Když odchody jsou horor: Jak to batole dostat z domu

„Někam se vypravit, to je u nás vždycky na dlouho. Minule jsme odcházeli tak, že jsem byla naštvaná a křičela jsem, a Kubík taky.“

„A co teprve ten stres, že potřebujeme být včas u doktorky. Nebo stihnout autobus na plavání. Malá neklidná, nenechá se oblíknout, a já už nervní, takže nakonec zásek a další minuty v háji. Než nás zvládnu vypravit, jsem mokrá až na zadku a puls na dvě stě. Fakt maraton. Chjo.“

„Náš největší problém jsou odchody. Minulý týden jsem na dceru řvala při odchodu tak, že jsem se i já sama toho lekla…“

Máte podobnou zkušenost jako tihle rodiče?

Sotva dítě začne trochu běhat, s každým odchodem ho naháníte po bytě. Než se s ním někam vypravíte, je to většinou na dlouho. A někdy se už smažíte ve vlastní šťávě a pak z vás ve vzteku padají věty jako:

Drž, ti řikám, nebo ti nasekám na zadek. Už tě mám plný zuby! To nemůžeme jednou normálně odejít?! To je fakt za trest s tebou. Koukej se oblíct a mám toho dost! Přestaň řvát, ti řikám, a strč tam tu nohu, nebo tě uškrtim!

Nechápete, co dokážete vypustit z pusy. (Možná ty stejné věty, co říkala vaše máma?) Je vám to pak hrozně líto. Ale když se den co den opakuje stejná scéna, neudržíte se.

Proč s tím dítětem nejde odejít v klidu?

Pojďte se podívat na 2 časté důvody. A taky na 2 změny, které vám s odchody pomůžou. (Ať nemusíte plánovat vlastní odchod do blázince :))