Tabu ve výchově.
Dětem to neříkejte, prosím vás

Jsou věci, které se dětem neříkají. Taková maličká tabu ve výchově. Posvítíme si na ně. Aby vám nedělala ve vztahu s dětmi neplechu. Ale smíme si chvíli tykat, prosím? Líp se nám půjde k věci. Tak jo, sedni si k tomu čtení, mámo, táto. Budeš to potřebovat.

Slyšíš? Sedni si k tomu. Nestůj tu jako tvrdý Y.

No jak to sedíš prosim tě? Seď pořádně! Neslyšíš? Jo ahá, tak dámě se to nelíbí. No tak prosim, jak myslíš. Já už ti to nebudu opakovat. Ale pak za mnou nechoď brečet, jo, když neumíš poslouchat.

Takže, kde jsme to skončili… tabu ve výchově. Jak ti to dneska s dětmi jde, mámo, táto?

Už zase ječíš? To je ale fakt hrůza s tebou. To jako myslíš vážně? Seš normální? Kdy ty už konečně dostaneš rozum. Řikám ti to po dobrym, přestaň řvát a uklidni se!

Tobě to nestačilo? Co se předvádíš? To musíš dělat scény skrz každou maličkost? Okamžitě se přestaň vztekat. Slyšíš?? Neřvi! Kdo tě má poslouchat. Podívej Eliška, jak je hodná. Ta takhle nevyvádí. To už teda fakt přeháníš. A nebul mi tu, nemáš proč! Chceš jednu přes pusu, ať máš důvod? Přestaň! No tak uklidni se!

A sedni si už konečně!

Jo taak, tobě se nechce? A kdo to jako za tebe udělá? To myslíš, že ti pořád bude někdo stát za zadkem a popohánět tě? To určitě. Koukej dělat.

Já ti dám, že ne! Už zase máš plnou pusu řečí? Hele, víš co, zmlkni. Nikdo tu na tebe není zvědavej. Musim ti to říkat stokrát? Buď zticha! Nebo si mě nepřej. Varuju tě.

… no ale pořád jsme se nedostali k té výchově, že. Fakt ne?

Tak to máš asi uši v čistírně. Ty mi snad nerozumíš, nebo co? Nerozumíš?? A neskákej mi do řeči! Tady budeš sedět a poslouchat.

Proč?
Protože jsem to řekla!

A nešpul se. Nic strašnýho se ti neděje.

Jenom ještě pořád nevíš, co ti chci říct, viď

Neříkám ti to dost jasně, nebo co?

Hele, mě nezajímá, že se ti to nelíbí. A polož ten telefon, když s tebou mluvím. Chovej se slušně. Já nejsem žádná tvoje kámoška. Myslím to vážně. Přestaň se ksichtit. Slyšíš? Polož to! Ještě jednou a bude zle!

A co je zas tohle prosim tě? Co ta upatlaná klávesnice? Podívej se na to. No jen se podívej! Takhle se zachází s drahýma věcma? Víš, kolik to stálo?

Chceš k tomu něco dodat?

Tak to teda ne. Nebudeme spolu diskutovat. A laskavě přestaň odmlouvat.
Nech toho, slyšíš? Jak se to ke mně chováš?

Co je, kam jdeš? Stůj ti řikám. Pojď zpátky! Okamžitě! Co jsem řekla?! Tady budeš. A ani se nehni. Děláš mi jenom ostudu.

Co to zase vyvádíš?? To mi snad děláš naschvál. Já se z tebe fakt zbláznim.

No co na mě koukáš jak zjara? Říkám ti nikam! Neumíš poslouchat? Pocem! Ani se slušně nerozloučíš? Neumíš pozdravit?!

Ještě jste tady, mámo, táto?

A nemáte chuť někoho praštit? Zlobíte se na nás za tenhle nehorázný článek? Za to plácání slovy, ze kterého jste se nedozvěděli nic kloudného, jenom jste poslouchali urážky? A za ten tón?

Přitom jsme ho jen poskládali z vět, které říkáme svým dětem. Přečtěte si ho znovu, nenajdete v něm písmenko navíc, všechno jsou to jen naše rodičovské věty (s výjimkou nadpisů). Tohle je rodičovský slovník, přátelé. Takhle to my, milující maminky a tátové, solíme dětem.

Dnes a denně můžeme sami sebe slyšet na hřišti, na pískovišti, ve vlaku v kupé pro cestující s dětmi, v čekárně u doktora, v šatně ve školce, na nákupu, v aquaparku, ve frontě na zmrzlinu… a nejvíc možná u nás doma. Tam, kde nás nikdo neslyší, jen děti. To z nás padají krásy... Tak, a naše tabu je venku.

Tohle jsme my. Tohle jsem já. Tohle jsi ty, mámo, táto.

Neposílejte to dál

Ale víte, nemá žádný smysl začít si to kolektivně vyčítat. Prostě ano, tohle jsme my, tohle jsou naše věty. A samozřejmě, jsme i laskavá náruč, starostlivost a pohlazení pro ty naše broučky. Milujeme je.

(Ale je to vidět i na tom, jak k nim přistupujeme? Proč s nimi mluvíme jako s… s kým vlastně? Existuje vůbec někdo, komu bychom bez ostychu řekli všechny tyhle věty? Těžko.)

Jo, tohle jsme my, mámo, táto, co naplat, tenhle „sajrajt“ z nás padá na adresu nejbližších.

Ale když to víme, když si to dokážeme přiznat, ve skutečnosti je v tom kus hrdinství. Klobouk dolů, že jste odsud neutekli. Ale stejně. Poslouchat se to moc nedá, co?

Tak proč to říkáme?

Nejspíš proto, že to slyšíme to odmalička všude kolem. Je to takový všudypřítomný šum, na který jsme si zvykli a naučili se v něm žít. Sice nám z toho jako dětem nikdy nebylo moc dobře a spoustě z těch vět jsme ani nerozuměli, ale přesto se do nás věčným opakováním vepsaly natolik, že je teď automaticky používáme taky.

Ale co kdyby už příští generace dětí tyhle věty neznala?
Co kdyby to byl takový dárek od nás maminek a tatínků k letošnímu Dni dětí?
Co říkáte? Místo bonbonů a atrakcí?

Dárek ke Dni dětí

No dobře, nějaký ten bonbon klidně taky :), ale ten hlavní dárek může letos být, když s nimi začneme mluvit slušněji. Pojďme víc vážit slova a vážit si těch malých lidiček. Než převezmou náš slovník a přestanou si vážit nás.

Zkusíme to? Připojíte se?

(Poslouchejte pak na pískovišti a v čekárně a ve frontě na zmrzlinu, jestli se něco změnilo :) A napište nám!)

Díky.

Za trpělivost. Za odvahu. A hlavně za děti.

 

P.S. Možná nás sledujete už dlouho. Čtete články z Nevýchovy, chodíte na webináře, dává vám to celé smysl, a stejně z vás pořád tyhle útočné věty lítají. Chcete to jinak, ale nedokážete se ovládnout. Pfffuuff... Máme to někdy v sobě pěkně zažrané.

A i když se máma a táta upřímně snaží, i když se každé ráno budí s pocitem – dneska se nám to povede, najednou bác, už se zas slyší, jak na ně ječí… Ale víte co, i vám dneska patří veliké díky. Že na sobě makáte a nevzdáváte to <3

Kdybyste s tím chtěli pomoct, aby vás vždycky někdo podržel, když uklouznete, kdybyste chtěli změnit nejen slovník, ale i celé svoje rodičovské nastavení, aby tyhle zažrané věty vymizely z vaší DNA a začalo se vám s dětmi dařit, zkuste náš kurz. Pomůžeme vám to změnit od základů.

Jak nám Nevýchova pomohla změnit situaci u nás doma? Úplně od základu. Miluji svoje dítě, ale teď mohu říci, že podle toho k němu i přistupuji. A hlavně i manžel ledasco pochopil a to je na tom skvělý. Cítím klid, protože vím, jak na to, abychom byli všichni spokojení.

Nejsem policajt, nekřičím. Neopakuji donekonečna, protože vím, že to k ničemu není. Zbavila jsem se zodpovědnosti za vše, co mi nepatří. Jsem veselejší a mám více času. Samozřejmě je stále co vylepšovat (z mé strany). Vždyť dlouhou dobu to bylo jinak, ale vím, že Mirek (13 let) je skvělý kluk a věřím! mu.

Vždy když jsme se dohadovali, tak přestal komunikovat. Prostě se naštval. Hrozně mi to bylo líto, věděla jsem, jak je to špatně. Dnes je veselejší, povídá si se mnou (což nedělal). Dokonce jsme spolu hráli hru na počítači. Krásná, pohodová chvíle.

Vím, že teď to bude fajn. Nikomu už nebudu ubližovat. Naučila jsem se krásný postup pro výchovu. Úžasné. Taky jsem si pěkně pobrečela. Úleva. Moc vám všem děkuji. Nejlepší kurz mého života.

- Irena Novotná

Mrknout do kurzu
Který věk vás zajímá?

Děti 0-3

Děti 0-3

Děti 4-18

Děti 4-18

Pošlete to dál. Ať je víc dětí, které letos dostanou tenhle dárek :)

Máte chuť udělat další krok?

Prohlédněte si náš kurz
Nebo si pusťte Rodičovský seriál. Je zdarma :)

Spustit seriál
Rodičovský seriál zdarma

Zjistěte hned v 1. dílu, jaký jste typ rodiče, ať si umíte se svým dítětem poradit. Všechny díly vám postupně pošleme na e-mail:

Svůj e-mail nám svěřilo už přes 320 000 rodičů.
Kdykoliv se můžete odhlásit.

Prohlédnout kurz
Který věk vás zajímá?

Děti 0-3

Děti 0-3

Děti 4-18

Děti 4-18

Jak se vám četlo? Našli jste něco, co už příště dětem neřeknete?