Dítě se vzteká. Dělá scény. Nic s ním nezmůžu.
Zažíváte s dítětem vzteklé scény?
Někdy má takový záchvat vzteku, že ječí, dupe, válí se po zemi a nereaguje na nic? Možná se v tu chvíli cítíte bezradní, rádi byste to s ním zvládli po dobrém, ale nejde to. A někdy vám možná pěkně tečou nervy. Zlobíte se na to ječící dítě, se kterým nejde hnout, ale vlastně i trochu na sebe, že si s ním nedokážete poradit. Zvlášť když se vztekne někde venku a všichni po vás koukají. A taky se možná v koutku duše bojíte, jestli vám z něj neroste „nezvladatelný hajzlík“?
Možná už jste zkoušeli:
Domlouvat mu, utěšovat, něčím ho uplatit, nevšímat si ho, odejít, zvýšit hlas, vyhrožovat, dát mu přes zadek. Ale jestli to teď tady čtete, tak na něj nic z toho nezabírá.
Jak vám s tím pomůže kurz
Hned v 1. týdnu o komunikaci zjistíte, proč žádná z těchhle strategií na děti spolehlivě nefunguje, a naučíte se, čím je nahradit, aby dítě přestalo roztáčet scény.
Objevíte jednoduchý způsob, jak s ním mluvit, aby pochopilo, že něco potřebujete (např. odejít včas z domu, odejít ze hřiště) nebo že něco nechcete (např. koupit další sladkost), a nezačalo kvůli tomu vyvádět.
Pokud máte dítě malé a ještě moc nemluví, není to překážka. Ukážeme si, jak nový způsob komunikace používat už od miminka a vyhnout se scénám, kdy se propíná do luku a není k utišení. Nemusíte čekat, až z toho vyroste, se vztekem si poradíte už teď.
Ve 2. týdnu o důvěře objevíte skutečné důvody, proč se dítě vzteká a rodič s ním nedokáže hnout. Uvidíte, že to není tím, že je hysterka nebo beran nebo vztekloun od přírody. A že stačí, když začnete na jeho vztek reagovat jinak, aby se uklidnilo. Ukážeme vám jak – a s příští scénou si už líp poradíte. I na veřejnosti, kde na vás každý kouká, co teď s tím vzteklým dítětem uděláte.
A jestli máte strach, že už z něj roste „nezvladatelný hajzlík“, který si všechno vynucuje vztekem (jak vás teď možná straší vaše okolí), nebojte. Kurz vám ukáže, jak to zastavit, nastavit zdravé hranice a zabránit tomu, že vám dítě přeroste přes hlavu.
Jak vztekání zvládli absolventi kurzu
Maťa Moj syn (3roky) byval velmi vybusny. Sceny dennodenne. Protestoval pri kazdej moznej aj nemoznej situacii. Geny po tatinkovi, som si ospravedlnovala sama pred sebou. Ale odkedy sme zacali s Nevychovou, Naomi Aldort, 4dohody… cele mi to krasne docvaklo. Uz citim v sebe tu istotu, ze to robim spravne, ze sa chovam spravne, ze mu rozumiem. Az by som povedala, ze sme napojeni;) uz take sceny nemava. Vobec. Nic nemusim nasilu, proti jeho voli. Je z neho skvely, spolupracujuci chlapec. A kamaratka co nas dlho pozna, vyzvedala odo mna to tajomstvo. Ze mam vymenene dieta, ze ho nespoznava. Je krasne to pocut z okolia, ze vidia aj oni zmenu. Ale ja som ta najstastnejsia, pretoze to citim.
Eva Chmelíková Jsem v 1.týdnu a úspěchy se dostavují.Dcera je jak vyměněná(6let).Výprava do školky o moc lepší,méně vztekání,na pouti a v obchodě bez větších problémů.Dokonce jsem na ní v obchodě pyšná,chová se slušně,neblbne a krásně zdraví při příchodu a odchodu.To u jiných dětí nepozoruji.Evidentně to udivuje i prodavače.
Jsem víc trpělivá,dnes jsme spolu barvily vejce a pekly beránky.Dřív to dopadlo tak,že jsem ji pakovala z kuchyně,teď jsme si to užily,byla vděčná a byla sranda.Jsem na sebe pyšná,že jsem nebyla nervózní.
Šárka Dvořáčková AHA o upřímnosti Ráno nic moc, špatně vyspaný a že do školky nepůjde, že si chce hrát doma. Prostě trochu vyvztekané ráno a mě pomalinku začínaly praskat nervy. Ačkoli jsem říkala, že potřebuju jít do práce, pořád zaseklej a nakonec brek a křik, že si chce hrát. A pak mě osvítilo, klekla jsem si k němu na zem a říkám: „Vím, že si chceš hrát. Ale já jsem dospělá a mám nějaké povinnosti, které je třeba plnit. Jako třeba jít do práce“ „A proč jsi mi to neřekla hned? Kdybys to řekla, tak jsem se tak nevztekal!“ AHA ??
Barbora Růžičková Od prvního dílu nevychovy jsem zpozorovala změny.Tadeasek (19 měsíců) se už nevzteka pokud něco nedostane,skoro neplace a dokonce přijde a jen tak mě obejme.Mam pocit ,ze si mnohem více rozumíme.Doufam,ze to takhle bude pokračovat i do budoucna.
Martina Mám radost. Dřív, když čtyřletá dcera něco chtěla, používala křik nebo pláč. Teď je vše jinak. Sama od sebe si řekne, co a jak potřebuje. Hledá a navrhuje řešení… Dnes propásla večeři. Přišla za mnou a povídá: „Mami, jak bychom to mohly udělat? Já jsem chtěla být na večeři hezky učesaná…“ Holky si hrály na kadeřnictví.
Veronika Knápková Jsem z Vašeho přístupu k výchově opravdu nadšená. Jen po prvních dílech se můj přístup k mé dvouleté dcerce změnil a najednou to jde bez křiku a vztekání. Být autentický je tak krásné a uvolněné! Bohužel nás naši vychovatelé naučili hrát role. A je fajn si uvědomit, že to děláme, ale nemusíme v tom dále pokračovat :-)
Jindřiška Koutná Náš obrovský úspěch je, že jsme se s dcerou dohodli na tom, že bude jezdit s námi autem. Jen jsme se přiblížili k autosedačce strašná panika, křik, odstrkování nohama a nebyli jsme schopný nastoupit, prostě to nešlo, někdy to šlo jen tam a cesta zpět už nebyla možná, tak jsme i odjížděli tramvají. Dnes jezdíme s naprostou pohodou tam i zpět a už si to ani nemusíme říkat a vysvětlovat.
Dále nám Nevýchova velmi pomohla při odchodech z domu. Naše oblékání trvalo většinou 2–3,5h mé trpělivosti a totálního vyčerpání. Dnes jsme za 15.minut oblečený a za dveřma. To samé s přebalováním. Prostě vyřešeno. Dokážeme i vyřešit v jaké obuvi se půjde ven, nebo i to, že v obchodě nemůžeme koupit vše, co se líbí. Každý den máme nějaké úspěchy a mám za ně obrovskou radost. A na otázku co děláme jinak, bych odpověděla.....všechno :0)
Kam dál?
Prohlédněte si další téma, které vás zajímá, a pokračujte v objevování kurzu