Nevýchova je, když…

  • si rodiče a děti rozumí, a tak se ani jeden nemusí vztekat
  • jsou spolu, nebojují proti sobě
  • umí se domluvit, i když spolu nesouhlasí nebo když jeden z nich ještě nemluví
Jak to funguje

Nevýchova vám pomůže rozumět, co vaše dítě prožívá,
co ho trápí a proč se chová tak, jak se chová

Když totiž rozumíte, nemusíte odhadovat, co chce, když pořád pláče. Nemusíte křičet, zakazovat ani se trápit, že váš předškolák zase neposlouchá. Nebo ze školáka páčit každé slovo. Nemusíte doma trnout, jestli se vaše náctiletá dcera nechytla špatné party.

Jednoduše nemusíte vymýšlet, jak na ně. Prostě se spolu v klidu domluvíte. S maličkým i s tím velkým.

Celý svět se netočí jen kolem dětí,
i na vás záleží, mámo, táto

I vy se potřebujete cítit dobře. Kvůli sobě i kvůli dětem. Jste totiž v životě svého dítěte ten nejdůležitější člověk. Učí se od vás každou vteřinu: co děláte, jak reagujete, co prožíváte, jak přistupujete k němu, ke druhým a k sobě.

Proto je v Nevýchově tak důležité,
aby byl spokojený i rodič

Nejen aby rozuměl, co potřebují děti, ale taky aby věděl, co potřebuje on. Aby to otevřeně říkal, a přitom neútočil. Aby se nenechal válcovat a nemusel zatínat zuby. Aby si osahal svoje vnitřní hranice a nešel přes ně. Aby výchova nemusela být celoživotní starost a fuška.

Porozumění je klíčem

Proto taky nepomáhají sebelepší výchovné metody
a cizí „návody na dítě“

Možná už jste vyzkoušeli a načetli všechno. Poctivě se snažíte svoje dítě dobře vychovávat. Ale když dojde na lámání chleba a jste s ním v té konkrétní vypjaté situaci, stejně vybuchnete. Nebo se dítě sekne a nehnete s ním. Prostě vám to nefunguje. A možná to vypadá dost zoufale.

Ve skutečnosti je to jednodušší, než se zdá. Místo všech metod a zaručených postupů, jak na dítě, se jenom potřebujete naučit hledat svoje vlastní řešení. Které vychází z porozumění tomu, co potřebuje vaše dítě a co potřebujete vy – a proto vám sedí. Nevýchova vám pomůže takové řešení vždycky najít.

Teprve, když si rozumíte a oba máte,
co potřebujete, začne výchova fungovat

Přirozeně. Bez nervů. Bez neutišitelného pláče. Bez hádek a křiku. Bez zatnutých zubů. Bez boje. Dokonce bez období vzdoru. A bez neustálého vymýšlení výchovných strategií typu: Jak odvést jeho pozornost, aby se přestal vztekat? Jak ho donutit, aby se o svoje povinnosti konečně staral sám?

Nevýchova není jen další metoda.
Je to hlavně vaše rodičovská přirozenost

Je tu příležitost nejen mít děti, které spolupracují, ale taky být jako rodič sám sebou. Nemusíte dál tápat v záplavě výchovných přístupů, rad a doporučení. Ani opakovat výchovu předešlých generací, o které jste si ještě nedávno říkali: „Tohle nikdy nebudu dělat.“

Nevýchova vám pomůže prokouknout nefunkční výchovné vzorce, postupně se jich zbavit a místo toho začít dělat, co vyhovuje vám.

Změnu uvidíte u vás doma.
Na dětech. Na sobě

Jakmile s tím krůček po krůčku začnete, uvidíte, jak se vaše dítě mění ve spolupracující, vstřícné, zodpovědné, moudré. A jak i vy se měníte. V sebejistého, spokojeného rodiče, který se nemusí napasovat do žádné škatulky o tom, jak vypadá správná máma nebo táta. Má totiž vedle sebe parťáka, který mu s výchovou vždycky pomůže – svoje dítě.

A všechny ty otázky jako:

  • „Zase měl hysterák, proč pokaždé tak strašně vyvádí?“
  • „Brečí mi tu celý večer, jak ho mám utišit?“
  • „Neměla jsem na něj tak křičet, ale copak je to normální, házet bráchovi písek do očí?“
  • „Minule ani neotevřela pusu, jsem zvědavá, jak ji dostanu k zubaři?“
  • „Je mi líto, že jsem ho praštil, ale co s ním, když mi lže do očí?“
  • „Proč mají všichni kolem tak hodné děti, jen já tu s nimi musím pořád takhle zápasit? Nezvládám to. Asi nejsem dobrá máma.“
  • „Co dělám špatně?“

… vás přestanou trápit a denně zaměstnávat.


Nevýchova v praxi totiž je, když…

...už nemůžete, rozpláčete se v kuchyni, že je toho na vás moc, a vaše dítě vám řekne: „Mami, neplakej, pojď, já ti pomůžu.“

...vaše 2leté dítě už je unavené, a tak hystericky pláče v obchoďáku, kam jste museli na velký nákup, vy ho vezmete do náruče a ono vám ručičkou citlivě zakryje ucho: „Aby tě nebolelo, že ti pláču do ucha, maminko.“

váš 13letý syn přijde a řekne: „To jsem přehnal, táto, promiň, měl jsem vztek. Vážím si toho, co pro mě děláš. Co teda navrhuješ?“

...vám na rodičáku ve 3. třídě řekne učitelka o vašem dítěti, které bylo vždycky nesmělé: „Požádal mě, abych ho posadila jinam, protože se v první lavici před mým stolem necítí dost volně. Bylo krásné, jak citlivě to řekl. Ráda jsem mu vyhověla.“

...5 131 rodičů, kteří se rozhodli pro Nevýchovný přístup a chtějí to sdílet, respektují jeden druhého v soukromé FB skupině. A navzájem se podporují. Nikdo neukáže prstem, když se tam maminka svěří: „Jsem už zoufalá. Moje holčička (8m) celý noci pláče. A já ztrácím trpělivost, někdy mám na ni strašnej vztek, zakřičím, ať už spí, nejradši bych s ní flákla do postýlky a odešla, a pak si vyčítám, co jsem to za mámu.“

...9 987 rodičů přijde na webinář „Jak nastoupit do školky bez slziček“ a po něm dostaneme 267 ohlasů, kde stojí: „Tak se nám to povedlo zvládnout. A došlo mi, kolik toho můžu ovlivnit svým přístupem, díky.“


V co věříme

Dětství: Základ života

Všimli jste si, že všechno začíná v dětství? Že v dětství se učíme, jak vycházet s druhými, jak se vypořádat s problémy, jak si věřit nebo nevěřit, jak v dospělosti žít svůj život a být šťastní?

Dětství je základ života, stejně jako rodina základ společnosti. A nám v Nevýchově jde o to, aby tyhle základy byly co nejpevnější.

Věříme totiž v rodiny. Velké i maličké, úplné, rozvedené i slepené, tradiční i moderní. Věříme v rodiny, kde každý může být sám sebou. Kde najdeš bezpečnou, milující náruč, ať jsi dítě, máma, nebo táta.

A protože je pro nás důležitá spokojenost všech, nemusí v Nevýchovných rodinách nikdo zatínat zuby nebo tajně utírat slzy do rukávu.

Partnerství: Jsme na jedné lodi

Partnerství? Není to nějaká liberální, americká výchova?
Není. Skutečné partnerství totiž k rozmazlenosti nevede.

Partnerství je především rovnováha, protože vzniká respektováním potřeb všech. Těch tvých, Matýsku, i těch mých.

Partnerství znamená, že na tvém názoru záleží, Martinko, teď, když je ti pět, i až ti bude jedenáct, třicet devět nebo sto dva let.

Partnerství je, když ti místo: „Okamžitě se obleč a půjdeme ven, je to tu s tebou k nevydržení,“ řeknu pravdu: „Potřebuju jít ven, Eliško, začíná to pro mě doma být těžký, jak tu běháte a křičíte. Potřebuju se trochu vyvětrat a uvolnit.“

A partnerství je, když na mě z vedlejšího pokoje zavoláš: „Tak jo, maminko, já si tu dohraju a půjdeme tě uvolnit, jo?“

Partnerství je porozumění, láska, důvěra a respekt. A my v Nevýchově věříme, že jenom tak jde táhnout za jeden provaz a nenechat loď jménem Lidství uvíznout na mělčině.

A proto partnerství každý den s láskou otiskujeme do světa.

Otevřená komunikace:
Toužím ti rozumět

Znáte ten pocit, když mluvíte s partnerem, kamarádem nebo s mámou,
a je to jako do dubu?

Ať děláte, co děláte, ne a ne si porozumět. Ne a ne najít společnou řeč. A to někdy pěkně bolí.

Řešení je snazší, než se zdá. Jmenuje se otevřená komunikace. Pomáhá předejít problémům i bolístkám z nepochopení. Pomáhá rodičům i dětem jednoduše porozumět. Opravdově a hluboce.

Znamená, že už spolu nemusíme palčivé otázky zaobalovat do těžkého mlčení, kliček ani vět: „Tomu bys ještě nerozuměla.“ Můžeme si říct cokoli a na cokoli se zeptat. Stačí jen najít odvahu mluvit spolu přímo.

A víte co se stane, když s otevřenou Nevýchovnou komunikací začnete?
Zázrak…

Tomášek (6) mi včera večer řekl: „Mamko, když jsem byl menší, tak jsi nechtěla znát můj názor.“ A já se bránila: „Ale chtěla, Tomí, jen jsem nevěděla, jak na to, víš? Jak se tě na něj zeptat...“ Ale Tom si stál za svým: „Nechtěla, mamko. Chtělas to podle sebe. A já jsem ti svůj názor nechtěl říct. Protože jsem tě nezajímal. Ale teď tě to zajímá, proto ti to rád říkám. Rád se s tebou teď bavím, protože mě fakt chceš znát. Jsem hrozně rád, že jsem se objevil právě ve tvém bříšku... měl jsem fakt štěstí! Jsi ta nejlepší máma, že jo?“
„Fakt se snažím být, Tomí!“ utírala jsem slzy.
„Jsi ta nejlepší ze všech nejhodnějších Nevýchovných maminek.“

- máma Bára

Kvůli takovým zázrakům Nevýchova vznikla. Díky, že je píšete ve svých rodinách spolu s námi.

Důvěra: Věřím v tebe. Vím, kdo jsi

Důvěra umí pohnout horou i tou nejpaličatější dětskou hlavičkou.

Vzpomeňte si, jaké to je, když o vás někdo pochybuje. A jaké to je, když ve vás někdo věří. Cítíte? Důvěra dělá z neschopných dětí schopné, ze zlobivých spolupracující, lháře proměňuje na parťáky.

Věříme, že důvěra je základ fungujících vztahů. Stejně jako je voda základ lidského těla nebo čokoláda základ brownies :) Pravda, nikde si na ni nesáhnete, ale tam, kde chybí, je to okamžitě cítit. Bez ní jsme odsouzeni žít v pekle nejistoty, podezírání, strachu a kontroly.
A to nechceme dopustit. My totiž věříme, že stojí za to věřit…

že vždycky děláš to nejlepší, co umíš.
že se od tebe můžu učit. I když jsi mladší, menší, méně zkušený, méně vzdělaný, méně výřečný nebo zatím chodíš jenom po čtyřech.

Každý den sledujeme, jak rodičovská nedůvěra aktivuje v dětech nejistotu a podceňování.
A jak důvěra naopak pomáhá růst, zůstat sebevědomým člověkem a vycházet druhým vstříc.

Jestli chcete, pomůžeme ji rozproudit i u vás doma.

Jedinečnost: Jsi originál. Já taky

Každý jsme JEDINEČNÝ. My dospělí i naše děti. Proto každý z náš potřebuje něco jiného, aby chtěl spolupracovat a naslouchat a taky aby se mu dařilo a byl šťastný.

Sami to určitě dobře znáte. První dítě jde do všeho po hlavě a nikdo pro něj není cizí. Druhé se od vás nehne na krok a vždycky potřebuje tak trochu popostrčit. Přitom byste dali ruku do ohně, že jste je vychovávali stejně, že?

Odpověď je jednoduchá: Každý jsme ORIGINÁL. To, co funguje u kamarádky, nemusí mít u vás žádný úspěch. Proto v Nevýchově nevěříme na univerzální rady a na jediné řešení: „Jak správně vychovat hodné dítě.“ Pak je to jen mrtvý systém pouček, pravidel a postupů.

Přitom stačí porozumět sobě a svému dítěti a vytvořit si doma takový systém, který je ušitý na míru právě naší JEDINEČNÉ rodině.

Zodpovědnost: Žij, v co věříš

Když chceme, aby byly naše děti zodpovědné, je třeba se k nim jako k zodpovědným chovat. Pod to se v Nevýchově podepíšeme.

Nejde stát dětem pořád za zadkem a vychovat tím lidi zodpovědné za svůj život. Potřebují mít možnost spolurozhodovat o věcech, které se jich týkají. I prožít důsledky svých rozhodnutí. Kdy jindy než teď? Když si v těžké chvíli ještě můžou přijít pro pohlazení do máminy sukně nebo do silné náruče svého táty.

Skutečná zodpovědnost je totiž jako kouzlo. Pomáhá dítěti ke svobodě, sebevědomí a stabilitě. Tu nejvyšší zodpovědnost máme vždycky za sebe. Není ale sobecká. Učí nás starat se o svoje potřeby, abychom se upřímně a s láskou mohli postarat i o potřeby druhých.

Věříme, že skutečná zodpovědnost je lék na náš rozbolavělý sebestředný svět. Věříme, že má cenu žít život, který inspiruje druhé. Věříme v sílu upřímnosti a osobní statečnosti. A tak necháváme telefonní čísla za stěrači odřených aut a hledáme odvahu říct druhým, jak moc pro nás znamenají.

Jednoduše věříme, že jediný opravdový způsob, jak dítěti něco předat, je to žít. Snadné a těžké zároveň.

Proto vás zveme, vydejte se s námi na cestu porozumění sobě i svým dětem. Nebudete nikdy litovat, že jste na ni vykročili…


Kdo za Nevýchovou stojí

Mgr. et Mgr. Katka Králová

srdce Nevýchovy

Autorka Nevýchovných principů, speciální pedagožka, učitelka, lektorka, ale pro většinu lidí prostě Káča. Taky pusa nevymáchaná :), rozbíječka kolonek všeho druhu a ženská, která celému světu tvrdí, že jediná výchova, která má dlouhodobě šanci na úspěch, je partnerství s dětmi.

Co vystudovala

Absolvovala dva vysokoškolské obory zaměřené na speciální pedagogiku a tříletý sebezkušenostní výcvik komplexní krizové intervence.

Jaké má zkušenosti

Za posledních téměř 20 let, kdy se věnuje rodičům a dětem, mj. vedla pobočku Fondu ohrožených dětí, kde předtím sbírala zkušenosti v rodinách jako terénní sociální pracovník,

učila nadané děti a zabývala se otázkami vzdělávání dětí s mimořádným kognitivním nadáním, věnovala se dětem s ADHD, Aspergerovým syndromem či Downovým syndromem, pracovala s dětmi s postižením, dětmi v terminální fázi nemoci, ale i s dětmi zcela zdravými a takzvaně „normálními“.

Čeho si všimla na dětech

Dostávala se s dětmi opakovaně do situací, které byly na dřeň. Ve kterých bylo těžké najít řešení. Třeba když jako učitelka hledala cestu k nezvladatelnému Ondrovi s ADHD, který řval na celou třídu „Jděte do prdele, já to dělat nebudu!“ Když se snažila pomoct autistickému Pavlíkovi, aby zvládal svoje záchvaty vzteku. Nebo když doprovázela holčičku umírající na leukémii, která měla navíc složitý vztah se svou maminkou.

Co jí v těžkých chvílích s dětmi pomáhalo

„V každém dítěti, se kterým jsem měla možnost se potkat, ať bylo sebevíc ‚postižené‘, ‚složité‘ nebo ‚problémové‘, jsem se vždycky snažila vidět především člověka, který si zaslouží moji úctu. A od kterého se můžu něco důležitého naučit, když mu budu s otevřeným srdcem naslouchat.

Začít opravdově naslouchat je to první, co je třeba udělat, když chcete s dítětem vyřešit jakýkoliv problém. Bez toho se pořád jen motáte na povrchu a řešíte důsledky – třeba to, že vás zlobí, provokuje, podvádí nebo dokonce nenávidí. Ale neřešíte příčiny: proč vás zlobí, co ho k tomu vede, nebo čím mu k tomu nevědomky nahráváte.“

Co objevila ve vztazích mezi dětmi a rodiči

Krom toho, že Katka naslouchala dětem, všímala si, že ve vztazích mezi rodiči a dětmi, se kterými se setkávala, se opakuje pokaždé stejný scénář. I když samozřejmě v mnoha různých podobách, protože každé dítě je jedinečné, stejně tak i každý rodič.

Jedna věc byla ale všem situacím společná. „Když to řeknu úplně zjednodušeně, základ problému nikdy nebyl v dítěti nebo rodiči, ale v jejich vzájemné komunikaci,“ říká o tom Katka. „A bylo až kouzelné pozorovat, jak pár jednoduchých změn v komunikaci

postupně mění to ‚problémové‘ dítě ve vstřícného člověka, který má ochotu vás slyšet a jít vám v řešení problému naproti.“

Jak to má s dětmi v osobním životě

Mnoho dalších let se o tom přesvědčovala i v osobním životě, jako macecha dvou dětí, se kterými prošla křehkým obdobím hledání vzájemné důvěry.

„Nebylo to pro nikoho z nás jednoduchý. Ale naše děti mě toho za těch 10 let spoustu naučily. A učí mě pořád. Jsou to citliví, ale taky velmi přímočaří parťáci. Moc si našeho vztahu vážím,“ říká dneska. A oči se jí u toho lesknou. Jako vždycky, když mluví o dětech. Nejenom o těch „svých“.

Jak začala s Nevýchovou

V roce 2013 se odhodlala, rozhodla se opustit „své jisté“, zaměstnání, místo pobytu i dobrou pověst :), a šla se svojí zkušeností ven. Mnozí ji zrazovali, že si natluče pusu, mnozí na ni ukazovali prstem, no ta Králová, to je děs, koukej, jak máchá rukama, jak si dovoluje radit druhým, když ani nemá vlastní děti, a co to je zase za americký výmysly, ta Nevýchova…

A proč to nevzdala

„Začátky byly těžký, štvala jsem kdekoho a nevěděla jsem, jestli budeme mít zítra na nájem. Ale už jsem nemohla jinak. Chtěla jsem i dalším rodičům ukázat, že stačí málo a můžou si s dětmi začít rozumět. A že když spolu bojují, klasická výchova jim z toho nepomůže. Protože děti na ni reagují vzdorem, vztekem, smutkem a ještě větší zatvrzelostí. A tak jsem si já, introvert, stoupla před kameru a začala točit první videa pro rodiče. A strašně mi to nešlo.“

Nevzdala to. Nemá to v povaze :)

Spolu s prvními kolegy popsala principy partnerského přístupu, které už léta nosila v srdci a které jí samotné pomáhaly vyřešit ty nejtěžší situace s dětmi, a spustila první online kurz pro rodiče v Česku, kde je začala učit. Principy Nevýchovy.

Dneska jim naslouchá už 320 000 rodičů z celého světa a daří se jim s dětmi vyřešit problémy od vztekání a vzdoru přes neposlušnost a odmlouvání až po lhaní nebo zatajování průšvihů v pubertě. Podívejte se na jejich konkrétní zkušenosti a zjistěte, s čím může Nevýchova pomoct vám: Příběhy rodičů

Tým Nevýchovy