Jak reagovat, když vám dítě řekne:
Jsi zlá! Nemám tě rád!

Jednoho večera jsem potřebovala kluky uložit v přesný čas. Šla jsem do toho s chutí, byla jsem si jistá, že nebude problém to s nimi dohodnout. Většinou nám to krásně jde.

Tedy s Kryštůfkem (4,5r) je to v pohodě, zalehne a spí hned každý večer, ale s Tomáškem (6,5r) ne. Chtěl by být pokaždé vzhůru celou noc a hrát si.

Já ho chápu, chtěla bych pro sebe to samý. A i když se mu to nelíbí, každý večer se nějak dohodneme a Tomášek zaleze do pelíšku. Ale čas od času se zkusí vzbouřit nebo mi alespoň dát najevo, že dnes se dohodnout nehodlá – a chce to jen po svém.

A zrovna včera večer se Tomášek skřípnul. A o žádné dohodě nechtěl nic slyšet:

„Mami, já nechci jít spát! Chci si ještě hrát!“ protestoval proti večerce.

„Ale víš, já mám dneska hovor po Skypu a chci na něj mít klid. Potřebovala bych, abyste už oba zapluli v půl osmý do postele.“ 

Ještě chvíli jsme se takhle dohadovali.

„Jsi hrozná máma! Fakt hrozná!“

Všechno se ve mně vzbouřilo, ale zachovala jsem klid. Jasně, jsem hrozná máma, znělo mi v hlavě. Jsem hrozná, protože chci, aby šlo moje dítě spát!? To snad ne...