Nový kurz Témata Emoční výbuchy

Křičím na děti. Ujíždí mi nervy. Nezvládám to.

Vypadá to u vás nějak takhle?

„Každou chvíli mi s malým (3) ujedou nervy a vybouchnu. Kolikrát už vyletím i kvůli kravině. Strašně mě to mrzí, je mi z toho do breku, když na něj řvu. Vždycky na mě kouká vyděšeně a já si potom vyčítám, že z toho bude mít nějaký trauma. Moc ho miluju. Ale nedokážu se udržet prostě.“

Říkáte si teď – jo, u nás stejný, a nevíte, jak z toho ven, protože se vaše výbuchy pořád opakují? A děti vám taky moc nepřidají, protože někdy prostě zlobí, brnkají vám na nervy, a pak je pro vás o to těžší neztrácet trpělivost?

Možná jste už zkoušeli:

Počítat do deseti. Zhluboka dýchat. Odejít do jiné místnosti, když cítíte, že vám stoupá adrenalin. Snažíte se držet, co to jde. A stejně nakonec vždycky vybouchnete a pak je vám to líto?

Jak vám s tím pomůže kurz

Celý 5. týden kurzu věnujeme jenom vám – rodičům. Protože na vás, mámo, táto, záleží. Objevíte v něm skryté důvody, proč vám s dětmi ujíždí nervy a nedokážete se teď ovládnout. I když jste si stokrát slibovali: Už to neudělám.

Zažijete si, proč potlačování vlastních emocí a snaha být vždycky klidný, sluníčkový rodič nefunguje, naopak vaše výbuchy zhoršuje. A ukážeme si, co dělat místo ní.

Naučíte se, jak se svými emocemi zacházet, abyste je v sobě nemuseli držet, ale taky aby z vás nekontrolovatelně nelítaly a neubližovaly dětem. A jak si pomoct, i když jste „nervák“, abyste každou chvíli nebouchali jako papiňák.

Ukážeme si jednoduchou pomůcku pro situace, kdy se výbuch blíží. Abyste dokázali včas upustit páru a nevyjeli jste na děti.

Pokud vám v minulosti ruply nervy a udělali jste něco, co jste nechtěli, zjistíte, jak to spravit. A co dětem říct (i těm úplně maličkým), aby vaše výbuchy nepřebíraly na sebe a nemuseli jste se bát, že je to poznamená.

Pomůžete dětem, aby se s vám cítily v bezpečí, i když jste někdy ujeli. A naučíte se, jak příštím vlastním výstupům předcházet.

Celý týden se budeme věnovat i péči o vás a vaši pohodu, aby vás nedoháněly emoční výbuchy z únavy a vyčerpání. Ukážeme si, jak se přestat sebeobětovat a díky tomu mít víc trpělivosti na děti. Jak si i s malými dětmi umět trochu odpočinout a doplnit síly, abyste jako rodič nevyhořeli. A jak si rodičovství začít užívat, ne jenom přežívat a odkládat svůj život, až děti vyrostou.

I děti budou klidnější

Kromě toho v kurzu každý týden objevíte jednoduché postupy, jak řešit, když vás děti zlobí, provokují, pláčou nebo dělají scény. Naučíte se, jak se s nimi bez dlouhých diskuzí na věcech domluvit, místo abyste jim museli všechno stokrát opakovat a nakonec na ně křičet.

Funguje to s každým dítětem, když se rodič do Nevýchovy opravdově pustí. Máme to ověřené s desítkami tisíc rodičů. V kurzu vás povedeme tak, abyste to brzy zažili i vy.

Jestli máte teprve mrňouska, nebojte, ukážeme vám, jak se jednoduše domluvit i s ním, i když ještě nemluví. Společně zařídíme, že z něj přestanete být „na nervy“ a v klidu si poradíte s většinou situací, které vás teď možná vytáčí (jako třeba že vám dělá doma binec, sahá na nebezpečné věci a nedá si říct, nechce se oblíkat, nechce spinkat, hází jídlem nebo brečí u přebalování).

Díky tomu zmizí spousta napětí, stresu a křiku, atmosféra u vás doma se celkově zlepší a budete moct být mnohem klidnější rodič.

Jak to teď doma mají absolventi kurzu

Hanka B. Před kurzem jsem se cítila jako ne úplně skvělý rodič. Občas jsem na děti křičela a nerespektovala jsem jak je, tak sebe.

Teď respektuji sebe a děti. Jsem trpělivější, i když je to někdy ještě trošku težké. Ale umím se zastavit a projít si pocity v sobě a pak na základě nich reagovat. Nekřičím. Hlas jsem za celou dobu zvýšila jen jednou, ale křičení to nebylo :)

Děti jsou asi rády, nebojí se mne, že vyletím. Doma jsem teď za tu hodnější, ačkoliv to tak vlastně nelze brát. Každý jsme nějaký a každý se snaží, jak může. Úspěch je, že si o sobě myslím, že jsem lepší máma (než dřív), a že věřím, že se cyklus policajtů a učitelů u mě zastaví :)

Tatiana Stále som hľadala niečo, čo mi dá ten nadhľad nad každodenným kolotočom, rutinou, čo mi pomôže užívať si tu a teraz. A nevýchova mi skutočne pomohla.

Vážim si viac svojich detí, som viac vďačná za svojho manžela a to mi dáva pokoj a práve ten nadhľad, tú schopnosť, robiť jednu vec za druhou a nestresovať sa tým, čo ešte všetko treba urobiť a prečo nemám čas na kreatívne veci alebo na porozprávanie sa s deťmi.

Teraz si už zrazu nachádzam čas na to ísť von, keď svieti slnko a nie „až,keď bude hotové to či ono“. Ďakujem

Daniela Havlínová Před kurzem jsem byla máma, která se snažila vše řešit po dobrém, vysvětlovat, opakovat. Tohle však se u mé dcery nesetkávalo s očekávanou odezvou, a tak jsem křičela. Vždy jsem věděla, jak se má co dělat, a žralo mě, když to tak nebylo. V Nevýchově jsem necelé tři měsíce, mám zhlédnuté 3 týdny. Jedu si svým tempem.

Stala se ze mne klidnější máma, víc se směju. Chvíli mi trvalo, než jsem přišla na to, jak vypadá skutečná dohoda. Ne jednostranná, jak jsem ji běžně praktikovala. Už vím, že je v dohodě důležité, aby se mohly obě strany vyjádřit a říci svůj názor. Dlouho jsem také od své dcery slýchala „nevím“. Dnes si i ona umí říct, co a jak chce a potřebuje, a společně se snažíme najít cestu.

Díky Nevýchově s dcerou (7 let) zažíváme klidná rána, bez věčného napomínání. Předala jsem jí odpovědnost. Ze začátku to moc nešlo, nehlídala si čas. Já byla zoufalá, pořád jsem za ní chodila a popoháněla jí. A tak jsme vymyslely, že jí čas hlídá telefon, a to pomohlo. Dnes ráno jsme si před odchodem na autobus 20 minut hrály karty! Stejným způsobem jsme naplánovaly večerní ukládání do postele.

Domácí úkoly před Nevýchovou byly peklo. Seděly jsme u nich třeba dvě hodiny. Obě vynervované, neobešlo se to bez křiku a pláče. Dnes nám úkoly zaberou maximálně půl hodiny. Udělaly jsme z nich zábavu. Hrajeme si, soutěžíme. A slýchám věty typu „Mami, dneska mě ty úkoly bavily. Teda ne moc to psaní, ale celkově to bylo fajn.“

Líbí se mi, když si předem domluvíme, jak co bude probíhat, já jí řeknu svoji představu, ona svou, společně je dáme dohromady a pak se podle plánu držíme obě. Třeba když je nemocná, je doma a já potřebuju dělat věci do práce. Určíme si, co kdy bude, a jde to. Takových příkladů bych mohla napsat mnohem víc. A jsem za to ráda. Dcera je celkově klidnější. Nebrečí. Dokáže si říct, co potřebuje. Nevýchova pro mne znamená klid v rodině.

Petra Zapletalová Váš kurz je bomba, jsem v lepší pohodě s dětma, ale ani jsem to tak úplně nevnímala, než jsem po 2 měsících, kdy o prázdninách jsme u nás doma (na samotě u lesa), začala chodit mezi lidi = ostatní maminky.

Zrovna včera - má dcera 3,5 samostatná prima holčička a roční syn. My na dětském hřišti v pohodě, kamarádky pořád ve stresu a stále jsem jen poslouchala - nechoď tam, obuj si ty boty, chceš čúrat? Nechceš? Ale VYČÚREJ SE! Teď hned, jinak se počúráš! (samozřejmě se to stalo)..napij se, sněs to, nebreč, to nemůže tak bolet..

A včera bylo to "blik" kdy jsem poznala, že takto to nechci a díky Vám to u nás tak nemáme. Protože ještě před půl rokem by dcera se po mě plazila, já bych pořád sledovala, kam jde, co dělá, kontrolovala zda pila a jestli je dost oblečená a teď.. vše si reguluje sama..

A víte co? Jsem hrdá na sebe, že jsem se dokázala přenastavit a jsem hrdá na své děti.

Šárka Dědinová Mám dva kluky 3 a třičtvrtě a 1r. Jsou to moje zlatíčka pro které bych udělala první poslední, ale před vstupem do kurzu jsem cítila jak se to na mě poslední dobou všechno sype.

Starší syn začal žárlit na mladšího, neustále ho pošťuchoval a já se na něj zlobila. Do toho nechtěl chodit do školky ani nechtěl chodit k babičkám. Já už jsem dlouhodobě cítila, že to nezvládám a často si to trochu vybíjela na dětech a ty mi to potom vracejí formou hysterických scén za které mě potom ještě kritizovala rodina (hlavně babičky) a poukazovaly na to jak jsou děti rozmazlený a dělají si co chtějí – rada od nich ale žádná :)

A pak jsem našla kurz, hned nás to s manželem nadchlo, já najednou cítila, že tohle je přesně to, co potřebujeme. V kurzu jsme měsíc a za celou dobu jsem nemusela křičet, nějak zvlášť se zlobit a jde to.

Strašně jsem si za ten měsíc odpočinula a na dětech je to strašně znát. Jsou spokojení, víc se mazlí, pomaličku ubývá pošťuchování mezi kluky a vše je tak nějak v pohodě. Jsem strašně ráda, že jsem tady a mám konečně spokojenou rodinu, kde se všichni cítíme dobře a komunikujeme. Díky Nevýchovo !!

Klára Černohousová Manžel poslouchá se mnou a právě mi řekl, že kdybychom znali Nevýchovu před 4mi lety, výchovu starší dcery bychom si opravdu užili a nebyli zbytečně nervní a neřešili každou blbost a navíc špatně. Byli bychom veselejší a chápali bychom mnohem víc vztah příčina – důsledek ve výchově. Díky!

Yveta Pernicová Galová … mám doma dvě taková éra . A to první byla dcera. Když měla rok a půl myslela jsem si, že to prostě nezvládám a další dítě asi nikdy mít nebudeme protože na to nemám nervy. Ale začala jsem sledovat Nevýchovu a videa a začala měnit svůj přístup.

S chlapečkem už je to pro mě větší pohoda i když okolí jen zírá, co všechno malej dokáže a co mu dovolím a jsem v klidu, protože vím, co zvládne a co ne a dokážu se s ním mnohem líp domlouvat na tom, co potřebuju já a co on.

Barbora Pred Nevychovou som sa citila ako matka, ktora vobec nevie co robi. Kym som mala jedno dieta, v podstate sme nemali velke problemy. Ale s prichodom dalsieho syna po relativne kratkom case sa to zacalo kopit. Mala som pocit, ze nezvladam deti, nevedela som si dat rady v mnohych veciach. Mala som v tom case 2,5 rocneho a 10 mesacneho syna. Kazdy uplne ine potreby, v inom case. Po porode druheho syna som sa paradoxne zacala viac venovat tomu starsiemu, aby nemal pocit odstrcenia, ale efekt to nemalo nic moc.

S Nevychovou som si vstupila do svedomia, zistila som, ze je to cele o mojom nastaveni. Ukludnila som sa, zacala som viac komunikovat, menej rozkazovat. Uvedomila som si ako som vyrastala ja, a aj ked mam skvelych rodicov, panovala u nas skor policajtska a ucitelska vychova, a ja ako dieta som bola z toho skor zakriknuta a bala som sa rodicom povedat ked som mala nejaky problem. Toto zistenie ma vedie k tomu, spravat sa k mojim detom inak, aby sa mi nebali povedat cokolvek, aby nerobili co nechcu, aby sa nebali ukazat strach z niecoho. A zatial sa mi to celkom dari, aj ked este casto zachadzam do policajtovania, hlavne ked som v strese.

Zacala som sa divat na deti ako na uzasne bytosti, a nie ako na male deti co nicomu nerozumeju. Medzi uspechy urcite radim sposob komunikacie starsieho syna, teraz 3r.4m. Pouziva slova ako „Potreboval by som“, v hrackarstve sa mi uz nehadze o zem, ale miesto toho aby vyberal darcek pre seba k meninam, vybera co kupime mladsiemu synovi a potom mu to s nadsenim doma ukazuje :) Ked som mu povedala, ze nech este popozerame nejake hracky (v nadeji ze zistim co by chcel pod stromcek) tak mi v klude povedal: „Maminka, nemusime pozerat, uz sme vybrali, mozme ist domov.“ Pred rokom sa mi tam hadzal o zem ako chcel vsetko, a teraz toto.

Dalsi uspech je, ze odkukava ako utesujem mladsieho syna ked place, alebo aj jeho, a sam k nemu pride, obijme ho a povie „Hugik neplac, som tu s tebou“. Dokonca zrovna dnes rano, mladsi plakal pre vsetko a ja uz som na to nemala nervy lebo sme zase nestihali do skolky, a starsi ho objal a utesil, az mladsi prestal plakat a ukludnil sa. Nastavil mi take zrkadlo, ze stacilo sa na chvilu zastavit a byt tam s nimi a hned bol klud.

Dalsia vec je dnes spominany poriadok. Trojrocny syn sa sam ponukne ze utrie prach ked poviem ze idem upratovat. Po mladsom uprace hracky, pomaha mi skladat pradlo, pomaha mi s varenim a sam si povie co urobi on a co ja. My uz ani nejak nepouzivame slovo dohoda, plynie to tak nejak samo. Ked pozera rozpravky, a potrebujem aby sa uz isiel kupat, tak to len poviem, a sam mi povie ze kolko este bude pozerat a potom pojde. A fakt to vypne a ide.

Takto to robi vo viacerych situaciach sam od seba, napriklad este zaparkujem auto a pojdem sa obliekat a podobne. Zo zaciatku som sa ho pytala co potrebuje aby sa uz isiel obliekat, teraz uz to hovori sam od seba. To je asi ta hlavna zmena, zaujimam sa o to co potrebuju deti, nie len o to co potrebujem ja aby sa spravilo. Zivo mam pred ocami situaciu ako manzel rval syna do oblecenia aby ho zaviedol do skolky, a on sa chudak vzpieral a plakal. To bolo posledny krat co sa to tak udialo. Zazrela som ako pokukuje po mladsom synovi ktory sa hral s autom. Vtedy este velmi dobre nerozpraval, tak som sa ho spytala, ci by s achcel chvilku zahrat a potom sa poobliekame. A on ano, ze minutku. Tak sa hral asi 20 sekund, sam za mnou prisiel ze uz sa ide obliekat.

To uz cumel aj moj manzel, ktory mi sice dava za pravdu co sa vychovy tyka, ale nevie alebo nechce sa zmenit, aj ked v niecom uz aj on pouziva nevychovne principy a ani o tom nevie :) Je toho este vela co by som chcela zmenit hlavne na sebe (a aj na manzelovi), ale na detoch nemam co menit.

Deti su teraz stastne (dufam). Pozorujem u nich take uvolnenie doma, vzdy ked prideme od babky, kde sa musi posluchat. Zrazu skacu po gauci, nahanaju sa, akoby vedeli ze doma sa mozu prejavit naplno, uvolnene. Kedysi by som sa na to divala ze preboha ja ich nezvladam, u babky posluchaju a doma mi skacu po hlave. Ale teraz to vnimam uplne inak. Neboja sa prejavit svoje pocity, temperament a som za to rada (a niekedy skacem po gauci s nimi :D)

Ja som vyrovnanejsia. Stava sa mi taka vec, ze ked obcas upadnem do poucania, akoby som vedla seba videla moje druhe JA ako na mna pozera a vravi, co to tu trepes, pocuvas sa??? Vtedy sa az zasmejem sama nad sebou, ze chrlim frazy ako moji rodicia kedysi a deti ma ani nevnimaju, zastavim sa a ak to co mi tak vadi nie je smrtelne dolezite (co nie je skoro nikdy) tak zostanem radsej ticho.

Nezaoberam sa kopou zbytocnosti, neriesim hluposti a mam tak viac casu na dolezite veci. A na radu z piateho tyzdna kurzu som si po troch rokoch dopriala cas pre seba, bez deti, mimo domu. Kazdy tyzden idem na kurz sitia, na dve hodinky, tesim sa na to cely tyzden, lebo len tam rozmyslam o tom co sijeme, a nie o tom co budem varit, co budem s detmi robit a podobne. Matka vo mne vypne a uziva si svoj cas :) Takze dakujem ze ste mi vstupili do zivota!

Kam dál?

Prohlédněte si další téma, které vás zajímá, a pokračujte v objevování nového kurzu

Zpět na témata