3 zásady úspěšných matek

...které jsem se potřebovala odnaučit, aby
moje děti mohly říct: Jsi ta nejlepší máma!

Před pár dny zažila Bára s Toníkem (5) důležitou chvilku. Jejich příběh je tak obyčejný, že ho můžete prožít každý týden v supermarketu. Ale dotkne se vás někde u srdce a celý večer na něj pak musíte myslet. Kdykoliv půjde s dětmi do tuhého, vzpomenu si na Tondu.

“Dneska jsme byli v Globusu a najednou uprostřed nákupu Toník (5), že potřebuje čůrat. Rychle jsme vybruslili z regálů, chytla jsem za rukáv paní u samoobslužných pokladen a v letu jí sdělila, že košík u ní necháváme a v nákupu budeme pokračovat… a za běhu, já mladšího syna (3) v podpaží, můj Toník křičí:
“Ta nejlepší máma! Fakt seš ta nejlepší máma!”
“Jen proto, že s tebou běžím na záchod?” zastavila jsem se.
“JO!”
Oči se mi zalily slzami.
“Toníčku, ty si všímáš, jaký jsou i ostatní mámy?”
“Jo, hrozný, mamko, hlavně k miminkum a těm malejm.”
“Hrozný, jo...?” co na to říct.
“Strašný, mamko! Jsi ta nejlepší!”
Říkal to tak rozhodně a odhodlaně, jako by to bylo sdělení, které potřebuje důraz. Kolem nás už pěkný hlouček lidí a jedna stará babička mě pohladila po zádech. Málem jsem už přes ty slzy neviděla na cestu.”
(Bára)

Ten večer, kdy jsem Báry příběh četla, přišla moje starší dcera (11) za mnou do ložnice. S něčím důležitým se mi svěřila a pak řekla:

“Já bych ti to asi neřekla, kdybys byla normální máma.”
“Jak myslíš normální?”
“No, taková ta nadávací.”
“Já přece taky někdy ječím.”
“Jo, no. Ale to děláš, když se vztekáš na sebe, ne když ti potřebuju něco říct.”

A tak jsem vzala notebook, abych se s vámi podělila o pár jednoduchých věci, které z té normální mámy udělají “tu nejlepší”.

A je tu ještě jeden důvod, proč vám to píšu, stejně důležitý: Chce to někdy odvahu, být mámou, nemyslíte? A tak bych dneska večer chtěla nám mámám vyslovit uznání.

Mateřství: krásná, ale nikdy nekončící práce (?)
Pocity, o kterých se moc nemluví

S prvním miminkem v břiše jsem byla koktejl pocitů. Obrovská radost, že budu konečně máma, pocit důležitosti, že se ve mně vyvíjí nový tvor, velká nejistota, jaké to bude, a obavy, jestli to zvládnu. A jako černá můra nad tím vším moje úzkost: Jestli já na to vůbec mám, být dobrá máma? Nebyla se mnou pořád, ale dávala o sobě vědět s nepříjemnou pravidelností. A pokaždé, když se ozvala, rozkrájela na pár hodin moje těšení na nudličky.

A tak jsem plaše koukala kolem sebe, jak to dělají ostatní mámy, a horlivě sbírala moudra a názory na téma rodiče a děti. Výsledek mého pídění: Získala jsem přesvědčení, že mateřství je důležitá, sice krásná, ale náročná, nikdy nekončící PRÁCE.

Hoďte si na záda pytel a buďte TOP máma

Žilo se mi s tím jako s pytlem bláta na zádech. Kombinace toho, že si moc nevěříte, a pocitu, že nesmíte selhat, když na vás tolik záleží, dokáže člověka pěkně přitlačit k zemi.

3 důležité zásady pro dobré mámy, které jsem cestou posbírala, vlastně dokonale souvisí s příběhem Báry a malého Toníka. Všechny jsem je pak potřebovala zase zahodit, aby šel pytel ke dnu a já se vyškrábala na hladinu. Pojďme se na ně spolu podívat trochu zblízka. (Možná k nim na konci přidáte nějakou svoji čtvrtou?)

Dítě je vždycky na prvním místě, od teď až do smrti
První věc, kterou jsem se potřebovala odnaučit

Samozřejmě, že jakmile se děťátko narodilo, byla jsem tu jen pro něj. Starala jsem se, aby mu bylo dobře na světě. Až potud je všechno v pořádku, máma je přece máma.

Dokud v tom úplně nezapomene na sebe.

Když jsem se jednou večer podívala do zrcadla a viděla jsem místo sebe tu utahanou holku s kruhy pod očima, která si už týden nenašla 3 minuty, aby si ostříhala nehty, a která si myslí, že na čas pro sebe nemá teď čas (ani nárok), bylo mi jí líto.

Když totiž děti povyrostou, utahané mámy na ně v supermarketu křičí. A když se chce dětem uprostřed té košíkové honičky čůrat, řeknou: “Zrovna teď? To ses nemohla vyčůrat doma?”

Nemyslí to zle, svoje dítě milujou pořád stejně. Jenom jim docházejí baterky. A tak plíživě začínají být hrozný…

Pokračovat k 2. části

Napište mi: Čeho se potřebujete zbavit vy?