3 zásady úspěšných matek

Musíš to vědět vždycky nejlíp, každá máma přece ví. Když nevíš, peklo na zemi

Tohle bylo pro mě snad největší peklo. Předsudky jako: “Správná matka umí svoje dítě zvládnout. Máma vždycky ví nejlíp, co dítě potřebuje, a ví, co má udělat,” mi dokázaly zatopit.

V situaci, kdy moje holčička bez ustání brečela v trolejbuse a mně se nedařilo ji utišit, mi jelo v hlavě všechno možné: Strach, jestli jí fakt něco není. Zoufalství, že jí nerozumím, jsem špatná matka, něco určitě dělám špatně, kamarádce přece dítě tak neřve. Ostuda, že se na mě všichni dívají a vidí, jak jsem neschopná. Celá výchova v háji, jen řvoucí mrně a vyklepaná máma.

Řeknu vám, když mámy uvěří, že jejich úkol je vždycky si vědět rady a nikdy neselhat, je to jako nůž na krku. Musíš, musíš, musíš! Běda ti!

A s nožem na krku pak mámy, zahnané do kouta tím vším, co by měly, najednou vyštěknou: “Řekla jsem přestaň! Už toho mám dost!”

Nesmíš k němu hned běžet, omotá si tě kolem prstu. Jenomže kde je ta hranice??

Chtěla jsem pro svoje dítě to nejlepší, no, jako každá… ale hlavně ho nerozmazlit. Možná jste to taky slyšely (a jestli jste to pouštěly jedním uchem tam a druhým ven, gratuluju): Zdravě sparťanská výchova dítě líp připraví na život. Nemůžeš k němu letět hned, jak pípne. Jen ať si nemyslí, jen ať si pořve. A ať neřve, nemá proč!

Ale nemohla jsem si pomoct, když “pípla”, chtěla jsem vědět, co se děje, chtěla jsem tomu rozumět. Jenomže se ve mně mlely obavy, že bude rozmazlená, rozcapená a uřvaná. A tak jsem vytrvale bojovala sama se sebou.

Nejistým mámám, co vedou vnitřní boj a nevědí, čemu vlastně věřit, pak občas ujedou nervy. Většinou, když je přepadne špatný pocit, že kamarádka a babička měly možná pravdu, že jim to dítě vážně přerůstá přes hlavu. Navíc, ty děti jsou jako zrcadýlka, čím víc je máma rozhozená, tím víc jsou rozjeté, všimly jste si? Jako by volaly: “Mami, tak co, co bude? Už seš si konečně jistá, co je správně??”

A tak není vůbec divu, že nejisté mámy na dítě v marketu zařvou: “Neee! Nic nedostaneš, když jsi tak protivná!” a pak se jim chce brečet. Jenomže co už teď s tím?

3 jednoduché věci, které z normální mámy dělají tu nejlepší

Jestli jste se v tom našly a není vám z toho úplně dobře, rozumím tomu. Protože to všechno jsem byla já taky. Nespočítala bych, kolikrát jsem seděla s hlavou v dlaních a fňukala, že sebe bych za mámu fakt nechtěla.

Jenomže dneska vím, že neexistuje situace, kterou by nešlo změnit, když máma chce. Máma je přece máma. Rveme se za svoje děti jako lvice. Jenom prostě každá můžeme mít cestu různě klikatou. Mně to kdysi trvalo pár let. Markétě cca rok? Jitce 3 týdny. Jejich příběhy patří k těm, na které si vzpomenu, když cítím, že to nedávám a nutně potřebuju vzpruhu :) A tak jsou tady i pro vás:

• 3 zásady úspěšných matek - 1. část