Domácí atmosféra

Dřív jsem nesla tíhu odpovědnosti za celou rodinu. Už nemusím. Zodpovědné se naučily být děti

Ivana, máma tří dětí

150 151

Doma je větší pohoda a klid, míň se křičí, zato víc naslouchá – těm druhým

Na Nevýchově mě fascinuje řada věcí: Že to opravdu funguje. Jak rychle to fungovat začalo. Jak dokáže Nevýchova ovlivňovat i okolí, které o tom nic neví a ani vědět nechce. Jak dobře je kurz vystavěn a jak celou dobu graduje.

Díky Nevýchově se cítím spokojenější, vyrovnanější a otevřenější, doma je větší pohoda a klid, míň se křičí, zato víc naslouchá - těm druhým. Za největší úspěch vzhledem k dětem ale považuji to, jak se díky změně přístupu z učitelsko-policajtského na partnerský změnil náš vzájemný vztah.

I předtím jsem měla s dětmi moc hezký vztah, díky Nevýchově se však ještě mnohonásobně prohloubil, hlavně ze strany dětí – jsme si teď opravdu blízcí, bezvadně si rozumíme a mám pocit, že jsme opravdu na „jedné lodi“. A děti ke mně přistupují s mnohem větší důvěrou.

Katka Marešová, máma 3 dětí

33 34

Cestování, hodinové čekání u doktora i nákup – všechno dnes bylo úplně jinak a úplně parádně

O půl jedenácté jsem se dvěma dětmi odcházela z domu s cílem – dětský lékař (Ondra už je skoro týden nachlazený, kašle, nelepší se to). Vrátili jsme se po 3,5 hodinách domů a víte co? Byly to naprosto odpočinkové hodiny, o jakých se mi předem ani nesnilo.

Zvládli jsme cestování městskou dopravou (to je většinou bez problémů), hodinové čekání v čekárně, větší nákup (včetně několika položek, které Ondra chtěl, ale nekoupili jsme), vyzvednout mého muže v práci a dát si neplánovaně SPOLEČNÝ oběd (= pizza v bufetu :)) – většinou to patří do „problémovějších“ oblastí, jídlo na veřejnosti, a bylo to bez chyby. Děti jako vyměněné :).

Ondra dostal peníz, aby si v trafice sám vybral a koupil malou dětskou knížku, a odpolední spánek nebyl klasicky od 13 hod., ale až po návratu domů, cca od půl 3. Takže shrnuto: Všechno dnes bylo úplně jinak a úplně parádně. Pro někoho, kdo nemá/nehlídá děti, možná nepochopitelné, ale pro mě zázrak všedního dne. 

Martina

41 42

Máme doma vřelejší a láskyplnější atmosféru

Jsem na sebe hrdá a hlavně jsem šťastná. Konečně mám pocit, že se mi doma opravdu daří, že nemusím všechno pevně svírat v rukách a trnout, co se děje, když pustím drahoušky z dohledu.

Od svého setkání s Nevýchovou máme doma vřelejší a láskyplnější atmosféru – to je asi to nejkrásnější, co mi kurz přinesl. Taky jsem klidnější a věřím si, že to zvládnu. Že to společně zvládneme!

Nemusím už nikam lítat a shánět další a další informace a kurzy – všechno mám doma: sebe, svoje děti, ochotu a know-how. Moc děkuji za tento kurz. Dal mi opravdu hodně.

Petra Mašková

38 39

Doma je teď mnohem lepší, klidnější atmosféra

Děkuji Nevýchově za skvělý kurz. Tahle „věc“ a všechno kolem ní mi pomáhá vytvářet lepší, klidnější, krásnější rodinnou atmosféru. Pomáhá mi odpouštět si emoční úlety, pracovat na sobě, problémy přetvářet na projekty, mnohem více si užívat čas s dětmi.

Začala jsem si konečně uvědomovat a říkat si o své potřeby. Zlepšil se náš vztah s manželem, máme úspěchy i neúspěchy, ale správnou cestu…

Monika

41 42

Takovou pohodu, jakou teď máme doma, bych přála všem

Nenacházím vhodná slova, která by vystihla mé pocity. Díky vám se změnil náš život o 150 % k lepšímu. Měli jsme jen ty základní lekce, ale to, co se díky nim stalo u nás doma, je hotový zázrak. Takovou pohodu, která panuje teď doma, bych od srdce přála všem, kteří mají děti.

Ty děti si to zaslouží! Naše Lucinka teď září jako sluníčko a i my všichni jako bychom vystoupili z nějaké šedé ulity. Naučili jsme se komunikovat, respektovat jeden druhého, pomáhat si a stát při sobě. Strašně moc děkujeme, že jsme dostali tuto šanci. Nikdy nepřestaneme být vděčni. 

Simona Strnadlová

37 38

Zachránili jste dětem dětství i mé manželství

Kateřino, děkuji Vám. Zachránila jste dětem dětství (před Nevýchovou jsem jen křičela a byla na dně), mé manželství (i můj úžasný muž to občas schytal) a pohodu doma. Samozřejmě někdy to uletí. Ale od dob Nevýchovy vnímám děti jinak, celou domácí atmosféru, a užívám si to. 

Lenka Zabojnikova (35 let), Zlín

16 17

Mám konečně spokojenou rodinu, kde se všichni cítíme dobře

Mám dva kluky (3¾ a 1r). Jsou to moje zlatíčka, pro která bych udělala první poslední, ale před vstupem do kurzu jsem cítila, jak se to na mě všechno sype.

Starší syn začal žárlit na mladšího, neustále ho pošťuchoval a já se na něj zlobila. Do toho nechtěl chodit do školky ani k babičkám. Já už jsem dlouhodobě cítila, že to nezvládám, a často si to trochu vybíjela na dětech. A ty mi to potom vracely formou hysterických scén, za které mě pak ještě kritizovala rodina…

A pak jsem našla Nevýchovu, hned nás to s manželem nadchlo, já najednou cítila, že tohle je přesně to, co potřebujeme. V kurzu jsme měsíc a za celou dobu jsem nemusela křičet, nějak zvlášť se zlobit a jde to. Strašně jsem si za ten měsíc odpočinula a na dětech je to hodně znát. Jsou spokojené, víc se mazlí, pomaličku ubývá pošťuchování mezi kluky a vše je tak nějak v pohodě.

Jsem strašně ráda, že jsem tady a mám konečně spokojenou rodinu, kde se všichni cítíme dobře a komunikujeme. Díky, Nevýchovo!

Šárka Dědinová

41 42

Zavládla u nás božská harmónia

Od soboty u nas zavládla božská harmónia. Sedíme s mužom pri pohári vina a s dojatím sa rozprávame o tom, aké skvele mame deti. Fedor nam pred očami zo dňa na den dozrieva.

Robí veci tak, ako cíti. Náramne ho to teší, keď nas prekvapuje, ked vie povedať, co potrebuje a na druhej strane zas vypočuje, ked to niekto potrebuje inak. Lujza sa zas učí, ako nerozbijat bratovi lego, a fakt sa jej darí.

Co viac si mozem priať. Milujem svoj život a ďakujem za všetko čo som sa od augusta naučila. Kati, udelujem týmu a rodičovskej skupine Výchovy Nevýchovou Nobelovu cenu.

Lenka Halásová

39 40

Myslela jsem, že větší parťáci už nemůžeme být. Spletla jsem se. Díky vám jsme :)

Mám dvě holčičky (4 a 8 let) a myslela jsem si, že větší „parťáci“ už být nemůžeme. Ale spletla jsem se. Díky vám:
 

  • si uvědomuji a eliminuji nenápadné lži dospělých
  • jsem k dětem víc upřímná a nepřibarvuji
  • vztah i s mým manželem je uvolněnější
  • od dětí získávám daleko víc upřímných, bezprostředních projevů lásky
  • dětem více vyjadřuji mé pochopení pro jejich problémy a pak až hledáme možná řešení
  • se mi úspěšně daří vynechávat „policajta“, kterého jsem měla v zásobě vždy jako poslední možnost. Vyměnila jsem ho za vysvětlení situace a mantinel a trpělivě u něj čekám :)
  • si dávám pozor na své vlastní nastavení, a to nejen ve vztahu k vlastním dětem, ale všude kolem sebe
  • si dopřávám daleko více času na věci
  • jsem se začala víc zajímat o své vlastní potřeby

Ela

53 54

Je u nás klid a pohoda, jakou jsem si nikdy nedovedla představit

Neýychovu jsem dostala loni na Vánoce. Dneska má syn dva roky. Bilance: Největší změnu vidím v tom, že dokážu sama sebe obhájit v situacích, kdy bych jindy dala přednost dítěti a šla přes sebe. Umím mu říct ne a potom v klidu přijmout to, že pláče.

Ano, občas na něj křičím. On se občas vzteká. Ale vždycky se přijde obejmout, pláče u mě a věří mi. Výsledek tohoto je šťastné a spokojené dítě, které má tak úžasné jiskřičky v očích, které mi potvrzují, že jdeme dobrou cestou.

Je u nás klid a pohoda tak, jak jsem si to nikdy nedovedla představit (zvlášť ne teď před Vánoci). Katko, moc díky za to, co pro všechny rodiče děláte! Jste skvělí! 

Jitka

35 36

A pak že se ti dva nedomluví… 😀

Dnes ráno.. (beru atb a ráno mi je z nich blbě, tak trávím trochu delší čas na záchodě.. Teda luštím u toho ještě sudoku)..

Snídaně je nachystaná, čaj se luhuje..
Matýsek (3,5) stojí za dveřma: „mami, já chci taky čokoládkový čajíček (černý s mlíkem)“
já: „už se dělá“
Matýsek:„aha“ cupitání do kuchyně..
slyším posouvání židle po linu, cinkání hrnečků a vzrušené povykování Kiky (1,5). Chvíli přemýšlím, jestli to sudoku nenechám na jindy.. Čekám..

Matýsek: „Ty chceš taky čaj? Tak já ti taky podám hrneček“ další cinkání.. „Chceš kočičku? Já mám prasátko“ 
Kika: „hm la žvatli žvatli, chro chro“ (ještě nemluví 😉 )
Matýsek: „Nene, prasátko je moje. Ty máš kočičku, ta je skoro stejná jako prasátko“ to se začínám usmívat, protože ten obrázek je ale úplně jiný 😀
Kika: „chro chro“
Matýsek: „To je můj hrníček“ (čekám komplikace a bitku).. Ale je ticho.. „pojď, dáme tam čaj“

Zase ticho a šustění (vybalují sáček čaje)
cupitání ke dveřím záchodu.. 
Matýsek: „mami, Kristýnka chtěla prasátkový hrníček, ale ten je můj. Dal jsem jí kočičku.“
já: „ona si ho asi chtěla jen prohlédnout“
Matýsek: „aha, to jsem nevěděl“ cupitání do kuchyně.

„Kristýnko, ty ses chtěla jenom podívat?“
Kika: „žvatli, žvatli“
Matýsek: „tak na, zkoumej, zkoumej“ 
Já se málem po.. smíchy 😀

A pak že se ti dva nedomluví 😀 Díky nevýchovo 😉

máma Hanka a děti Matýsek a Kristýnka

0 1

Začal strašně plakat, že ho bratr (9) kousl do ruky, když se v pokoji mlátili…

Zdravím. Píšu o svůj první velký úspěch. Malých je víc, jen tenhle mi zůstal v paměti.

Večer jsem byla ve vaně, dělala hygienu a najednou zaklepal starší syn (12), zda si může umýt obličej. Nechala jsem ho to dělat . A pak mi došlo, že to není normální. Okamžitě jsem vylezla z vany s dotazem,zda se něco děje.

Začal strašně plakat, že ho bolí ruka, že ho bratr (9) kousl do ruky, když se v pokoji mlátili. Objala jsem ho, přitiskla k sobě a čekala, až se vypláče a trochu uklidní, aby mi mohl říct,co se stalo. Řekl mi,že mladší syn mu rozházel a zničil Lego, který posledních 14 dní stavěl. Řekla jsem mu, že ho chápu, že ho to stálo hodně úsilí to postavit a mrzí ho to. Že vím, že je na bráchu naštvaný.

Když se uklidnil,tak jsme šli do pokoje. Zeptala jsem se mladšího syna,co se stalo. Sdělila mi, že mi to řekne, ale né v pokoji, protože se na bráchu zlobí. V koupelně, jsem se zeptala co se stalo a řekla mu, co vím od staršího syna. Sdělil mi s pláčem, že on si začal, protože mu spadla jeho sekera Lega ze skříně na zem, kde měl brácha postavený svoje město. Starší syn na něj začal křičet, že si snad dělá srandu mu to takhle bourat.

Rozplakal se ještě víc, víc jsem ho k sobě přitiskla a počkala, až se trochu uklidní. Zeptala jsem se, zda schválně schodil sekeru na zem. Řekl mi, že mu spadla omylem, když urovnával věci na skříni. Řekla jsem, že vím, že to neudělal schválně. Že chápu, že je na bráchu naštvaný, kór když mu tu sekeru zničil, proto jej kousl do ruky. Protože vím, že ho stálo úsilí tu sekeru postavit.

Chvilku ještě vzlykal. Pak jsem se zeptala, zda je všechno v pořádku.S úsměvem mi odpověděl, že ano.

Přišla jsem do pokoje,kde byl starší syn. Tvářil se uložený a naštvaný a řekl, že mu je jasný, že za to může on. Řekla jsem mu, že vím,že to začal mladší syn a chápu, že se na něj zlobil. Vím, že to neudělal schválně, že se pouze bránil. Úplně stejně jako mladší syn schválně neshodil sekeru ze skříně, bohužel mu spadla. Oba mne objali. Poprosila jsem je, že bude fajn, když budou spolu víc povídat. Tedy všichni, když si budeme víc povídat.

Odcházela jsem poprvé z pokoje, kde byli dva bráchové, co se pochopili a udělalo mi to strašnou radost a cítila jsem hrdost na nás všechny.

Moc děkuji, Nevychově, za tuhle zkušenost a možnost vyřešit spor bez křiku, vzteku, křivdy 🤗🤗 s pochopením a láskou a hlavně v klidu ♥️

Marcela Jurečková

0 1

Doma je větší pohoda, máme k sobě blíž a víc si společný čas užíváme

Před vstupem do kurzu

O Nevýchově jsem se dozvěděla ještě v čase, kdy jsem čekala své první miminko. Sledovala jsem obsah nabízený zdarma a měla jsem pocit, že mi stačí k tomu, abych pochopila principy Nevýchovy, které mi byly velmi sympatické a rezonovaly hluboko s mým cítěním, a aplikovala je. Jedna maminka z kurzu to hezky vystihla: pouze jsem očumovala a plížila se kolem Nevýchovy. :)

I když jsem měla štěstí, že moje maminka mě vychovávala s láskou a parťácky, také mi dopřávala hodně velký kus svobody a porozumění, já jsem se po narození dcerky dostávala i do situací, které jsem nezvládala tak, jak bych chtěla. Říkala jsem si, jak je možné, že moje maminka tu přirozenou Nevýchovu má tak přirozeně v sobě a já ne? Možná proto, že maminka je spíš klidná a trpělivá a já temperamentní?

I když jsem si čas s dcerkou užívala a užívám, prakticky jsme parťáci, ale byly situace, kdy jsem byla policajt anebo učitel jak vyšitý, nebo obojí dohromady. Hlavně tehdy, když jsem byla unavená a jí to dlouho trvalo, nebo když jsem potřebovala rychle něco udělat, někam odejít, nebo když jsme byly v situaci, že ona objevovala svět, příp. v situacích, kde by se jí mohlo „něco“ stát.

A přistihla jsem se, že jsem naštvaná, že na ni křičím. A taky, že ji tlačím do toho, aby věci dělala podle mých představ, nebo nedělala věci, které se mi nelíbí, které mi přidělávají práci s úklidem, praním a žehlením, když něco zničí atd. A co je horší, začala jsem se tak chovat i k mému muži! Takže to někdy vypadalo, že já jsem vychovatel obou. A necítila jsem se v tom dobře, byla jsem z toho nešťastná i naštvaná. Říkala jsem si, že když se dostanu do varu, nechtěla bych se sebou být, kdybych byla na jejich místě. :) A tak jsem začala postupně uvažovat o kurzu. Než jsem se ale odhodlala, uběhly téměř 2 roky!

Po vstupu do kurzu

Teď jsem ještě pořád na cestě, v kurzu jsem teprve ve 3. týdnu. Ale změny už na sobě cítím. Velmi mi pomohlo dívat se na situace z jiného úhlu pohledu a nejvíce na mě zapůsobila zážitková audia – když se vcítím do situace, že bych já byla to své dítě, jak bych se cítila. Ten vhled do duše dítěte přes nevýchovné situace mě skutečně probudil! I když nemohu říct, že bych nebyla předtím empatická. A protože vím, že dítě se učí nápodobou, snažím se teď zvládat lépe své emoce a nepředávat mu to, co sama na sobě nemám ráda, ty nefunkční vzorce a programy, které bohužel v sobě mám.

Dcerka mi před kurzem udělala i skvělé zrcadlo: když jsem jí něco vzala nebo nechtěla dát, začala ječet se zatnutýma pěstičkama a já v ní spatřila sebe! Zmocnil se mě strašný pocit, to já jsem ji to naučila! A když s tím něco neudělám, bude pořád víc toho, co ji učit nechci. Naštěstí to už nedělá, protože jsem to přestala dělat já!

Když se mi rodiče omlouvají, že jejich děti nechtějí půjčit hračky, uklidním je, že je to v pořádku, ať dělají, jak cítí, že přece i dospělým se stává, že svoje oblíbené věci neradi půjčují, tak proč do toho nutit děti. Nejdříve se na mě podívají podezřele, ale většinou si všimnu, že nad tím začnou přemýšlet.

Děti na Nevýchovu reagují skvěle! Vzhledem k tomu, že je doma větší pohoda, protože jsem já v pohodě, máme k sobě blíž a víc si společný čas užíváme. Dcerka, když něco chce, chytí mě za ruku (protože zatím mluví jen slova) a dovede mě na místo: třeba když chce, abychom si spolu četly z knížek, když chce, abych jí pustila dětské písničky na počítači, nebo když chce papat, příp. napít. Také mě začala objímat a líbat, nebo si položí hlavičku na mě a přitulí se tak radostně a spokojeně, až mě to dojímá.

Ještě se podělím o příběh

Jednou, když jsme byly na hřišti, jedna maminka, se kterou se tam potkáváme, se dostala do stresu, protože se blížil termín porodu jejího druhého miminka a ona začala cítit kontrakce. Byla tam sama se starší dcerkou (27 měsíců) a bydlely od hřiště trochu dál. Tak jsem nabídla, že je doprovodíme. Řekla jsem mojí dcerce, že potřebuji, aby si sedla do kočárku (ve kterém sedět už velmi nechce, a už vůbec ne, když jsme na hřiště teprve přijely), že maminka Lucky potřebuje, abychom ji doprovodily domů, protože se její miminko začalo hlásit na svět. Tak si beze slova sedla, ještě sama zacvakla madlo před sebou a zvědavě koukala, co se bude dít.

Tak jsme kráčely směrem k domu té maminky a po chvíli její holčička chtěla, aby ji maminka vzala na ruce, cesta začala být víc do kopce. Tak jsem nejdříve vysvětlila mojí dcerce, že tu holčičku ponesu já, protože její maminka má v bříšku druhé miminko a nemůže ji zvedat, aby ji to nebolelo, a že moji dcerku v kočárku bude tlačit ta druhá maminka. A že co ona na to, jestli souhlasí. Chvíli na mě koukala, podívala se i na tu druhou maminku, lehce se usmála a spokojeně se opřela v kočárku, kde seděla, až dokud jsme nedorazily domů.

Vztah s mým mužem je také mnohem hezčí

Principy Nevýchovy a vciťování se do mých nejbližších aplikuji na oba – dcerku i manžela! :) S pár blízkými kamarádkami, které mají děti, také sdílíme nevýchovné principy. Jedna i projevila zájem o kurz, ale neumí česky, tak snad až bude Nevýchova i v angličtině.

Učím se lépe zvládat své emoce a respektovat jedinečnou osobnost mé dcerky i manžela, mít víc pochopení pro jejich svět, cítění a vidění, které je jiné než to moje. A reaguji v situacích tak, aby nám bylo všem dobře a byli jsme spolu šťastní. Také dopřávám víc času sobě, nejen péči o dcerku, manžela a domácnost. Zjistila jsem, že když jsem já v pohodě, oni jsou také.

Ivana Sisik

21 22

Neplánovaně a bez nátlaku se přidal i manžel

Nápad s audii je skvělý. Manžel má dlouhé cesty do práce, které by rád užitečně využil, tak začal poslouchat vaše audia. Jsem za to moc ráda. Nevýchovu sleduji skoro dva roky, hodně nám doma pomáhá a těší mě, že se ke mně neplánovaně a bez nátlaku přidal i manžel.

Máme skvělý společný pohled na nevýchovu našeho téměř tříletého Vašíka. A je to úleva. Ta výchova s Nevýchovou i náš společný rodičovský pohled na věc.

Martina Pittlová

6 7

Mám znovu sílu těšit se na své děti

Milá Katko,
mám čtyři děti. Občas koukám na Vaše videa a jsem z nich nadšená. Žiju v takovém kolotoči (každodenní dojíždění, práce, školka, škola, kroužky, odpoledne cvičení z poraden, úkoly, hraní na nástroje…), že nemám moc času s dětmi komunikovat (ale snažím se). 
Vtipné je, že všechna Vaše videa jsou super, ale já si z toho za chvíli už nic nepamatuju. Prostě už nemám kapacitu zapamatovat si v tom kolotoči něco dalšího.:) V té chvíli video pochopím a ač hned zapomenu všechny body na levé i pravé straně tabule…, 
stejně mi po jeho sledování zůstane příjemný pocit lehkosti, lásky a empatie, se kterou mám znovu sílu těšit se na své děti. Zvlášť obohacující jsou ty chvíle, kdy mě ukážete, co prožívá dítě a já do toho nahlédnu. 

Moc Vám děkuji za Vaši heroickou snahu, nadšení a citlivost pro dětské prožívání, kterou my rodiče v denních kolotočích (neradi ale přece) ztrácíme.

Bára Hojdová, máma 3 kluků a jedné holky ve věku 6, 7, 10 a 11

0 1

Ten pocit, když se cítíte báječně a při přenášení dcerky do postýlky jí poděkujete za super den

Ten pocit, když slyším vlastní dítě, jak říká tátovi cosi, co by mohli dělat, a zakončí: šlo by to, tati, takhle?

Ten pocit, když si hrajete na kočku a myš a honíte se po zahradě podle toho, kdo je zrovna kočka a kdo myš, a je vám jedno, co se děje kolem. A když kočka (já) dohoní myš, tak od myši dostane maso a mlíčko, aby myš nemusela sežrat. Ten pocit, když je myš (já) unavená a dítě se o ni stará a říká: sem si lehni, já tě přikryju, tady máš zvířátka, ale ty nepřikrejvej, ty mají teplou srst. Já ti půjčím Eminky polštářek. Chceš zazpívat písničku? Já se o tebe postarám, holčičko moje malá…

Ten pocit, když si dítě hraje se žirafou a panenkou a pak vypráví, že panenka je hodná (jako opak slova zlá, ne zlobivá. Máme teď období zlých pánů aneb ať žijí pohádky o jeskyňkách, vlcích, loupežnících, pánovi, který krade dětem pejska, a podobně). Tak ta panenka si od žirafy něco půjčila, ale protože to rozbila, tak se žirafě omluvila a zaplatila opravu.

Ten pocit, když se koupete v bazénu a dítě čeká na dece, až se vyplavete (nojo, ona je otužilá, a já než se osmělím, tak ona už leze z vody), a když přijdete, tak ležíte na jedné malé dece spolu, druhou jste přikryté, hlavy od sebe tak na 10 cm a povídáte si o tom, jak je zima a jak mraky schovaly sluníčko a vás napadne zazpívat: sluníčko, sluníčko, popojdi maličko, ohřej nám tělíčko, ať je nám teplíčko, děkujem sluníčko.

Ten pocit, když dítě leží v posteli, má zavřené oči a volá: maminko, maminko, maminko… dej mi pusu, maminko. Vy potichu přijdete, dáte jí pusu a Šípková Růženka se probudí a vy vidíte tu radost v jejích očích. A pak se znovu píchne a vy vyprávíte, jak utíká jeden rok, druhý rok, třetí rok a šípkové keře rostou a třetí rok a… desátý rok a princové se marně snaží dostat do zámku a… ona to fakt vydržela až do sta! A já taky a bylo to… dokonalé.

Ten pocit, když se cítíte tak báječně jako já většinu dnešního dne a při přenášení spící Emči do její postýlky jí poděkujete za super den a ona se na Vás podívá (normálně spí jak dřevo). A to vše i přes rychlou návštěvu doktorky (nic vážného), krátkou cestu autem do neznáma a zpět (já ustrašená nezkušená řidička sama v autě), složitost v řešení převodu elektřiny a plynu až po práci na zahradě, úklid, vaření, pečení a loučení s mužem, který dnes odjel do Prahy. Teda… to byl dnes ale báááječnej den.

Přeju všem podobně skvělé dny a parťáky a dobrou noc.

P.S.: Tak a teď si to jdu zkopírovat do svých pozitivních poznámek, abych se někdy, až mi bude mizerně, na to mohla podívat a vzpomněla si na ten dnešní super den.

Olga

6 7

Myslela jsem, jak hodně spolu mluvíme, ale teprve teď spolu začínáme komunikovat

Před Nevýchovou u nás panovala napjatá atmosféra. Já, manžel i děti jsme si tak nějak nerozuměli. Hádky byly celkem časté, tisíckrát jsme vždy něco museli opakovat a nebylo nám prostě spolu nejlíp. Ačkoliv jsme se s manželem snažili, děti nám to vždycky ‚komplikovaly‘.

Máme 2 hodně živé holčičky (4 a 2 roky) a už od začátku jsme viděli, že to s nimi nebude lehké. Vše potřebovaly zkoumat, hranice skoro žádné neznaly a my se o ně báli. Takže jsme spoustu věcí zakazovali, při každém nebezpečném kousku trnuli strachem o ně a na čas pro sebe jsme úplně zapomínali.

S Nevýchovou se sobě navzájem otvíráme. Jsme upřímní, říkáme si, co potřebujeme, a učíme se naslouchat tomu druhému. Myslela jsem, jak hodně spolu mluvíme, ale teprve teď spolu konečně začínáme pořádně komunikovat. Ne jen říkat, co kdo musí a má udělat.

Už je menší problém jít spinkat, oblékat se či uklízet. A opravdu nás ty děti nechají i chvilku odpočinout. Znatelně se jim zlepšila komunikace, méně vyžadují pozornost, jsou samostatnější, sebevědomější, začínají říkat svůj názor. Daleko méně se vztekají, a když už k tomu dojde, tak je to záležitost na pár vteřin. Jsou na sebe hrdé a já zase na ně. Cítím z nich, že jsou šťastné.

Partner je ze změn nadšen. Nejen ze změn u dětí, ale hlavně i u mě. Byla jsem už unavená z věčného mluvení a zodpovědnosti, jednala jsem pod afektem a potřebovala mít všechny věci na 100 % a podle sebe. Teď dávám rodině víc prostoru a důvěry. Atmosféra u nás doma se zklidnila. Nevýchova pro mě znamená: možnost žít spolu, důvěřovat si a propojit naše světy v jeden celek.

Kateřina Koutníková, holčičky 4 a 2 roky

14 15

Víc věřím sobě, manželovi a dětem. Je mi jasnější jejich svět

Než jsem vstoupila do kurzu Nevýchovy, cítila jsem se unavena z křiku a patlání se ve starostech místo radostech, nevěděla jsem, jak najít pohodu pro nás všechny. Zbytečně jsem se zaobírala vším, ač jsem věděla, že to není dobře. Ale nevěděla jsem, jak jinak fungovat. Velká únava z nespa! ní, také přispěla ke stresu.

Do domácnosti patří i moje mami, a její způsoby výchovy se občas naráží na moje jiné představy. Už před pár lety jsem se s pár věcmi odlišila. četla jsem Vychováváme děti a rosteme s dětmi od Naomi Aldort, slyšela Čtyři dohody od J. Duška… Bylo to hezké, ale nevěděla jsem, jak to pojmout a spíš jsem se v tom plavala.

S Nevýchovou jsme já i manžel začali chápat chyby, nejasnosti, zbytečnosti. Těšíme se na další dny. Je to dlouhodobý proces. S manželem jsme jednotnější. Nechápal moje pocity a snahy o komunikaci. Měl jinou vizi. Ted jsme tým. Hlavně vizualiazace byla velkým přínosem, až šokem.

Teď je u nás určitě méně křiku z mé strany a i dětí, víc sobě věřím, manželovi a dětem. Je mi jasnější dětský svět, hlavně syna Daniela (4 r. a 2 m.) jsem neskutečně prudila :) Je úžasný a pusu nezavře. S dcerou Helenkou (1 r. 2 m.) jsem od narození jela na vyšší úrovni, jinak bych jí nemohla pomoct s několika měsíčním trápením kolem kojení a kakání. Ted tu jsem pro oba, aby měly větší prostor ke zkoumání a důvěry, že existuje dohoda. Syn mi většinou odpovídá: „Já nevím“. Ale jsme už v tom spolu.

Např. Jeli jsme, Dan a já, nakoupit. Chtěl vzít s sebou foták. Řekla jsem, že bych ho raději nechala doma, je drahý, jsou v něm vzpomínky a nechci, aby se ztratil nebo rozbil. Prý se ale o něj postará. Jindy bych šílela a vše vyřešila. Ted jsme vyjeli. Nakoupili. Vše naskládal u kasy n! a pás a já dávala do tašky. Pak mu děkuji, že byl se mnou, že jsem ráda, že jsme sami spolu. Objímali jsme se uprostřed obchodáku.

V tom řekl: Foták. A já v duchu ječela, a nahlas jsem řekla: Kde je?. A on jen: Nechal jsem ho v autě. :) Projela mnou obrovská úleva. A přišel další smích a objetí. Po návratu domu jsem pospíchala nakrmit dcerku a dát jí spát. V tu chvíli mi došlo, že foták je pořád venku před domem v autě.

Říkám to synovi. Řekl, že to zařídí. Dohodli jsme se, že vezme klíče od auta a dojde pro foták, mezitím já budu koukat z okna (máme dvougenerační rodinný dům v klidné čtvrti). Vchodové dveře jsem mu šla odemknout, pak už vše zařídil sám. I auto správně zamkl. A s úsměvem donesl nahoru foták. Jsem na něj hrdá.

Dcerka má teď moji větší pozornost při p! řebalování a je to rozhodně klidnější akce :) Může víc šmejdit a já se o ni méně bojím. Se synem se víc objímám a vysvětluji, jídlo je příjemnější chvilka a i kolem hraní, oblékání, večerní koupání.

Já jsem teď klidnější. Věřím si, chápu chyby, svoje :) Snažím se na sobě pracovat, víc komunikovat a přitom neřešit banality. Těším se, jaká řešení se od dětí dozvím. 

Pavla Trefilová

7 8

Uz sa nemusim stresovat jak zase prezijeme den…

Chcem Vam podakovat za vcerajsi super webinar a vlastne vsetky webinare boli skvele, fakt je to az smiesne jednoduche ake je to lahke rozumiet detom a byt s nimi na jednej lodi.. pomohli ste mi pochopit, ze deti su tiez len ludia, maju pocity,emocie,chti­ce len su mensie ako my..

Prechadzam Vasim kurzom nevychova a som mamka 2 krasnych dievcatiek (Sarka 3r a Naty 11m)a su uplne skvele, ked sa spravame nevychovne tak vacsiu pohodu sme doma asi este nemali, nikto nekrici, netlakuje, nestresuje a vsetci sme spokojni..

jasne nebudem to teraz vyfarbvat do silnoruzova ze doma nemame ziaden krik alebo plac alebo zlost.. mame jasne ale ale ovela menej a aj s nim si dokazeme poradit je to ako nas spolocny projektom, proste vieme preco sa to deje a ten priebeh je ovela kratsi ako kde som na deti pouzivala tie “ klasicke” metody🤪 dneska sa tomu iba smejem a sledujem ostatych rodicov ako “bojuju “ touto formou..

takze sa snazim byt nevychovnou mamkou a strasne ma to baviii (myslim ze aj moje deti😍)a uz sa nemusim stresovat jezis jak to zase prezijeme ten den, no tam ani nejdem jak ju potom odtial dostanem a situacie tomu podobne.. mozem s kludim povedat ze zvladame 90% situacii dohodou a s kludom.

Jasne stale sa mame kde zlepsovat a cerpam inspiraciu hlavne u Vas🤓 Pridala sa ku mne aj moja sestra za co ma u mna obrovsky obdiv a sme v tom spolu “proti “ vsetkym takze niekedy na rodinnych akciach na seba iba zmurkneme ked vidime nieco co my dnes riesime s detmi uplne inak a usmejeme sa na seba👊😊

Takze Vam chcem v mojom mene a aj v jej podakovat za to co robite a zazelat Vam vela uspechov lebo my uz tie nase mame 😊😊
A tesim sa na dalsi webinaaar💪👏

maminka Maťka

6 7

Teď se hlavně na chvíli zastavím, než začnu konat

Partnerství jsem vnímala jako prioritní vždy, nicméně praxe zejména v časovém presu silně pokulhávala..­...často jsem upřednostňovala výsledek před samotnou cestou k němu… Teď se hlavně na chvíli zastavím, než začnu konat.....Pokud už nemůžu příval emocí zastavit, informuji o tom děti a požádám o strpení :-) Verbalizací si většinou uvědomím směšnost svého počínání a jsem schopná opět vidět parťáky a ne dva „zmeťárky“.

Děti na to reagují úžasně, jak jinak..:-) Překvapují oba ve variantách možných řešení, vypočítávání, co ještě musíme stihnout objet, nakoupit, zařídit, a jak tam vměstnají své zájmy (20 min tabletu, 30 min bazén, 30 min lego aj. :-)

Manžel začal používat větu „jak bys to potřeboval/a, já bych to chtěl tak a tak…“ :-) Nicméně stále přetrvává v pozici skeptika…Rád konejší děti slovy „co by tě utěšilo“… Nevýchova je pro mne principem partnerství, svobody a zároveň odpovědnosti za své počínání.

Hana Schättingerová

6 7

Konec každodenního boje

Díky Vám se můj vztah k dcerám otočil o více jak 100 %. Z toho únavného každodenního boje se stala krásná životní etapa plná porozumění. Moc děkuji.

Jitka Dvořáková

7 8

Děti jdou samy od sebe udělat věc, do které jsem je dřív musela nutit

Před kurzem Nevýchovy jsem se cítila jako hrozná matka, která nezvládá výchovu svých dětí. Dětem jsem stále musela všechno opakovat, dělala jsem pro ně první poslední a od nich žádná odezva, spíš naopak.

Teď jsem klidnější, spokojená mamka, co se snaží naslouchat svým dětem, a ony jsou pak mojí odměnou :) Doma je méně křiku, více klidu. Snažím se dělat vše v klidu, s rozvahou, snažíme se domlouvat a nacházet společná řešení. Je tu lepší atmosféra. Někdy mě až překvapí, že děti jdou samy od sebe udělat věc, do které jsem je dřív musela nutit. Nebojí se mi říct, když mají nějaký problém, třeba ve škole…

Cítím se fajn, vždy se těším na další nevýchovné dny a společné domluvy, i když ne každý den se nám to podaří. Mám teď na své děti víc času a víc si to s nimi užívám!

Markéta Vávrová

9 10