10 věcí, které bych udělala jinak, kdybych tě mohla znovu vychovat

Kdyby mi říkali, že už tě nemám chovat, ať tě nerozmazlím, pohladila bych tě a přivinula k sobě.

Kdybys plakala, už bych ti neřekla „To nic není, co vyvádíš?“ Místo toho bych se zeptala, co tě bolí.

Kdyby ses večer bála, neřekla bych „Prosim tě, nemáš se čeho bát, žádný strašidla nejsou.“ Objala bych tě a pomohla ti zvládnout tvůj strach.

A kdyby ses vztekala, nechtěla bych tě honem utnout. Nezakřičela bych „Okamžitě se uklidni!“ Chtěla bych tomu rozumět.

Kdybys mi řekla „Já nechci, mami,“ nezlobila bych se, že si vymýšlíš, a netlačila do tebe ještě aspoň tři lžičky. Brala bych tvoje „nechci“ vážně a přemýšlela o něm.

Kdyby sis chtěla povídat, neřekla bych „Teď toho mám moc“. Sedla bych si k tobě a naslouchala ti.

Kdyby ses zeptala, proč jsem smutná, netvrdila bych, že mi nic není. Pověděla bych ti, jak se cítím.

Kdybys mi řekla, že se ti nelíbí ty nový kalhoty, neodsekla bych „No to máš teda smůlu.“ Chtěla bych vědět proč.

Kdyby ses mě v autobuse ptala, proč se ta paní tak mračí, nesyčela bych „Pššš, to se neřiká, nestarej se.“ Řekla bych ti popravdě, že nevím, že možná má špatný den.

A kdyby ses zase v cukrárně hodně nahlas smála, neokřikla bych tě „Přestaň se předvádět.“ Zkusila bych se zasmát s tebou.

Víš proč?

Jak tu teď ležím po operaci a myslím na tebe, jestli to doma s tátou zvládáš, napadlo mě, že vlastně nejsi příšerná puberťačka, která mi přerostla přes hlavu. Jen moje dokonalá kopie.

Nemyslím ty modrý oči a kulatou bradu, co máš po mně.

Myslím to, jak mě odstrčíš, když tě chci obejmout a zůstat s tebou.

A jak uštěpačně říkáš „Nechápu, proč tak vyvádíš,“ když se rozbrečím, že je mi to líto.

Jak to zlehčuješ, když se ti snažím říct, že se o tebe bojím. „Prosim tě, mami, nemáš se čeho bát.“

Jak vždycky zvedneš obočí, když ze zoufalství křičím, a nakonec vyprskneš „Matko, uklidni se!“

A jak se rozčiluješ, že pořád něco mám, když řeknu, že nechci, abys pouštěla tu hudbu tolik nahlas. Nebereš mě vážně. A přesvědčuješ mě, že ještě aspoň tři písničky.

Jak ode mě utíkáš, když si chci povídat: „Teď to nejde, mám toho dneska hodně do školy.“

Jak se přede mnou zavřeš v pokoji, když se tě ptám, co ti je. „Nic mi není, mami.“

A jak mi odsekneš – no to máš teda smůlu! – když řeknu, že se mi nelíbí ty tvoje nový kalhoty.

Jak mě odbydeš, když se zeptám, proč je na tebe Bára naštvaná. „Prosim tě, nestarej se, mami.“

A když se někde začnu nahlas smát, zmrazíš mě hláškou: „Přestaň mě ztrapňovat.“

Já vim, už jsi velká

A čtrnáct je složitej věk. Ale je mi z toho strašně smutno.

Jsem vlastně vděčná za tu zdravotní pauzu tady. Že mám dost času o nás přemýšlet. Promiň, já jsem ti tolikrát řekla, že jsi příšerná. Ale nemyslím to tak. Vracíš mi to i s úroky, viď. Už nemusíš, jo, už to chápu.

Promiň, že jsem tě naučila shazovat místo soucítit, když tvůj blízký pláče.
Schovat se do skořápky místo otevřít srdce.
A místo být spolu, pořád někam utíkat.

Netušila jsem, že to dělám. A že tě tím učím dělat to samé.

Víš co, až se vrátím z nemocnice, zkusíme to jinak? Moc bych o to stála. Já vím, malá už znovu nebudeš, ale co myslíš, máme šanci?

Jsi to nejdražší, co na světě mám. A vždycky budeš.

Neboj, na svátky už budu doma.

Máma

Za dva dny přišla odpověď

Jsi příšerná, matko :-p
Brzy se uzdrav, chybíš mi <3.
Klára :o)

…

Nikdy není příliš pozdě to zastavit, mámo, táto, jestli váš vztah s dětmi někam ujíždí. A vrátit do něj blízkost.

A nikdy není příliš brzy začít svoje dítě vychovávat tak, abyste za deset patnáct let neměli před sebou podobný seznam jako tahle máma.

Jestli s tím chcete pomoct, jsme tu pro vás. Už od roku 2013 pomáhá Nevýchova rodičům a dětem přepsat jejich příběh, když jim to spolu nejde, a začít si rozumět. A tohle může být i váš