No jak se říká, neumíš pozdravit?

„ Jak se říká? Neslyšela jsem kouzelný slovíčko!“
„Tak pozdrav přece. Šup!“
„Ty po mně něco chceš? Neslyšim…?“
To jsou nervy, když dítě nezdraví, neprosí a neděkuje, co?

Těch přísných pohledů, těch zamračených zavrtění hlavou: „Takovej hezkej kluk a nepozdraví, to je teda ostuda!“

A rodič se kroutí – to je trapas! Moje dítě neumí ani pozdravit.
„Ale jindy zdraví, fakt! On ví, že se to dělá, jenom se teď asi stydí,“ snaží se to zachránit.
Ty pohoršené pohledy jsou namířené na dítě, ale ve skutečnosti patří spíš mámě nebo tátovi. To jsme něco asi dost nezvládli, že to naše dítě ani nepozdraví, když přijde k paní doktorce!