Doma jsem měla takového „sebevraha“ a už už jsem ho strkala do škatulky hyperaktivní … Po extrémně klidné a vnímavé první dceři přišel tenhle objevitel, který nechápal, že něco nesmí, nemůže, pořád byl někde na stole, na polici, na parapetu, pastelky v zástrčce. V průměru 4×, 5× (vůbec nepřeháním) do týdně jsem prala zakrvácené oblečení, většinou maličkost, ale na pohodě to nepřidá a byl to pro mě každodenní stres mu utírat krev z rozbité pusy …

Bez milosti jsem tehdy ze zoufalství najela na Nevýchovu a zírala jsem na výsledky. Pochopila jsem, co chce, o mu jde, že svět vnímá úplně jinak než jeho klidná ségra, asi bude fyzik nebo automechanik, možná i nějaký adrenalinový sportovec. Časem jsem mu dokázala vysvětlit, proč něco nesmí a on to kupodivu pochopil třeba na poprvé nebo napodruhé, to bylo zhruba v 1,5 roce.

Děkuji Nevýchově, já jsem se do toho mého kluka tehdy totiž znova úplně zamilovala, když jsem začala chápat ten jeho pohled na svět :) A z hyperaktiva je najednou úžasný, chápavý, vnímavý dvouleťák :)

Já bych chtěla také moc poděkovat za kurz, i když jsem zatím v půlce. Jít do kurzu zrálo v mně dlouho, nejdříve jsem asi půl roku sledovala jen webináře a přečetla si nějaký článek v Blogu. Rozhodla jsem se loni na podzim, když jsem pracovala částečně z domova a děti měly distanční výuku.

Mám 3 děti (16,11,11 holky), z toho jedna dcera z dvojčat má ADHD a popravdě bylo to pro mě moc těžké období. Komunikace se nedařila, byla jsem vyčerpaná z toho, jak stíhat práci i školu s mladšími dcerami a dost jsem na ně křičela. A v tom zoufalství a vědomí, že to tak nechci jsem se rozhodla pro kurz.

A jsem za to moc ráda, je to to nejlepší, co jsem pro náš vztah mohla udělat.

Otevřelo mi to oči, že jsem učitelka jak vyšitá. Otevírá mi to srdce, u zážitků často pláču. Jde to pomalu, ale i malé úspěchy jsou pro mě motivace, že to funguje. Vím, že mám báječné děti a chci, aby nám bylo všem spolu dobře.

Moc děkuji, Nevýchovo! 

,, Ferko deje sa niečo? Prečo už nepíšeš do písanky písmenko a?,,
,, Lebo.,,
,, Ty si už asi unavený však? Dnes už bolo toho dosť.,,
,, Ánoooo…,,
,, Chápem ťa.,,

,, Dávidko, potrebujem byť teraz sama. Prosím Teba aj ostatné deti. Nechoďte prosím za mnou kým nebude veľká ručička na 11.,,

,, Si nahnevaná a preto kričíš Saška ? Som tu s tebou. Chceš sa pritúliť?,,
,, Ánoooo.,,
,, V poriadku. Som tu. Myslíš,že by si mohla plakať tu u mňa trošku tichšie aby deti mohli pokračovať v práci? Ďakujem Ti.,,

,, On mi robí zle!,,
,, Maťko a čo keby si mu skúsil povedať, že ti to nie je príjemné.,,
O pár minút. :
,, Je to v pohode. Už sme si to vyriešili. Kubko si myslel, že sa tak hráme a mne to nevadí.,,

,, Ten kto ťuká s tým perom o lavicu ma veľmi ruší. Ďakujem, že prestane.,,

Mohla by som, milá Nevýchova, pokračovať v písaní takýchto malých príbehov donekonečna a nestačil by mi ani celý týždeň!

Nie, všetky deti, ktoré tu spomínam nie sú moje. Mamou som sa ešte nestala.

Píšem o mojich žiakoch, momentálne prváčikoch. Učím už ôsmy rok a Nevýchovu v pedagogike uplatňujem už niekoľko rokov. Je úžasné ako mne i deťom mení život. Ako naša komunikácia buduje trvalý vzťah a ako môžem vidieť deti rásť v tom najdôležitejšom!

Chcela by som vám všetkým veľmi poďakovať za to, že aj vďaka vám nachádzam v škole cestu k deťom, ktoré sú okolím označované ako nezvladnuteľné. Mám rôzne integrované deti, hyperaktivne dievčatko, poruchy pozornosti a správania, autistu a chlapca s veľkými nervovými poruchami. Hľadáme si cestu. Nachádzame, komunikujeme a je lepšie mne i deťom! Žasnem aké vedia byť empatické a citlivé keď im viem povedať ako sa cítim a čo potrebujem.

Žasnem keď to isté vedia urobiť aj oni. :

,, Kamaráti nemôžem sa sústrediť. Potrebujem ticho!,, ( Martinko, 6 rokov..)

Žasnem keď sa rodičovské združenie zmení na konzultáciu o výchove a ako je to možné, že vás pani učiteľka tak rešpektuje. Doma je úplne iný! Nevieme si s ním rady…

Mnohým rodičom som už odporučila vašu láskavú filozofiu s provokativnym názvom 🙂 a je krásne keď vieme byť na jednej vlne..

Našla som sa v práci s deťmi, zvlášť s tými, ktorí to majú o niečo ťažšie. Milujem svoju prácu, túžim sa rozvíjať a aj po ôsmych rokoch praxe ma vždy deti naučia niečo nové. Viem si k nim kľaknúť na koberec. Počúvam ich. Ďakujem vám!

Veľmi by som chcela aby všetci títo ľudia vedeli, že sa to dá! Áno aj v triede a škole to môže byť inak! Nevzdať to s deťmi. Skúšať inak. A zrazu sa to stane. Zrazu sa tak nenadriete a 20 deti vás ide od lásky rozpučiť každé ráno. Nie vždy je to ružové. Aj ja sa hnevám. Aj deti. Ale rozprávame o tom.. Stále…

Mám syna autistu a hodně se u vás inspiruji a světe div se funguje to.
I díky vám jsem se synem našla společnou řeč. Děkuji.
Všem maminkám které mají problémy s dětmi vás doporučuji.

Mám 8letého kluka s vývojovou dysfázií a slabou formou ADHD, je to malý neposeda. Před 14 dny jsme byli na nákupu v hypermarketu a byly tam šílené, ale fakt šílené fronty, asi díky dovoleným byla půlka pokladen uzavřena. Moje hyperaktivní dítko chvíli stálo, koukalo a prohlásilo: Mami, já se nudím.

Za jiných okolností by mi během chvilky začal běhat po krámu, lézt po vozíku a vymýšlet neplechy, aby se zabavil, a tak jsem mu po pravdě řekla: Já taky, je to příšerná otrava. Tak co s tím provedeme? Odpověď jsem nedostala, ale fakt celou tu věčnost stál se mnou v klidu u vozíku a něco mi povídal. Pak mi pomáhal vyndat věci z vozíku, zase zpátky do vozíku. Prostě klid a pohoda!

Takže supr, bez napomínání ve stylu: přestaň, buď v klidu. Bez nervů a naprosto v pohodě jsme přežili tu nechutně dlouhou frontu a v dobré náladě odešli z hypermarketu. Nevýchova funguje. Díky!

A ještě jedna poznámka ke stejnému nákupu, kdy jsem si uvědomila, že mi jen a pouze dítě nastavilo vlastní zrcadlo. Před hypermarketem došly vozíky a tak jsem se otočila a na půl pusy prohlásila: Počkej tady, zaběhnu tamhle pro vozík a už jsem šla na parkoviště k odstaveným vozíkům aniž bych se ujistila, že mě moje dítko vnímá a slyší.

Když jsem se vrátila ke vchodu, můj syn mi s mírně vyděšeným výrazem říká: Mami, kde jsi byla? Měl jsem strach, že jsi se ztratila. Než příště půjdeš, musíš mi to říct!!! :-) Jako bych slyšela sama sebe.......
Na moji připomínku, že jsem mu to řekla odvětil: Ale já to neslyšel a já si fakt uvědomila, že jsem to řekla tak nějak v letu a už jsem pádila pro vozík B-).

Někdy stejně sklouznu do role policajta nebo učitele, a podle reakce syna si to okamžitě uvědomím B-) Přenastavit sám sebe je totiž pěkná fuška B-)

Moje zkušenost je taková, že respektující přístup je přínosem vždycky. Jsem speciální pedagog, učila jsem děti na prvním i druhém stupni. I děti s poruchami chování, ADHD atd.

Děti vždycky ocení, když se o ně někdo zajímá, naslouchá jejich názorům, obavám, a taky uzná jejich emoce, když si stěžují na jiné učitele, prožívají nespravedlnosti a těžké situace.

Nestačím žasnout, jak to, co mi přišlo v profesním životě automatické, musím hledat vůči vlastním dětem v kurzu Nevýchovy.

Principy jsou úžasné a došlo mi, že zatímco ve škole jsem je aplikovala aniž bych Nevýchovu znala, doma nějak nejdřív musím překročit a překonat zakořeněné reakce z vlastního dětství…

Ve škole hodně pomůže, když s dětmi můžu zažít i něco jiného, než klasickou vyučovací hodinu. Pro napojení skvěle fungují třídnické hodiny nebo výjezdy. Ale i normální hodina matematiky nebo češtiny může být respektující…

Až se budu vracet po rodičovské, jsem ráda, že mi Nevýchova bude stát za zády a už budu vědět, že nejsem exot, když miluju chvíle s dětmi, které jsou pro některé kolegyně postrachem…

Hodně štěstí všem maminkám i kolegyňkám!

Moc děkuji za tento kurz. Není to ještě ideální a mám stále co trénovat. Občas mám chvíle kdy vybouchnu a potom si vyčítám své chování, ale musím uznat že je to již postupně méně často, starší syn má adhd a nevychova je s ním trochu složitější, ale vidim že když jsem vpohode já tak se se synem domluvíme lépe a bez křiku, více komunikujeme.

Po sporu jak se uklidnime jdu za synem a omluvim se mu za mé chování, že mě to mrzí že jsem na něj křičela a že příště se pokusim to udělat jinak, že ho mám moc ráda. Tak stejně i s dcerou.

Již se mi stalo když mi nebylo dobře, že syn se mě zeptal co bych potřebovala aby mi bylo líp, když jsem mu odpověděla že potřebují chvíli klid tak říká mladší sestře pojď Vanesko půjdeme si hrát aby si maminka mohla odpočinout.

Když děti vidí že jsem smutná nebo unavená dojdou za mnou a obejmou mě. Syn už nemá tak často záchvaty vzteku a s mladší sestrou si již lépe vyhrají.

Sourozenecké spory byly pro mě asi to nejhorší vždy jsem do toho vstupovala a dělala soudce samozřejmě vyšel z toho nejhůř starší a teď když mají spor snažím se jim do toho nevstupovat když nejde o život, ať si to vyřeší sami spolu a přijde mi že je to lepší, když to trvá déle tak pak už někdy zasáhnu, ale už nejsou tak časté spory a netrvají tak dlouho, nemusím se tolik bát že mladší dcerce ublíží.

Ještě jednou děkuji 

Právě jsem skončila kurz Nevýchovy a začínám být dost spokojená.
Mám děti už větší – skoro 11 a 15 let. Díky kurzu jsem pochopila jak se moje děti cítí v různých situacích a změnila jsem na ně náhled.

Už je nevidím jako zlobivé, nebo tak že mi něco dělají naschvál. Ale vidím je jako velké osobnosti se kterými se dá mluvit o všem. Sami poznali že je u nás teď něco jinak a vidím to na nich, že se cítí lépe. Hodně se mnou teď o všem mluví a svěřují se.

Mám dítě s poruchou pozornosti, špatnou sluchovou paměti s různými DiS. Právě Nevýchova nám obrátila život vzhůru nohama, v dobrém. Mě zachránila před emigraci na UK😁 A syna před hysterickou ječící zoufalou matkou.

Všechno nám trvalo déle ale měla jsem velkou u touhu ho pochopit a neustálým proč jsem se nedozvěděla nic. Teď mi říká všechno sám od sebe a myslím tím opravdu všechno.

Máme synka s ADHD (porucha pozornosti s hyperaktivitou), je velmi chytrý, ale dost těžko zvladatelný, na všechno má svůj názor a nerad se podřizuje ostatním. V kombinaci s mým nevyspáním kvůli nočnímu kojení dcery to bylo hodně vyčerpávající.

Četla jsem knížku Naomi Aldort Vychováváme děti a rosteme s nimi, přístup se mi moc líbil, cítila jsem, že mi sedí, ale často jsem se v aplikaci cítila nejistá a okolí mě velmi odrazovalo, že děti příliš rozmazluji, a ať se pak nedivím, že malý neposlouchá.

Nevýchova mi pomohla prakticky ukázat, jak na to, abych respektovala zároveň potřeby svoje i dětí. Začali jsme se domlouvat, jak to kdo potřebuje, a vymýšlet společná řešení a spolupráce s malým se dost zlepšila. Daleko méně křičím a na zadek malý dostává o 90 % méně než předtím.

Děti jsou více v pohodě. Synek často něco navrhne a ptá se „Co ty na to?“. Mám dobrý pocit, že jsem našla způsob výchovy, který mě i dětem vyhovuje. Více si to spolu užíváme a méně často jen „přežíváme“.