Výchova batolete:
Nonstop ho hlídat, nebo mu dát prostor?

To dítě je snad sebevrah! Určitě jste tuhle větu už někde zaslechli. Od vystrašených tet a babiček, co strhávají nepozorné děti ze silnice. Nebo od nešťastných maminek na rodičovských fórech, které si nevědí se svým divokým batoletem rady. Nebo možná sami od sebe?

Připadá nám prostě, že se naše miminka narodila bez pudu sebezáchovy. Jen co se naučí trochu chodit, hned vesele běhají do silnice. Padají ze židlí, laviček a prolézaček. Ženou se do studené vody. Hrabou po ostrých nožích a rozbíjejí hrníčky. A náš úkol je ochránit je (a naše drahocenné věci taky) před pádem ze schodů, stolků a klouzaček.

Taky mi to tak připadalo. Bála jsem se všech těch věcí úplně stejně. Ale jednou mi to nedalo. Začala jsem být hrozně zvědavá. Co se stane, když Sebíka nebudu nikam popohánět a nechám mu tolik času na jeho oblíbenou zábavu, kolik on bude chtít? To si fakt jako bude hrát v tom studeném bazénku až do noci?

A tak jsme si se Sebíkem (16m) udělali experiment:

Jeden den, kdy náš program bude řídit on.
A výsledek mi vyrazil dech.