3 tipy, jak vychovat spokojené dítě
a nevyhořet

Asi každá máma s tátou toho má občas nad hlavu. Jenomže dítě nejde na pár dní vypnout a dát si pauzu. Musíte prostě fungovat, zařídit denně spoustu věcí a být tu pro něj. Ale co když vám pomalu dochází baterky a – i když svoje dítě milujete – nejradši byste tu výchovu na chvíli pověsili na hřebík?

Možná si řeknete – zbytečný o tom přemýšlet, stejně to nejde. Jde tak akorát ulevit si do smsky kamarádce, že toho máte plný brejle, a pak zatnout zuby a fungovat dál.

Jenomže jak dlouho? Než jim bude osmnáct? Trochu trpká představa. Pojďte se radši podívat, co by šlo udělat už teď. Protože ono vůbec nejde jenom o to, ulevit si. Jde o jednu mnohem důležitější věc.

Často totiž ty zuby zatínáme hlavně pro děti, že? Aby „nedojížděly“ na to, že na ně nemáme energii. Jenže tím paradoxně nakládáme hlavně jim. Přitom s nejlepšími úmysly.

Dnešní 3 jednoduché tipy pomůžou vám i dětem, aby se všem doma líp dýchalo. Ale ze všeho nejdřív zrušíme jeden velký výchovný tlak, který vás možná v rodičovství táhne ke dnu a připravuje o sílu:

Všechno musí být jako ze škatulky. A žádný brambory za ušima

Pamatujete si ještě, když jste byli malí, co bylo ve výchově nejdůležitější? Co vašim rodičům leželo na srdci?

Umyj si ruce, Evičko.
Pozor, ať se neušpiníš.
Co ty kalhoty, kdo to má pořád prát?
Jez pořádně, ať ti to neupadne, ať to tu nemusím zase uklízet.
Nesahej na to, ať to není upatlaný.
Ukliď to. Učeš se. Umej si tu pusu, pořádně.
Nelítej, ať něco neshodíš.
Zastrč si to triko.

Slýchali jste podobné věci dnes a denně?

Vůbec tu nechceme šít do výchovy našich maminek a tátů. Dělali, co mohli, a neměli to vždycky jednoduché. Dřívější společnost je tlačila, zvlášť maminky, aby měli děti ukázkově zaopatřené a uhlazené, dítě a domácnost byly jejich vizitka. Museli mít prostě všechno jako ze škatulky. A navíc neměli všechny ty „vymoženosti“ dnešních rodičů jako pračku se sušičkou a jednorázové plenky.

Ale nebylo vám z toho trochu těžko, když jste svoje rodiče viděli věčně v jednom kole a pak slyšeli uhoněnou mamku křičet, že už toho má dost? Unavenou ženskou, co se od nevidim do nevidim snaží, aby bylo doma všechno v cajku, aby děti byly obstarané, nakrmené, čisté...

Jenže vy jste si možná tajně přáli něco úplně jiného.

Vzpomenete si co?

Schválně, zkuste si to teď pro sebe říct. Nebo nejlíp napsat na kus papíru, než budete číst dál (bude se vám to později moc hodit):

Co jste si jako děti od rodičů nejvíc přáli? Po čem jste toužili?
...

A teď žijeme tu starou dobrou výchovu dál

Celé dětství jsme chtě nechtě ten výchovný kolotoč práce a povinností, ve kterém jsme vyrůstali, do sebe nasávali. Viděli jsme, jak je důležité všechno a všechny obstarat, navařit, naklidit, kmitat a nefňukat. A možná i to, že je důležitější mít teplou večeři než čas na blbnutí s mamkou.

A pomalu se do nás tenhle vzorec rodičovství nahrával tak dlouho, až se dneska taky slyšíme říkat:

Pozor, ať nespadneš, umažeš si kalhoty.
A jez pořádně, jo, nedrob mi tu.
Jenom mi přiděláváš práci.
Co zas ten binec tady, kdo to po tobě má pořád uklízet!?

A večer už se těšíme, až děti usnou, abychom stihli poklidit binec, obstarat, na co přes den nebyl čas, a dát všechno do pořádku. Než to zítra začne nanovo.

Tenhle zděděný tlak – musíš mít všechno jako ze škatulky – nám nedovolí vypnout, že?

A tak už ani nemáme sílu se podívat, jestli to ještě vůbec doma někomu slouží. Jestli nás to všechny spíš neubíjí. A jestli už si naše děti náhodou taky tajně nepřejí... Co jste si to prve napsali na papír?

Já to dělám jinak, věnuju se mu

Možná si ale řeknete: Já to dělám jinak. Snažím se dětem věnovat a mít na ně vždycky čas. Nezařizuju pro ně jenom servis a teplý večeře, ale i plno hezkých zážitků, chodíme spolu na cvíčo a na plavání a na Sváťovo divadýlko…

Ale zásadní otázka – jak se u toho cítíte, když tohle všechno pro děti děláte? Jste natěšení, že je dneska plavčo (nebo jiná vaše aktivita), a celí šťastní si to tam s dětmi jdete užít? Je to pro vás milá společná zábava?

Nebo tak trochu další bič?

Schválně sledujte svůj pocit, když jdete s dětmi dělat nějakou „věc pro děti“. Jste u toho uvolnění, máte z toho radost, nebo jste vlastně docela hotoví a nejradši byste si chvíli hodili nohy nahoru a na žádné plavčo nešli?

Jenomže musíte…
Abyste byli dobrý rodič a dítě o něco nepřipravili.

Takže vlastně zase musí být všechno dokonalé a jako ze škatulky, že?

Jenom tentokrát je potřeba mít jako ze škatulky ten pestrý aktivní život s dětmi.

Dělat všechny ty „správné“ věci. Abyste jim je dopřáli.

Jenže ono je úplně jedno, jestli rodič lítá s hadrem v ruce nebo s dětmi po kroužcích, výsledek je stejný: nezastavíte se. Stala se z vás nonstop služba pro děti.

Ve skutečnosti se nic nezměnilo

Víte, změnilo se vlastně jen to, čemu říkáme „správné“ – dřív bylo správné nažehlit, navařit, naklidit a děti pěkně srovnat, dneska je správné se dětem věnovat, chodit s nimi za zábavou a do kroužků a pěkně je rozvíjet… ale tlak na rodiče je to pořád stejný.