„Pojď už, jdeme domů!“ Řev.
Nedostanete ho ze hřiště?

„Broučku, pojď, už musíme jít.“
(Prosím, ať to aspoň jednou jde bez řevu.)
Dítě si dál patlá bábovičku z bláta. Zářivě se na vás usměje. Hele, jak mi to jde!
„Zlato, pojď, doma nás čeká oběd a pak se na chvilku vyspinkáš.“ Berete mu lopatičku. Nechce ji pustit a začíná natahovat.

„Pojď, doma si dáme něco dobrýho,“ lákáte ho. Ukořistili jste lopatičku a dítě se pořádně nadechne: „Nééééééé! Uááááá!“

Ani se nerozhlídnete, nechcete vidět ty pohledy ostatních rodičů. Vždycky máte pocit, že vás v duchu odsuzují do nejhlubších pekel. Tak neschopnej rodič! To dítě si všechno hned vynucuje řevem! Ti si ho museli dobře rozmazlit.

Celí červení sbíráte hračky po pískovišti a potíte se až na zádech. Zkoušíte ho přemlouvat, lákat na tu mňam palačinku, která bude k obědu… a pak vás popadne hrozný vztek. Máte tohle zapotřebí? To se fakt nedá nikdy odejít v klidu?

Taky tenhle scénář moc dobře znáte? V článku pro vás máme tip, jak by to mohlo jít o něco líp.