Odchody a oblékání

Zvládáme v pohodě cestování autem, odchody z domu i přebalování

Náš obrovský úspěch je, že jsme se s dcerou dohodli na tom, že bude s námi jezdit autem. Jen jsme se přiblížili k autosedačce, strašná panika, křik a odstrkování nohama. Nebyli jsme schopný nastoupit, prostě to nešlo. Někdy to šlo jen tam a cesta zpět už nebyla možná, tak jsme odjížděli tramvají.

Dnes jezdíme s naprostou pohodou tam i zpět a už si to ani nemusíme říkat a vysvětlovat.

Dále nám Nevýchova velmi pomohla při odchodech z domu. Naše oblékání trvalo většinou 2 až 3,5 hodiny mé trpělivosti a totálního vyčerpání. Dnes jsme za 15 minut oblečený a za dveřma. To samé s přebalováním. Prostě vyřešeno.

Dokážeme vyřešit, i v jaké obuvi se půjde ven, nebo i to, že v obchodě nemůžeme koupit vše, co se líbí. Každý den máme nějaké úspěchy a mám za ně obrovskou radost. A na otázku, co děláme jinak, bych odpověděla: všechno :)

Jindřiška Koutná

98 99

Už žádné hysterické scény

Díky Nevýchově jsem pochopila, co je to mateřství a jak si jej mám užít. Navíc jsem zjistila, že to moje šílený dítě není tak šílený, jak jsem si myslela, stačí ho jen začít poslouchat.

Moje beruška má něco málo přes 2 roky a při každém oblíkání se mě ptá: A maminko, kam jedeme? Všechno jí vysvětlím a zeptám se jí, co na to ona, a je to :D Ještě nedávno to vypadalo jako šílenej problém, někam jet, a najednou se to změnilo – ne, já jsem změnila přístup. Už žádné hysteric­ké scény a nic podobného. Já prostě Nevýchovu miluju.

Musím se ale přiznat, jeden den minulý týden jsem byla mimo a opět zaječela, a hned jsem si to díky všemu uvědomila a dál hezky nevýchovujeme :D Moc vám za všechno děkuju.

Lucie

80 81

Výprava do školky. Úspěch! V 7:40 jsme byli ve školce

Každý den vstáváme do školky o dvě hodiny dřív, abychom vše stihli, malý klidně skoro hodinu snídal, 20 minut si oblékal ponožky a nakonec jsem mu musela pokaždé pomoct. Pořád jsem mu říkala, co má a nemá dělat. Dnes jsem to nechala „na něm“. 

Vstali jsme v 6:45 a řekla jsem mu, kde má jogurt, čeho potřebujeme docílit a nazdar. Občas jsem pověděla, co jdu dělat já, abych to taky stihla, a hle. V 7:20 jsme byli ready, a tak jsem prohlásila, že klidně ještě můžeme koukat na pohádky. Nechtěl, takže v 7:40 jsme byli ve školce. Doteď tomu nemohu uvěřit.

Veronika

38 39

Zvládli jsme ranní stres. Školku jsme stihli

Dnes jsem zažila skvělou situaci při ranním chystání se do školky. Jiřík vstával docela brzo, nemusela jsem ho tedy budit. Nějak jsme se ale doma zamotali – on se díval na pohádky a ve chvíli, kdy jsem myslela, že TEĎ už se začneme oblékat, jsem měla jeden nečekaný a ne moc příjemný telefonát. Do toho Jiřík potřeboval kakat, což obnáší 15 minut na WC (běžně tuto potřebu ráno nemá).

A výsledek? Můj stres, nervozita a strach, že školku nestihneme. A najela jsem do obvyklých stereotypů typu: „Dělej, oblékej se, nestihneme to! Proč u toho děláš takové blbosti? Atd.

Jiřík, který byl do té doby úplně v pohodě, se začal tvářit moc smutně. Určitě nechápal, co se najednou děje. Vzpomněla jsem si na Nevýchovu a šla jsem na chvíli do kuchyně a zhluboka dýchala. Pak jsem se vrátila a říkám mu:

„Víš, Jiři, já jsem teď trošku ve stresu, že nestihneme tu školku, a mám strach, že se paní učitelka bude zlobit, protože jdeme pozdě. Potřebuju, abys byl oblečený a mohli jsme za chvilku vyrazit. Co myslíš, šlo by to? Nebo potřebuješ něco jinak?

A Jiřík mě odzbrojil odpovědí: „Já nic nepotřebuju a ty se USMĚJ, mami.“ Pomohla jsem mu se doobléknout a šli jsme a školku stihli. Až teď mi došel ten úžasný okamžik… Mám skvělého syna, on vlastně učí Nevýchovu mě.

Šárka Ondráková

39 40

Přemýšlela jsem, jestli ji mám obout násilím s brekotem anebo to zkusím jinak

Ráda bych se i já podělila o dnešní úspěch se 14m holčičkou. Ráno jsem pospíchala s oblékáním a obouváním botiček. Kristý občas dělá to, že si nechá obout jen jednu botičku a s druhou si chce hrát a zkouší si ji sama nazouvat. Jako dneska, když se mi to zrovna vůbec nehodilo.

Přemýšlela jsem, jestli ji mám obout násilím s brekotem anebo to zkusím jinak. A povídám jí: „Kristý, já dneska pospíchám a potřebovala bych tě obléknout a vyrazit. Nevím, jak ti mám teď pomoci a nechci tě rozplakat, co by ti pomohlo, abychom už mohly jít?“ Vzala si tu botičku, dopajdala se pro oblíbeného medvídka a přišla ke mně a podala mi botičku a mazlila se se svým medvídkem. V klidu jsem nazula i druhou botičku a mohly jsme jít. 

Páni!!! Tak to bylo jednoduché :)

Pavla, 42 let, dcera 14m, Praha

8 9

Místo oblékání si dcera stříhala něco z papíru…

Můj muž mi říkal, že ráno koukal na dceru (5 let), jak místo oblíkání stříhá něco z papíru. Napadlo ho, že nedělá to, co má dělat, že přijde pozdě, nestihne snídani atd… Ale nechal to být a nic neřekl.

A než šel do práce, dcera přiběhla a přinesla mu vystříhanou vločku z papíru do práce pro štěstí. Tak mi říkal, že je vděčnej, že se zastavil a neřekl to, co byl naučenej.

Anna Burdová

9 10

Dneska jsme měly s Terkou snad nejúžasnější den vůbec. A stačilo tak málo

Ahoj všem, dneska jsme měly s Terkou snad nejúžasnější den vůbec. V klidu jsme se nasnídaly a pak i naobědvaly. Terezka si během toho v klidu sama hrála. V klidu jsme dopoledne a i odpoledne odešly ven, žádný spěch, a přitom jsme měly stejně času a stejné činnosti jako jindy. V klidu bylo přebalování, oblékání, nakupování.

Žádný pláč při Strolleringu, že jsem opustila kočárek. No prostě pohoda! A stačilo tak málo. Terka chápala, co potřebuji, a já zase chápala, co potřebuje ona. A to jsem ještě nestihla přečíst eBook o domluvě s dětmi, co nemluví. Díky, Nevýchovo!

Lucka

37 38

Když jsem v kurzu prožila, co cítí děti, otevřely se mi oči

Do kurzu jsem se přihlásila po zhlédnutí Rodičovského seriálu, ze kterého jsem byla totálně paf a nadšená. Vždy jsem chtěla mít skvělý vztah s dětmi (dcera 7 let a syn 5 let), hezky jsem si to plánovala, jaké to bude super. A velice rychle jsem narazila. Ony ty děti mají i svůj názor! S tím jsem moc nepočítala :)

Myslela jsem, že bude stačit uvědomělá matka, která je vše naučí! Až když jsem poznala vás a vaše metody, úplně se mi otevřely oči a díky audio zážitkům jsem se znovu stala dítětem. Ach bože, jaké hrůzy z nás rodičů většinou vyjdou! Hodně jsem si poplakala, vše jsem si s dětmi prožila a ráda bych vám poslala nějaké zážitky s dětmi.

Odcházení do školky: Každý den byl křik. Loudali se, hádali se, prostě stres každé ráno. Když po jednom vypjatém ránu jsem jim v autě řekla (úplně v klidu), že už tak dál nemůžu, že mi to bere akorát sílu, stát mezi nima jako soudce a neustále jim něco opakovat. Že bych s tím potřebovala pomoct, že můžeme odpoledne vymyslet, jak to dělat jinak. Tak že jo, pomůžou. 

Odpoledne jsem jim dala malý budíček a nakreslili jsme plán, kde byly v kolonkách všechny ranní aktivity: čištění zubů, snídaně, oblékání… Byli nadšení, že něco můžou šéfovat sami! :) Po každé aktivitě si udělají fajfku, že „splněno“. Mezitím si hlídají čas.

První den slyším z pokoje: Brácho, nezapomeň podle plánu! A hned, co vstali, začali to prostě dělat. Cože?? To je tak snadné? :) V tom okamžiku jsem si uvědomila jednu věc: Jak je důležité brát dítě jako parťáka. Mluvit s dítětem a ne na dítě. Jak velký rozdíl v tom je, a děti právě tohle vnímají.

Andrea Kavanová, 38 let, dcera 7 a syn 5 let, Ostrava

65 66

Změny u nás díky Nevýchově. Dřív řev a vzdor. A teď? Ani tomu nemůžu uvěřit

Změny u nás díky Nevýchově (3 holky – Marta 4,5 roku, Miriam 2 a 3/4 roku a Josefína 1 rok a 2 měsíce):

1/ Odchod ze zahrady domů.

Dřív = veliký řev, truc, strašný. Jasně, uplácela jsem sušenkou, jablkem, čímkoli, co zacpalo pusu, hlavně, abychom se nějak přesunuly domů. (Máme zahradu takovou, že samy tam být holky zatím nemůžou a domů se jde kolem silnice vrátky.) 

Dnes: Upozorním, že půjdem za chvilku domů, co by ještě potřebovaly? Marta natrhat kytičky, Mirinka nést klíče, Josefínka zatím názor na věc neverbalizuje, jen se šine sníst další hrst hlíny (odnesena). V klidu jdeme domů a povídáme si. Jo!

2/ Odchod z hřiště, kde je plno kamarádů, oblíbené houpačky.

Dřív řev a vzdor.

Včera: A co byste ještě chtěly/potřebovaly? Já bych chtěla, mamí, na cestu ZONku do lahvičky (daly bychom si s Mirinkou napůl jablečnou, můžem?). Ať máme sílu na cestu domů, když jsme tolik skákaly na trampolíně. OK, nemám problém, odchod bez sebemenších problémů. Jo!

3/ Společný čas.

Josefínka mi dřív přinesla knížku (doplazila se s ní anebo ji dotáhla po kolenou ke mně) a dávala mi jasně najevo, že si chce číst. Jasně, ale myju nádobí, pak ještě potřebuju pověsit prádlo. A ona na chvilku zapomene, že si vlastně chtěla s maminkou prohlížet knížku, a já ještě stihnu uvařit večeři. Mám vlastně všechno hotové, ale divný pocit, že jsem ji odstrkovala…

Dneska je to tak, že všeho hned nechám (pokud neutíká něco z hrnce) a jdu si s ní sednout, stačí jí pár minut, ale je to v čas, kdy chce ona. Jo! (řekne si ona :))

4/ Snídaně.

Dřív: Holky, rychléééé, chvátáme, už musíme vyjít… Plouží se v pyžamech, je to o nervy (moje).

Dneska krásná ukázka toho, jak jsme se posunuly a zvládly to krásně: 
Marta: Mamí, zavři dveře sem do kuchyně, a až si vyčistíš zuby, přijď se podívat, budou tu 3 věci jinak. Jdu tam a Marta i Mirinka mi ukazují každá 3 věci jinak – prázdný talířek, prázdný hrneček a třetí věc nevidím… Já třetí nevidím. Co je třetí? To, že máme radost, že se smějeme!!!! :) Děti moje zlaté (slza na krajíčku). Objetí, radost, krásné ráno!

Ani tomu nemůžu uvěřit, ale snad to fakt tak dopadne, že to jde zvládnout i bez zbláznění se z nekončících povinností. Ono, když je nás na to víc, jde všechno líp. 

Barbora Kodetová

48 49

Do školky bez tlaku a stresu

Mám skvelý pocit z mojich detičiek. Sárka (4 roky) mi dnes ráno pri odchode do školky hovorí: Mami, dneska sme to ale šikovne zvládly, že? Raňajky som nechala na ňu, nech spapá, koľko jej bude chutiť. Obliekla sa takmer celá sama a to, s čím potrebovala pomocť, mi pekne povedala, že by potrebovala odo mňa. No a do školky sme sa vystrojily úplne v pohodičke, bez tlaku a stresu.

A konečne po dlhom čase sme tam boli aj v celkom slušnom čase. No a mladšia dcérka (1 rok) sice ešte nerozpráva, ale jej radosť zo života hovorí za všetko. Ďakujem Nevýchove, že prišla k nám v pravý čas.

Katarína Ondrušová

45 46

Nastoupila jsem do kurzu teprve před týdnem a již dnes byly patrné výsledky

Ahoj statečníci a účastnice Nevýchovy. Trénujeme poklidné odchody do školky a hodně se to zlepšuje. Nejprve po shlédnutí výukových videí se mi podařilo zanalyzovat vlastní jednání i jednání mých rodičů, jak na to jdeme.

Já jako učitel, babička a děda jako policajti. No urvaní jsme z toho byli všichni, já za sebe teda 100%. Včera jsem zkoukla video s technikou Popiš a pozvi, nastoupila jsem do kurzu teprve před týdnem a již dnes byly patrné výsledky – daleko poklidnější vypravování do školky se spoluprácí dítěte. Stačil si i pohrát, namalovat, co chtěl a já u toho zparafrázovala písničku od Svěráka „Mravenec jde v trávě a Tomášek jde do školky“ a taky jsem si to užila.

Tomík si třeba dneska vybral, že s části oblékání chce pomoct, aby byl rychle hotov a mohl si jít kreslit, talíř si pak po sobě uklidil sám. Ještě s ním potřebuji probrat pití, abych za ním nemusela poletovat s hrnkem před odchodem do školky, a budeme dolaďovat. Díky Katko za velkou inspiraci a za to, co děláš. Mně se to moc líbí.

Daniela Pachmanová

47 48

Úspěch v herně: bez scény si to sám namířil k odchodu

​Mám dnes podobný úspěch při odchodu z herny. Zavírali a už to vypadalo na scénu, nechtěl jít pryč a bránil se, nesl jsem ho a začal se zoufale sápat na bagr..

projelo mi hlavou, že prostě nechce domů, a že když už ho mám v náručí, bude pro všechny nejlepší ho odnést, rychle obout a pryč, protože když si začne zase hrát, bude to stejně nekonečné a budu zase odchod muset začínat nanovo..

ale odolal jsem a s mrazením v zádech ho v prázdné herně dal ještě k bagru, vysvětlil jsem mu ale, že už opravdu musíme jít, protože celá herna (i bagr) už jde hají.. hrál si s ním asi minutu a půl a pak si to sám namířil k odchodu

kdybych ho k bagru už nepustil, byla by z toho scéna na půl hodiny (minimálně).

táta z kurzu

39 40

Dcerka bola uplakana a vobec nam to nefungovalo. Zmena zacala ked sa ku mne dostali prve clanky z Nevychovy…

Po precitani clanku: „Miluji te zlaticko… ale ted zrovna vůbec ne“ som sa rozplakala a slzy neviem zastavit. Mam 3-rocnu dcerku a od jej narodenia som zapasila s pocitmi zlej mami. Vobec nam to nefungovalo. Dcerka bola uplakana a o uspavani sa mi az tazko pise.

Vyskusali sme asi vsetky mozne sposoby. Dala som vela na rady znamych, hladala informacie na internete, len samu seba, svoje instinkty a moju dcerku som nepocuvala. V juli tohto roku, sa ku mne dostali prve clanky z Nevychovy. A zacala zmena. Velka zmena. Vravim si, skoda ze az po dva a pol roku od dcerkinho narodenia.

Zacala som chapat a vnimat vela veci vo vztahu a komunikacii, ktore som robila zle a vysledok bol jasny. Uplakane a nespokojne dieta a unavena a vynervovana mama za cele to spolocne obdobie. Vobec som si neuvedomovala, ze ten maly cloviecik, hoci nevie hovorit, vie so mnou komunikovat inym sposobom a ma svoje potreby a tuzby.

Nechapala som, ako je mozne ze je na mne tak zavisla. Nemohla som ju nechat na chvilku samu s niekym inym. Chvilu vydrzala s manzelom ale po par minutach bol plac. Teraz, ked dcerka rozprava, sa mozno Nevychova uz aplikuje krasnym sposobom obojstrannej vymeny slov, no verim, ze by nas spolocny cas od zaciatku vyzeral uplne inak. Krajsie, spokojnejsie. Teraz mi dcerka povie: „Mami, bolo mi za tebou smutno. Chybala si mi“ a ja zrazu chapem, ze mama, bude vzdy mama. S nou je mi fajn…

Dcerka nastupila v septembri do skolky a aj tu nam velmi pomaha Nevychova. Pri rannom vstavani, hygiene, obliekani a luceni v skolke. A je to krasne a bez slz. S usmevou a pusou na tvari. Este raz dakujem a prajem vela spokojnych a stastnych deti a rodicov.

Katarína

6 7

Jsme v kurzu týden a máme první vlaštovky :-)

Tak bych se taky chtěla podělit. Jsme v kurzu týden a máme první vlaštovky :-) Jsou to spíš drobnosti zatím, ale třeba to že už mi Pájík (20 měsíců) neleze v kuchyni do šuplíků, ale vždy si řekne, když tam chce něco podat (většinou je to nové brčko). 

Taky se nám povedlo zlepšit vypravování ven, kdy on sice chtěl ven, ale nechtěl se oblíkat (nakreslili jsme si obrázek, co vše je potřeba udělat, než se jde ven, takže já nelítám po celém bytě a nemumlám si, co vše ještě musím, místo abych byla s ním). 

Ohromě pyšná jsem na něj třeba za včerejšek, kdy jsme potřebovali balit a on zrovna chtěl kojit, tak jsem mu řekla, že opravdu potřebuju, aby ještě vydržel a jestli by mu zatím pomohla nádivka, že vím, že to není ono a on vydržel hodinu než jsme všechno zabalili a to mu rostou zuby. 

A večer ve vaničce měl studenou vodu, manžel mu ji chtěl přihřát a Pájin že sprchu nedá, že je jeho. Tak mu povídám: “Pájí, máš tu vodu docela studenou a táta by ti ji rád přihřál. Na to ale potřebuje tu sprchu.” On se na mě tak moudře podíval a tátovi tu sprchu podal :-)

Byl to skvělej pocit :-)

Alena

53 54

Jak jsme vyřešili problém s oblékáním bundy

Můj první úspěch – první den po shlédnutí prvního videa :-). Mám 18ti měsíčního syna, který ještě nemluví, takže je pro mě jako pro „nováčka“ situace o něco horší.....ale:

Dnes byl problém s oblékáním bundy na spaní (spíme přes den venku v kočáře – čerstvý vzduch je čerstvý vzduch). Syn se začal zlobit a plakat, když došlo na oblékání bundy. Sedla jsem si k němu na zem, podívala se na něj a řekla mu „Jak bys to chtěl ty“.

Světe div se, přestal plakat, podíval se na mě a zavrtěl hlavou jako že NE. Řekla jsem mu, že jsem pochopila, že bundu na spaní nechce. Tak jsem hned navázala, že když ho přikryju dekou tak to bude v pořádku. Zavrtěl hlavou jako že JO a pak už to šlo jak po másle – bylo to skvělý a líbilo se nám to oběma :-) 

Jana

6 7

Jak jednoduché – můžeme jít ven a vše stíháme

Pospíchali jsme ven a Kubík (rok a třičtvrtě) se nechtěl oblékat. Prostě mi přišlo, že nic nezabírá, a do toho únava. Až mě napadlo říct: Kubí, potřebuju tě obléct, protože je venku zima, jinak nemůžeme ven za dětma si hrát. Položil hned autíčka, co měl v rukách na zem, a nastavil ruku, abych mu mohla obléct bundu. A pak si je zase vzal zpět do rukou a chtěl si sednout už sám do kočárku.

Jak jednoduché to najednou bylo. Taková radost a úleva, že Nevýchova funguje a my můžeme jít ven a vše stíháme.

Lenka Burdová

6 7

Když se z problému (oblékání) stane hra…

Opět skvělé zážitky a návraty do dětských pocitů díky Nevýchově. Uvědomila jsem si, kde nám to ještě hapruje a jak ještě posílit komunikaci. Nejen s dcerou.

Minulý týden jsme měli několik krásných zážitků. Třeba se nechtěla oblékat doma a nám v tom nebylo uplně dobře. Tak jsem jí popsala, že mám strach, že bude nemocná, když bude lítat doma nahatá. Odpověděla, že chce být nemocná, aby mohla jít k panu doktorovi. Tak jsem jí odpověděla, že k němu může jít i jako zdravá. Můžeme si hrát na doktora. Ale i tak by bylo fajn se obléknout, protože za doktorem nechodíme nahatý.

Během chvíle se oblíkla (předtím jsme se snažili domluvit třeba hodinu a půl – stylem, nešlo to domluvit se, nechali jsme ji být). A poté začala dvouhodinová hra celé rodiny na návštěvu u pana doktora, pak společná diskotéka a tančení. Skvělý zážitek. Když se z problému stane hra.

Martina Chomátová

6 7

Odchod z oslavy. Muž mi pak říká: „Ty jo, to je takhle easy? :)

S Vojtou (2 a čtvrt) jsme byli na oslavě šedesátin, bylo tam takové velké předsálí, kde Vojta nadšeně pobíhal a točil se dokolečka. Když jsme ho večer už chtěli odvézt k babi, museli jsme tím předsálím projít.

Táta ho nesl a on se začal šprajcovat a řvát, táta už začínal být naštvanej. Tak jsem je doběhla a říkám: „Vojtí, ty se chceš ještě zatočit?“ „Jo.“ „OK, ale už bychom pak chtěli jít.“ „Jo.“ Třikrát se zatočil a utíkal k autu! A muž mi pak říká: „Ty jo, to je takhle easy?“ :)

Gábi Šínová

8 9