Jak na přebalování, aby z toho nebyla
akce na hodinu

Právě jsem dočetla dnešní maily od rodičů a došlo mi, že přebalování je strašák, který trápí hodně maminek. Souvisí s ním totiž spousta věcí, které se zdaleka netýkají jen výměny plenky.

Prostě není to jen o přebalování :) Přebalováním ale dneska začneme. Chtěla bych ti s ním pomoct, abys mohla svoje dítě přebalit i „na rychlovku“ na záchodě v supermarketu.

Jestli máš podobnou zkušenost jako já, tak víš, že udržet ho na přebalováku je někdy boj kdo s koho. Je to o nervy, trávit hodinu něčím, co by mohlo být hotové raz dva. Nemáš chuť prát se s ním nejmíň 5krát denně o počuranou plínu nebo ho honit se suchým prádlem po bytě, když pak už začne chodit.

A možná, když s vypětím všech sil svoje dítě konečně přepereš a přebalíš, vzteklé a plačící, brečela bys taky?

Jak udržet dítě na přebalováku a nezbláznit se z toho

Pokud tohle prožíváš, jsi z toho možná čím dál víc otrávená a taky zklamaná, jak vám to spolu nejde. Nejvyšší čas to změnit, protože jako máma s malým prckem máš denně tisíc jiných věcí na práci než nahánět ho s plínkou nebo kalhotkami v ruce. Tak pojďme rovnou na to :)

První krok, aby přebalování přestalo být noční můrou, je:

Uvědomit si, že dítě na přebalováku taky něco potřebuje.

Jasně, že něco potřebuje, potřebuje přebalit plínu, to je rozhodně pravda. Ale krom toho jsou tu i další věci, kterých si často rodiče nevšímají. A jsou to přesně ty věci, které pak způsobí, že se s ním u přebalování pereš. Hned si je ukážeme.

Jedna zásadní věc, kterou ti nahé dítě neřekne

Mámy, se kterými mluvím, většinou říkají: Potřebuju ho přebalit. Potřebuju, aby se nechal přebalit. Potřebuju, aby mi neutíkal. Potřebovala bych, aby mi u přebalování vydržela.

Slyšíš to? Já potřebuju... jenže tím neříkáme nic o tom, co potřebuje dítě. A právě v tom se skrývá řešení.

„Potřebuju to přece kvůli němu, ono má mokrou plínu!“ říkáš si? To ano, ale zkus si představit, že jsi malé dítě. Pojď si to teď spolu se mnou vyzkoušet v jeho kůži, aby ses v celé situaci líp vyznala. Mám pro tebe jedno cvičení, úplně jednoduché. Jdeme na něj?

Cvičení na přebalováku:

Teď můžeš být zase velká máma. Holčička v bodýčku je pryč, ale ten pocit, jaký jsi měla na přebalováku, si pamatuješ.

100 důvodů, na které vleže přijdeš

Po tomhle svém krátkém návratu do dětských dupaček už možná vidíš, že je důležité zjistit, co dítě právě potřebuje. Stačí zavřít oči a představit si vaši konkrétní přebalovací scénu v kůži svého dítěte. Pomůže ti to zjistit, jak se přímo v té situaci může cítit, a porozumět mu.

Najednou možná uvidíš, že mu nemusí být příjemné, jakým způsobem mu zvedáš nožičky. Nebo že ho studí ty vlhčené ubrousky.
Nebo taky že se u přebalování prostě nudí.
Že mu třeba už nevyhovuje u toho ležet, když je větší.
Anebo taky to, že by rádo nejdřív dokončilo tu hru s kelímky, že to bylo na něj moc hrrr.

Další způsob, jak můžeš zjistit, co dítě potřebuje, je úplně jednoduchý. Ale taky nejvíc opomíjený: Zeptej se ho.

Ptej se ho, když leží na přebalováku a začíná se kroutit anebo když se ti ho zatím ještě vůbec nepovedlo chytit, protože nabralo první kosmickou a zdrhá před tebou do vedlejšího pokoje.

Přece ještě neumí mluvit, tak proč se ho ptát?

Že neumí mluvit, vůbec neznamená, že neví, co potřebuje.

Tyhle dvě věci rodiče dost často zaměňují. Automaticky se chovají tak, že když nemluví = neví.

Takže pak snadno přehlédnou, že dítě ví, jenom zatím neumí používat slova. A tak se nám zuby nehty snaží svým kroucením na přebalováku nebo zdrháním a řevem něco říct. A my se ho snažíme přeprat nebo dohonit a jsme z toho nešťastné. A bludný kruh je na světě.

Takže se ho jednoduše zeptej, co potřebuje.

Tady jsou příklady, jak to můžeš udělat:

Ale to nejdůležitější teprve přijde. Když se ho zeptáš:

Očekávej odpověď.

Neřekne ji zatím slovy. Ale tím, že očekáváš odpověď, sleduješ daleko líp jeho signály. Daleko víc vnímáš, co dává najevo. A můžeš pak na to dál reagovat. Najednou se z toho stává rozhovor dvou lidí, i když dítě ještě nemluví.

Příklad, jak to může vypadat u přebalování:

Skákat, jak dítě píská?

„To pak ale budu dělat všechno, co chce dítě. A kdybychom se takhle domlouvali o všem, strávím diskuzemi celý den!“ obávají se někdy maminky.

Ne. To, co chceš ty, je úplně stejně důležité jako to, co chce tvé dítě. Je to spolupráce, jste tam spolu dva – a oba něco potřebujete. Když o tom s ním budeš mluvit a očekávat odpověď, povede se vám najít způsob, jak to spolu můžete udělat, aby bylo přebalování v pohodě. Pro něj i pro tebe. A nejen přebalování.

Ano, možná ti napoprvé zabere trochu víc času, než se u přebalováku spolu domluvíte. Ale nastavuješ tu nové řešení i pro všechny příští chvíle, tak se vyplatí tomu dát čas.

Podruhé to pak díky tomu vyřešíš v té samé situaci mnohem rychleji. No a potřetí, počtvrté... už to půjde jako po másle, protože tvůj prcek se „chytí“ a půjde ti naproti. A ušetříš tak spoustu času, který bys jinak ztratila přetahováním s dítětem.

Vestoje? No, to asi nepůjde...

Někdy to řešení může být nečekané. Jenom si ho neumíme představit. Neumíme si představit, že by to šlo udělat snadno i jinak, než jsme zvyklé. Co třeba tak, že ho nebudeš pokládat, a řekneš mu: „Dneska na to půjdeme vestoje, co říkáš?“ A prostě to spolu zkusíte.

Zaručený způsob, jak se od dítěte nic nedozvědět

Všimla sis už, jak často s malými dětmi, které ještě neumí používat slova, mluvíme, a žádnou odpověď neočekáváme?

Mluvíme pak vlastně na ně, ne s nimi.

A když mluvíme na ně jako na někoho, kdo nám neodpoví, tak většinou nemáme vůbec šanci zjistit, co teď dítě skutečně potřebuje. A co by „zabralo“. A pak nám to spolu nefunguje, u přebalování i ve spoustě jiných věcí.

Rodiče, kteří na tohle přišli, říkají:

Už si umíš představit, jak se cítí dítě na přebalováku, a dovedeš díky tomu zjistit, co potřebuje. A víš taky, že se ho na to můžeš zeptat a začít s ním vést rozhovor místo svého monologu – i když je mu teprve pár měsíců.

A pak je tu ještě třetí krok, který ti s tím vším pomůže:

Vymyslete spolu, co s tím uděláte.

Takže když například zjistíš – díky tomu, že jsi použila předešlé dva kroky – že se dítě u přebalování nudí, vymyslete spolu, co konkrétně s tím uděláte.

Příklady:

Hledáním, jak to spolu můžete vymyslet, vedete dál rozhovor. Nejste tam už jako máma, co se usilovně snaží, a dítě, které je potřeba zpacifikovat a obstarat. Najednou jste parťáci, kteří jsou na jedné lodi.

Tím, jak s ním mluvíš, tohle parťáctví začínáš vytvářet.

A parťáci si nehážou klacky pod nohy a neutíkají před mámou s plenkou, naopak, snaží se spolupracovat.

Když jsem to s naší tenkrát roční Maru takhle dělala, žádné vztekací scénky nebyly, přebalování byl prima společný čas a netrvalo to víc než pár minut.

A rodiče, kteří se v Nevýchově naučili otevřenou komunikaci s dítětem, mají stejnou zkušenost. Porozuměli svým dětem. A děti se přestaly snažit vykroutit a začaly se zapojovat. A postupně spolu zvládli i další náročné věci, co „se musí“. Třeba odsávání z nosu:

Jeden fígl, o kterém se vyplatí vědět: Zabavit není totéž co porozumět

Je tu ale ještě jeden fígl, o kterém ti musím říct. Spousta maminek se snaží dítě u přebalování (nebo převlékání mokrých slípků) nějak zabavit, to není nic nového.

„Nějak ho zabavit“ ale není totéž, jako opravdu vědět, že se teď nudí a potřebuje zábavu. Když se ho snažíš nějak zabavit, aniž bys věděla, co teď potřebuje, může se snadno stát, že pak sabotuje i zábavu.

To je ten případ, kdy nám mámy říkají:

„Tohle jsme u nás dávno zkusili, a nefunguje to.“

Za pozornost stojí, na co pak spolu s nimi přijdeme, když se tomu podíváme na zoubek: Že pokud to nefunguje, tak to ve skutečnosti nedělají.

Nevedou rozhovor. Nejsou parťáci. Snaží se jen dítě nějak zabavit, odvést pozornost, ale nezkusily přijít na to, co potřebuje ono. Nevžily se do jeho kůže ani se ho nezeptaly. Nenavázaly vzájemnou komunikaci.

Přeskočily zkrátka ty tři kroky, o kterých tu dneska mluvím, a vrhly se rovnou na zkoušení, co by tak asi zabralo. Takže často nevědomky střílejí naslepo. Pokus omyl, žádná skutečná domluva s děťátkem. Mluví na něj, ne s ním.

Cítíš ten rozdíl?

Tak doufám, že ti dnešní 3 kroky pomůžou, aby se u vás z hororové události stal fajn rozhovor, ve kterém spolu se svým dítětem zjistíš, jak ho přebalit v klidu.

Ještě pro rychlé shrnutí, ty 3 kroky jsou:

1. Představ si tam sebe
2. Zeptej se svého dítěte
3. Vymyslete to spolu

Vlastně celé je to o tom, jak si s dítětem i při přebalování rozumět. Rodiče si obvykle dost oddechnou, když tenhle „banální“ problém vyřeší :) A nejen rodiče:

Tak držím palce.

A nakonec ještě vzkaz :) Netrap se!

Možná pořád tak trochu zkoumáš, jestli se s tím nemluvícím tvorečkem dá fakt na všem domluvit. A možná to bude chtít chvilku času, abys to vstřebala a zkusila nové způsoby komunikace zařadit do vašeho každodenního rytmu.

Netrap se tím, to je v pořádku. Někdy změny prostě potřebují čas. Raduj se i z malých úspěchů a nezapomeň se za ně ocenit. Už to, že nový přístup zkoušíš, je velká věc. A není to zdaleka samozřejmost. Jsi skvělá, mámo, víš to?

A jsem si jistá, že tvoje snaha udělat první krůčky ke změně komunikace s miminkem nebo batoláčkem se ti brzy vrátí. Ucítíš, jak máš ke svému dítěti najednou mnohem blíž. A už s tím parťáctvím nebudeš chtít přestat :)

V příštím dílu za 3 dny

se spolu vrátíme k uspávání. Mezitím jsi v Pomocníku nejspíš zjistila spoustu důležitých věcí o svém dítěti. A tak se na spinkání podíváme úplně novýma očima. Uvidíš, jak křehká je to chvíle, když dítě usíná. A jestli se ti zatím nepovedlo uspávání zvládnout úplně, objevíš, kde může být zakopaný pes.

A jako bonus si ukážeme, jak nebýt každý večer tak utahaná. Pošlu 4 záchranné kroky.

Brzy na viděnou!
(Myslím, že se tomu tak dá říkat, i když z oka do oka si nevidíme :))

Hanka

P.S. A co když plive jídlo, ničí hračky a začíná se dennodenně vztekat?

Nešlo by to taky vyřešit? Rozumět si s prckem i v těchhle náročných situacích? Nejlíp ještě před tím, než přijde to období vzdoru... Takhle začnou přemýšlet rodiče, když zkusí první krůčky s Nevýchovným přístupem. Jestli už tě to taky napadlo a nechceš na nic čekat, podívej se do kurzu Výchova Nevýchovou pro děti 0–3.

Pomůže ti rozumět si se svým dítětem tak, že spolu zvládnete v klidu celý den i každou novou náročnou situaci. Ani oblékání, čištění zoubků, půjčování hraček, odchody ze hřiště nebo příchod sourozence nemusí být problém.

Rodiče, kteří už kurzem prošli, objevili svůj poklad :) Míša je jedním z nich:

Zázrak, který jsem přivedla na svět

Moc ti přeju, abys zažívala se svým prckem takovéhle souznění. Už jsi k němu s Pomocníkem udělala důležité první kroky, tak jenom vytrvej, to půjde. A jestli chceš, tady je kurz.