Pláč ve školce: Ráno mi v šatně pláče. Nemůže si zvyknout. Co by pomohlo?

„Nechce mě pustit a já mám co dělat, abych se nerozbrečela taky. Učitelky mi říkaly, že to zbytečně protahuju, že ho tam mám prostě dát a jít, že ho to za chvíli přejde. Asi mají pravdu. Ale brečí takhle už dva týdny. Co by pomohlo?“

Podobných otázek dostáváme v září do Nevýchovy spoustu. Ze školek se po ránu ozývá pláč prťavých nováčků, kteří se zatím nerozkoukali, za dveřmi v sobě dusí slzy jejich mámy a tátové, a paní učitelky (a někdy i rodiče těch „otrkaných“) v dobré víře radí:

„Nechte ho tu a běžte, zvykne si.“

Jenže vám v tom nějak není dobře…

Tak vás a vaše školkáčky chceme dneska podpořit zkušenostmi rodičů, kteří to s dětmi zvládli. Ať taky zjistíte, co by u vás pomohlo.

Pokud je školka pro vás jediná možnost.

K čemu tahle „nahlodávací“ věta na úvod, ptáte se? Vteřinku se nad ní zamyslete, nic víc :)

Protože jestli sami o školce pochybujete, přemýšlíte, že byste svého chlapečka nebo holčičku letos ještě radši nechali doma s babičkou, nějak cítíte, že by to tak pro vás bylo nejlepší – jenom jste to chtěli ve školce zkusit – není možná žádná prohra nechat školku na příští rok?

A možná vás od vašeho rozhodnutí zrazují jen názory okolí…

Ve školce mu bude líp. Tříletý dítě už potřebuje do kolektivu. Aspoň se něco novýho naučí. Nemůže si všechno vyřvat. Musíš ho tam nechat, za rok to bude stejný.

… o kterých ve skutečnosti nejste přesvědčení?

Pak máte svoje řešení na dlani a pravděpodobně pomůže jen špetka odvahy, aby se vám ulevilo :)

Jsme zvyklí poslouchat všechny kolem, jenom sami sebe moc ne, nepřijde vám? Tak jestli už vlastně víte, co by vám nejvíc vyhovovalo a že na školku je u vás čas – jen jste si ještě netroufli to rozštípnout – držíme všechny palce.

Jestli ale máte jasno, že školka ano

… prostě ji potřebujete, jen to ranní odtrhávání a srdceryvný dětský pláč nějak nemůžete skousnout, inspirujte se, jak by to šlo jinak...