"Smrdíš" znamená: Mám tě ráda, tati

Jak na to, aby s vámi vaše dítě v pubertě nepřestalo mluvit

Pondělí šest ráno. Budík řve, zamáčknu ho a sahám na postel vedle sebe. Je prázdná, Vojta už odjel. Neochotně se zvedám a tichoučce jdu do obýváku. Našlapuju tak zlehka, jak dokážu, ale i přes všechnu opatrnost se mi podaří kopnout do psí misky. Zarachotí a na posteli uprostřed místnosti se pohne napůl vyholená hlava.

Strnu, snad ani nedýchám, jako bych tím svým ztuhnutím mohla odčinit rachot, který jsem právě vyrobila. Hlava v posteli se ještě pohne, ale pak se znovu ozvou pravidelné nádechy a výdechy. Spí dál.

Dělám tichoučké kroky směrem do kuchyně, vyndavám si hrnek a ztuhnu podruhé. Na kuchyňské lince leží vzkaz. První slovo, co mě uhodí do očí, je: “Smrdíš”.

Cože???
Vím, že vzkaz není pro mě, ale čtu dál. Snad mi to pisatelka odpustí, když tu papír veřejně leží uprostřed kuchyně.

Čtu a pomalu mi dochází, co tenhle papír znamená. Překvapení se mění v dojetí. Je to pár krátkých vět, pár neumělých malůvek, které dohromady skládají vyznání pro někoho, na kom jí záleží.

Žojtí = krycí jméno pro tátu
Kifuňák = krycí jméno pro dceru

1. strana vzkazu

Máma má větší prsa než ty:
Nejde o slova, ale o to, co za nimi vězí

Pořád stojím uprostřed kuchyně a dochází mi, jaký obrovský kus cesty už jsme spolu ušli, kolik “nástrah” světa i vlastní bolesti už jsme překonali. A v hlavě se mi objevuje jedna silná vzpomínka za druhou.

Třeba ta, jak jsme před šesti lety stály v jiné kuchyni a Kiki mi z ničeho nic vmetla do tváře: “Moje mamka má větší prsa než ty. A taťka má rád velký prsa.” Zalapala jsem po dechu, ale bylo mi jasný, že tahle hra není o velikosti košíčků podprsenky.

Nadechla jsem se, hodila soucitný pohled na svá prsa a řekla jsem: “To máš teda pravdu, tak jenom doufám, že na mně taťka vidí i jiný přednosti.” Usmála se. “Asi jo,” řekla a bylo vyřízeno.

Teď, s očima pořád přilepenýma na té cedulce pro tátu, si uvědomuju, že už jsou za námi stovky situací, mraky slz i vítězných úsměvů. Tak jo, tohle jsme zvládli :) To nadrzlé “smrdíš” v našem jazyce znamená: “Mám Tě ráda, tati.” A drze to zní, když posloucháš jen slova a nevnímáš jejich skutečný význam.

Pro ty, kdo mě neznají, já jsem macecha.

Kdybychom teď byli v pohádce o Popelce, asi bych se k tomu tak pyšně nehlásila. V našem příběhu je to ale jinak. Jsem macecha dvou dětí, které mi nikdy nerostly pod srdcem, a přesto mi k němu trvale přirostly. Pravda, jedno z nich už se dá za dítě označit jen těžko. Je mu patnáct. Má oholenou půlku hlavy a před chvílí jsem ji málem probudila rachotící miskou.

Je jedním slovem báječná. A mezi ní a jejím tátou je parťácké pouto, které odolalo rozvodu, vzdálenosti, času i dospívání. Dovolili mi o nich napsat :) Vybrala jsem pro vás 5 tipů, které se vám budou hodit, jestli má věk vašeho dítěte koncovku “náct”. Chcete je?

Pokračovat k 5 tipům

Vyšel úplně nový kurz Nevýchovy

Je v něm 2x tolik unikátního obsahu než ve starém kurzu. Je plný technických vychytávek, nových funkcí a neocenitelných zkušeností, informací a zážitků, které nikde jinde nezazněly.

A i tak je pro vás dočasně za cenu starého kurzu, kterou si nově můžete rozložit až na 12 malých splátek po čtyřech stovkách měsíčně. Bez navýšení.

Chceme vás tím podpořit, protože víme, že spousta z vás je teď s dětmi doma. A možná cítíte, že je to ta pravá chvíle pustit se do změny a začít s dětmi jinak, abyste se spolu měli dobře a všem se vám doma ulevilo.

Vše o kurzu

Napište mi: Co říkají vaši teenageři vám?