Přemýšlíte, jaké předplatné si vybrat? Tady jsou informace, které vám pomůžou se rozhodnout. 

Měsíční předplatné má největší výhodu v tom, že ho můžete z měsíce na měsíc přerušit, a když vám budeme chybět, zase se kdykoliv vrátit :)

Každý měsíc se vám v něm otevře jeden webinář a doporučené lekce kurzu. Rodičovskou komunitu a prémiové články máte přístupné okamžitě. Můžete v nich neomezeně číst, ptát se i diskutovat s ostatními rodiči.

Půlroční předplatné má oproti měsíčnímu výhodnější cenu. Dostanete od nás 1 měsíc zdarma.

Jinak funguje stejně, jako předplatné měsíční, tzn. lekce kurzu a webináře se vám otevírají postupně. Prémiové články i rodičovská komunita jsou vám k dispozici okamžitě.

Roční předplatné je cenově nejvýhodnější. Dostanete od nás 2 měsíce zdarma.

Navíc přístup ke kompletnímu kurzu Nevýchovy, 12 legendárním webinářům, prémiovým článkům i do rodičovské komunity získáte v roční variantě okamžitě. Takže si od začátku můžete neomezeně vybírat z celého obsahu a přečíst si nebo poslechnout, co vás právě zajímá.

No a dobrá zpráva nakonec. Z měsíční i půlroční varianty předplatného můžete kdykoli přejít na roční a jednoduše jen doplatit rozdíl.

Od narození. Vlastně už od těhotenství :), někteří rodiče to tak udělali, že vstoupili do kurzu dřív, než se dítě narodilo. Aby měli náskok a rozuměli si se svým miminkem hned od začátku. To je totiž ideální, spousta problémů pak vůbec nemusí nastat. Ale jinak, začít se dá kdykoliv, Nevýchova funguje v každém věku.

Možná si ale říkáte, jak se můžu s dítětem domlouvat, když ještě nemluví?

Komunikace, to nejsou jen slova a řeč. Lidé (i ti maličcí) spolu komunikují také tím, že pláčou nebo se smějí, tónem hlasu, výrazem v obličeji, pohybem nebo i tím, jak se chovají, co dělají.

Tahle neverbální komunikace je často dokonce důležitější než slova.

Koukněte sami:

„To se ti fakt povedlo“ pronesené upřímným tónem s úsměvem.
„To se ti fakt povedlo“ pronesené sarkastickým tónem s úšklebkem.

V čem je skrytý ten skutečný význam? Ve slovech? Nebo právě v tónu a výrazu druhého člověka?

Problém není v tom, že dítě ještě nemluví, ale v tom, že rodiče nejsou zvyklí vnímat jeho projevy jako komunikaci. Čekají, až se naučí slova, a tím snadno přehlédnou jeho „řeč“, kterou s nimi komunikuje už teď.

A to je škoda, protože často stačí málo a můžete se spolu se svým děťátkem dorozumět. A vyhnout se tak spoustě vzteklých nebo plačtivých scén i rodičovských frustrací, že nevíte, co chce.

Nevýchova vás naučí, jak začít s malým dítětem komunikovat i jak vnímat jeho komunikaci, abyste si dokázali porozumět.

Mýtus: Nerozumí mi, protože ještě neumí mluvit

Skutečnost, že dítě ještě nemluví, zdaleka neznamená, že nerozumí. Má totiž schopnost vás vnímat, díky které vám rozumí daleko dřív, než samo použije první slova.

Nepotřebuje rozumět konkrétním slovům, aby pochopilo vaše sdělení. Vnímá váš hlas, tón, jakým s ním mluvíte, váš výraz, vaše rozpoložení, vaše emoce.

Stejně jako to vnímáte vy třeba u partnera nebo partnerky. Poznáte například, když je naštvaný nebo utahaný a nemá na vás náladu, aniž by cokoliv řekl. Poznáte to z jeho hlasu, výrazu obličeje, z jeho chování. A klidně vám může říkat ne, nic mi není, miláčku, ale vy cítíte, že je to jinak, jeho slova nejsou to rozhodující.

Malé dítě má tuhle vnímavost možná dokonce ještě víc rozvinutou než my dospělí, protože dokud nezná slova, je to to jediné, co má. A jakmile rodič začne s jeho vnímavostí počítat a naučí se na ni reagovat, brzy většinou začne vidět, že jeho malé dítě chápe mnohem víc, než si myslel.

Pro rodiče, když začnou s Nevýchovou, je to někdy překvapivé, někdy až fascinující podle jejich slov :), ale většinou to popisují jako dobrý pocit, že si se svým dítětem konečně rozumí.

Mýtus: Ještě z toho nemá rozum

Rozum možná ne, ale vždycky z toho má nějaký pocit. Z toho, jak k němu odmalička přistupujete, vnímá a cítí vaše dítě spoustu věcí. A od prvního dne se z nich učí.

Učí se od vás nápodobou váš přístup, váš tón, vaše reakce. A už teď se od vás učí první věty, které od něj jednou uslyšíte, až začne mluvit.

Funguje to velmi jednoduše. Když mu nasloucháte, učí se vám naslouchat. Když ho naopak neposloucháte, učí se vás neposlouchat. Když s ním bojujete, učí se s vámi bojovat. Když se vztekáte, že vám spolu něco nejde, učí se vztekat, když mu něco nepůjde. A když říkáte nenene, ošklivá holčička, když udělá něco, co se vám nelíbí, učí se od vás říkat nenene, když uděláte něco, co se mu nebude líbit.

Proto není jedno, jaký přístup od začátku zvolíte. Právě teď se rozhoduje o tom, jak spolu budete později vycházet. Jestli na vás bude ječet a vztekat se, nebo si v klidu řekne o to, co potřebuje. Jestli jeho první slova budou Ne! Ne! Ne! Tytyty máma! nebo Máma, pomoc.

Nejde o slova, jde o přístup

Nevýchova nejsou nějaké naučené věty z knížky, kterým by dítě nerozumělo. Nevýchova je o novém přístupu. O tom, že dítě od začátku berete jako malého parťáka, který s vámi přišel sdílet svět. Kterému se postupně učíte naslouchat a rozumět (a on se pak to stejné učí od vás). A vůbec nejde o to ho nějak přetěžovat, ale naopak lépe porozumět jeho potřebám, jeho komunikaci, jeho světu. Proto z naší zkušenosti platí, čím dřív spolu začnete, tím líp :)

Ano, bude. Nevýchova funguje, i když s ní začne jen jeden z rodičů. Děti se od vás z velké části učí nápodobou. To znamená, že od vás okoukávají, co děláte, jak s nimi jednáte, jak věci řešíte. A když začnete s Nevýchovným přístupem, brzy ho začnou používat taky. Postupně opustí staré strategie, stejně jako vy, takže např. přestanou křičet, vynucovat si věci vztekem, odmlouvat, urážet se, lhát, a místo toho začnou s vámi mluvit o tom, co je trápí, co potřebují, a hledat s vámi řešení, která budou vyhovovat vám oběma.S druhým rodičem možná zatím dál pojedou ve starých kolejích, ale to nevadí. Učí se díky tomu, že všichni lidi nejsou stejní, že mají různé reakce, různé názory, dokonce i různě postavené hranice. Což je výborný trenažér pro život, kde se taky nebudou setkávat jen se stejností, budou se dostávat do nejrůznějších situací a nebudou od druhých lidí zažívat jen otevřenou komunikaci.

A právě v rodinném prostředí, s lidmi, kteří je milují (druhý rodič, babička, děda), byť třeba mají jiný styl výchovy, si děti můžou trénovat, jak se s lidmi domlouvat. Nebo i to, že jsou situace, kdy se domluvit nedá, komunikace je zavřená a prostě to nedopadne. I to k životu někdy patří.

Ale oba rodiče musí být jednotní, nebo ne?

To přesvědčení, že oba rodiče musí mít jednotný přístup, často vychází z toho, že se bojí, aby jim dítě nepřerostlo přes hlavu. Aby nebylo zmatené, když teda každý dělají něco jiného.

V životě taky ale přece neplatí všude stejná pravidla. V kině je třeba OK chroupat popcorn, zatímco v divadle ne. A neznamená to zmatek, jen různost. A dítě si jí všímá. Začíná rozlišovat, jak to kde chodí, a brzy se v tom vyzná. Takže když půjdete do kina, bude možná chtít popcorn, protože minule jste si ho taky koupili :), ale když půjdete do divadla, popcorn ho nejspíš ani nenapadne.

A zrovna tak v rodině. Velmi rychle například pochopí, že když večer ukládá maminka, tak čteme pohádku, ale když ukládá tatínek, tak spolu před spaním blbneme pod peřinou – a není z toho zmatené. A stejně tak pochopí, že jeden rodič s ním jedná Nevýchovně a druhý ne.

Všímá si ale toho rozdílu, jak s ním komunikujete vy a jak druhý rodič. A všimne si i toho, že vám spolu začne být dobře a že si čím dál víc rozumíte. No a když zjistí, že už před vámi nemusí kličkovat, ječet, vymýšlet si, protestovat, a místo toho se s vámi může domluvit, často se stane, že to začne používat i s druhým rodičem (babičkou, dědou) a i jejich vztah se následně zlepší. Postupně tak spolu možná taky najedou na Nevýchovu.

Bojím se, že na tohle partner/ka, babička, děda nikdy nepřistoupí

Představa, že by časem mohl druhý rodič nebo prarodič přejít na Nevýchovu, se vám teď možná zdá jako sci-fi, zvlášť jestli spolu moc nevycházíte a každý pokus o domluvu u vás končí hádkou.

Ani to nevadí. Začněte s Nevýchovnou komunikací tam, kde to jde a kde vám to dává smysl – se svými dětmi. Soustřeďte se na to, aby vám to začalo fungovat tam, a nesnažte se měnit lidi ve svém okolí. Nápodoba totiž funguje na všechny strany. A často se stane, že partner, který byl ze začátku proti, začne váš přístup přirozeně „okoukávat“, když uvidí, jak se děti mění a že vám to s nimi klape.

A co střídavá péče?

Právě v případě střídavé péče je velmi důležité, aby měli rodič a dítě blízký, důvěrný vztah a dítě mohlo bezpečně vyjadřovat všechny svoje nejistoty, strachy a frustrace. Není to totiž úplně jednoduchá situace, každý týden měnit prostředí i lidi, se kterými jste.

No a právě bezpečný vztah s dítětem, kde je přítomna otevřená komunikace a důvěra, je to, co s Nevýchovou získáte. Takže přesto, že zavést Nevýchovu v případě střídavé péče může být na začátku o něco komplikovanější (např. když se spolu rodiče moc nebaví a druhý rodič Nevýchovnému stylu výchovy nerozumí), na konci z toho především dítě obrovsky vytěží.

Vedle bezpečného, otevřeného rodiče, kterému se může kdykoliv svěřit a hledat spolu s ním řešení toho, co ho trápí, se dokáže s celou situací daleko líp vyrovnat.

Funguje lžíce na každé dítě? Každé dítě je přece jiné. Přesto miliony dětí jedí lžící. I když má každé jinou povahu, jiné geny, jiný temperament, s každým z nich lžíce funguje. Je to tím, že lžíce je jednoduchý a praktický nástroj. Stačí se ho naučit používat a funguje vám.

S Nevýchovou je to podobné.

V Nevýchově vám dáme nástroj, ne návod

Nevýchova není návod na dítě v duchu „udělejte tohle, řekněte tohle, to vám zabere“. Nejsou to naučené fráze ani teorie z knížek. Je to úplně jiný přístup k dítěti. Přístup, ve kterém nehledáme, jak na něj, ale jak s ním.

Jak na něj znamená, že rodič chce, aby dítě něco udělalo nebo naopak nedělalo. A hledá páku, kterou toho docílí. Problém je v tom, že právě tenhle přístup vůbec nepočítá s tím, že každé dítě je jiné.

V praxi to vypadá např. tak, že dítě zlobí, zasekne se třeba na hřišti, že nepůjde domů, rodič se ho na nic neptá a zkouší různé triky, jak ho ze hřiště dostat. Např. vyhrožuje – tak já tě tu nechám. Uplácí – tak pojď, hele, koupíme zmrzlinku. Nebo zastrašuje – mám ti dát na zadek? Ve výsledku se nakonec nějak ze hřiště dostanou, ale spokojený není ani jeden. Rodič je vyčerpaný a naštvaný, že se musí s dítětem dohadovat, a dítě je rozmrzelé a vzteklé, že se muselo podvolit.

Jak s ním oproti tomu znamená, že rodič nehledá fígle, a místo toho s dítětem opravdově komunikuje. Nechce ho jen dotlačit k tomu, aby poslechlo, chce mu rozumět, zjistit, v čem je problém. Ale také bez manipulativních strategií dítěti říká, co sám chce a potřebuje, a ptá se, co chce a potřebuje ono. A spolu najdou řešení, ve kterém jsou spokojení oba.

Rozdíl mezi návodem a nástrojem

V Nevýchově vám neřekneme: dejte dítěti na cestu lahvičku, když chcete, aby odešlo v klidu ze hřiště. To je řešení konkrétní maminky s konkrétním dítětem, na které spolu přišly a které vyhovuje právě jim dvěma. Kdybyste ho použili vy, nemuselo by vám vyhovovat ani fungovat. Protože byste jen kopírovali cizí návod.

Stejné je to se všemi návody typu: dej mu dudlík, nedávej mu dudlík, dej ho do postýlky, nedávej ho do postýlky, vyprávěj mu před spaním, ať se zklidní, nemluv na něj před spaním, ať se nerozdovádí, nauč ho psát úkoly, hned jak přijde ze školy, ať má řád, nenuť ho psát úkoly, hned jak přijde ze školy, ať si odpočine, atd. Jsou to jen cizí zkušenosti, často velmi protichůdné, které můžete naslepo zkoušet a které můžou, ale nemusí vám zabrat. Nejsou totiž o vás a nijak neřeší, že každé dítě je jiné (stejně jako každý rodič).

V Nevýchově vám proto nedáme návod na jednotlivé situace. Dáme vám nástroj, jak s dítětem najít SVOJE řešení ve SVÉ situaci. Co konkrétně to znamená?

Naučíme vás

Jak s dítětem komunikovat, abyste mu rozuměli a uměli zjistit, co konkrétně ono potřebuje. A jak se spolu domlouvat, aby přestalo vzdorovat, protestovat nebo dělat naschvály a začalo vám vycházet vstříc v tom, co konkrétně potřebujete vy.

Jakmile tohle umění ovládnete, může vám Nevýchova fungovat s každým dítětem (i dospělým). Protože vaše řešení budou vycházet z vás a vašich potřeb, ne z rad jiných lidí, kteří o vás a vašem dítěti dohromady nic nevědí.

U nás by to nešlo. Moje dítě na tyhle otázky neslyší

Nevýchova není jen o konkrétních otázkách, které máte dítěti položit. To bychom se dostali zpátky k návodům – udělejte tohle, řekněte tohle, to vám zabere – které nikdy univerzálně nefungují. Nevýchova je o celkové změně přístupu k dítěti: z rodiče policajta / učitele / nadšence – na nevýchovného rodiče.

Vaše dítě, ať chcete nebo ne, slyší daleko víc, než jen to, co mu říkáte. Slyší tón, jakým s ním mluvíte. Slyší v něm vaši důvěru nebo naopak nedůvěru, se kterou se ho ptáte. Vnímá vaše rodičovské nastavení: jestli hledáte, jak na něj, nebo jak s ním. Jestli v něm vidíte malého spojence, který má schopnost spolupracovat a říct, co potřebuje, nebo spíš malého nezbedu, kterého musíte zpacifikovat.

Komunikace nejsou jen slova

Komunikace totiž zdaleka nejsou jen slova, ale i to, co cítíte, co prožíváte, když s dětmi mluvíte, co je za slovy. Dítě to vnímá a reaguje na to. Proto nestačí opakovat věty z videa nebo článku, položit otázku a čekat, že odteď bude sekat latinu. Je třeba změnit přístup, abyste mu skutečně porozuměli a dokázali se spolu domluvit.

A to neznamená ve všem se mu přizpůsobovat.
Ani o všem donekonečna diskutovat.
Anebo čekat, až povyroste a začne mluvit.

Znamená to přestat hledat návody, jak na něj, a naučit se hledat, jak s ním. Jakmile s touhle změnou přístupu začnete, vaše dítě vám to brzy v dobrém vrátí. Přestane se chovat, jako když vás ani nevnímá, a začne mít ochotu vás poslouchat a spolupracovat. A vy si můžete oddechnout, že už na něj žádný návod nepotřebujete, protože najdete řešení spolu.

V kurzu máme i rodiče dětí s ADHD, Aspergerovým syndromem nebo Downovým syndromem. Shodují se, že jim Nevýchovný přístup pomohl. Všechny děti mají totiž jedno společné: Touží si se svými rodiči rozumět.