Názory dětí

Dřív jsem nesla tíhu odpovědnosti za celou rodinu. Už nemusím. Zodpovědné se naučily být děti

72 73

Dřív jsem na děti musela křičet, aby poslechly. Teď se spolu domluvíme v klidu

50 51

Já jsem tak ráda, mami, že to u tebe skončí. Chápeš?

Při puse na dobrou noc se mě naše osmiletá dcera Johanka začala ptát, co že znamená ta výchova-nevýchova. O co jako jde? A to jako fakt dělám taky úkoly?

Ve stručnosti jsem popsala, o co jde. Jak si moc přeji, abychom na sebe doma nekřičeli. Jak si přeji, abychom si dokázali říct, co nás těší, co potřebujeme, domluvili se a bylo nám všem spolu dobře. Jak se to sama musím taky učit. Začaly padat zvídavé otázky…

„A jak to bylo, když jsi byla malá? A to jako jsi musela vždycky udělat, co děda řekl? A on se neuměl domlouvat? Ne? No teda…Ani jeho maminka s tatínkem to neuměli? Ne? Tak oni ho to nenaučili?!“ A tak jsme to probraly z mnoha stran a nakonec mi Johanka povídá: „Já jsem tak ráda, mami, že to u tebe skončí. Víš, jako že už to nepůjde dál přese mě. Chápeš?“ Chápala jsem. Se slzami v očích.

Kristína Otevřelová

74 75

Rozdíl před Nevýchovou a po ní. Děti to cítí. Dřív jsem tě nezajímal, mamko, řekl mi syn

Až budete mít někdy pocit, že si děti nepamatují, jaké to bylo u vás doma před Nevýchovou, zkuste se jich zeptat. Tomášek (6) mi včera večer řekl:

„Mamko, když jsem byl menší, tak jsi nechtěla znát můj názor.“
A já se bránila: „Ale chtěla, Tomí, jen jsem nevěděla, jak na to, víš? Jak se tě na něj zeptat.“
Ale Tom si stál za svým: „Nechtěla, mamko. Chtělas to podle sebe. A já jsem ti svůj názor nechtěl říct. Protože jsem tě nezajímal. Ale teď tě to zajímá, proto ti to rád říkám. Rád se s tebou teď bavím, protože mě fakt chceš znát. Jsem hrozně rád, že jsem se objevil právě ve tvém bříšku. Měl jsem fakt štěstí! Jsi ta nejlepší máma, že jo?“
„Fakt se snažím být, Tomí!“ utírala jsem slzy.
„Jsi ta nejlepší ze všech nejhodnějších nevýchovných maminek.“

Před Nevýchovou jsem se nepovažovala za žádnou strašnou mámu. A myslela jsem si bláhově, že Tomášek moji lásku „nějak vnímá, nějak cítí, že ví, že ho miluju“. A on si myslel co? Že mě nezajímal! Hustý a bolestivý, že ten malej brouček v tom musel žít nějakou dobu… Díky, moje kamarádko Nevýchovo! Za to, že já už umím ukázat, jak moc ho mám ráda, a za to, že on to fakt cítí!

Bára

52 53

Maminka na nás nekřičí. Děti tu změnu cítí

V Nevýchově jsem třetí týden, teprve se s ní snažím sžít. Snad to brzy půjde tak samozřejmě jako u ostatních Nevýchovných rodičů. Snažím se teď hodně s dětmi domlouvat. Se synkem (3 roky) to docela jde. S dcerkou (1,5 roku) je to náročnější. Ale co mě v mé snaze žene dopředu, je to, že se na mě Matýsek podíval, pohladil mě po vlasech a řekl:

„Maminka je moc hodná, maminka na nás vůbec nekřičí.“ V tu chvilku se mi chtělo brečet. Snad těch úspěchů bude co nejvíc!

Barbora Hynčicová

53 54