Arrow pointing left
Nejdou mi dohody

Dítě je nedodržuje nebo se vůbec domluvit nechce.

Stává se vám, že se s dítětem na něčem domluvíte a ono pak dohodu nedodrží? Všechno vám odkýve, ale nakonec to stejně neudělá?

V prvním týdnu kurzu, který je o komunikaci, si na nových příkladech s „Popiš a pozvi“ ukážeme nejčastější chyby, které rodiče dělají, když se snaží o dohodu. Aby to, co s dětmi děláte, byly skutečné dohody a mohly vám fungovat.

Vzteká se, když po něm chcete, aby dohodu splnilo?

V týdnu o důvěře najdete propracovanou komunikační techniku pro případy, kdy je dítě „zaseklé“, vzteká se nebo pláče a nic s ním nejde.

Naučíte se, jak takové situace Nevýchovně vyřešit, aniž byste museli dítěti něco do zblbnutí opakovat nebo na něj křičet.

A jako „vedlejší účinek“ téhle nové techniky získáte jeho větší důvěru. Takže vám nebude dělat zdlouhavé scény a vymýšlet, jak vám ještě zatopit.

Co když chce vaše dítě pravý opak toho, co chcete vy, a domluvit se nejde?

V tréninkovém videu o dohodách si ukážeme, jak postupovat, abyste se ani v takové chvíli nechytili do pasti „nejde“ a dokázali jste společné řešení najít.

A když se náhodou někdy stane, že to opravdu nepůjde a dítě bude plakat nebo se zlobit, využijete komunikační techniku z týdne o důvěře a zmáknete to spolu. Bez výstupu i bez pocitů trapnosti, že vás vaše dítě neposlouchá, když se vám to stane někde na veřejnosti.

Ptáte se dítěte, co potřebuje, co by mu pomohlo, a ono vám řekne Nevím nebo mlčí?

V tréninkovém videu o komunikaci zjistíte, jak na tohle reagovat, aby dítě začalo být vstřícnější a dohody se rozhýbaly.

A jestli máte teprve miminko nebo batole, které ještě moc nemluví, v novém, doplněném Rozšíření pro mrňousky (0–3) vám na konkrétních příkladech ukážeme, jak rozumět jeho reakcím a jak s ním komunikovat, abyste si porozuměli.

Jste s dítětem na nějaké situaci zaseklí (např. úklid, zoubky, bačkory)?

Vysvětlujete mu, proč je to důležité, říkáte mu to v klidu, přesně podle videa, navrhujete možnosti, ale vůbec to na něj nezabírá?

Možná vám už dochází nápady a přemýšlíte, jestli vůbec může Nevýchova na vaše dítě fungovat. Jestli třeba není nějaký jiný typ a nepotřebuje jiný přístup nebo jestli na to není ještě moc malé, jestli to funguje na holky i na kluky stejně, prostě už nevíte?

V novém kurzu si prožijete, jak vypadá skutečný respekt,

bez kterého ani ta nejlepší komunikační technika, ani ta nejmoudřejší rodičovská věta nezabírá. Bez ohledu na věk, na pohlaví nebo na „typ“ dítěte.

V průběhu celého kurzu budeme tenhle respekt trénovat. A díky novým zážitkům a zážitkovým „urychlovačům“, které jsme do kurzu přidali, se ho naučíte víc cítit a přirozeně používat. Ne jako věty, které opakujete podle kurzu, ale které vám jdou přímo z pusy a ze srdce. A proto vás vaše dítě konečně uslyší.

Řekneme si taky, z jakých 3 částí se respekt skládá, a postupně se na všechny zaměříme, aby vám z komunikace žádná nevypadla a Nevýchova vám mohla fungovat kdykoliv a kdekoliv.

Jak to jde s dohodami rodinám z kurzu

Včera mě má dcerka (3,5r) totálně dostala. Vejdu do pokojíčku, kde byla se svým bráškou (7m), a slyším, jak říká: „Hele, dohodneme se, já budu mít teď tuto hračku a ty si vem tuto, jo?“ Malý si vzal tu druhou a byli spokojeni oba.

Povedla se nám i první dohoda a opravdu jsem jen koukala, jak je syn skvělý.

Jsou mu 3 roky a 3 měsíce. Užili jsme si báječně procházku jako snad nikdy, jeho radost v očích, když mohl jít v holinách potokem byla neskutečná a nakažlivá, vzpomněla jsem si na své dětství, když jsem se ráchala ve vodě.

Dohodli jsme se, že do potoka smí, ale nesmí se namočit. Vydržel to skoro hodinu a když mu pak vběhla první voda do bot, sám vylezl a chtěl jít domů. Bez přemlouvání, křiku a v naprosté pohodě. Je to první, ale pro mě hodně důležitý krůček.

O dohody se snažíme s dcerou (3r) od malinka, zatím jsem měla pocit, že to moc nefunguje a je to jednostranné, ale nevzdávám se.

A pak jsou chvíle, jako třeba ta následující, kdy vám srdce plesá a vy víte, že takhle to je prostě správně. Dcera se snažila za provázek tahat po bytě stoličku, dělá to rámus a mladší syn spí.

”Baru, prosím, netahej tu stoličku, je to hlasité, mám strach, že vzbudíš Štěpána. On pak bude protivný a já taky."

"Tak já budu tahat jemňounce, obalíme to látkou, aby byla potichu. Může to tak být?"

"Tak jo, můžeme to zkusit."
"Když to nepůjde potichu, tak já toho pejska (=stoličku) nechám.”

Obalily jsme, odtáhla “pejska” kousek ke svým hračkám, řekla “lehni, zůstaň” a bylo hotovo. Prostě boží.

Dnes se nám podařila jedna krásná dohoda, či spíš našim holčičkám. Editka (5 let) koukala na pohádku a mezitím se vzbudila Esterka (21 měsíců) a chtěla samozřejmě taky, jenže se jí ta Editčina pohádka nelíbila a začala se dožadovat Krtka.

Nejdřív jsem to chtěla „řešit“, být ta spravedlivá, naštěstí jsem včas zadupala své ego a zkusila to „nevýchovně“. Říkám: „Holčičky, máme jen jeden počítač a vy chcete každá jinou pohádku, jak to uděláme, abyste byly obě spokojené?“ A Editka na to: „Tak tu moji pohádku teď zastavíme, pustíme Esterce jednoho Krtka a pak dokoukám tu moji pohádku.“ Esterka souhlasila.

A světe, div se, přesně tak to i proběhlo. Esterka si po Krtkovi odběhla hrát, Editka dokoukala pohádku a já byla šťastná, jak krásně si poradily. Navíc k řešení stačila jediná věta a bylo. Kdybych to řešila já, tak mám k oběma dlouhé proslovy a stejně by jedna z nich byla nakonec naštvaná. Úžasné.

Velkou odměnou mi byl dnešní den, kdy jsme byli u tchýně na kávě a já tam se svým 1,5roku synkem dováděla. Pak jsem si chvíli sedla, abych si kávu vypila, ale on se dožadoval další hry.

Jen jsem mu řekla: ,,Davi, máma si vypije kafčo a pak si s tebou půjde hrát. Hrej si, prosím, chvíli sám.” V tu chvíli se otočil a v klidu si dál hrál sám.

Moje tchýně se na mě udiveně podívala a říká: ,,On ti rozumněl? Tak to je paráda.” V tu chvíli mě to velmi potěšilo. I doma se se synem dokážeme domluvit, ale teď to ocenil i někdo jiný :-).

Nevýchova mi pomohla v tom, že teď víc přemýšlím, než něco povím. Netrvám na všem, ale domlouvám se na všem s dětma.

Povedlo se nám spinkání v pokojíčku, děti se nebijí a neštípají jako dřív. Prostě se domlouváme společně. Děti nejprve neuměly najít řešení, ale šlo vidět, že nad ním přemýšlejí, protože došly třeba za pár minut, co vymyslely. Jindy když neví, navrhnu něco já a buď se jim to líbí, nebo to změníme v oboustrannou spokojenost. Teď se cítím v pohodě, s energií a úsměvem na tváři.

Kam dál?

Prohlédněte si další téma, které vás zajímá, a pokračujte v objevování kurzu