“Období vzdoru si můžete užít!”

Napsali v Mamince. Zeptali se nás, jak to vidíme v Nevýchově:
3 zlatá pravidla pro období vzdoru

Období vzdoru si můžete užít!

vyšlo v  

Já a sám – tahle dvě slůvka stojí za učebnicovým pojmem „období vzdoru.“ A obvykle za ním stojí také spousta nešťastných rodičů a vztekajících se dětí, které nám přes noc někdo nejspíše vyměnil. Neděste se předem, poradíme vám, jak na to…

Dítě je mezi druhým a pátým rokem života na své vlastní cestě za osobitostí. Chce se samo oblékat, jíst, rozhodovat a na vše je patřičně hrdé. Váš oddaný uzlíček se zkrátka začíná vymykat z mateřské náruče.

„Jít do obchodu je pro mě za trest,“ vypravuje Lída. „Tříletý syn chce každé dvě minuty všechno koupit. Když odmítnu, nastane řev, že se všichni otáčejí. Většinou koupím aspoň něco, aby byl klid. Doma jsou scény, když není po jeho, to sebou i sekne o zem. Než abych si užívala vytoužené mateřství, spíš ho teď přežívám úplně zpocená.“

Jaká matka, taká Katka?

A Lída zdaleka není jediná. V období vzdoru nastávají chvíle bezradnosti, pláče a studu. Tak jako v ostatních životních etapách nebo situacích ale mějte na paměti: Jste na to dva, máma a vaše dítě. A dobrá příprava a klid v mnoha neočekávaných situacích zajistí, že na batolecí období budete nakonec vzpomínat s láskou.

Stačí přitom „málo“: Pochopit své dítě a sebe oprostit od skličujících vlivů okolí, které vnímáme často až příliš silně.

Dětský vzdor může být v mnoha situacích jenom reakcí na způsob, jakým s dítětem mluvíme.

„Každé dítě je originál a má svůj temperament, ale přístup maminky, resp. rodičů, hraje velkou roli,“ potvrzuje Hana Havrilcová z Nevýchovy, pedagožka a lektorka kurzů pro rodiče. „A právě dětský vzdor může být v mnoha situacích jenom reakcí na způsob, jakým s dítětem mluvíme a jednáme, nebo výsledkem neporozumění. Když tohle slyší rodiče poprvé, někdy jsou dost překvapení, ale velmi brzy nám to potvrzují. Začnou to v průběhu kurzu vidět i u sebe a svých dětí.“

Jde jen o to, najít rovnováhu. A děti nám velmi často zrcadlí nás samé. Pokud jste tedy založením prudší povaha, která častěji zvyšuje hlas, a vezmete v úvahu nezvratitelný fakt, že se děti učí nápodobou, je jasné, že vás nějaké „scény“ asi čekají.

„Některé děti se vztekají často a jiné vůbec. Míváme ve zvyku připisovat to povaze dítěte, tohle je klidné dítě, ta máma má ale štěstí, a tohle je prostě od přírody vztekloun. Když se ale v kurzu podíváme blíž, jak spolu maminka a dítě fungují, velmi často zjistíme, že není tak úplně náhoda, jak se dítě projevuje,“ doplňuje Havrilcová.

„Dobře vychované dítě“

Vzdor našich dětí patří mezi maminkami k nejdiskutovanějším tématům. A je také nejčastějším důvodem, proč saháme po příručkách a sbíráme různé tipy, jak na to. Obrovský význam však hraje fakt, že mnohdy až příliš řešíme své okolí. Stydíme se za projevy svých dětí, protože se po nás lidé ohlížejí. Stydíme se i za sebe, protože „výchovně selháváme.“ Vychované dítě je přece to, které se nikdy nevzteká. Nebo ne?

„S první dcerou jsem se takhle cítila mockrát,“ vybavuje si Havrilcová. „Vzpomínám si, jak se jako čtyřletá vztekala u pokladny, já už měla zboží na pásu, za námi fronta, nedalo se jinak než zůstat u kasy, dokud nezaplatíme. Stačilo by asi říct dvě jasné, klidné věty, nakupovat už jsme spolu uměly. Ale jak jsem cítila v té frontě přísné pohledy ostatních lidí, začala jsem na dceru křičet. A ona mi to pěkně vracela. Celá fronta včetně pokladní se pak do mě pustila, co jsem to za mámu a já se třásla, potila a chtěla hlavně zmizet.“

Když se cítím jako nemožná máma, těžko se mi na dítě v hysterickém záchvatu reaguje s nadhledem.

První rada je tedy jasná: Neklaďte na sebe přílišné nároky. Zkuste k celému složitějšímu období přistupovat více z pohledu dítěte, a ne okukujících kolemjdoucích. Odpusťte sobě, když vám „ujedou nervy“, a svému synovi či dceři stejně tak. A zachovejte klid.

„Spousta maminek v našich kurzech je ovlivněná vlastní výchovou, jsou nejisté a taky se bojí, aby jim dítě nepřerostlo přes hlavu. A tak někdy potřebují začít tím, že si uvědomí: Když se cítím jako nemožná máma nebo mám nepříjemný pocit, co tomu řeknou lidi, těžko se mi na dítě v hysterickém záchvatu reaguje klidně a s nadhledem,“ vysvětluje odbornice.

„Když se pak naučí nenechat se převálcovat svými pocity, říkají nám, že dokážou s dětmi i ve vyhrocených situacích zůstat v klidu.”

Hluboký nádech

Pokud vaše dítě prožívá učebnicové období vzdoru, uvědomte si, že tu nic není nastaveno jako útok proti vám. Ve všech „vztekacích“ situacích je dítě stejně bezradné jako občas vy, akorát že vás dělí prožité zkušenosti a jeho krátkodobé poznávání světa.

Jedna univerzální rada však existuje. „Než ve vypjaté situaci něco řekneš nebo uděláš, na chvíli se zastav,“ doporučuje Havrilcová. „A uvědom si, co bys teď potřebovala ty, mámo, abys to vyřešila v klidu. Třeba si připomenout, že ti nejde o to, rychle dítě umlčet, ale dobře to spolu zvládnout? Pro spoustu rodičů je tohle ze začátku těžké, ale jakmile se jim to poprvé povede, zažívají velkou úlevu.”

Klidná máma je klíčem ke zvládnutí naprosté většiny vypjatých situací.

Klidná máma je klíčem ke zvládnutí naprosté většiny vypjatých situací. Vaše dítě totiž potřebuje pomoct a vy jste tu od toho, abyste uznala jeho důvody a srozumitelně mu vysvětlila, proč mu nemůžete koupit to krásné auto na dálkové ovládání.

„A nemá ani smysl dítěti v tuhle chvíli domlouvat, aby se nevztekalo. Představte si sebe, že máte obrovský vztek a někdo vám řekne: „Přestaň se vztekat.“ Pomůže vám to? A když vám maminka naplácá, řvete ještě víc,“ podotýká odbornice.

Nezanedbejte ani možnost celou situaci probrat znovu a v klidu doma. Jen tak ji totiž uzavřete nebo ještě lépe, vymyslíte, co dělat, aby se neopakovala.

3 zlatá pravidla

Mgr. Hana Havrilcová, pedagožka, lektorka Nevýchovy a máma dvou dětí

1. Myslete na sebe

Mějte na paměti, že vaše dítě se učí nápodobou. Každý den vás pozoruje: co děláte, jakým způsobem řešíte nejrůznější situace, jak se při tom cítíte... Takže myslet na svou vlastní pohodu není žádné sobectví, ale naopak cesta k tomu, jak mít doma pohodové dítě a zvládnout spolu hravě i tolik obávané období vzdoru.

2. Začněte hned

Nečekejte, až vzdor přijde. Již u miminka totiž můžete výrazně ovlivnit, jak moc se bude vaše dítě později vztekat. Když se už v té době naučíte si rozumět, máte vyhráno. První krok k tomu? Říkejte dítěti, co máte v plánu, co děláte, co potřebujete a proč, přece se ho to týká. A sledujte se zájmem, jak „mluví“ ono, jak s vámi komunikuje.

3. Zůstaňte s ním na jedné lodi

Když už je tu scéna, neudělejte z ní boj. Než něco řeknete, vydechněte a uvědomte si, že vám to nedělá naschvál. Dítě je v nepříjemné situaci stejně jako vy, jste tam spolu, ne proti sobě. Vzpomeňte, že ty přísné oči kolem patří maminkám, které taky někdy bývají ve stresu, to vám pomůže být o něco víc v klidu. A pak s dítětem začněte mluvit jako s někým, kdo teď aktuálně potřebuje pomoct.

Připravila: Tereza Víchová
Zdroj: Maminka 03/2015

Období vzdoru je pro spoustu rodičů strašák číslo jedna. Jestli vás to právě trápí a zdá se vám, že Nevýchova by mohla být dobrá cesta, pojďte se za námi podívat do kurzu. Je tam pro vás připravená spousta praktických rad a zkušeností se vzdorem a najdete tam i Nevýchovné principy, které využijete v dennodenním životě. Tady máte odkaz, pokud chcete nakouknout rovnou

Pokud se vám článek líbil, pošlete ho dalším rodičům:

Máte chuť udělat další krok?

Využijte možnost vyzkoušet si na 14 dní kurz Nevýchovy
Nebo začněte s Pomocníkem mámy na mateřské

Získat Pomocníka
Každodenní pomocník mámy na mateřské
vám pomůže vyřešit USPÁVÁNÍ, přebalování
a první nastavování hranic

Svůj e-mail nám svěřilo už přes 190.000 rodičů.
Kdykoliv se můžete jedním kliknutím odhlásit :)

Prolistovat kurz
Který věk vás zajímá?

Děti 0-3

Děti 0-3

Děti 4-18

Děti 4-18

Napište nám: Jaké jsou vaše zkušenosti s obdobím vzdoru?