9 tajných rodičovských neřestí, které si přiznat
+ 1 dobré předsevzetí do nového roku

Jste rodič vzorňák? A jste pro svoje děti důvěryhodnou autoritou? Hned zjistíte :) A uvidíte, jak jednoduše posílit svoji rodičovskou pozici, aby děti braly vaše slovo vážně. Nejdřív ale vteřinku počítejte: Kolik z těchhle 9 tajných neřestí rodičů máte taky?

Znáte tu slast, dát si tajně za rohem fidorku (margotku, kofilu, snickersku, dosaďte tu svoji)? O:) Obalit nervy, aby děti neviděly a nejedly pořád ty nezdravé cukry, že jo. A jasně, pečlivě to utajit, abychom zachovali rodičovskou tvář a mohli dětem říkat: nenene, dneska už žádná sladkost, to by se ti zkazily zoubky!

A když už jsme u té čokoládky, dokážete si nechat půlku na potom? ;)

Z jiného soudku. Taky vypadáte v čepici jak největší jouda :D, takže dokud není minus dvacet, nikdo vás nedonutí se znemožnit a napařit na hlavu tu příšernou hučku? A snažíte se pak děti přesvědčit – čepičku mít musíš, je tam zima? Hlavně ať je nenapadne se zeptat „A proč nemáš čepici, mami?“

A co tohle: Hledáte každou chvíli klíče? To přece není možný krucinál, vždyť tu byly, no já je fakt nemám, nebral jste mi je někdo, přiznejte se, jo moment, uff, tady jsou. Znáte? A taky jste pak chytří a říkáte dětem: Zase jsi toho méďu někam zašantročil? Máš si na něj dávat pozor, říkám ti to pořád, tak se teď nevztekej! Jj, dobrá rada nad zlato :)

A když vám něco nejde od ruky, můžete se vzteky kousnout do… řekněme do jazyka? Cedíte naštvaně skrz zuby – do prčic, práce blbá, já už s tim seknu, jak to, že to sakra nejde, ne, na to fakt nemám nervy, krám jeden! Zatímco dětem pak moudře vysvětlujete, že to chce trpělivost, když jim něco nejde, jen ať to pěkně zkouší dál a hlavně ať se nerozčilují, to jim rozhodně nepomůže!? Svatá pravda. Což?

Míváte někdy den, kdy vstanete levou zadní, všechno je špatně a hlavně ať se vás nikdo na nic neptá, dneska fakt nemáte náladu něco řešit? A taky nechápete, když se tohle stane dětem, co jim zase přelítlo přes nos a proč na vaše jasně formulované otázky nenavrhují s úsměvem pět skvělých řešení? Holomci! Ehm, celý po nás :o)

A přiznejte se, taky milujete osolit si hudbu na plný pecky? Aspoň v autě, no, když to doma nejde. Ale ty dětský hluky a zvukový hračky a Prasátko Pepa na plný kule, to fakt nee! :D Snad aspoň jednou budou poslouchat slušnou muziku, aby se s nima doma dalo vydržet.

No a taky se občas rádi zapomenete a neuklidíte si po sobě? Hned? Co ta noční košile přes židli, mamko, a co ty ponožky na zemi u postele, taťko? Ale ono se to jednou nepo… A co ta bundička tady, neříkala jsem ti, že si ji máš vždycky hned!! pověsit? ;)

A nakonec něco proti všem společenským pravidlům, jo, rodič to nerad přizná, ale: Olíznete sem tam na tajňačku nůž od paštiky nebo od té výtečné bio marmelády (příborový nůž, samozřejmě) anebo nezřízeně vyblížete talíř (či prstem skleničku od nutely), přece to tam nenecháte, taková škoda? Však jo, když nikdo nekouká :P

Nebo na jakou další svoji slabůstku jste si nad tímhle seznamem vzpomněli?

Kdo je tu autorita

Všechny jsou tak nějak lidské, ty naše malé neřesti, že? Ale u dětí to prostě chceme jinak. Na vzorňáka. A když nás přistihnou, že ani my ten vzorňák vždycky nejsme, a nedejbože po nás najdou na záchodě zapomenutý obal od fidorky :D, hrajeme to do autu. To teda nevím, kde se to tu vzalo. Nebo: Hele, nestarej se. Starej se radši o to, ať máš vyčištěný zuby.

Proč vlastně?
Proč chceme před dětmi vypadat bezchybní, namísto abychom jim ukázali, že i my máme nějakou tu slabost? Snad proto, aby z nich vyrostli ti bezchybní lidi a neopakovaly naše prohřešky.

Jenže děti jsou chytré. Dřív nebo později nás prokouknou, že taky vždycky neděláme, co kážeme. Všimnou si (například), že mamka nemá čepici a drkotá zubama, že věčně něco hledá, nechává věci ležet na nesmyslných místech a večer se třese na sladký. Nebo že taťka nemá po ránu náladu, a když mu věci nejdou podle plánu, rozpálí se doběla a pořádně si od plic zanadává.

No a pak jsme u nich místo za vzorňáka leda tak za náčelníka Velkou hubu, jehož slovo nemá žádnou váhu, protože pořád vysvětluje, moralizuje, poučuje, a sám se svých dobrých rad moc nedrží. A na čem pak chcete stavět tu rodičovskou autoritu, hm?

Skutečná autorita je totiž především člověk, který na mě nic nehraje a můžu mu věřit. Ne bezchybná rodičovská ikona ;)

No a navíc:

Souhra mezi rodiči a dětmi vždycky začíná pochopením

Právě to přiznání si vlastních nedokonalostí, slabůstek a prohřešků pomáhá mít víc pochopení pro nedokonalosti, slabůstky a prohřešky dětí.

Ne, neznamená to, že odteď budeme všechno tolerovat, lízat spolu po nocích nutelu a dělat, že nám to nevadí. Znamená to ale zastavit se, než vypustím další moralistickou větu typu To se nedělá!, a vzpomenout si, že leccos z toho, co se nedělá, možná dělám taky.

A najednou máme k sobě blíž, broučku, když si vidím na vlastní špičku nosu a nestojím nad tebou jako bezchybný mravokárce. I když mi ty tvoje rozházené bundičky, zašantročené hračky a protivná rána lezou na nervy, dokážu tě pochopit. A pochopení je vždycky první důležitý krůček, abychom to spolu dokázali vyřešit. Jinými slovy:

Bez pochopení není řešení.

To není žádná novodobá výchovná teorie, mimochodem, jen prostá logika. Znáte to z matematiky přece – jak to chceš vyřešit, když tomu nerozumíš? ;)

Dobré rodičovské předsevzetí

Takže jak by mohlo znít, po tom všem, co jsme tu na sebe práskli? :)
Co třeba:

Nebudu tutlat svoje prohřešky, klidně je přiznám. Děti mě beztak vidí a chci, aby mi mohly věřit. A ty JEJICH prohřešky se pokusím nejdřív pochopit, než na ně houknu no prosim tě! Ať jsme spolu na jedné lodi a můžeme hledat dobré řešení.

Co říkáte, zní to jednoduše, ne?

Ale v jednoduchosti je síla. Nejenže tím posílíte svoji rodičovskou důvěryhodnost – když to zkusíte, můžete doma za pár dní pozorovat zajímavou změnu. Mrkněte. V tomhle Nevýchovném příběhu sice nejde o fidorku :), ale je na něm hezky vidět rodičovské přiznání + pochopení v praxi:

Mít k sobě blízko

Včera v jedné situaci se projevily hned dvě změny v mém chování, a ačkoliv to bohužel zatím není tak pořád, to uvědomění člověka vážně nakopne. Byla jsem pro dřevo do kamen, vedle ležel klacek, tak jsem ho zlomila a dala ke dřevu. Dcera (4) přišla ze školky a hrozný pláč, kdo jí zlomil ten klacek (chodila s ním jako s hůlkou).

1. změna: Teprve teď se učím odbourávat to, v čem jsem byla vychovaná a co bylo automatické – zapírání, lhaní. (Opravdu jsem v tom byla vychovaná, jednak mě k tomu vedl strach něco říci a jednak jsem viděla, že se to tak prostě dělá, když mi mamka říkala – tohle dědovi neříkej, řekni dědovi to a to – a já věděla, že to tak není. Ano, to byl zase strach mamky, která v něm vyrůstala.)

Takže jsem dceři řekla, že já jsem ten klacek zlomila. Následoval ještě větší pláč. „Ale mami... béé...“

2. změna: Místo „Ale, prosim tě, vždyť to byl jen klacek, tak nebreč“ přišlo:
„Promiň, ležel tu u dřeva a já nevěděla, že je tvůj. Co kdybychom došly ven pro jiný?“
„Ale co když tam žádný nebude?“
„Venku je spoustu klacků, velké, malé, stačí si vybrat.“

Za chvíli kolem běhalo nasmáté škvrně s novým klacíkem, který jsme na třikrát zalamovaly, aby byl přesně tak dlouhý, jak potřebovala :) Jsou to možná drobnosti, ale pro mě velké úspěchy a pokroky, u kterých cítím, i když jde vlastně o nepříjemnou situaci, jak k sobě máme blízko. Děkuju vám!

- Milena Machalová

Jj, přiznat barvu a mít pochopení, namísto navyklého ale prosim tě.
Malá velká výzva pro „bezchybného“ rodiče.
Jdete s námi letos do toho?

 

P.S. Ale znáte to, každé dobré předsevzetí zůstane jen předsevzetím, když člověk trochu nemákne. Tak vás zveme přejít rovnou od teorie k praxi a 1) zkusit to netutlání a pochopení hned v první situaci, která se vám s dětmi naskytne, 2) udělat i další kroky ke vzájemnému porozumění. Abyste nejen vy začali víc rozumět dětem, ale aby taky děti začaly víc rozumět vám a chtěly s vámi spolupracovat.

Další kroky najdete hned tady, v našem Rodičovském seriálu. Je úplně zdarma a pro každého rodiče, který se při čtení článku minimálně jednou přistihnul :)

Spustit seriál
Rodičovský seriál zdarma

Zjistěte hned v 1. dílu, jaký jste typ rodiče, ať si umíte se svým dítětem poradit. Všechny díly vám postupně pošleme na e-mail:

Svůj e-mail nám svěřilo už přes 320 000 rodičů.
Kdykoliv se můžete odhlásit.

Pošlete článek dál:

Máte chuť udělat další krok?

Prohlédněte si náš kurz
Nebo si pusťte Rodičovský seriál. Je zdarma :)

Spustit seriál
Rodičovský seriál zdarma

Zjistěte hned v 1. dílu, jaký jste typ rodiče, ať si umíte se svým dítětem poradit. Všechny díly vám postupně pošleme na e-mail:

Svůj e-mail nám svěřilo už přes 320 000 rodičů.
Kdykoliv se můžete odhlásit.

Prohlédnout kurz
Který věk vás zajímá?

Děti 0-3

Děti 0-3

Děti 4-18

Děti 4-18

Kterou z 9 neřestí máte taky? Napište číslo, uvidíme, která vede :)