Domácí atmosféra

Dřív jsem nesla tíhu odpovědnosti za celou rodinu. Už nemusím. Zodpovědné se naučily být děti

Ivana, máma tří dětí

176 177

Doma je větší pohoda a klid, míň se křičí, zato víc naslouchá – těm druhým

Na Nevýchově mě fascinuje řada věcí: Že to opravdu funguje. Jak rychle to fungovat začalo. Jak dokáže Nevýchova ovlivňovat i okolí, které o tom nic neví a ani vědět nechce. Jak dobře je kurz vystavěn a jak celou dobu graduje.

Díky Nevýchově se cítím spokojenější, vyrovnanější a otevřenější, doma je větší pohoda a klid, míň se křičí, zato víc naslouchá – těm druhým. Za největší úspěch vzhledem k dětem ale považuji to, jak se díky změně přístupu z učitelsko-policajtského na partnerský změnil náš vzájemný vztah.

I předtím jsem měla s dětmi moc hezký vztah, díky Nevýchově se však ještě mnohonásobně prohloubil, hlavně ze strany dětí – jsme si teď opravdu blízcí, bezvadně si rozumíme a mám pocit, že jsme opravdu na „jedné lodi“. a děti ke mně přistupují s mnohem větší důvěrou.

Katka Marešová, máma 3 dětí

39 40

Najednou se u nás nekřičí a máme doma harmonii

Máme s dětmi 11 a 13 velmi otevřený vztah a již 2 týdny pracujeme s Nevýchovou a musím říct, že zázraky se dějí, ale největší chyba byla ve mně a to mě překvapilo, opravdu jsem si myslela, že přiznat chybu bude působit jako selhání rodiče a výchovy, protože rodič vždy ví co dítě má a nemá dělat .

Přestala jsem použivat otřepané věty, chci znát názor děti, uzavíráme dohody a najednou se u nás nekřičí, syn zapomínal spláchnout i WC, najednou vše dělá, nic mu nepřipomínám, světě div se, zapomněl si do školy láhev na pití a žízní neumřel (napil se od spolužáka ).

Ale přiznávám, že je to hlavně o mně a mém přístupu a sebeovládání, protože já sama jsem měla tvrdou policajtskou výchovu. Partner je naštěstí klidný a na výchově se shodneme, podporujeme děti v jejich aktivitách a máme opravdu harmonii a děti hezký vztah, nevedeme a nikdy jsme nevedli u dětí sourozenecké bitvy. Naučili jsme děti vzájemných dohod a když např. vyklízí myčku, zaberou si každý část a příště si to vymění.

Váš kurz sledujeme spolu s partnerem a vlastně si ověřujeme a rekapitulujeme a posouváme se dál, protože děti milujeme a chceme, aby si samy pro sebe zvolili tu nejlepší cestu životem!

Veronika Štamfestová, 37 let, Kralupy nad Vltavou

3 4

Krásná zkušenost s dcerkou. Dojala mě

Diky Nevychovo ted mam s dcerkou (3r) krasnou zkusenost.
Chtela zapnout pohadku. Na stole byly polozeny cokolady (mentolovy, ktery neji). Pustim pohadku, dcerka me za chvili vola a kdyz prijdu, na gauci jsou rozbaleny ty cokoladky (jsou jen v takovejch pytlickach). Driv bych zacla nadavat, jako spousta jinych rodicu. Proc to rozbaluje, kdyz to neji a navic ma pohadku atd atd. Ted mi hlavou bleskne Nevychova.

Zarazim se,tesne nez neco vysteknu, zhluboka se nadechuju a ptam se dcerky jen „Tebe ta pohadka nebavi?“ Dcerka rika „Bavi, ale ja jsem ti chtela udelat radost!“ a s ohromnym usmevem (ktereho si vsimam az ted! prestoze ho mela na tvari zcela jiste celou dobu) mi podava vybalenou cokosku, at si ji muzu snist.

Dojalo me to malem k slzam a dekovala jsem si za to, ze jsem na ni nespustila neco osklivyho..Di­ky vam!

EDIT: jo a to jsem jeste nenapsala, ze ta druha vybalena cokolada byla pripravena pro tatu

Martina Kadlecova

1 2

Dcera mě přikryla, podala mi knížku a jablko…

Ahoj Nevýchovo. Už nějaký čas jedu podle tebe a od začátku to celkem klape. Jasně, jsou chvíle kdy selžu ale fakt se snažím. Dnes jsme byli na výletě. Výlet byl super, děti si to užily a já taky ale taky jsem byla úplně hotová protože to třetí mimco v bříšku mi dává nějak zabrat 😁

Děti samozřejmě vytuhly v autě a doma se jim už spát po obědě nechtělo což mě dost naštvalo páč jsem myslela že si schrupnu s nimi… 🤦🏻‍♀️ 😁
Ale…!!!

Dcera mi rozkázala ať si sednu na gauč, přikryla mě, podala mi knížku a Jablko které předtím umyla a začala uklízet. Umyla stůl odkud nejdřív sklidila nádobí a pak to nádobí umyla. Mladší si sám od sebe vzal hadřík a umýval židle. No měla jsem slzy v očích. Teď si hrají v pokojíčku a já můžu odpočívat. Není to spánek ale lepší něco než nic ❤️ 😁

Bez tebe by to vypadalo jinak 🙂  takže díky 🙂

Alžběta

3 4

Cestování, hodinové čekání u doktora i nákup – všechno dnes bylo úplně jinak a úplně parádně

O půl 11 jsem se dvěma dětmi odcházela z domu s cílem – dětský lékař (Ondra už je skoro týden nachlazený, kašle, nelepší se to – ale uznávám, že hlavním důvodem jsem byla já – už 2× měl febrilní křeče, tak to nechci podceňovat). Vrátili jsme se po 3,5 hodinách domů a víte co? Byly to naprosto odpočinkové hodiny, o jakých se mi předem ani nesnilo.

Zvládli jsme cestování městskou dopravou (to je většinou bez problémů), hodinové čekání v čekárně, větší nákup (včetně několika položek, které Ondra chtěl, ale nekoupili jsme), vyzvednout mého muže v práci a dát si neplánovaně SPOLEČNÝ oběd (= pizza v bufetu:)) – většinou to patří do „problémovějších“ oblastí, jídlo na veřejnosti a bylo to bez chyby. Děti jako vyměněné:)).

Ondra dostal peníz, aby si v trafice sám vybral a koupil malou dětskou knížku a odpolední spánek nebyl klasicky od 13 hod, ale až po návratu domů, cca od půl 3. Takže shrnuto: VŠECHNO dnes bylo ÚPLNĚ jinak a ÚPLNĚ PARÁDNĚ

Pro někoho, kdo nemá/nehlídá děti, možná nepochopitelné, ale pro mě ZÁZRAK VŠEDNÍHO DNE

Martina

41 42

Máme doma vřelejší a láskyplnější atmosféru

Jsem na sebe hrdá a hlavně jsem šťastná, konečně mám pocit, že se mi doma opravdu daří, že to nemusím pevně svírat v rukách a trnout, co se děje, když pustím drahoušky z dohledu.

Od svého setkání s Nevýchovou máme doma vřelejší a láskyplnější atmosféru – to je asi to nejkrásnější, co mi tvůj kurz přinesl.
A taky: já jsem vyklidněná a věřím si, že to zvládnu. Že to společně zvládneme!

Nemusím už nikam lítat a shánět další a další informace a kurzy – všechno mám doma: sebe, svoje děti a ochotu+know how se dohodnout. Moc děkuji za tento kurz, dal mi opravdu hodně.

Petra Mašková

38 39

Máme teď klidnější a krásnější rodinnou atmosféru

Děkuju Nevýchově za skvělej kurz.
Tahle „věc“ a všechno kolem ní, mi pomáhá vytvářet lepší, klidnější, krásnější rodinnou atmosféru. Pomáhá mi odpouštět si emoční úlety, pracovat na sobě, problémy přetvářet na projekty, čas s dětma si mnohem víc užívat…

Začala jsem si konečně uvědomovat a říkat si o své potřeby. Zlepšil se náš vztah s manželem máme úspěchy i neúspěchy, ale správnou cestu…

Monika

43 44

Takovou pohodu, která teď doma panuje, bych přála všem

Nenacházím vhodné slova, která by vystihla mé pocity. Díky Vám se změnil náš život o 150% k lepšímu. Měli jsme jen ty základní lekce, ale to co díky nim stalo u nás doma je hotový zázrak. Takovou pohodu, která panuje teď doma, bych od srdce přála všem, kteří mají děti. Ty děti si to zaslouží!!!!

Naše Lucinka teď září jako sluníčko a i my všichni jako by jsme vystoupili z nějaké šedé ulity. Naučili jsme se komunikovat, respektovat jeden druhého, pomáhat si a stát při sobě. Strašně moc děkujeme, že jsme dostali tuto šanci. Nikdy nepřestaneme být vděčni. 

Simona Strnadlová

37 38

Mala som pocit, ze nezvladam deti. Teraz u nich pozorujem uvolnenie a aj ja som vyrovnanejsia

Pred Nevychovou som sa citila ako matka, ktora vobec nevie co robi. Kym som mala jedno dieta, v podstate sme nemali velke problemy. Ale s prichodom dalsieho syna po relativne kratkom case sa to zacalo kopit. Mala som pocit, ze nezvladam deti, nevedela som si dat rady v mnohych veciach.
Mala som v tom case 2,5 rocneho a 10 mesacneho syna. Kazdy uplne ine potreby, v inom case. Po porode druheho syna som sa paradoxne zacala viac venovat tomu starsiemu, aby nemal pocit odstrcenia, ale efekt to nemalo nic moc.

S Nevychovou som si vstupila do svedomia, zistila som, ze je to cele o mojom nastaveni. Ukludnila som sa, zacala som viac komunikovat, menej rozkazovat. Uvedomila som si ako som vyrastala ja, a aj ked mam skvelych rodicov, panovala u nas skor policajtska a ucitelska vychova, a ja ako dieta som bola z toho skor zakriknuta a bala som sa rodicom povedat ked som mala nejaky problem.
Toto zistenie ma vedie k tomu, spravat sa k mojim detom inak, aby sa mi nebali povedat cokolvek, aby nerobili co nechcu, aby sa nebali ukazat strach z niecoho. A zatial sa mi to celkom dari, aj ked este casto zachadzam do policajtovania, hlavne ked som v strese.

Zacala som sa divat na deti ako na uzasne bytosti, a nie ako na male deti co nicomu nerozumeju. Medzi uspechy urcite radim sposob komunikacie starsieho syna, teraz 3r.4m. Pouziva slova ako „Potreboval by som“, v hrackarstve sa mi uz nehadze o zem, ale miesto toho aby vyberal darcek pre seba k meninam, vybera co kupime mladsiemu synovi a potom mu to s nadsenim doma ukazuje :)
Ked som mu povedala, ze nech este popozerame nejake hracky (v nadeji ze zistim co by chcel pod stromcek) tak mi v klude povedal: „Maminka, nemusime pozerat, uz sme vybrali, mozme ist domov.“ Pred rokom sa mi tam hadzal o zem ako chcel vsetko, a teraz toto.

Dalsi uspech je, ze odkukava ako utesujem mladsieho syna ked place, alebo aj jeho, a sam k nemu pride, obijme ho a povie „Hugik neplac, som tu s tebou“. Dokonca zrovna dnes rano, mladsi plakal pre vsetko a ja uz som na to nemala nervy lebo sme zase nestihali do skolky, a starsi ho objal a utesil, az mladsi prestal plakat a ukludnil sa. Nastavil mi take zrkadlo, ze stacilo sa na chvilu zastavit a byt tam s nimi a hned bol klud.

Dalsia vec je dnes spominany poriadok. Trojrocny syn sa sam ponukne ze utrie prach ked poviem ze idem upratovat. Po mladsom uprace hracky, pomaha mi skladat pradlo, pomaha mi s varenim a sam si povie co urobi on a co ja. My uz ani nejak nepouzivame slovo dohoda, plynie to tak nejak samo.

Ked pozera rozpravky, a potrebujem aby sa uz isiel kupat, tak to len poviem, a sam mi povie ze kolko este bude pozerat a potom pojde. A fakt to vypne a ide. Takto to robi vo viacerych situaciach sam od seba, napriklad este zaparkujem auto a pojdem sa obliekat a podobne. Zo zaciatku som sa ho pytala co potrebuje aby sa uz isiel obliekat, teraz uz to hovori sam od seba.

To je asi ta hlavna zmena, zaujimam sa o to co potrebuju deti, nie len o to co potrebujem ja aby sa spravilo. Zivo mam pred ocami situaciu ako manzel rval syna do oblecenia aby ho zaviedol do skolky, a on sa chudak vzpieral a plakal. To bolo posledny krat co sa to tak udialo.
Zazrela som ako pokukuje po mladsom synovi ktory sa hral s autom. Vtedy este velmi dobre nerozpraval, tak som sa ho spytala, ci by s achcel chvilku zahrat a potom sa poobliekame. A on ano, ze minutku. Tak sa hral asi 20 sekund, sam za mnou prisiel ze uz sa ide obliekat.

To uz cumel aj moj manzel, ktory mi sice dava za pravdu co sa vychovy tyka, ale nevie alebo nechce sa zmenit, aj ked v niecom uz aj on pouziva nevychovne principy a ani o tom nevie :) Je toho este vela co by som chcela zmenit hlavne na sebe (a aj na manzelovi), ale na detoch nemam co menit. Tie dva problemy spominane na zaciatku vyplyvaju z manzelovho spravania, takze je to len jeho zrkadlo, a musi to chciet zmenit on.

Deti su teraz stastne (dufam). Pozorujem u nich take uvolnenie doma, vzdy ked prideme od babky, kde sa musi posluchat. Zrazu skacu po gauci, nahanaju sa, akoby vedeli ze doma sa mozu prejavit naplno, uvolnene. Kedysi by som sa na to divala ze preboha ja ich nezvladam, u babky posluchaju a doma mi skacu po hlave. Ale teraz to vnimam uplne inak. Neboja sa prejavit svoje pocity, temperament a som za to rada (a niekedy skacem po gauci s nimi :D)

Ja som vyrovnanejsia. Stava sa mi taka vec, ze ked obcas upadnem do poucania, akoby som vedla seba videla moje druhe JA ako na mna pozera a vravi, co to tu trepes, pocuvas sa??? Vtedy sa az zasmejem sama nad sebou, ze chrlim frazy ako moji rodicia kedysi a deti ma ani nevnimaju, zastavim sa a ak to co mi tak vadi nie je smrtelne dolezite (co nie je skoro nikdy) tak zostanem radsej ticho.

Nezaoberam sa kopou zbytocnosti, neriesim hluposti a mam tak viac casu na dolezite veci. A na radu z piateho tyzdna kurzu som si po troch rokoch dopriala cas pre seba, bez deti, mimo domu. Kazdy tyzden idem na kurz sitia, na dve hodinky, tesim sa na to cely tyzden, lebo len tam rozmyslam o tom co sijeme, a nie o tom co budem varit, co budem s detmi robit a podobne. Matka vo mne vypne a uziva si svoj cas :) Takze dakujem ze ste mi vstupili do zivota!

Barbora

9 10

Před Nevýchovou jsem to se 3 dětmi nezvládala. Teď vím, jak na to…

Před Nevýchovou byl u nás doma velký mazec, já to nezvládala a chtěla jsem více klidu. Jsem vznětlivá povaha, to bohužel ještě trvá, ale mnohem lépe se na tom s Nevýchovou pracuje.

S Nevýchovou máme lepší vstávání s dětmi, v kině se nehádají, kdo si kam sedne, nakupují za vlastní penízky a už pochopily, že je lepší nejen utrácet, ale i si šetřit. Načasovali jsme usínání s maminkou, každý 20 minut. Když se domluvíme, tak to funguje na vše, občas se ale stane, že se už dopředu dohodnout nechtějí, ale postupně to zvládáme.

Moje sebedůvěra ještě nění dokonalá, tak ani ta výchova ještě není dokonalá, ale vím, jak na to, a to je bezva. Karolínka, 9 let, výborný, tam je to super, Robik, 6 let, jak kdy, většinou jo, a Beky, 6 let, někdy vzdoruje, někdy se vzteká, někdy tvrdí, že to je jen její dohoda, ale je to mnohem lepší.

Po každem videu se cítím krásně a jdu do toho naplno, pak to občas nezvládnu a vrátím se něco zpět, ale vstanu a zase o něco to posuneme, někomu to jde asi rychle, někomu pomaleji. No občas sama sebe slyším jak moralizuju a jak to děti štve a říkám si buď ticho, vydrž to, ale někdy to vylétne z úst dříve, než si to uvědomím.

Marcela Janišová

8 9

Zachránili jste dětem dětství i mé manželství

Kateřino, děkuji Vám. Zachránila jste dětem dětství (před Nevýchovou jsem jen křičela a byla na dně), mé manželství ( i můj úžasný muž to občas schytal) a pohodu doma. Samozřejmě někdy to uletí. Ale od dob Nevýchovy vnímám děti jinak, celou domácí atmosféru, a užívám si to. 

Lenka Zabojnikova (35 let), Zlín

19 20

Předala jsem synovi zodpovědnost. Zlepšil se mu prospěch

Snažíme se s dětmi domlouvat, jaký bude harmonogram dne. Dřív učení trvalo celé odpoledne, a stejně se ještě našlo něco na dodělání do školy i po 8. hodině večer. Nyní syn přijde ze školy, po převlečení si může 1/2 hod. hrát na mobilu, pak jsou úkoly do půl hodiny hotové. FUNGUJE TO.

Ve škole syna (10 let) a hlavně nás, rodiče, chtěl vidět školní psycholog. Pak jsem viděla workshop „Co nám zubař o čištění zoubků neřekl“, kde Katka mluvila o přenesení zodpovědnosti…

A jak to dopadlo? Vzhledem ke zlepšení synova prospěchu i zapomínání věcí – DÍKY PŘENESENÍ ZODPOVĚDNOSTI NA SYNA z mámy a táty – třídní učitelka i výchovný poradce sezení u psychologa nakonec zrušili :)

Mám moc velkou radost, že ač jsme teprve na začátku kurzu, již jsou u nás doma lepší vztahy, nemusím křičet, stále dokola opakovat to samé, občas si i děti vzpomenou, že je máma stále v práci, a pomohou jí s domacími pracemi.

Ivana Dostálová

65 66

Křik a napětí doma se zcela minimalizovaly

Po 3 týdnech Nevýchovy mne nadšení neopouští, naopak se stále stupňuje. Křik a napětí doma se zcela minimalizovaly. Děti, ač hodně malé (2,5 roku a 10m), na nový přístup reagují úžasně. U manžela zas pozoruji, že ač naoko je zcela zásadně proti tomuto přístupu, tak nevědomě ho začíná také používat.

Výrazně se zlepšily problémy s návratem z procházek, večerním ukládáním i sourozeneckými bitkami. Takže znova moc moc díky celé Nevýchově, jste opravdu požehnáním.

Katka Marešová, máma 3 dětí

48 49

Napětí mezi námi zmizelo, na dcerku (3) už nekřičím a ona spolupracuje…

Tak minulý týden u mně proběhl zatím můj největší a nejzásadnější AHA moment týkající se mého vztahu s Karličkou. Od té doby, co se Karlička narodila, tak mezi námi dvěma panuje napětí. Prostě tam pořád je. Každou vteřinu už tři a čtvrt roku.

A já si minulý týden uvědomila, že jsem chtěla být dopředu tak dokonalá máma pro své dítě, že jsem od začátku zaplula do role Mámy. Jenže hrajte roli tři a čtvrt roku, to nedáte. To nejde. Takže jsem se postupně stala nervózní křičící a vyčerpanou troskou, a proto jsem vstoupila do Nevýchovy, protože jsem to takhle nechtěla.

A já si to minulý týden uvědomila, že hraju roli, že to nejsem já, že nejsem autentická.

A jakmile jsem si to uvědomila, tak ze mě něco spadlo, na Karličku nekřičím, napětí tam taky není (pořád ho hledám, ale nenacházím), Karlička spolupracuje, smějeme se, nemáme „scénky“. Najednou jsem ráda v její společnosti a jsme tak nějak s lehkostí. Vesmír se změnil:-)

Nevím, jestli nám to vydrží napořád, ale ten pocit od posledního týdne stojí za to. Nevýchovo a nevýchovná rodino, díky moc! Je to fakt fajn pocit.

Zuzana

10 11

Mám konečně spokojenou rodinu, kde se všichni cítíme dobře

Mám dva kluky 3 a třičtvrtě a 1r. Jsou to moje zlatíčka pro které bych udělala první poslední, ale před vstupem do kurzu jsem cítila jak se to na mě poslední dobou všechno sype.

Starší syn začal žárlit na mladšího, neustále ho pošťuchoval a já se na něj zlobila. Do toho nechtěl chodit do školky ani nechtěl chodit k babičkám. Já už jsem dlouhodobě cítila, že to nezvládám a často si to trochu vybíjela na dětech a ty mi to potom vracejí formou hysterických scén za které mě potom ještě kritizovala rodina (hlavně babičky) a poukazovaly na to jak jsou děti rozmazlený a dělají si co chtějí – rada od nich ale žádná :)

A pak jsem našla kurz, hned nás to s manželem nadchlo, já najednou cítila, že tohle je přesně to, co potřebujeme. V kurzu jsme měsíc a za celou dobu jsem nemusela křičet, nějak zvlášť se zlobit a jde to.

Strašně jsem si za ten měsíc odpočinula a na dětech je to strašně znát. Jsou spokojení, víc se mazlí, pomaličku ubývá pošťuchování mezi kluky a vše je tak nějak v pohodě. Jsem strašně ráda, že jsem tady a mám konečně spokojenou rodinu, kde se všichni cítíme dobře a komunikujeme. Díky Nevýchovo !!

Šárka Dědinová

43 44

Zavládla u nas „božská“ harmónia

Od soboty u nas zavládla „božská“ harmónia. Sedíme s mužom pri pohári vina a s dojatím sa rozprávame o tom aké skvele mame deti. Fedor nam pred očami zo dňa na den dozrieva.

Robí veci tak ako cíti a náramne ho to teší keď nas prekvapuje ked vie povedať co potrebuje a na druhej strane zas vypočuje ked to niekto potrebuje inak. Lujza sa zas učí ako nerozbijat bratovi lego a fakt sa jej darí.

Co viac si mozem priať. Milujem svoj život a ďakujem za všetko čo som sa od augusta naučila. Posledných päť týždňov bolo zlomovych. Kati, udelujem týmu a rodičovskej skupine Výchovy Nevýchovou Nobelovu cenu.

Každý to mame vo svojich rukách… Lepšie povedané vo svojom srdci. Ked budeme počúvať svoje srdce tak to nejde inak ako Nevychovne. Či s deťmi či s partnerom či s rodičmi či so sebou…

Lenka Halásová

39 40

Změny u nás díky Nevýchově. Dřív řev a vzdor. A teď? Ani tomu nemůžu uvěřit

Změny u nás díky Nevýchově (3 holky – Marta 4,5 roku, Miriam 2 a 3/4 roku a Josefína 1 rok a 2 měsíce):

1/ Odchod ze zahrady domů.

Dřív = veliký řev, truc, strašný. Jasně, uplácela jsem sušenkou, jablkem, čímkoli, co zacpalo pusu, hlavně, abychom se nějak přesunuly domů. (Máme zahradu takovou, že samy tam být holky zatím nemůžou a domů se jde kolem silnice vrátky.) 

Dnes: Upozorním, že půjdem za chvilku domů, co by ještě potřebovaly? Marta natrhat kytičky, Mirinka nést klíče, Josefínka zatím názor na věc neverbalizuje, jen se šine sníst další hrst hlíny (odnesena). V klidu jdeme domů a povídáme si. Jo!

2/ Odchod z hřiště, kde je plno kamarádů, oblíbené houpačky.

Dřív řev a vzdor.

Včera: A co byste ještě chtěly/potřebovaly? Já bych chtěla, mamí, na cestu ZONku do lahvičky (daly bychom si s Mirinkou napůl jablečnou, můžem?). Ať máme sílu na cestu domů, když jsme tolik skákaly na trampolíně. OK, nemám problém, odchod bez sebemenších problémů. Jo!

3/ Společný čas.

Josefínka mi dřív přinesla knížku (doplazila se s ní anebo ji dotáhla po kolenou ke mně) a dávala mi jasně najevo, že si chce číst. Jasně, ale myju nádobí, pak ještě potřebuju pověsit prádlo. A ona na chvilku zapomene, že si vlastně chtěla s maminkou prohlížet knížku, a já ještě stihnu uvařit večeři. Mám vlastně všechno hotové, ale divný pocit, že jsem ji odstrkovala…

Dneska je to tak, že všeho hned nechám (pokud neutíká něco z hrnce) a jdu si s ní sednout, stačí jí pár minut, ale je to v čas, kdy chce ona. Jo! (řekne si ona :))

4/ Snídaně.

Dřív: Holky, rychléééé, chvátáme, už musíme vyjít… Plouží se v pyžamech, je to o nervy (moje).

Dneska krásná ukázka toho, jak jsme se posunuly a zvládly to krásně: 
Marta: Mamí, zavři dveře sem do kuchyně, a až si vyčistíš zuby, přijď se podívat, budou tu 3 věci jinak. Jdu tam a Marta i Mirinka mi ukazují každá 3 věci jinak – prázdný talířek, prázdný hrneček a třetí věc nevidím… Já třetí nevidím. Co je třetí? To, že máme radost, že se smějeme!!!! :) Děti moje zlaté (slza na krajíčku). Objetí, radost, krásné ráno!

Ani tomu nemůžu uvěřit, ale snad to fakt tak dopadne, že to jde zvládnout i bez zbláznění se z nekončících povinností. Ono, když je nás na to víc, jde všechno líp…

Barbora Kodetová

48 49

Stresová situace. Se smíchem a bez stresu

Dnes byla Em (2r) sama v koupelně a byla tam podezřele hodná. Až najednou začala naříkat, že jí upadlo mýdlo. Tak jsem se zamyslela a šla se podívat, co se děje, že tak zoufale naříká a ono jí upadlo do umyvadla, kam nedosáhla. Mýdlo, kterým předtím namydlila sebe, vanu, okno, bok umyvadla, no skoro všechno, kam dosáhla. A já? …

Začala jsem se smát a pomohla jí tu koupelnu umýt! A ještě jí radila, jak houbičkou vysát vodu z okýnka a jak to máme hezky umyté. Díky Nevýchovo!

A pak mi došlo, že jsem dopoledne myla vanu a umyvadlo a ona na mne koukala, ale já ji nenechala, aby mi s tím pomohla a to tak ráda pomáhá.

Olga Nováková

36 37

„My dva jsme totiž bratři, bratři je úplně nejvíc.“ Dřív bych nevěřila, že tohle někdy zažiju…

Kdyby mi někdy někdo před pár lety řekl, že zažiju to, co dnes, asi bych nevěřila. Náš malý Johánek má dneska 5. Nějak jsme nestihli koupit dárek, tak jsme se domluvili, že si ho vybere sám. Johi nadšený, Jozík, že mu pomůže vybrat. V hračkárštví to trvalo věčnost, ale přitom hned od začátku bylo jasné, jak to skončí – lego nexo v ruce nosil celou dobu.

S mužem jsme nějak překousli, že si vlastně vybral to, co jsme předpokládali a s čím se pravděpodobně zabaví dnes a pak odloží k dalšímu legu do krabice … OK, jeho volba, jeho svoboda. Jozik nam řekl, že si vezme své penízky a taky si něco vybere, abychom mu nemuseli nic kupovat my, když nemá ty narozeninky. Takže lego figurku máme ve dvojím provedení. Proč ne, že…

Doma Johi chtěl balíček hned rozbalit, původně jsme mysleli, že až s dortem, ale na ten jaksi ještě nedošlo. Tak jsme všichni Jeníčkovi jen popřáli a že dort mu dáme, až ho máma upeče.

Jozi: Johánku, chceš na ty narozeninky ještě obejmout? Já tě mám moc rád, tak když budeš chtít pomazlit, jen řekni. Johi: Se slzama v očích: Jo, ještě mě obejmi, Pepi ( oba s mužem dojetím brečíme jak želvy)

Jozi: Johánku, to lego je až od sedmi, ty máš teprve za chvíli pět, tak to asi ještě sám nepostavíš, tak když budeš potřebovat, jen zavolej Pepčo, a já ti přijdu radit nebo pomáhat jo, a nebudu ani stavět hned to svoje…

U stavění vysvětluje Jozi Johánkovi: Johi, neboj, ten dort bude, máma na to nezapomene, když máš narozeniny, tak máma by nikdy nezapomněla, kdybys měl třeba jen svátek, tak by ti řekla, že na svátek by ti dort nedala, ale na narozeniny ti ho udělá, já to vím. Nejlepší je stejně, že máš mě. My dva jsme totiž bratři, bratři je úplně nejvíc, protože jsme z jedné mámy a jednoho táty, tak toho máme nejvíc společného, nejenom lego.

Normálně bych asi podlehla depce, že nemám připravenou coolovou oslavu, ze které budou skoro profi fotky. Dneska vím, že takováhle pohoda je aspoň pro mě úplně jinou dimenzí. 

Michaela Karteczková

42 43

Naše domácnost se vznáší v mnohem větší pohodě a klidu

Chtěla jsem vám moc poděkovat, jak jste nám pomohli změnit chod naší domácnosti. :) Ještě jsme nezačali kurz, ale po shlédnutí pár webinářů a videa nazkoušku už se naše domácnost vznáší v mnohem větší pohodě a klidu.

Když se nám loni narodil syn, byli jsme s manželem strašně moc šťastni. POrod akorát neprobíhal úplně hladce (velice dlouho trvala druhá fáze a syn se narodil přidušený) a snad i proto byl syn potom takový hodně tulivý (nebo se mu prostě jen chtělo) a na to jsme asi nebyli připraveni…

Podle názorů našeho nejbližšího okolí (kamarádů, kteří děti měli i neměli, babiček a časopisů) jsme počítali s tím, že miminko spinká, pořád se vozí v kočárku, položíme ho do kolíbky a ono tam bude strašně spokojené, s krmením a jídlem nejsou problémy …

No a když náš Rupík odmítal být v kočárku, bolelo ho často bříško a absolutně nemohl být sám (ani na minutu), byl prostě divný, protože „my jsme nikdo tohle nedělelal“ „takhle to máme strašně těžký“, babičky „to neznaly“, kamarádi často říkali „ti nevím, naši byli hodný, tohle je blbý“, atd. tlakům jsme asi podlehli a nakonec jsme v každé takové situaci byli na syna naštvaní, že se nechová tak, jak my a naše okolí očekává.

Často to vygradovalo křikem (dneska (a trochu i tenkrát vždycky po výbuchu) bych si udělala nevímco, že jsem křičela na malý miminko), výsledkem čehož byl neurotický pes, překvapené a nešťastné miminko a vyřízená já, že jsem nic nezvládla a neudržela jsem se.

Manžel jezdil často na služební cesty a když se vrátil nešlo mu zase najít cestu k synovi, protože na něj nebyl zvyklý a já pak z celé situace ještě víc hotová, že nemáme doma takovou pohodu, jakou bych si přála a jakou jsem si vysnila. Pak mi přišel do cesty webinář, kde Katka upozorňovala na to, jak se děti cítí v určitých situacích. Večer jsem probrečela a od té doby se nám doma daří mnohem lépe.

Tak obrovskou změnu, kterou můj vztah s Rupíkem prodělal snad ani nejde popsat. Nejsem si jistá, jestli je ta změna vidět, ale já ji ohromně cítím. Je to jako, kdybych ho začala mít ráda. Ne že bych před tím neměla, jen jsem byla z toho starání se o něj a z toho, jak to máme doma hrozný, tak mimo, že jsem si to asi neuvědomovala.

Teď ho doopravdy zbožňuju a strašn si to s ním užívám. Poté jsme se s manželem koukli na online kurzy o typech rodičů a už to nám hodně dalo. :) Manžel si říkal, že nechce být jako policajt a hodně svůj přístup změnil. Občas nám sice ještě ujedou nervy, ale je to minimum oproti stavům před tím.

Po roce už čekáme druhé miminko. Teď se těšíme ještě mnohem víc, hlavně, že si to tentokrát užijeme a jediné, na co budeme brát ohledy, je to, jestli jsou naše děti a s tím i my, spokojeni. Moc děkujeme

Sandra Špannerová

6 7

Myslela jsem, že větší parťáci už nemůžeme být. Spletla jsem se. Díky vám jsme :)

Mám dvě holčičky (4 a 8 let) a myslela jsem si, že větší „parťáci“ už být nemůžeme. Ale spletla jsem se. Díky vám:

– si uvědomuji a eliminuji nenápadné lži dospělých

– jsem k dětem víc upřímná a nepřibarvuji

– vztah i s mým manželem je uvolněnější

– od dětí získávám daleko víc upřímných bezprostředních projevů lásky

– dětem více vyjadřuji mé pochopení pro jejich problémy a pak až hledáme možná řešení

– se mi úspěšně daří vynechávat „policajta“ kterého jsem měla v zásobě vždy jako poslední možnost a vyměnila jsem ho za vysvětlení situace a mantinel a trpělivě u něj čekám:-)

– si dávám pozor na své vlastní nastavení a to nejen ve vztahu k vlastním dětem ale všude kolem sebe

– si dopřávám daleko více času na věci

– jsem se začala víc zajímat o své vlastní potřeby

Ela

54 55

Je u nás klid a pohoda, jakou jsem si nikdy nedovedla představit

Nevýchovu jsem dostala loni na Vánoce. Dneska má syn dva roky. Bilance… Největší změnu vidím v tom, že dokážu sama sebe obhájit v situacích,kdy bych jindy dala přednost dítěti a šla přes sebe. Umím mu říct ne a potom v klidu přijmout to že pláče.

Ano, občas na něj křičím. On se občas vzteká. Ale vždycky se přijde obejmout,pláče u mne a věří mi. Výsledek tohoto je šťastné a spokojené dítě, které má tak úžasné jiskřičky v očích, které mi potvrzují, že jdeme dobrou cestou.

Je u nás klid a pohoda tak, jak jsem si to nikdy nedovedla představit (zvlášť ne teď před Vánoci). Katko, moc díky za to, co pro všechny rodiče děláte! Jste skvělí! 

Jitka

35 36

Zavladla u nas atmosfera prijatia a zranenia z minulosti sa mozu vyliecit

Dnes vecer sme boli s dcerou a manzelom na spolocnej veceri. Pri prilezitosti jej 14. narodenin. A bol to super. Rozhovory o dredoch, tetovani, cestovani, sportovani, alkohole,pirsingu… Plno smiechu, uprimneho zaujmu o seba navzajom a plany o tom co budeme robit v najblizsich dnoch.

Vdaka Nevychova za novy sposob zivota bez strachu co z nej bude, bez kriku,poucova­nia,zakazov a trestania. Vdaka za slobodu zit v laske, ktora spaja a dava rozkvitnut aj zlomenej dusicke. Vdaka za to,ze u nas zavladla atmosfera prijatia a zranenia z minulosti sa mozu vyliecit.

Petra

6 7

Dnes sa syn (12) citi vo vlastnej rodine tak OK, ze si premysla nad vlastnym buducim domom a rodinou

Dnes mi moj 12.-rocny syn doniesol ukazat podrobny podorys svojho buduceho domu. Bolo tam vsetko co dom, v ktorom zije rodina s detmi potrebuje. Ked sme sa o tom bavili vravel, ze takto by sa mu byvat s rodinou pacilo.

Velmi ma to potesilo, pretoze este pred rokom (tesne pred mojim vstupom do NV) nam doma opakovane vravel, ze ked vyrastie bude byvat sam. Odstahuje sa daleko od nas, kupi si maly byt,aby sa tam zmestil iba on sam. Bude si robit co bude chciet, o nikoho sa nebude starat a nikto ho nebude nasierat…

A dnes,(iba(!) po roku) sa vo vlastnej rodine citi tak OK,ze si vo volnej chvili premysla nad vlastnym buducim domom a rodinou.:) Citim sa skutocne stastna… Vdaka Nevychova. Zase som sa raz utvrdila v tom, ze pracovat treba na sebe a dieta sa prida.

Petra

6 7

Důležitý moment ze začátku, kdy máma stále přemýšlí: „reagovala jsem správně?“

Webináře z Nevýchovy jsem sledovala jako pedagog. Když bylo dceři 9měsíců,dostala jsem kurz pod stromeček.Prošla jsem všemi možnými fázemi Nevýchovy a stavy, zažila spoustu AHA momentů a nyní spolu prostě existujeme,nep­řemýšlíme o sobě,jsme.

V hlavě mám jeden asi důležitý moment z našeho začátku,kdy máma stále přemýšlí: „Jsem nevýchovná?re­agovala jsem správně?“

Byla jsem s malou na vycházce v historickém městečku kousek od nás.Couraly jsme po náměstí.Byl čas svačinky,ale dcera zkoumala dlažební kostky a nechtěla se hnout.Já jsem si sedla vedle ní,vybalila svačinu a krmila, zatímco ona si hrála.Seděly jsme uprostřed poklidné pěší zóny,nic zvláštního.

Vyrušily nás až reakce kolemjdoucích, turistů.Usmívali se,zastavovali se.Pak přišel manželský pár a zeptal se mě,zda nás může vyfotit.Zeptali se mě,jak to budu dělat v zimě?a já odpověděla,že si vezmeme kombinézu.A v tu chvíli se ve mě rozhostil příjemný, klidný pocit-prošla jsem branou Nevýchovy.

Michala Klementová, 37let, pedagog-výchovný poradce

2 3

Bylo poznat, že dcerka (3) nad tou situací opravdu přemýšlí

Dneska jsem byla fascinovana nasi triletou dcerkou. Obcas kouka na pohadky u tatinka v pracovne na jeho pocitaci. Ja ji obcas dovolim snist si u koukani nejakou susenku nebo ovoce, neco, co nehrozi, ze se tim pocitac znici :) Piti tam ma ovsem od tatinka zakazane, dcerka casto neco nechtene rozlije. U me vetsinou funguje, ze se napije v kuchyni a necha to tam. S tatinkem moc ne a on je vzdycky nastvany, kdyz si ho tam chce vzit a obvykle to konci placem.

Dneska odesel do prace a sotva za nim klaply dvere, mala prisla, ze by chtela pustit pohadku. Rikam, ze ok a ona „Tak kdyz je tata pryc, to si tam muzu vzit piti“.

Rekla jsem ji, ze tata ma jen strach, ze se piti vylije a pocitac se mu rozbije, potrebuje ho na praci. A ze jestli by nebylo lepsi, nez delat neco za jeho zady, to zkusit vymyslet nejak jinak.

Dcerka nevedela, tak jsem navrhla, ze by si mohla polozit piti na skrinku v pracovne, ale dal od pocitace. Dcerka souhlasila a jeste se sama od sebe zeptala, jestli muze tatinkovi zavolat na mobil, jestli takhle by ji to dovolil. Byla jsem chvili fakt dojata :)

Bylo poznat, ze nad tou situaci opravdu premysli a ne jen neco odkyve, aby uz si mohla delat to svoje. Diky

Martina Kadlecová

1 2

A pak že se ti dva nedomluví… 😀

Dnes ráno.. (beru atb a ráno mi je z nich blbě, tak trávím trochu delší čas na záchodě.. Teda luštím u toho ještě sudoku)..

Snídaně je nachystaná, čaj se luhuje..
Matýsek (3,5) stojí za dveřma: „mami, já chci taky čokoládkový čajíček (černý s mlíkem)“
já: „už se dělá“
Matýsek:„aha“ cupitání do kuchyně..
slyším posouvání židle po linu, cinkání hrnečků a vzrušené povykování Kiky (1,5). Chvíli přemýšlím, jestli to sudoku nenechám na jindy.. Čekám..

Matýsek: „Ty chceš taky čaj? Tak já ti taky podám hrneček“ další cinkání.. „Chceš kočičku? Já mám prasátko“ 
Kika: „hm la žvatli žvatli, chro chro“ (ještě nemluví 😉 )
Matýsek: „Nene, prasátko je moje. Ty máš kočičku, ta je skoro stejná jako prasátko“ to se začínám usmívat, protože ten obrázek je ale úplně jiný 😀
Kika: „chro chro“
Matýsek: „To je můj hrníček“ (čekám komplikace a bitku).. Ale je ticho.. „pojď, dáme tam čaj“

Zase ticho a šustění (vybalují sáček čaje)
cupitání ke dveřím záchodu.. 
Matýsek: „mami, Kristýnka chtěla prasátkový hrníček, ale ten je můj. Dal jsem jí kočičku.“
já: „ona si ho asi chtěla jen prohlédnout“
Matýsek: „aha, to jsem nevěděl“ cupitání do kuchyně.

„Kristýnko, ty ses chtěla jenom podívat?“
Kika: „žvatli, žvatli“
Matýsek: „tak na, zkoumej, zkoumej“ 
Já se málem po.. smíchy 😀

A pak že se ti dva nedomluví 😀 Díky nevýchovo 😉

máma Hanka a děti Matýsek a Kristýnka

1 2

Díky Nevýchově jsme emoce, strach z nového, balení i odjezd kluků zvládli

Dobrý den, v Nevýchově jsme přes rok. Po roce jsem si kurzem prošla znovu a ten pocit při druhém shlédnutí je neuvěřitelný, tolik se nám toho podařilo změnit… Kolik jsem toho musela v hlavě přecvaknout a jak těžce se z těch kolejí vyjíždí. Za ten rok a půl se změnila atmosféra u nás doma a z kluků se stali parťáci.

Můj muž, aniž by viděl jakékoli video, to ode mě okoukal a ihned zavedl do praxe a musím říct, že mu to jde mnohem přirozeněji než mě, já stále ještě občas vykolejím. Je to cesta… je to cesta na celý život a každý moment se počítá. Tolik jsem toho nasekala blbě, když byli malí, ale snažím se žít v přítomnosti a užít si každý moment, kdy se nám to podaří.

Včera odjeli na týdenní plavecký výcvik (1. a 2. třída). Proběhly emoce, strach z nového, ale díky Nevýchově jsme proces zpracování emocí, balení a odjezdu zvládli win:win 1:1. Mám radost.

Držím palce všem novým!!! Má to cenu ❤️

Hana Žemličková

0 1

Vzdy ma pri detoch rozculovalo, ze akukolvek sebemensiu cinnost robim na 100krat… tento pocit je navzdy prec. Nevychova ma vyliecila

Úvaha…

Ako sa tak dnes sklanam nad pekacom moravskych kolacov, uvedomila som si, ze uz som vyliecena… vzdy ma pri detoch rozculovalo, ze akukolvek sebemensiu cinnost robim na 100krat…asi to poznate, v recepte je napisane: doba pripravy 30minut, ale u vas to z „nejakeho“ dovodu trva hodiny 3 ? treba niekomu vymenit plienku, naliat pohar mlieka, pofukat boliestku.....vzdy ma to neskutocne rozculovalo, ze dany ukon mi nie je dovolene urobit na jedenkrat ! az do dnes…

Ako sa tak sklanam nad pekacom moravskych kolacov, uvedomila som si, ze tento pocit je navzdy prec…Nevychova ma vyliecila aj z tejto „choroby“…

A pri tej prilezitosti mi napadlo jedno prirovnanie…Ne­vychovu vnimam ako chobotnicu…ano…kras­nu priatelsku usmievavu chobotnicku…ktora svoje nezne chapadlo najprv nesmelo strcila do vztahu medzi mojimi detmi a mnou…a neskor ked sa osmelila pekne potichucku rozbalila dalsie svoje chapadielka a nezastavila sa pred nicim…prenikla do partnerskeho vztahu, rodiny,kamaratov, prace..... az sa stala neoddelitelnou sucastou celeho mojho sveta a bytia…

Dakujem ti chobotnicka, ze si si ma nasla, ze si tu so mnou a ja slubujem, ze ta budem poctivo prikrmovat a hyckat, aby si tu so mnou / nami zostala uz navzdy…

Kamila Volekova Parnicka

2 3

Teraz s dcerou citim a prezivam zazrak

Zatial Vam mozem napisat obrovske DAKUJEM.Teraz citim a prezivam ZAZRAK. Bola som uz uplne v koncoch,aj ked dceru milujem a obdivujem ju za to,co vsetko v zivote dokazala,bola som na nu zla,lebo som chcela od nej stale viac. Neda sa ani opisat,co teraz prezivam a zazivam s nou,ale naozaj je to ako zazrak,lebo to vsetko ide bez mojich vybuchov a nutenia do niecoho.

Emka sa mi uz v poslednej dobe vyhybala a posielala ma oddychovat,ale teraz to ide vsetko lahko. A tolkokrat sa nepritulila a nepovedala lubim ta mami ako teraz nikdy. :)

Dakujem za zachranu a obrovsku pomoc.

Katka Chmelova s Emkou

2 3

Začal strašně plakat, že ho bratr (9) kousl do ruky, když se v pokoji mlátili…

Zdravím. Píšu o svůj první velký úspěch. Malých je víc, jen tenhle mi zůstal v paměti.

Večer jsem byla ve vaně, dělala hygienu a najednou zaklepal starší syn (12), zda si může umýt obličej. Nechala jsem ho to dělat . A pak mi došlo, že to není normální. Okamžitě jsem vylezla z vany s dotazem,zda se něco děje.

Začal strašně plakat, že ho bolí ruka, že ho bratr (9) kousl do ruky, když se v pokoji mlátili. Objala jsem ho, přitiskla k sobě a čekala, až se vypláče a trochu uklidní, aby mi mohl říct,co se stalo. Řekl mi,že mladší syn mu rozházel a zničil Lego, který posledních 14 dní stavěl. Řekla jsem mu, že ho chápu, že ho to stálo hodně úsilí to postavit a mrzí ho to. Že vím, že je na bráchu naštvaný.

Když se uklidnil,tak jsme šli do pokoje. Zeptala jsem se mladšího syna,co se stalo. Sdělila mi, že mi to řekne, ale né v pokoji, protože se na bráchu zlobí. V koupelně, jsem se zeptala co se stalo a řekla mu, co vím od staršího syna. Sdělil mi s pláčem, že on si začal, protože mu spadla jeho sekera Lega ze skříně na zem, kde měl brácha postavený svoje město. Starší syn na něj začal křičet, že si snad dělá srandu mu to takhle bourat.

Rozplakal se ještě víc, víc jsem ho k sobě přitiskla a počkala, až se trochu uklidní. Zeptala jsem se, zda schválně schodil sekeru na zem. Řekl mi, že mu spadla omylem, když urovnával věci na skříni. Řekla jsem, že vím, že to neudělal schválně. Že chápu, že je na bráchu naštvaný, kór když mu tu sekeru zničil, proto jej kousl do ruky. Protože vím, že ho stálo úsilí tu sekeru postavit.

Chvilku ještě vzlykal. Pak jsem se zeptala, zda je všechno v pořádku.S úsměvem mi odpověděl, že ano.

Přišla jsem do pokoje,kde byl starší syn. Tvářil se uložený a naštvaný a řekl, že mu je jasný, že za to může on. Řekla jsem mu, že vím,že to začal mladší syn a chápu, že se na něj zlobil. Vím, že to neudělal schválně, že se pouze bránil. Úplně stejně jako mladší syn schválně neshodil sekeru ze skříně, bohužel mu spadla. Oba mne objali. Poprosila jsem je, že bude fajn, když budou spolu víc povídat. Tedy všichni, když si budeme víc povídat.

Odcházela jsem poprvé z pokoje, kde byli dva bráchové, co se pochopili a udělalo mi to strašnou radost a cítila jsem hrdost na nás všechny.

Moc děkuji, Nevychově, za tuhle zkušenost a možnost vyřešit spor bez křiku, vzteku, křivdy 🤗🤗 s pochopením a láskou a hlavně v klidu ♥️

Marcela Jurečková

3 4

Atmosféra doma i komunikace s dcerou úžasná. S manželem se navzájem chápeme a díky kurzu líp rozumím i mým vnitřním pocitům

Máme dvě úžasné děti (dcera 3 3/4 a syn čerstve 1 rok). S Nevýchovou jsme začali před třičtvrtě rokem a to starým kurzem. Po shlédnutí prvního týdne jsem si myslela, ze být parťák asi nezvládnu. Neslo mi dohromady to, ze slovo dítěte má stejnou váhu jako slovo dospělého. Kurz začal poslouchat i manžel. Oba jsme byli vychováni totálně výchovně. Bylo to pro nás opravdu nové.

Nejprve se nám moc nedařilo. Snažili jsme se urvat dohodu za každou cenu a pořád jsme nevychovu používali spíše jako nástroj na dítě (dcera měla necelé tři, nově ve školce, do toho tříměsíční miminko, které trpělo na koliku až do 6 měsíců a taky plakalo hlady, což jsme netušili). Řešili jsme různé běžné problémy jako odchod do školky, výprava ven, odchod domu z šatny, umývání rukou a podobně.

Postupně mi vše začalo dávat smysl, občas se dařilo, občas ne. Postupně se ze mě stal rodič nadšenec. Pro dítě udělám téměř vše. Sebeobětování a podobně.

V únoru přišla nabídka nového kurzu. Jelikož se nám doposud zdál předchozí kurz jako nejlepší investice, šli jsme do toho.

Starý kurz jsem projela pouze jednou a nějak se nemohla dokopat k tomu jej zopakovat. U nového kurzu mě lákala i aplikace. Jelikož syn spava přes den pouze v kocare, poslouchala jsem cely kurz při prochazkach venku. Vše mi začalo postupně zapadat.

S dcerkou komunikace úžasná. Vždy vím, co se v ni děje. Se vším se nám svěřuje. Například včera se ji poprvé po dvouměsíční karantene a dvou týdnech školky ráno do školky nechtělo. Vždy se těšila, ale včera moc ne. Když se ji ptáme proč. Hned odpověděla, ze se ji nelíbí, ze paní učitelky ve školce na děti křičí. Dali jsme ji pochopení a vysvětlení, ze ve školce je moc děti a paní učitelky je asi jinak usměrnit neumí. Dcerka to vzala v pohodě a šla.

Odchody máme fajn. Z domu i z venku. Musím zaklepat, ze je vše fajn. Atmosféra doma úžasná. Občas není den, ale to je běžné. Jo a dcerka dříve říkala ze chce pouze tátu, ze mě nemá rada (asi i žárlila na brášku) a včera mi řekla ze mě ma moc rada🥰.

No proste úžasné. Prošli jsem ja i manžel kusem cesty, vím ze mám ještě rezervy a je potřeba na sobě pořad pracovat. Ale jsme mnohem klidnější a chápeme se i s manželem navzájem. A ja začala dávat i sobě více času. Začala jsem běhat a po chvilkach si zlepšovat angličtinu.

Posílám velké díky za vše, co děláte. Občas je mi líto, jak se okolí celkově k dětem chová a jak na ne nahlíží. Nebýt vás, asi bych na tom byla podobně. Chtela bych nevychovu všude. Dcerka se obcas diví, co maminky ostatním dětem na hřišti říkají a jak i křičí. Dekuji, ze snad již patřím mezi opravdove parťáky, možná ne vždy ale čím dal častěji.

V novém kurzu byly úžasné příběhy z praxe a vše bez omáčky. Opravdu povedené. I příklady ze světa dospělých skvělé. Fakt mi to pomohlo všemu lépe porozumět. I mým vnitřním pocitům. Teď jen setrvat, užívat si to a někdy si kurz zase pustit a připomenout.

Spokojená máma Marika

1 2

Vůbec nelituji peněz za kurz. Věřím, že už nesklouznu zpátky do učitelování a policajtování

Milá Nevýchovo,
právě jsem si poslechla poslední bonus s rozšířením pro starší děti. Teď zrovna je mi smutno, že kurz už mám za sebou. Vaše videa a audia jsem poslouchala vždycky ráno, ještě než mé děti vstanou. Velmi mi to pomáhalo naladit se do klidnějšího tempa a snažit se své děti více chápat a taky pozorovat.

Úspěchy máme zatím spíše maličké, ale jsou, a to je pro nás všechny velmi důležité. Celý kurz si chci projít ještě jednou, protože mi dal úplně jiný pohled na rodičovství a já jsem za to neskutečně ráda. 🙏

Vždycky, když během dne sklouznu zpátky do režimu učitel/policajt a pak si to uvědomím a snažím se přeladit zpět na režim respektující výchovy, tak mé děti zareagují většinou slovy " Už si zase ta jiná, hodnější maminka, maminko? "

A mě to vždycky rozesměje a vidím, že děti si opravdu všímají a že to všechno začíná pomalu fungovat a dávat smysl. Tak snad to půjde líp a líp. 🙏🙂

Moc Vám za tento skvělý kurz děkuji. Je krásně zpracovaný. Aplikace Nevýchovy je také skvělá. Vůbec nelituji peněz, které jsem za kurz dala. Teď se chystám pomalu objevovat kouzlo rodičovského fóra. Věřím, že teď už se na všechno ohledně rodičovství, začnu dívat jiným pohledem a snad už nesklouznu zpátky do učitelování a policajtování. 🙂
Mějte hezký den ❤

Adéla

1 2

Sila ospravedlnenia

So synom (1,5 roka) spím spolu v manželskej posteli a dcérka (3,5 roka) príde v noci za nami. Manžel spí zvlášť, lebo by sme sa nevyspali :(
v noci spíme, ja sa celkom teším na ďalší deň, nemám žiadne povinnosti, že budeme mať kľud a čas na seba.

Ráno sa syn zobudí, zistím, že je celý mokrý, precikaný (látkujem a zabudla som mu večer dať pampersku, tak spal celú noc iba v látkovej plienke 🙈). Beriem ho preč, nech nezobudí sestru, ako to robím vždy. O 5 minút ale vstáva aj dcérka a mne hneď prebehne hlavou: super, tak zase hneď od rána riešiť hádky, všetci nevyspatí (syna zobudila mokrá plienka, dcérku my), deti sú zasoplené a predstavy o peknom dni v háji.
Začína to tak aj vyzerať.

Prezliekam posteľ (často sa v nej jašia a nechcem, aby sa váľali v tom mokrom) a stále odo mňa niekto niečo chce. Hoci sa nebijú ani nehádajú, stále počúvam: „Mamiii!“ Už mi to dosť lezie na nervy, lebo ráno potrebujem mať chvíľu kľud, nech sa preberiem a začnem normálne fungovať. Neznášam hneď niečo riešiť a vysvetľovať, rozprávať. A začínam byť aj hladná. Zlá kombinácia. Už dosť vrčím na nich a som nepríjemná.

Po chvíli mi to dcérka aj povie, že som protivná. Uznám, že má pravdu, ospravedlním sa jej a vysvetlím jej všetky tie dôvody, prečo to tak je. Ona počúva a potom mi vraví: „Si moja milovaná mama.“ Ja jej poviem, že je moja milovaná dcérka a cítim, ako to zo mňa všetko spadne. Zrazu mi je ľahko. A u nej tiež premena. Z tej umrnčanej, rozcapenej baby zrazu rozumné dievča, s ktorým sa dá normálne rozprávať.

Vďaka tomu prenastaveniu ráno sme spolu prežili pekný deň. Nezostali sme v pasci nepríjemných pocitov, ktoré by sa v priebehu dňa len nabaľovali.

Takže mi znova zostáva Vám z celého srdca poďakovať. Ospravedlnenie som v takýchto veciach brala ako zlyhanie pred dieťaťom, stratu autority. A pritom, aké je to krásne: byť úprimný. Deťom som sa vždy snažila hovoriť pravdu, ale nie o svojich pocitoch. Teraz vidím, že deti oceňujú úprimnosť v každom smere.
Takže ďakujem.

P.s. Dnes som sa pozrela do zrkadla a niečo sa mi zdalo na mne iné, krajšie. Mala som iskru v oku. Presne ako počas 21-dňovej výzvy, keď som robila niečo pre seba.
Ďakujem 🥰

Lenka Hložková

1 2

Doma je větší pohoda, máme k sobě blíž a víc si společný čas užíváme

Před vstupem do kurzu

O Nevýchově jsem se dozvěděla ještě v čase, kdy jsem čekala své první miminko. Sledovala jsem obsah nabízený zdarma a měla jsem pocit, že mi stačí k tomu, abych pochopila principy Nevýchovy, které mi byly velmi sympatické a rezonovali hluboko s mým cítěním, a aplikovala je. Jedna maminka z kurzu to hezky vystihla: pouze jsem očumovala a plížila se kolem Nevýchovy. :o)

I když jsem měla štěstí, že moje maminka mně vychovávala s láskou a parťácky, také mi dopřávala hodně velký kus svobody a porozumění, já jsem se po narození dcerky dostávala i do situací, které jsem nezvládala tak, jak bych chtěla. Říkala jsem si, jak je možné, že moje maminka tu přirozenou Nevýchovu má tak přirozeně v sobě a já ne? Možná proto, že maminka je spíš klidná a trpělivá a já temperamentní?

I když jsem si čas s dcerkou užívala a užívám, prakticky jsme parťáci, ale byly situace, kdy jsem byla policajt anebo učitel jak vyšitý, nebo obojí dohromady. Hlavně tehdy, když jsem byla unavená a jí to dlouho trvalo, nebo když jsem potřebovala rychle něco udělat, někam odejít, nebo když jsme byly v situaci, že ona objevovala svět, příp. v situacích, kde by se jí mohlo ""něco"" stát.

A přistihla jsem se, že jsem naštvaná, že na ni křičím. A taky, že ji tlačím do toho, aby věci dělala podle mých představ, nebo nedělala věci, které se mi nelíbí, které mi přidělávají práci s úklidem, praním a žehlením, když něco zničí atd. A co je horší, začala jsem se tak chovat i k mému muži! Takže to někdy vypadalo, že já jsem vychovatel obou. A necítila jsem se v tom dobře, byla jsem z toho nešťastná i naštvaná. Říkala jsem si, že když se dostanu do varu, nechtěla bych se sebou být, kdybych byla na jejich místě. :o) A tak jsem začala postupně uvažovat o kurzu. Než jsem se ale odhodlala, uběhly téměř 2 roky!

Po vstupu do kurzu

Teď jsem ještě pořád na cestě, v kurzu jsem teprve ve 3.týdnu. Ale změny už na sobě cítím. Velmi mi pomohlo, dívat se na situace z jiného úhlu pohledu a nejvíce na mně zapůsobily zážitková audia – když se vcítím do situace, že bych já byla to své dítě, jak bych se cítila. Ten vhled do duše dítěte přes nevýchovné situace mně skutečně probudil! I když nemohu říct, že bych nebyla předtím empatická. A protože vím, že dítě se učí nápodobou, snažím se teď zvládat lépe své emoce a nepředávat mu to, co sama na sobě nemám ráda, ty nefunkční vzorce a programy, které bohužel v sobě mám.

Dcerka mi před kurzem udělala i skvělé zrcadlo: když jsem ji něco vzala, nebo nechtěla dát, začala ječet se zatnutýma pěstičkami a já v ní spatřila sebe! Zmocnil se mně strašný pocit, to já jsem jí to naučila! A když s tím něco neudělám, bude pořád víc toho, co jí učit nechci. Naštěstí to už nedělá, protože jsem to přestala dělat já!

Celkově víc přemýšlím a prodýchám, než něco řeknu, co by mně mohlo zase později mrzet. Když se mi rodiče umlouvají, že jejich děti nechtějí půjčit hračky, uklidním je, že je to v pořádku, ať dělají jak cítí, že přece i dospělým se stává, že svoje oblíbené věci neradi půjčují, tak proč do toho nutit děti. Nejdříve se na mně podívají podezřele, ale většinou si všimnu, že nad tím začnou přemýšlet.

Děti na Nevýchovu reagují skvěle! Vzhledem k tomu, že je doma větší pohoda, protože jsem já v pohodě, máme k sobě blíž a víc si společný čas užíváme. Dcerka když něco chce, chytí mně za ruku (protože zatím mluví jen slova) a dovede mně na místo: třeba když chce, abychom si spolu četly z knížek, když chce, abych ji pustila dětské písničky na počítači, nebo když chce papat příp.napít. Také mně začala objímat a líbat, nebo si položí hlavičku na mně a přitulí se tak radostně a spokojeně, až mně to dojímá.

Ještě se podělím o příběh

Jednou, když jsme byly na hřišti, jedna maminka, se kterou se tam potkáváme, se dostala do stresu, protože se blížil termín porodu jejího druhého miminka a ona začala cítit kontrakce. Byla tam sama se starší dcerkou (27 měsíců) a bydleli od hřiště trochu dál. Tak jsem nabídla, že je doprovodíme. Řekla jsem mojí dcerce, že potřebuji, aby si sedla do kočárků (ve kterém sedět už velmi nechce a už vůbec ne, když jsme na hřiště teprve přijely), že maminka Lucky potřebuje abychom ji doprovodily domů, protože se její miminko začalo hlásit na svět. Tak si beze slova sedla, ještě sama zacvakla madlo před sebou a zvědavě koukala co se bude dít.

Tak jsem kráčely směrem k domu té maminky a po chvíli její holčička chtěla, aby ji maminka vzala na ruce, cesta začala být víc do kopce. Tak jsem nejdříve vysvětlila mojí dcerce, že tu holčičku ponesu já, protože její maminka má v bříšku druhé miminko a nemůže ji zvedat, aby jí to nebolelo a že moji dcerku v kočárku bude tlačit ta druhá maminka. A že co ona na to, jestli souhlasí. Chvíli na mně koukala, podívala se i na tu druhou maminku, lehce se usmála a spokojeně se opřela v kočárku, kde seděla až dokud jsme nedorazily domů.

Vztah s mým mužem je také mnohem hezčí

Principy Nevýchovy a vciťování se do mých nejbližších, aplikuji na oba – dcerku i manžela! :o) S pár blízkými kamarádkami, které mají děti také sdílíme nevýchovné principy. Jedna i projevila zájem o kurz, ale neumí česky, tak snad až bude Nevýchova i v angličtině.

Učím se lépe zvládat své emoce a respektovat jedinečnou osobnost mé dcerky i manžela, mít víc pochopení pro jejich svět, cítění a vidění, které je jiné než to moje. A reaguji v situacích tak, aby nám bylo všem dobře a byly jsme spolu šťastní. Také dopřávám víc času sobě, nejen péči o dcerku, manžela a domácnost. Zjistila jsem, že když jsem já v pohodě, oni jsou také.

Ivana Sisik

22 23

I v nepříjemné situaci k sobě máme blízko

Včera se v jedné situaci projevily hned dvě změny v mém chování, a ačkoliv to bohužel zatím není tak pořád, to uvědomění člověka vážně nakopne. Byla jsem pro dřevo do kamen, vedle ležel klacek, tak jsem ho zlomila a dala ke dřevu. Dcera (4) přišla ze školky a hrozný pláč, kdo jí zlomil ten klacek (chodila s ním jako s hůlkou).

1. změna: teprve teď se učím odbourávat to, v čem jsem byla vychovaná a co bylo automatické – zapírání, lhaní (opravdu jsem v tom byla vychovaná, jednak mě k tomu vedl strach něco říci a jednak jsem viděla, že se to tak prostě dělá, když mi mamka říkala tohle dědovi neříkej, řekni dědovi to a to, a já věděla, že to tak není. Ano, to byl zase strach mamky, která v něm vyrůstala). Takže jsem řekla, že já jsem ten klacek zlomila. Následoval ještě větší pláč. „Ale mami,… béé…“

2. změna: místo „Ale, prosim tě, vždyť to byl jen klacek, tak nebreč“ přišlo „promiň, ležel tu u dřeva a já nevěděla, že je tvůj, co kdybychom došly ven pro jiný?“ – „Ale co když tam žádný nebude“ – „venku je spoustu klacků, velké, malé, stačí si vybrat“. Za chvíli kolem běhalo nasmáté škvrně s novým klacíkem, který jsme na třikrát zalamovaly, aby byl přesně tak dlouhý, jak potřebovala :)

Jsou to možná drobnosti, ale pro mě velké úspěchy a pokroky, u kterých cítím, i když jde vlastně o nepříjemnou situaci, jak k sobě máme blízko. Děkuju vám!!!

Milena

27 28

Neplánovaně a bez nátlaku se přidal i manžel

Nápad s audii je skvělý. Manžel má dlouhé cesty do práce, které by rád užitečně využil, tak začal poslouchat vaše audia. Jsem za to moc ráda. Nevýchovu sleduji skoro dva roky, hodně nám doma pomáhá a těší mě, že se ke mně neplánovaně a bez nátlaku přidal i manžel.

Máme skvělý společný pohled na nevýchovu našeho téměř tříletého Vašíka. A je to úleva. Ta výchova s Nevýchovou i náš společný rodičovský pohled na věc.

Martina Pittlová

7 8

Žádné hádky kolem snídaně, česání, televize…

Mám za sebou jedno a půl videa (víc jsem nestihla) na 1. týden. Sama pro sebe si procházím naše tzv.„dohody“ a připravuji se na to, jak děti seznámím s Nevýchovou a novou komunikací. A máme za sebou nádherné pohodové ráno, se spoustou slov jako: miláčku, děkuju maminko, ano hned si tu čelenku přinesu, udělám to s radostí.

Žádné hádky kolem snídaně, česání, televize, výměny trička a dokonce ani žádné protesty kolem toho, že dnes se ze školky opravdu nejde po obědě. ❤️

Petra

7 8

Mám znovu sílu těšit se na své děti

Milá Katko,
mám čtyři děti. Občas koukám na Vaše videa a jsem z nich nadšená. Žiju v takovém kolotoči (každodenní dojíždění, práce, školka, škola, kroužky, odpoledne cvičení z poraden, úkoly, hraní na nástroje…), že nemám moc času s dětmi komunikovat (ale snažím se). 
Vtipné je, že všechna Vaše videa jsou super, ale já si z toho za chvíli už nic nepamatuju. Prostě už nemám kapacitu zapamatovat si v tom kolotoči něco dalšího.:) V té chvíli video pochopím a ač hned zapomenu všechny body na levé i pravé straně tabule…, 
stejně mi po jeho sledování zůstane příjemný pocit lehkosti, lásky a empatie, se kterou mám znovu sílu těšit se na své děti. Zvlášť obohacující jsou ty chvíle, kdy mě ukážete, co prožívá dítě a já do toho nahlédnu. 

Moc Vám děkuji za Vaši heroickou snahu, nadšení a citlivost pro dětské prožívání, kterou my rodiče v denních kolotočích (neradi ale přece) ztrácíme.

Bára Hojdová, máma 3 kluků a jedné holky ve věku 6, 7, 10 a 11

2 3

Po dcerčiných slovech si sedla celá sesterna i čekárna na „prdel“

Ahoj všem, teď jsem 2. týden v Nevýchově a mám dojem, že tohle je opravdu to, co jsme všichni potřebovali. My se již dříve s dětmi domlouvali, ale nebyly to skutečné dohody. Protože naše 6 dcerka, syn 2 chodí do Waldorfské mš, tak jsem vždy chtěla, aby děti měli za sebe zodpovědnost a dělaly věci po svém, byly osobností a rovnocené,ale ve vypatých situacích jsme vždy vyletěli či poučovali.Zajeté koleje od rodičů a okolí – ikdyž člověk v nitru věděl, že takto to nechci

Nevěděla jsem co s tím. Ještě že jsem náhodně klikla na odkaz na Nevýchovu. Konečně vím jak na to, Díky !!!

Moje dcerka je fantastická a včera mě zase dojala téměř k slzám, musely jsme jit na odběry krve – děsně se bála a nechtěla. Týden jsme to odkládaly. Povídaly jsme si o tom po cestě autobusem a já jí říkala, že moc dobře vím, jak to pro ní musí být nepříjemné a že její pocity naprosto chápu a že i mě to nebývá příjemné. Kdyby plakala tak tomu taky budu rozumět, má na to právo, ale bude mě tam mít u sebe.

Brali jí 8 zkumavek a to je i pro dospělého darda. Sestřičky jí při odběru řekly, že si může pak vzít nějakého plyšáka. Vůbec nebrečela, když jsme zastavily krvácení a naslepily náplast, řekla jsem jí, že si může dojít a vybrat toho plyšáka a ona šla k sestrám podala jim ruku poděkovala rozloučila se a řekla jim, že ona toho plyšáka nepotřebuje, že neplakala a že ať si ho raději nechají pro děti co ho budou potřebovat, aby jich tam měly víc. Po těchto slovech si sedla nekecám celá sesterna i čekárna na „prdel“. Já jí jen objala a šly jsme.

Pak jsem jí dala 50 Kč – že si za to může pořídit co chce a šly jsme na nákup. Tam jsem jí nechala a po 10 minutách mě v obchodě našla s jedním balíčkem bombonů, křupkami a 7 rohlíky v sáčku. A protože ještě nechodí do školy, ale už se sama naučila číst, psát a trochu počítat, tak si pořád mumlala nějké cifry.

Zeptala jsem se, zda nepotřebuje s něčím pomoci. Ona na to: „Mami kolik je 7× 1,5 Kč“ 10,5 jsem řekla – „Tak to na to mám“ A pak jsem se zeptala, co si chce koupit, „bonbony pro sebe, krupky napůl s brachou a rohlíky pro všechny na snídani“.

Vím, že to pořád teď nebude tak růžové, že zas někdy vypěním, ale mám 100% pocit, že jsme na spravné cestě. Těším se na každé nové video, každé okamžiky s dětmi a také na setkání s nevýchovnými rodiči. PS: Zjistila jsem, že asi Nevýchova mi konečně přinese do života vnitřní klid který jsem stále hledala, uvidíme co bude dál.

Jitka

76 77

Ten pocit, když se cítíte báječně a při přenášení dcerky do postýlky jí poděkujete za super den

Ten pocit, když slyším vlastní dítě, jak říká tátovi cosi, co by mohli dělat, a zakončí: šlo by to, tati, takhle?

Ten pocit, když si hrajete na kočku a myš a honíte se po zahradě podle toho, kdo je zrovna kočka a kdo myš, a je vám jedno, co se děje kolem. A když kočka (já) dohoní myš, tak od myši dostane maso a mlíčko, aby myš nemusela sežrat. Ten pocit, když je myš (já) unavená a dítě se o ni stará a říká: sem si lehni, já tě přikryju, tady máš zvířátka, ale ty nepřikrejvej, ty mají teplou srst. Já ti půjčím Eminky polštářek. Chceš zazpívat písničku? Já se o tebe postarám, holčičko moje malá…

Ten pocit, když si dítě hraje se žirafou a panenkou a pak vypráví, že panenka je hodná (jako opak slova zlá, ne zlobivá. Máme teď období zlých pánů aneb ať žijí pohádky o jeskyňkách, vlcích, loupežnících, pánovi, který krade dětem pejska, a podobně). Tak ta panenka si od žirafy něco půjčila, ale protože to rozbila, tak se žirafě omluvila a zaplatila opravu.

Ten pocit, když se koupete v bazénu a dítě čeká na dece, až se vyplavete (nojo, ona je otužilá, a já než se osmělím, tak ona už leze z vody), a když přijdete, tak ležíte na jedné malé dece spolu, druhou jste přikryté, hlavy od sebe tak na 10 cm a povídáte si o tom, jak je zima a jak mraky schovaly sluníčko a vás napadne zazpívat: sluníčko, sluníčko, popojdi maličko, ohřej nám tělíčko, ať je nám teplíčko, děkujem sluníčko.

Ten pocit, když dítě leží v posteli, má zavřené oči a volá: maminko, maminko, maminko… dej mi pusu, maminko. Vy potichu přijdete, dáte jí pusu a Šípková Růženka se probudí a vy vidíte tu radost v jejích očích. A pak se znovu píchne a vy vyprávíte, jak utíká jeden rok, druhý rok, třetí rok a šípkové keře rostou a třetí rok a… desátý rok a princové se marně snaží dostat do zámku a… ona to fakt vydržela až do sta! A já taky a bylo to… dokonalé.

Ten pocit, když se cítíte tak báječně jako já většinu dnešního dne a při přenášení spící Emči do její postýlky jí poděkujete za super den a ona se na Vás podívá (normálně spí jak dřevo). A to vše i přes rychlou návštěvu doktorky (nic vážného), krátkou cestu autem do neznáma a zpět (já ustrašená nezkušená řidička sama v autě), složitost v řešení převodu elektřiny a plynu až po práci na zahradě, úklid, vaření, pečení a loučení s mužem, který dnes odjel do Prahy. Teda… to byl dnes ale báááječnej den.

Přeju všem podobně skvělé dny a parťáky a dobrou noc.

P.S.: Tak a teď si to jdu zkopírovat do svých pozitivních poznámek, abych se někdy, až mi bude mizerně, na to mohla podívat a vzpomněla si na ten dnešní super den.

Olga

7 8

Pochopila jsem, že mi to neleží všechno na bedrech a že pohodu vytváříme společně…

Před Nevýchovou jsem se cítila ztraceně. Nebyla jsem si jistá, kterou cestou chci jít a kam chci vlastně vést svého syna. Neměla jsme moc podporu okolí a neuměla jsem si o ni říct. Situace byla velmi nová a já se neměla koho ptát, na koho se naladit, a rady, které přicházely, byly na houby. Synek nespal a já zjistila, že i já mám hranici, kde pro únavu nejsem schopná fungovat.

Díky Nevýchově jsem přišla jsem na to, že se musím naladit na sebe, na syna, na partnera. Pozorovat, poslouchat, mluvit. Pomohla mi si uvědomit, že mám právo na vlastní hranice. Učím se vyjádřit své potřeby a naslouchat potřebám druhých. Učím se hledat řešení, která vyhovují všem.

Pochopila jsem, že nemám patent na rozum a že nemusí být po mém. Pochopila jsem ale i, že nikdo jiný ten patent nemá a že pohodu vytváříme společně, že mi to neleží všechno na bedrech.

Naučila jsem se říct si o pomoc a spolupráci. Učím se navrhovat řešení a neprosazovat je za každou cenu. Učím se být hodná sama na sebe a zastavit a dobít baterky dřív, než dojde šťáva. Zvažuju, proč chci říct ne, a mnohdy to přehodnotím. A učím se respektovat, když někdo řekne ne a porozumět jeho důvodům a nebrat to osobně.

Umím (občas) jen tak být se synem a nikam nespěchat, nic nechtít dělat a jen být s ním v tom, co chce on dělat. I vypjaté situace kolikrát ve finále zvládneme v klidu (schválně píšu zvládneme, dřív bych napsala zvládnu já sama, ale změna je, že jsme tým, a to je veliký posun, protože jsem byla dřív spíš solitér).

Syn na tu změnu reaguje skvěle. Je nám spolu dobře. A když je špatně, tak to je jen přeháňka. Já mám půdu pod nohama a střelku rodičovského kompasu nastavenou tam, kde nám bude spolu fajn.

7 8

Naše holčičky (4 a 2 roky) jsou teď samostatnější, sebevědomější a daleko méně se vztekají

Před nevýchovou u nás panovala napjatá atmosféra. Já, manžel i děti jsme si tak nějak nerozuměli. Hádky byly celkem časté, tisíckrát jsme vždy něco museli opakovat a nebylo nám prostě spolu nejlíp. Ačkoliv jsme se s manželem snažili, děti nám to vždycky komplikovali.

Máme 2 hodně živé holčičky (4 a 2 roky) a už od začátku jsme věděli, že to s nimi nebude lehké. Vše potřebovali zkoumat, hranice skoro žádné neznaly a my se o ně báli. Takže jsme spoustu věcí zakazovali, při každém nebezpečném kousku trnuli strachem o ně a na čas pro nás jsme úplně zapomínali.

Manžela děti moc neposlouchali, já jsem na tom byla s nimi lépe- jelikož dokážu udělat zábavu ze spousty věcí. Ale i tak mi přišlo, že mě děti nerespektují. Pořád jsme se uklidňovali, že jednou z toho musí vyrůst. Spoustu křiku a hádek způsobovala vzájemné neporozumění a trvání na našem požadavku.

S Nevýchovou se sobě navzájem otvíráme. Jsme upřímní, říkáme si, co potřebujeme, a učíme se naslouchat tomu druhému. I když jsem myslela jak hodně spolu mluvíme, tak teď spolu už konečně začínáme pořádně komunikovat. Ne jen říkat co kdo musí a má udělat. Už je menší problém jít spinkat, oblékat se či uklízet. Takže není celý den jen na nás, ale i na našich dětech.

Učíme si dělat čas i jen sami na sebe a opravdu nás ty děti i nechají chvilku odpočinout. A čeho si na Nevýchově hodně cením je, že se učím odhodit strach a učím se jim důvěřovat. Nechávat věci na nich a hlavně i podle nich. Situace začínám vidět s chladnou hlavou a hledám řešení bez afektu.

Dětem se znatelně zlepšila komunikace. Méně si vyžadují pozornost, jsou víc samostatnější, sebevědomější, začínají říkat svůj názor. Mají menší problém spolupracovat. Když vědí že si spoustu věcí můžou zkusit tak už je pak nelákají. Daleko méně se vztekají a když už k tomu dojde tak je to záležitost na pár vteřin. Jsou na sebe hrdý a já zase na ně. Dohody je baví, ke křiku už se vrátit nechtějí. Pořád mi říkají jak mě milují. Cítím z nich, že jsou šťastní.

Partner je ze změn nadšen. Nejen ze změn u dětí, ale hlavně i u mě. Byla jsem už unavená z věčného mluvení a zodpovědnosti a jednala pod afektem a potřebovala mít všechny věci 100% a podle sebe. Teď dávám rodině víc prostoru a důvěry. Atmosféra u nás doma se zklidnila. Nevýchova pro mě znamená možnost žít spolu, důvěřovat si a propojit naše Světy v jeden celek.

Kateřina Koutníková

17 18

Jsem strašně šťastná za to, jak krásně se spolu cítíme…

Děkuji moc, dívám se již na několikátý webinar ale dnes poprvé jsem ho stihla celý, vždy buď usnu nebo běžím kojit. Mám čtyři děti, 13, 11, 7 a 1 rok. Ty potíže jsou u každého dítěte s něčím jiným, ale u všech vím, že jsem si to zavinila sama. Tím spíš se mi to hůř snáší, protože mě mrzí, že jsem jim to takhle zpackala vlastním přístupem, poroučenim, nařizovanim a nebo kladením podmínek.

Ten nejmladší vyrůstá Nevýchovně a já jsem strašně šťastná za to jak krásně se spolu cítíme a moc si přeju vynahradit si vzájemně ty nesvary a hádky, které jsme prožívali s těmi staršími dětmi a pomoci jim, aby také byli tak šťastní a spokojení, třeba i u uklízení ;-) moc děkuju, za nový pohled na dětství mé i mých dětí!

Marie Klížová

8 9

Bolo až neuveriteľné ako rýchlo začal syn (3) reagovať na prvé pokusy o zmenu

Zdravím všetkých z Nevýchovy. S kurzom pomaly začíname – zatiaľ sa snažím prelúskať prvým týždňom, ale prišla nám do toho choroba – postupne sme sa vystriedali všetci – manžel, syn Riško (3), naše dvojičky Lucka a Laura (11 mesiacov) a samozrejme aj ja, takže tej energie nebolo nazvyš…

Pre mňa bol obrovský úspech a posun k lepšiemu, že som sa odhodlala byť so svojimi deťmi sama (kým som nespoznala Nevýchovu fungovali sme doma s pomocou starých rodičov – prosto každý deň som mala pomoc) – niekde vnútri som celý čas vedela, že sa to dá zvládnuť a že nám môže byť spolu super – ale keď z každej strany človek počúva: fuu dvojičky, to Vám nezávidím a ešte k tomu aj syna…ako to zvládaš – to musí byť strašné a podobne.

Keď som objavila webinár o období vzdoru a potom si prešla aj rodičovský seriál a začala doma robiť prvé pokusy o zmenu – bolo až neuveriteľné ako rýchlo na to začal syn reagovať. Asi za tri dni prišiel manžel sám od seba – bez toho aby som mu povedala, že sa snažím niečo zmeniť – že ako sa Riško mení, že začal s nami viac rozprávať, je viacej v pohode, viacej sa usmieva, nebojujeme s ním pri prezliekaní, pritom keď treba ísť večer spať, sprchovať sa a podobne…

A ja som našla konečne spôsob, akým dosiahnuť to aby sme si to proste s deťmi užívali doma… Po pár dňoch sa však niečo stalo (doteraz neviem čo to bolo presne…) a ja som začala pochybovať, byť bez nálady a samozrejme aj Riško sa vrátil hneď k svojmu „starému ja“.
Takže som sa veľmi rýchlo rozhodla ísť aj do hlavného kurzu – pretože teraz už viem ako nám môže byť spolu super a ako si vieme užiť spoločný čas.

Barbora Plesníková, 34 rokov, Riško (3r) a dvojičky Lucka a Laura (11m)

0 1

Už si zrazu nachádzam čas a užívam si tu a teraz

Stále som hľadala niečo, čo mi dá ten nadhľad nad každodenným kolotočom, rutinou, čo mi pomôže užívať si tu a teraz. A nevýchova mi skutočne pomohla.

Vážim si viac svojich detí, som viac vďačná za svojho manžela a to mi dáva pokoj a práve ten nadhľad, tú schopnosť, robiť jednu vec za druhou a nestresovať sa tým, čo ešte všetko treba urobiť a prečo nemám čas na kreatívne veci alebo na porozprávanie sa s deťmi.

Teraz si už zrazu nachádzam čas na to ísť von, keď svieti slnko a nie „až,keď bude hotové to či ono“. Ďakujem

Tatiana

8 9

Můj zakořeněný negativní postoj k dětem teď hodně přecvakává do pozitivního…

Já se svojí 18-ti měsíční dcerou teď dělám to, že si vědomě připomínám, co pro ni mohu udělat, aby mi byla partnerem a hledám, jak by mi i jí bylo dobře. A moje chování je opravdu odlišné od těch starých vzorců.

Taky mi došlo, že nejde o to dělat za každou cenu dohody – s 4-letou dcerou to zatím moc nejde, ale že to je o celkovém pozitivním nastavení mě k dětem i sama sobě. A hlavně abychom u toho měly dobrý pocit a užily si to po svém.. A to jsem zatím u prvního videa projíždím si to vše hodně pomalu.

Hodně mi procvakávají negativní věci a dochází mi, jak mám v sobě zakořeněný negativní postoj k dětem, ale na druhou stranu to teď hodně přecvakává do pozitivního postoje k dětem. Takže jsem asi na dobré cestě:)

A hlavně – já v nevýchově hledám i to, jak sama se sebou zacházet a mít se ráda a naučit to i děti a k dětem přistupovat s láskou. Protože to teď hodně potřebuju a věřím, že to v tomto kurzu v nějaké formě je:) Myslím totiž, že rodič, který o sebe pečuje, naplňuje svoje potřeby a má se rád, na děti už nemůže jen řvát a komandovat je, ale jde mu i o to, jak se děti cítí a spolu s nimi najít řešení, aby se cítily dobře.

A to, když se dítě naučí, má do života velký vklad a získá větší možnost prožít šťastný život, protože se naučí, jak si život příjemný a šťastný udělat – protože samo někdy nic do klína nespadne:)

Mirka

8 9

Víc věřím sobě, manželovi a dětem. Je mi jasnější jejich svět

Než jsem vstoupila do kurzu Nevýchovy, cítila jsem se unavena z křiku a patlání se ve starostech místo radostech, nevěděla jsem, jak najít pohodu pro nás všechny. Zbytečně jsem se zaobírala vším, ač jsem věděla, že to není dobře. Ale nevěděla jsem, jak jinak fungovat. Velká únava z nespa! ní, také přispěla ke stresu.

Do domácnosti patří i moje mami, a její způsoby výchovy se občas naráží na moje jiné představy. Už před pár lety jsem se s pár věcmi odlišila. četla jsem Vychováváme děti a rosteme s dětmi od Naomi Aldort, slyšela Čtyři dohody od J. Duška… Bylo to hezké, ale nevěděla jsem, jak to pojmout a spíš jsem se v tom plavala.

S Nevýchovou jsme já i manžel začali chápat chyby, nejasnosti, zbytečnosti. Těšíme se na další dny. Je to dlouhodobý proces. S manželem jsme jednotnější. Nechápal moje pocity a snahy o komunikaci. Měl jinou vizi. Ted jsme tým. Hlavně vizualiazace byla velkým přínosem, až šokem.

Teď je u nás určitě méně křiku z mé strany a i dětí, víc sobě věřím, manželovi a dětem. Je mi jasnější dětský svět, hlavně syna Daniela (4 r. a 2 m.) jsem neskutečně prudila :) Je úžasný a pusu nezavře. S dcerou Helenkou (1 r. 2 m.) jsem od narození jela na vyšší úrovni, jinak bych jí nemohla pomoct s několika měsíčním trápením kolem kojení a kakání. Ted tu jsem pro oba, aby měly větší prostor ke zkoumání a důvěry, že existuje dohoda. Syn mi většinou odpovídá: „Já nevím“. Ale jsme už v tom spolu.

Např. Jeli jsme, Dan a já, nakoupit. Chtěl vzít s sebou foták. Řekla jsem, že bych ho raději nechala doma, je drahý, jsou v něm vzpomínky a nechci, aby se ztratil nebo rozbil. Prý se ale o něj postará. Jindy bych šílela a vše vyřešila. Ted jsme vyjeli. Nakoupili. Vše naskládal u kasy na pás a já dávala do tašky. Pak mu děkuji, že byl se mnou, že jsem ráda, že jsme sami spolu. Objímali jsme se uprostřed obchodáku.

V tom řekl: Foták. A já v duchu ječela, a nahlas jsem řekla: Kde je?. A on jen: Nechal jsem ho v autě. :) Projela mnou obrovská úleva. A přišel další smích a objetí. Po návratu domu jsem pospíchala nakrmit dcerku a dát jí spát. V tu chvíli mi došlo, že foták je pořád venku před domem v autě.

Říkám to synovi. Řekl, že to zařídí. Dohodli jsme se, že vezme klíče od auta a dojde pro foták, mezitím já budu koukat z okna (máme dvougenerační rodinný dům v klidné čtvrti). Vchodové dveře jsem mu šla odemknout, pak už vše zařídil sám. I auto správně zamkl. A s úsměvem donesl nahoru foták. Jsem na něj hrdá.

Dcerka má teď moji větší pozornost při přebalování a je to rozhodně klidnější akce :) Může víc šmejdit a já se o ni méně bojím. Se synem se víc objímám a vysvětluji, jídlo je příjemnější chvilka a i kolem hraní, oblékání, večerní koupání.

Já jsem teď klidnější. Věřím si, chápu chyby, svoje :) Snažím se na sobě pracovat, víc komunikovat a přitom neřešit banality. Těším se, jaká řešení se od dětí dozvím. 

Pavla Trefilová

9 10

Uz sa nemusim stresovat jak zase prezijeme den…

Chcem Vam podakovat za vcerajsi super webinar a vlastne vsetky webinare boli skvele, fakt je to az smiesne jednoduche ake je to lahke rozumiet detom a byt s nimi na jednej lodi.. pomohli ste mi pochopit, ze deti su tiez len ludia, maju pocity,emocie,chti­ce len su mensie ako my..

Prechadzam Vasim kurzom nevychova a som mamka 2 krasnych dievcatiek (Sarka 3r a Naty 11m)a su uplne skvele, ked sa spravame nevychovne tak vacsiu pohodu sme doma asi este nemali, nikto nekrici, netlakuje, nestresuje a vsetci sme spokojni..

jasne nebudem to teraz vyfarbvat do silnoruzova ze doma nemame ziaden krik alebo plac alebo zlost.. mame jasne ale ale ovela menej a aj s nim si dokazeme poradit je to ako nas spolocny projektom, proste vieme preco sa to deje a ten priebeh je ovela kratsi ako kde som na deti pouzivala tie “ klasicke” metody🤪 dneska sa tomu iba smejem a sledujem ostatych rodicov ako “bojuju “ touto formou..

takze sa snazim byt nevychovnou mamkou a strasne ma to baviii (myslim ze aj moje deti😍)a uz sa nemusim stresovat jezis jak to zase prezijeme ten den, no tam ani nejdem jak ju potom odtial dostanem a situacie tomu podobne.. mozem s kludim povedat ze zvladame 90% situacii dohodou a s kludom.

Jasne stale sa mame kde zlepsovat a cerpam inspiraciu hlavne u Vas🤓 Pridala sa ku mne aj moja sestra za co ma u mna obrovsky obdiv a sme v tom spolu “proti “ vsetkym takze niekedy na rodinnych akciach na seba iba zmurkneme ked vidime nieco co my dnes riesime s detmi uplne inak a usmejeme sa na seba👊😊

Takze Vam chcem v mojom mene a aj v jej podakovat za to co robite a zazelat Vam vela uspechov lebo my uz tie nase mame 😊😊
A tesim sa na dalsi webinaaar💪👏

maminka Maťka

7 8

Mám mateřskou jako z reklamy: scény buď nejsou, nebo jsou mini

Mila Nevychovo, chci vam podekovat. To, co jste vytvorili, neni nic obycejneho, je to neskutecne prinosny celek, ktery mi pomohl v zivote hned nekolikrat, takze proste chci, at to vite.

A) pochopila jsem, proc jsem takova, jaka jsem.. Kdyz si clovek nelze do kapsy, je k sobe uprimny, zjisti, co si z detstvi a sve vychovy odnesl. Dobre, i spatne.

B) jsem diky tomu daleko vyrovnanejsi, sebevedomejsi, sebejistejsi a zlepsila se nam tak nejak i komunikace s pritelem. Jemu to sice stale nejde (hehehe, to je ale jeho problem:))), ale ja se nenecham vytocit tolik, neberu si veci tak osobne, takze reaguju jinak a proste se tolik nehadame.

C) to nejdulezitejsi.. Mam dcery Klarku (2,5roku) a Zuzanku (5 mesicu).

A jako matka jsem selhavala. Ja si s Klarkou nerozumela. Nevedela jsem si s ni rady, citila jsem, ze ma radeji tatu. Ja sveho otce nikdy nepoznala, zadneho tatu jsem nemela, byly jsme s mamkou vzdy samy, tak jsem si rikala, ze nevadi, ze jsem Klári proste nasla tak skveleho tatu, ze ho ma radeji. Ale uvnitr to strasne bolelo. Ale videla jsem, ze jemu to s ni jde lepe, ja se na ni nedokazala naladit. Nevim, moc jsem se snazila, kojila, varila, pekla zdrave, vsechno jsem se snazila delat dokonale, ale neslo mi to.

Pak jsem znovu otehotnela, druhe tehu strasne, hypoglykemie, nizky tlak, vedra venku, ja na vyvrat, na vse skoro cely den sama, do toho rekonstrukce bydleni. Klarka byla ve 2 letech celkem silena. Neposlouchala me, divoka, ja to nedavala. Denne nekolik scen, asi takova klasika, obcas byly i pekne chvile, ale vetsinou to pro me bylo peklo. Fyzicky i psychicky pekne blbe.

Zacala jsem se zajimat o Nevychovu, ale v mem okoli se mi vsichni jen smali. Mamka je ucitelka a ma patent na pravdu, dodnes je striktne proti. Pritel rekl, ze kdyz rekonstruujeme, potrebujeme penize na jine veci, coz byla pravda, tak jsem se na to vykaslala.

Narodila se Zuzanka. Klarka se k ni chovala moc pekne, zvladla to fakt super, jen jsem mela porad pocit, ze my dve spolu bojujeme, ze zacinam mit radeji Zuzanku, bylo mi z toho strasne. Protoze na druhou stranu me neskutecne podrzela vzdycky v tech krizovych chvilich. V obchode tlaci kosik, drzi dvere, abych projela s kocarem, na svuj vek neskutecna, ale jinak hruza.

Takze v prosinci jsem to uz nevydrzela a Nevychovu si proste koupila.

Nejdrive se nedelo nic. Ja se snazila, ale sceny pokracovaly, mne pak ruply nervy a bylo vse pri starem. Nicmene porad se snazim..

A i diky skupine mi doslo, ze nemusim byt dokonala mama.. Ze muzu obcas pustit TV.. Ze mam prijmout Klarku takovou, jaka je.. Ze si to mam udelat hezke.. A hlavne-ze musim byt s ni, ne proti! Dohody se uplne nedari, ale tak nejak staci, ze jsem zacala uznavat pocity, nepeskuju kvuli kravinam, omluvim se, kdyz bouchnu, kdyz breci, reknu ji, ze ji mam moc rada a jsem s ni, vice se ji ptam, snazim se jako s kamaradkou atd.

A je to tak tyden a ja mam materskou jako z reklamy. Sceny bud nejsou, nebo jsou mini. S Klarkou se smejeme, daleko vic se se mnou mazli, ja nejsem vystavena psychicky, fakt jsem si tenhle tyden uzila. Je to neskutecny pocit. A Klarka zacala rikat Tatinek ne, maminka (u oblikani, umyvani atd.).

A vim, ze jsme teprve na zacatku, ze prijdou treba jeste narocna obdobi, ale verim, ze uz se to nikdy nepo… tak, jak to bylo. Podarilo se Vam mi vysvetlit, jak s ni navazat spojeni. A je to uplna pecka.

Takze Vam moc dekuji, ze jste mi pomohli byt mamou..

Michala

2 3

Procházím „syndromem vyhoření“. Díky vám jsem pochopila, že se nesmím stydět za své potřeby a pocity

Dobrý večer, jsem máma(snažím se být co nejvíce maminkou ;-)) dvou skvělých klučíků ve věku 3 a 1 rok. Do dnešního kurzu jsem se přihlásila vlastně tak trochu náhodou, ale jsem moc vděčná za to, že jsem to udělala! Je to v době, kdy procházím obdobím, které se v profesní rovině nazývá „syndrom vyhoření“. A navíc, když jsem potřebovala nejvíce pomoc, tak nikdo z rodiny nemohl a já jsem se málem zhroutila. Ještě nyní se mi chce brečet…

Jsem přesně ta, která dělá všechno pro druhé… Do teď jsem si myslela, že je to dobře, ale ono to tak vlastně není… Cítím už dlouho, že potřebuji čas pro sebe, abych mohla být pro ostatní přínosem a, jak říká můj taťka, být tou ženou, která hlídá a udržuje rodinnou pohodu. V době kamenné to byl oheň, o co se žena starala, dnes je tím ohněm právě ta rodinná pohoda. Ale vytvořte pohodu, když sama v pohodě nejste…!

Neumím si říct o tu chvilku pro sebe… Je mi trapně a sama sebe považuji za neschopnou, že to potřebuji. A navíc mám stále pocit, že přijdu o něco důležitého se svými dětmi apod.

Dnes, během sledování a účasti na kurzu jsem prošla mnoha pocitovými fázemi. Nejprve to bylo očekávání, co přijde a co mi to přinese, posléze zděšení, co všechno dělám špatně a co všechno tím provádím, nejen svým dětem, ale celé své rodině! Dokonce jsem to chtěla vypnout, ale, naštěstí, jsem to neudělala!

Moc děkuji za tento kurz, protože jsem se na chvilku opravdu zastavila, zamyslela se a pochopila ten smysl výchovy-nevýchovy, tedy fungujícího rodinného života! Že se nesmím stydět za své potřeby a své pocity! Ještě jednou MOC děkuji!

Jana

7 8

Syn (1rok) je teď celkově vnímavější

Manžel říká, že když se synem (1rok) komunikujeme podle “návodu” Nevýchovy, je celkově vnímavější a tak nějak chytřejší :) A vládne u nás vůbec taková pohodovější atmosféra.

Teď čekáme druhý, tak věříme, že nám to vydrží.

Sandra Špannerová

8 9

Teď se hlavně na chvíli zastavím, než začnu konat

Partnerství jsem vnímala jako prioritní vždy, nicméně praxe zejména v časovém presu silně pokulhávala..­...často jsem upřednostňovala výsledek před samotnou cestou k němu… Teď se hlavně na chvíli zastavím, než začnu konat.....Pokud už nemůžu příval emocí zastavit, informuji o tom děti a požádám o strpení :-) Verbalizací si většinou uvědomím směšnost svého počínání a jsem schopná opět vidět parťáky a ne dva „zmeťárky“.

Děti na to reagují úžasně, jak jinak..:-) Překvapují oba ve variantách možných řešení, vypočítávání, co ještě musíme stihnout objet, nakoupit, zařídit, a jak tam vměstnají své zájmy (20 min tabletu, 30 min bazén, 30 min lego aj. :-)

Manžel začal používat větu „jak bys to potřeboval/a, já bych to chtěl tak a tak…“ :-) Nicméně stále přetrvává v pozici skeptika…Rád konejší děti slovy „co by tě utěšilo“… Nevýchova je pro mne principem partnerství, svobody a zároveň odpovědnosti za své počínání.

Hana Schättingerová

7 8

Teraz je u nás omnoho menej kriku a nervozity

Ahojte, dnes mám potrebu sa s vami podeliť o náš dnešný nevýchovný pokrok dcérka (4 roky) vyliala nechtiac pohár s vodou a pohár sa rozbil. Za normálnych okolností by som vzala handru a metlu a upratala to po nej, ale dnes mi Sárka hovorí: Mami, teraz si to po sebe upracem?
A ja som sa len usmiala a prikývla a konečne som mala prvý krát pocit, že vzala niečo zodpovedne do vlastných rúk

Inak čo sa týka kurzu, som ešte len v 2 týždni a pomaličky si to nechávam nejako uležať a snažím sa myslieť už len nevýchovne, ale nie vždy sa mi to podarí. Hlavne ak je nejaká časová tieseň, okamžite ma to ťahá do starých zabehnutých zvykov
Ale za ten čas čo sa snažím fungovať nevýchovne tak je u nás omnoho menej kriku a nervozity

Už sa teším na ostatné videá a zážitkové audiá, ktoré mi naozaj otvárajú oči

Katarína

7 8

Po webináři byl den s dětmi naprosto v pohodičce

Webinář jsem viděla a hned začala rady „aplikovat“… Včera den s dětmi naprosto v pohodičce :-) Držim palce sama sobě, abych pokračovala dál a měla pořád na paměti „jak na to“ ;-) DĚKUJI!

Petra Pilecká

1 2

Konec únavného každodenního boje

Díky Vám se můj vztah k dcerám otočil o více jak 100%. Z toho únavného každodenního boje, se stala krásná životní etapa plná porozumění. Moc děkuji 

Jitka Dvořáková

8 9

Děti jdou samy od sebe udělat věc, do které jsem je dřív musela nutit

Před kurzem Nevýchovy jsem se cítila jako hrozná matka, která nezvládá výchovu svých dětí. Dětem jsem stále musela všechno opakovat, dělala jsem pro ně první poslední a od nich žádná odezva, spíš naopak.

Teď jsem klidnější, spokojená mamka, co se snaží naslouchat svým dětem, a ony jsou pak mojí odměnou :) Doma je méně křiku, více klidu. Snažím se dělat vše v klidu, s rozvahou, snažíme se domlouvat a nacházet společná řešení. Je tu lepší atmosféra. Někdy mě až překvapí, že děti jdou samy od sebe udělat věc, do které jsem je dřív musela nutit. Nebojí se mi říct, když mají nějaký problém, třeba ve škole…

Cítím se fajn, vždy se těším na další nevýchovné dny a společné domluvy, i když ne každý den se nám to podaří. Mám teď na své děti víc času a víc si to s nimi užívám!

Markéta Vávrová

10 11