Jak 4letá holčička zachránila maminku od předvánočního kolapsu

aneb Co se stane, když děti převezmou zodpovědnost

Buch! Buch! Buch!
Jsou dny, kdy na vás padá jedna katastrofa za druhou.
Jsou dny, kdy máte chuť praštit mezi oči prvního kolemjdoucího.
Jsou dny, kdy máte chuť mlátit hlavou o stěnu.

Vždycky jsem tvrdila, že děti jsou nejlepší seberozvojový program na světě.
A navíc freeware!

Ale nikdo mě nepřipravil na to, že tenhle program nemá čudlík OFF.
Každá máma má dny, kdy by se místo toho všeho seberozvíjení zamkla do ložnice, zalezla pod peřinu a nechávala se krmit jako malé zvířátko. Obzvlášť teď, když Vánoce klepou na dveře.

Měla jsem jeden takový den docela nedávno.

Od samého rána jsem hasila jednu katastrofu za druhou.

Vysypaná dóza s vločkami, gauč počmáraný fixkou, rozbitá miska, plyšáci oblepení izolepou, rozříznutá ruka, rozseknuté koleno, desatero poblinkaných triček a tím zdaleka nekončíme.

Člověk by nevěřil, kolik toho tříčlenná skupinka dětí dokáže vyprodukovat za pár hodin.
Úplné perpetum mobile na katastrofy.

Proklopýtala jsem se ale nakonec tím dnem až do večera. A dokonce jsem večer uložila stejný počet dětí, jako ráno vstával.
Jsem prostě dobrá matka.

Půlroční Jeníček padnul za vlast jako první a já měla co dělat, abych u kojení neusnula taky.
Z posledních sil jsem se přesunula do pokojíčku za 3letým Marjánkem a 4letou Grétkou.

Plácla jsem sebou na koberec mezi jejich postýlky a tiše čekala, až to přijde.

Přišlo to asi za 5 vteřin: “Mami, tak čti!”

“Nemůžu,” odpovídám lakonicky, protože jen z představy, že bych měla otevřít oči a číst některou ze 100x přečtených pohádkových knížek s banální a průhledně edukativní zápletkou, se mi dělá zle. 

“Ale můžeš, čti!” nenechají se odbýt malí dychtiví posluchači, které zřejmě den plný katastrof vůbec neunavil, ačkoli s jejich vyráběním měli určitě hooodně práce. 

“Víte co?” navrhuju, “co kdybych dneska pohádku vyprávěla?”

Některé dny totiž pohádku nečteme a místo toho vyprávím příběh “O malé Breberce, o jejím malém bratříčkovi Bagrovi a nejmenším bratříčkovi Jeníčkovi Pěníčkovi”.
Neptejte se mě na jména hlavních postav, to si vymýšlely děti samy. 

V příběhu shrnu vždycky nějaké hezké momenty, co jsme ten den spolu prožili.

Jenže když jsem tentokrát začala vyprávět, můj vyčerpaný mozek nebyl schopný přijít na nic hezkého.

Moment, přemítám v duchu. Dá se považovat za pozitivní moment, že ve vysypaných vločkách byli stejně moli, takže bych je tak jako tak vyhodila? Nebo že i přes deset poblinkaných triček jich stále má Jeník v šuplíku dalších deset, takže minimálně zítra ještě nebudu muset prát?

Ach jo. Tohle asi nebude ta pravá pohádka na dobrou noc.
Tak dost, takhle to nepůjde.

“Grétko, a co kdybys dneska pohádku o malé Breberce vyprávěla ty? Já na to nějak nemám sílu, jsem už strašně unavená.”
“Tak jo, mami.” 

Cože? Takhle jednoduše? To jsem teda nečekala.

A tak jsem si místo čtení pohádky, na kterou jsem neměla náladu, nebo vyprávění pohádky, do které jsem nedokázala dostat nic hezkého, poslechla krásný příběh o tom, jaký jsme měli suprový den. 

Jak dětem chutnaly čokoládové lupínky k snídani.
Jak jsme spolu přebagrovali půlku pískoviště.
Jak měl Marjánek večer ve vaně na hlavě legračního kokrhela ze šamponu.
Co všechno dostanou pod stromeček.

A já jen tiše ležela a poslouchala.

Je krásné, jak nás děti dokážou překvapit, když jim předáme zodpovědnost.
A jakou pohádku si dneska poslechnete vy?

Jestli nás teď čtete se sirkami v očích a máte pocit, že už ze sebe nevypravíte souvislou větu,

protože je toho na vás moc (zvlášť před svátky), zkuste zapátrat, kde by šlo dětem kus zodpovědnosti předat i u vás. Uvidíte, jak vám s tím pomůžou. A jestli s tím chcete pomoct “z gruntu”, zkuste tohle:

Chci předat dětem zodpovědnost

Líbil se vám článek? Pošlete ho dál:

Veronika Hurdová je maminka Gréty, Mariána a Janka. V čase, kdy se nevěnuje dětem, ráda hraje beachvolejbal, toulá se po lesích, vaří, hraje na klavír a píše knížky pro děti i o dětech. Je autorkou blogu Krkavčí matka, a protože našla s Nevýchovou tolik průsečíků, že už je nebylo možné déle ignorovat, můžete si přečíst její nevýchovné postřehy i zde.

Napište nám: Taky teď před Vánocemi už večer doma usínáte ve stoje? :)