Co dělat, když se dítě v obchodě vzteká
a pořád něco chce

aneb Jak se nestat „Oslíčkem, otřes se“

Možná to znáte. Je pátek dopoledne a vy zjišťujete, že už zase máte prázdnou ledničku. Kam jen to jídlo tak rychle mizí? Přemýšlíte, jestli se pod postelí neschovává nějaký další neplatící nájemník, co luxuje vaše zásoby, a psychicky se připravujete na to, co bude nevyhnutelně následovat. Manžel je v práci, a tak musíte nachystat sebe i dítě a vyrazit do obchodu.

Operace N(ákup) začíná.

Oblékáte se, popoháníte své neposedné dítko a upravujete si už trochu pocuchané nervy. S přesvědčením, že dnes to určitě zvládnete bez problémů, vyrážíte. Jenže když si prďola začne ještě ve dveřích vztekle sundávat kulicha, je vám jasné, že to tak úplně v pohodě nebude.

Bez lízátka ani ránu

Když přicházíte do supermarketu, mise začíná. Snažíte se naházet do vozíku všechno, co potřebujete, a to nejlépe v nadzvukové rychlosti. Nedej bože, aby vaše dítě stihlo zaregistrovat, že se ocitlo v obchodě. Držíte ho dostatečně daleko od regálů a s ladností bruslíte kolem oddělení se sladkostmi. Úspěšně odvracíte jeho pozornost od gumových medvídků, co mají zrovna v akci.

Za 10 minut máte nakoupeno, sprintujete k pokladnám a… fronta. Sakra! Dítko má najednou spoustu času koukat kolem sebe a samozřejmě toho náležitě využívá. Ukazuje prstem na jeden z pultů u pokladny, natahuje se k němu a povídá:

„Mami, lízátko!“
„Ne, broučku, máme doma lízátko, nemůžeme kupovat další.“
„Mamííííí, já chci lííízááátko!“
„Ne, teď ne, koupíme až zase jindy, jo.“
„Mamíííííííííííí… „

„Doprčic, ti obchodníci fakt ví, kam dát ta dětská lákadla. No nic, jen klid,“ říkáte si v duchu.

Jenže brouček začíná natahovat. Pusinka už se mu kroutí, o jiných částech těla ani nemluvě. Následuje hrozný řev. A to už víte, že je zle. V záchvatu lomcuje vozíkem, kope kolem sebe, svíjí se jak had a vřeští na celé kolo. Pokladní na vás významně mžourá zpoza brýlových obrouček. Ostatní nakupující hází opovržlivé pohledy, které se vám zavrtávají až do morku kostí.

„Super. Tak jo, je ze mě krkavčí matka, co nechce svému dítěti koupit ani pamlsek. Baba Jaga na ntou. Sežerte mě!“

Krkavčí matkou to nekončí

Dítě se mezitím zmítá vztekem čím dál víc a vás zachvátí panika. Nervy povolují. Z ničeho nic se vám zatmí před očima a slyšíte se, jak na něj křičíte:

„Můžeš mi říct, kvůli čemu vyvádíš? Snad jsem ti řekla, že lízátko máme doma. Okamžitě přestaň, nebo dostaneš na zadek… “

Už s posledními slovy vám to všechno možná začíná být líto a napadá vás, jestli se o vás bude psát v nějakém bulvárním plátku:

„Plačící a hladové dítě zachráněno ze spárů hysterické matky. Nedala mu 14 dní najíst.“

S pocitem zoufalství balíte nákup, platíte a vracíte se domů. Celý večer přemýšlíte o nepovedeném výstupu a snažíte se přijít na to, co děláte špatně. Proč se začne ten váš čertík vztekat vždy, když něco chce, ale nemůže to mít? A proč vy nedokážete v takových chvílích zachovat chladnou hlavu a rozumně se s ním domluvit?

Superžena, milionář a uklízecí četa v jednom

Pro děti je jakýkoli obchod jedno velké dobrodružství. Místo, ve kterém se za každým rohem ukrývá nějaká báječná věc, kterou je třeba objevit, prozkoumat, a nejlépe i koupit. Chtějí prostě všechno a vůbec nechápou naše zamračené pohledy. Koukají na nás s upřímným dětským výrazem v očích a myslí si:

“Proč to jako nemůžeme koupit, maminko?“

Když jim z jakéhokoli důvodu jejich vysněnou věc odepřeme, nestačíme se kolikrát divit, jakou strašnou pohromu to může způsobit.

Přitom všichni chceme pro své potomky jen to nejlepší. Ale zároveň víme, že kdybychom jim koupili vše, na co jen pomyslí, nejenže by na jejich pokojíček nestačila 3 fotbalová hřiště, ale ani milion na našem kontě. A my mámy bychom skončily v lepším případě na práškách za zdmi blázince po tom, co se z nás staly uhoněné uklízečky, pracující od rána do večera na 2 plné úvazky. Takže co s tím?

Umění kormidlovat mezi regály tak, aby vaše dítě nemělo čas nepozorovaně samo nakoupit, naštěstí není jediná cesta, jak zvládnout scény v obchoďácích.

Až na to budu mít

… nevýchovné řešení jedné naší mámy

Jeden geniální způsob, který změnil nepříjemnou nákupní misi na krásný, nezapomenutelný okamžik, objevila naše máma Eva. Možná budete mít pocit, že vám občas mluví z duše.

Její syn Péťa byl v očích ostatních to, čemu se normálně říká typický vztekloun. Asi si dokážete živě představit jejich nekonečné boje. Obchod pro ně byl jako válečné pole, kde se sehrávaly bitvy o věci, které Péťa za každou cenu musel mít. Evino vysvětlování a opakování nikdy nepomohlo. Vždycky se stejně nakonec proměnila v naštvanou a frustrovanou mámu, co si neví rady.

Běžná situace, nic nového, že? Ale slíbili jsme vám geniální mámovské řešení, tak tady je.

Po dalším takovém výstupu si Eva řekla, že

nakupování ji, ani Péťu nezlomí, a rozhodla se, že na to půjdou společně.

A tak udělali dohodu. Za 50 korun kapesného na týden si Péťa mohl koupit, co chtěl. Vidíte tam to jemné postrčení k zodpovědnosti? Jestli jste to u vás doma ještě nikdy nezkusili, možná vás teď napadá, že Péťa určitě musel začít utrácet hlava nehlava. Jenže to je omyl.

I když...

… ze začátku nijak moc nepřekvapil. Hned jak dostal své první kapesné, běžel si do hračkářství koupit autíčko. Všechny peníze se v ten moment rozprášily jako mávnutím kouzelného proutku. A to víte, že chtěl hned čarovat dál. Vypadalo to, jako když si říká:

“Co když z mámy ještě něco kápne,”

a vymýšlel, jak to udělat, aby si mohl koupit krokodýla z drogerie, kterého tak nutně potřeboval, lízátko a naprosto životně nezbytnou čokoládu. Zdálo se, že mu hrozí uhynutí z nedostatku cukru. Eva ale přesto nepovolila a jen mu laskavě připomněla, na čem se na začátku domluvili.

Naštěstí brzo přišel další týden a s ním i nové kapesné.

Vzpomínáte si na toho Péťu, co tak bezhlavě utratil svoje první peníze? Určitě byste řekli, že hned v pondělí vykoupil celou cukrárnu, do které se s mámou vydali. Jenže... stal se úplný opak. K Evinu velkému údivu si vybral jen bonbónky, a zbývající peníze si u mámy dokonce schoval na příště.

“Neuvěřitelné. Někdo mi snad vyměnil dítě!”

říkala si v tu chvíli. To ale ještě netušila, že ji čeká daleko větší překvapení. Když se vrátili z obchodu, Péťa bez váhání běžel bonbónky nabídnout svojí sestřičce Klárce. Eva ještě ani nestačila položit tašky a už nemohla uvěřit vlastním očím. Tohle Péťa nikdy před tím neudělal. V duchu se ptala, jestli je vůbec u sebe doma, a přála si, aby to tak už zůstalo napořád.

A to se jí i splnilo. Ode dne, kdy zavedli kapesné, nemusí s Péťou bojovat o každý jeho úlovek. Klape jim to takhle dál a pořád stejně dobře. A víte, jaká je ta nejsladší tečka za celým příběhem? Když Péťa občas utratí všechny své peníze najednou, jen v klidu konstatuje:

“Hmm, mami, víš, já na to teď nemám. Ale až si našetřím, půjdu si to koupit.“

Společné dílo. Jdete do toho?

V přímém přenosu se tady zrodil superhrdina a s ním i pyšná máma. Sledovali jste tu změnu?

Eva udělala jen malinký krůček. Pootočila to pomyslné kormidlo a předala synovi kus zodpovědnosti. “Oslíček otřes se” zůstal za dveřmi a už ho nikdy nepustili dovnitř. A Eva se teď dost možná nemusí bát, že si Péťa v pubertě z kapesného uspořádá za jejími zády mejdan s alkoholovými orgiemi.

Stejně jako Eva, má v sobě každý rodič sílu zvládnout s dětmi nepříjemné situace, které ho teď trápí nebo straší. Dají se proměnit v prima chvilky plné důvěry a vzájemného pochopení.

Péťovi z příběhu jsou 4, ale stejně dobře se jde domluvit i s dětmi, kterým jsou dva, tři, šest nebo šestnáct.

Takže jestli teď řešíte něco podobného, nevěšte hlavu. Zvládnutých problémů, o kterých vypráví maminky z Nevýchovy, jsou stovky.

Jestli vás zajímá, jak to udělaly a jak na to, aby se z malých vzteklounů a krkavčích matek stali opravdoví parťáci, pojďte s námi do kurzu Výchova Nevýchovou. Ukážeme vám tam, jak vyřešit všechny starosti s dětmi v klidu a s nadhledem.

Pokud jste v článku našli inspiraci, podělte se o ni s dalšími rodiči:

Napište nám: Jak to máte s nakupováním a dětmi vy?