paní učitelkou, aby Matýska do jídla nenutila. Probrali jsme i všechny ostatní varianty – co má dělat, když… – a koupili jsme hodinky, na které jsem mu lakem na nehty vyznačila, v kolik ho vyzvednu.

V pondělí ráno jsem se mu svěřila, že jsem trochu nervózní a proč, ale že věřím, že to spolu zvládneme. To mi potvrdil a doma v chodbě (kde už vždycky plakal) mi hlásil, že se do školky těší. Ve školce jsme se domluvili s paní učitelkou stran toho nucení do jídla, Matýsek mi dal pusu a už seděl paní učitelce na klíně a vykládali si o nových hodinkách a o prázdninách. Když jsem si ho vyzvedla, hlásil mi, že snědl svačinku i oběd (nevídáno).

Je čtvrtek, máme za sebou čtyři rána bez slziček. Úplně to ze mě spadlo. Povídáme si o školce, případné zádrhely řešíme a funguje nám to. Jsme spokojení. Katko, máte můj obrovský dík a hluboký obdiv! To, co v Nevýchově děláte, má ohromný smysl! Za Vaší prací stojí tolik úsměvů a šťastných chvil! Dělejte to, prosím, dál a pořád s takovou vervou, upřímností a nadšením. Vaše moudra teď šířím mezi kamarádky maminky a velebím Vás do nebes :)

Zdeňka Böhmová, syn Matyáš 3 roky

9 10

Ať jsme zkoušeli, co jsme chtěli, nic nepomáhalo. Teď za pouhé 2,5 týdne v kurzu vidím pokrok

Před kurzem jsme si nevěděli rady, jak zvládat výchovu našeho syna Marka. Řekl bych, že dříve, ať jsme zkoušeli, co jsme chtěli, anebo jsme aplikovali rady známých, tak to nepomáhalo.

Už jsem přestával věřit, že se něco může změnit k lepšímu. A teď za pouhé 2,5 týdne v kurzu Nevýchovy se věci začaly zlepšovat. Například to, že chodím s malým do školky v klidu a včas, že je u nás doma větší pohoda, a taky zjišťuji, že se na všem dá domluvit. Je pravda, že něco jde líp a něco hůř, ale je to pokrok. :)

Roman Vařeka, syn Marek

9 10

Učitelka mi říká: „Já jsem si všimla, že to máte tak nějak jinak, že jo?“

To Vám prostě musím napsat… Před pár dny jsem psala o situaci, kterou můj muž skvěle zvládnul ve školce (státní). A dnes jsem šla pro Toníčka (3) do školky a byla tam ta učitelka, se kterou to muž řešil, respektive před ní. A úplně mě překvapila:

Učitelka: Musím Vám říct, že Váš muž to tady s Toníčkem skvěle ráno zvládá (vodí ho každé ráno). Před divadlem tady plakal a on to s ním vyřešil s klidem, na všem se spolu domluvili… opravdu úžasný.

Já: Děkuju. Taky byl moc rád, že to vše tak hezky proběhlo.

Učitelka: Já jsem si všimla, že to máte tak nějak jinak, že jo? Že u Vás řešíte vždy vše v klidu, tak hezky spolu mluvíte. I tu adaptaci ve školce jste tak hezky v klidu zvládli… že si to tak trošku děláte po svým, že jo?

Já: Víte, hlavně se snažíme, aby jsme se všichni měli fajn a bylo nám spolu dobře. Snažíme se spolu mluvit o všem a hlavně na rovinu. Toník se pak dobře orientuje a je mu fajn.

Učitelka: Jojo, to jsem si všimla. S Toníkem se dá vážně na všem v pohodě domluvit…

Tak to jsem Vám fakt musela napsat. A to si občas doma říkáme, že to nezvládáme a pořád policajtujeme, moralizujeme… je fajn, že už to asi tak děsný není :) Milý víkend všem!

Lucie Jírová, Toníček 3 roky

11 12

Syn dostal na zadek od paní učitelky a od té doby nechtěl chodit do školky

Náš úspěch s Nevýchovou u našeho prostředního syna, kterému se nechtělo ráno chodit do školky. Dostal jednou na zadek od paní učitelky. Nevýchovně jsem si pak popovídala i s dotyčnou paní učitelkou. Popsala jsem jí situaci, že máme teď problém syna dostat do školky, že se jí bojí, a jak bysme to mohly společně vyřešit.

Z paní učitelky vypadlo, že má o něj strach, když všude leze, že je nejmenší ze třídy a že se o něj prostě bojí. Řekla jsem paní učitelce, že mu věřím a že je hodně šikovný (oba s manželem lezeme po skalách, a tak je zvyklý na výšky a zná své možnosti), ale že chápu, že pro ni to může být těžké, zvlášť při hlídání všech dětí ve třídě.

Domluvily jsme se, že si se synem v klidu o tom promluví a řekne mu, že o něj má strach. A, světe, div se, od té doby chodí do školky rád. Domluvit se je úžasné :). Ono to pak ušetří spoustu nedorozumění.

Alice Jägerová

11 12

Syn školkovou besídku z poloviny proplakal. Příště už ho takhle nikdy nenechám

Můj starší syn Tomík (4 roky) chodil do školky už minulý rok. Já byla doma s mladším synem (nyní rok a třičtvrtě). Tomík se adaptoval rychle (zůstával vždy jen do oběda) a ve školce se mu líbilo, ale potom velmi často marodil a školce se odcizoval víc a víc, až tam začátkem května přestal chodit úplně. Jako by mu tam něco trošku uteklo a už se tam necítil tak dobře jako ze začátku.

Kritickým momentem pro nás byla vánoční besídka – Tomík promarodil první dva týdny, kdy ostatní nacvičovali program, a učitelky na něj potom evidentně vyvíjely velký tlak, aby se písničky rychle doučil a zapojil se mezi ostatní. Mělo to opačný efekt – Tomík se zasekl a nacvičovat nechtěl. Paní učitelka (jinak moc milá) si mi na to stěžovala několikrát, když jsem Tomíka vyzvedávala, ale já jsem Tomíka chápala a nijak jsem ho nepřesvědčovala, aby se víc zapojoval. Zkoušela jsem si s ním o tom povídat, ale nechtěl se o tom moc bavit a já to tehdy respektovala.

Co jsem ale podcenila, bylo, jak moc je to celé Tomíkovi proti srsti – a tak se stalo, že besídku z poloviny proplakal a do zpěvu (mimochodem velmi dlouhého programu) se nezapojil. Já držela na klíně mladšího syna, který se naopak chtěl zapojit velmi, a byli jsme na opačné straně místnosti, než stál v davu dětí Tomík, a tak jsem nenašla odvahu narušit program besídky a proti všem pravidlům odtamtud Tomíka odvést k sobě. Pak mě to velmi mrzelo a synovi jsem slíbila, že příště už ho takhle nikdy nenechám. S učitelkami jsem se potom bavila o tom, jestli se ve školce něco nestalo, ale nic jsem se nedozvěděla. Ani od Tomíka.

Abych to zkrátila, brzy se budeme stěhovat (jen o několik km dále), a tak jsme Tomíka přehlásili do jiné školky, která je poblíž našeho budoucího bydliště a také hned vedle školy, kam bude Tomík chodit. Školku si vybral sám (ze dvou variant), těšil se do ní a první dva dny proběhly nad očekávání dobře, moc se mu tam líbí, a to přesto, že tam nemají dinosaury, na které se po dni otevřených dveří nejvíce těšil (bylo to v jiné třídě).

Já si velmi přeju, aby to tentokrát dopadlo lépe a aby v případě, že se bude schylovat k nějakému podobnému problému, jakým byla ta besídka, tak abych to dokázala včas rozeznat a také efektivně řešit – nikoliv sklapnout podpatky před autoritou učitelek.

Myslím, že už první den se nám to trošku povedlo – přestože se ode mě očekávalo, že ho odevzdám paní učitelce ve dveřích, Tomík odmítnul dát ruku paní učitelce a držel se mě, tak jsem s ním šla rychle prohlédnout hernu, chvilinku jsem tam s ním setrvala, probrala s ním důležité věci, které potřeboval vědět (kde je záchod, mají dinosaury? :)), pak jsme se v klidu rozloučili a teprve pak jsem ho předala paní učitelce.

Takže pro mě byl workshop (jak ten původní o nástupu do školky bez slziček, tak ten o domlouvání se s učitelkou) pomocníkem v tom, abychom to tentokrát všichni zvládli lépe než napoprvé. Snad to vyjde.

Michaela

13 14