Co dělat, když se dítě vzteká

4. bonusový krůček: Jednej, když hoří

Když už je dítě vzteky bez sebe, jedno z jakých důvodů, a vy ty důvody třeba teď ani nevidíte, a navíc třeba ani nemáte čas, protože kolem eskalátoru proudí davy lidí a jste tam v cestě, nebo protože vám za 5 minut jede poslední autobus domů… co teď?

Nenechte se jeho vztekem paralyzovat. Klidně vezměte dítě do náruče a odejděte.

Přitom je ale důležité, abyste nesklouzli k útočným ani vysvětlovacím větám, které jsme tu prve odstřelili jako nefunkční a zbytečně zraňující. Místo nich můžete například říct:

Prostě vyjádřete pochopení, pořád s ním zůstaňte na jedné lodi, a udělejte, co je nezbytně potřeba.

Víte, rodiče, kteří se snaží o respektující přístup, se někdy za každou cenu drží, aby postupovali citlivě, když je dítě v hysteráku. A myslí to dobře. Ale kolik citlivosti je v tom, když se dítě válí u eskalátoru, kde ho davy málem ušlapou a kde už přes něj upadl třetí člověk, a rodič tam nehnutě sedí s ním?

Citlivě neznamená dogmaticky

Skutečná citlivost není v tom, postupovat dogmaticky. Například podle poučky, že dítě při záchvatu vzteku máte nechat být, aby si prožilo svoje emoce. Citlivost znamená: vnímám tě, vnímám sebe a vnímám souvislosti. Pokud například cítím, že je nebezpečné, aby ses tu hodinu zmítal u eskalátoru, něco s tím udělám.

V klidu. S pochopením. Ne tvrdě. Ale pevně.

To je mimochodem jeden z rozdílů mezi citlivou empatií Nevýchovy a rozbředlou volnou výchovou.

Pokud se o tom chcete dozvědět víc a vidět rozdíly, aby se z vás ve snaze o respekt nestal liberální rodič, se kterým dítě orá, doporučujeme vám např. tenhle článek o respektu. Klidně se k němu pak vraťte :) Teď ještě na skok ke všem těm neviditelným nitkám, které vás dovedly do stavu, že vaše dítě má pětkrát denně záchvat vzteku a vy jste bezmocní.

Myslíte, že je to normální, když se tak vzteká?

Ta otázka je trochu provokativní, že? Ale podstatná.

Protože jakmile něčemu dáme nálepku normální, máme tendence si říct, že to tak prostě je, mají to tak všichni a nejde s tím nic dělat (jak už jsme naznačili prve, když jsme se bavili o tom, že teď máte „období“).

Jenomže co když je to celé jinak?

Podívejte se na příběh, který vám pomůže rozbít past, do které se rodiče chytli, když uvěřili větě, že „záchvaty vzteku jsou v tomhle období normální“.

Podobných zkušeností mají Nevýchovní rodiče spoustu, tohle je jen jeden příběh z mnoha.

Jakmile jste totiž ochotní vzdát se růžové pilulky a kouknout se dozadu dál než jen o pár minut, otevře se vám nevídaný svět. Začnete to vidět taky. Že vzdorující vzteklé děti jsou často jen výsledkem neporozumění. A že se vám tím řvaním a vztekáním jen snaží něco říct.

Co děti říkají svým hysterákem

Někdy to může být zdánlivá maličkost, jako v příběhu s kropáčkem, ve kterém zbylo trochu vody. A někdy dítě svými opakovanými hysteráky rodičům sděluje něco velkého:

Nevnímáš mě, mámo, táto. A děláš věci, kvůli kterým si nerozumíme. Zaposlouchej se na chvíli do mého pláče, prosím, než mi jednu lupneš. Možná to uslyšíš. Chci s tebou sdílet svůj svět. A nevím, jak na to. To proto se tu válím po zemi. Pomůžeš mi s tím prosím?

Viděno takhle, dokázali byste ho znovu strčit za dveře, ať se tam laskavě vyřve?

Porozumět, ne zahnat

Ale neberte to prosím jako kritiku vašeho přístupu. Ani v nejmenším se nesnažíme do vás strefovat. Jenom těch hysteráků z neporozumění je všude kolem vidět ještě tolik, že vám to nemůžeme zamlčet.

Pokud chcete víc než jen první pomoc při záchvatu vzteku, kterou vám posíláme s tímhle Průvodcem. Pokud chcete porozumět dalším souvislostem dětského vztekání, kterých je celá řada. A hlavně, pokud chcete, aby u vás doma důvody k hysterákům mizely – pojďte s námi dál.

Nabízíme vám laskavou cestu rodičovského „prozření“, na které se mockrát zasmějete, mockrát rozpláčete a mockrát chytnete za nos :) Ale za odměnu za pár dní nebo týdnů najdete doma dítě, které se už pětkrát denně nevzteká.

Tajemství, které znají už stovky tisíc rodičů, totiž zní: Ano, vztek je normální. Normální lidská emoce. Ale každodenní hysteráky nezbytné nejsou. A když rodiče začnou měnit svůj přístup, brzy pozorují, že jich začíná ubývat. Někdy dokonce velmi rychle. Dívejte:

Jak dál, aby každodenní záchvaty vzteku zmizely

Chcete to stejně? A jste ochotní obětovat růžovou pilulku a začít objevovat neviditelné nitky, které vás dovedly až k hysterákům, aby se to u vás změnilo?

Pak udělejte další krok společně s námi.

A sledujte náš Instagram nebo Facebook, kde sdílíme další užitečné postřehy, které vám otevřou oči a můžou k vám domů přinést nečekané změny:

„Já už to taky nedělám. Nemusím,“ řeknete si za čas, když se do toho dneska s námi pustíte. Teď máte v ruce první 4 důležité krůčky:

1. Nehledej vypínač
2. Zůstaň s ním
3. Koukni dozadu
4. Jednej, když hoří

– se kterými změna u vás začíná. Jenom je začněte dělat a všímejte si, jak vaše dítě reaguje, jak je v tom vám – a nespěchejte na sebe. Jestli jste to doteď dělali rok dva tři jinak, bude to chtít možná trochu času. Tak k sobě buďte laskaví a dopřejte si ho. Není to chyba, když se vám hned pokaždé nezadaří na 100 %. Jen začátek nové cesty.

A možná na ní zjistíte, že potřebujete vyřešit ještě další věci, jako třeba nastavit funkční hranice nebo obnovit důvěru, aby vám vaše dítě přestalo dělat naschvály a nevymýšlelo si na vás. A my vás na té cestě budeme moc rádi podporovat. Povedeme vás za ruku, když budete chtít, a budeme vám držet palce tolikrát, kolikrát budete potřebovat.

Každé dítě, které se přestane vzteky válet v obchoďáku, protože už mu máma s tátou rozumí, a každá máma a táta, kterým se uleví, že už nemají doma vzteklouna, stojí totiž za to. ♡

Začněte s námi naplno tady: